1. Rozdělení osudů

23. června 2014 v 15:35 | Anies |  Vzkřísení
1. Rozdělení osudů

Stáli tiše v lese a pozorovali sídlo před sebou, které se rozprostíralo mezi lesy na obrovské louce. Byli vidět zapálené pochodně, takže stráž nespala, hlídky byly bdělé, což jim kazilo plán, ale oni to vyřeší jinak. Podívala se na jezdce po svém boku, bylo v čele a vedle ní byla její sestra.


,,Náš otec nás sem poslal, abychom si vzali zpět co nám patří a taky osvobodili naše sestry a bratry." zvolala dívka, které seděla na své vrané klisně s bílou lysinou.
,,Dnes dobude velké vítězství a navždy změníme náš osud." otočila svou klisnu k velkému hradu a pobídla ji do cvalu, vedla přímý útok na své nepřátele. Netrvalo dlouho a okolo ní tryskali další jezdci její armády na koních, hnali se k sídlu, když už byli na dosah deseti metrů, odrazili se z hřbetu svých koní a přistáli na hradbách. ,,Vienes, drž se u mě." zvolala na svou sestru, která pokývla hlavou, že rozumí.
Pobídla koně, ale pak začali brzdit, nepřátelé po nich začali střílet ohnivé koule s velkými železnými hroty a šípy s dřevěným hrotem, mířili jezdcům pod sebou na srdce a jednoho po druhém je sráželi mrtvé k zemi.
,,Vienes, Lieto, musíme útok odvolat, jak se zdá, mají zvědy všude, věděli o našem útoku a připravili, neporazíme je." vedle nich se objevila jejich nejlepší přítelkyně, Rikary. Byla o rok mladší než ony dvě, ale byla chytřejší, takže přeskočila jeden ročník ve škole a chodila s nimi, ale to byla vše minulost, nyní byly dospělé a silné válečnice, sloužily jen svému rodu a otci.
,,Ne, ať se seřadí, zbytek jezdců rozptylte a opětujte palbu." Vienes nehodlala prohrát, nevzdávala se, byla paličatý blázen, který riskoval vše.
,,Sestro, Rikary má pravdu. Nadejde další den, kdy se budeme moci připravit a strhneme jejich sídlo k zemi, ale dnes ne, poslechni nás." Lieta se přidala k Rikary, bylo to šílenství, to co její sestra plánovala.
,,Sestřenko, musíš se rozhodnout rychle." vedle Vienes se objevil její o dva roky starší bratranec, Oderic.
,,Je to na tobě, velení svěřil otec tobě." k Odericovi přiklusala jeho sestra, byla stejně stará jako Vienes s Lietou, jejich sestřenice se taky nerada vzdávala, milovala krev a krutost, ale dnes cítila, že je lepší ustoupit.
,,Tae, připrav muže k boji." Vienes otočila svou klisnu a podívala se na Leitu.
,,Musíš donést otci zprávu. Nejspíš všichni zemřeme, ale já se nevzdám, nikdy jsem nevzdala žádnou bitvu a dnešek není vyjímkou. Jeď!"
,,Ale-"
,,Žádné ale, jsem o několik minut starší než ty, si moje dvojče, tak mě poslechni." Vienes otočila svou klisnu a přidala se k Tae s Odericem a hrstkou nejsilnějších válečníků jejich rodu. Leita se naposledy podívala na své dvojče a s Rikary se vypravili k otci.
Všude bylo ticho, jen občas byl slyšet nářek koně, který ale ustal, když mu zkrátili trápení. Louka byla v plamenech, jejich hrad vydržel, ale hradby utrpěly velké poškození, budou se muset opravit a to rychle, útočníky zabili, některé zajali, ale několika se podařilo zdrhnout z jejich pařátů, proto poslali své nejrychlejší muže, aby je našli a buďto zabili, nebo přivedli zpět, kde se rozhodne o jejich osudu. Jejich koně nebyli rychlý tak jako oni sami, jejich nohy byli rychlejší, ale to útočníci věděli. Zajatcům svázali ruce a dali pásky přes oči, aby nic neviděli. Vedli je po schodech nahoru, pak zase dolů, prošli zatáčkami v jeskyních a pak je nechali konečně stát na rovné zemi. Strhli jim pásky a oni si uvědomili, že se nacházejí přímo ve středu a srdci jejich hradu, stáli na kamenném nádvoří, které bylo špinavé od krve. Vienes se podívala pořádně, dostala tvrdou ránu do hlavy, takže jí chvíli trvalo, než pořádně zaostřila zrak. Nepřátelé likvidovali její armádu, brali jednoho muže za druhým, postavili ji ke zdi a pistolí je stříleli do hlavy, těla pak hodili na jednu hromadu a zakopali je v lese za hradem. Takto zabíjeli všechny muže, nakonec zůstal jen Oderic. Vienes zatrnulo, nedokázala si představit, že bude svědkem smrti svého jediného bratrance a bude se na to dívat, žádného jiného příbuzného mužského pohlaví neměla, tedy když nepočítala otce a strýce.
,,Hele, není to ten kašpar Oderic, bratr Tae, té krásky?" jeden z mužů, co ho měli popravit se zasmál a kopl Oderica do rozkroku, ten se svalil na zem.
,,A bolí ho to, jak se zdá, upíři nejsou tak silní, jak si myslí. Vstávej!" chytil ho za krk a zvedl ho do výšky, byl to vysoký a silný muž. Měl spoustu svalů a své tělo využíval k využití své obrovské síly. Jeho vlasy byli tmavě hnědé na krátko ostříhané a to doplňovali ledově modré oči plné chladu a nenávisti k upírům.
,,Zabij ho už, Bone." muži kolem něj skandovali a smáli se, Vienes vycenila své dva špičáky, nesnášela vlkodlaky, jak moc je nenáviděla. Vyškubla pouta a skočila jednomu z vlkodlaků na záda, přičemž se mu zakousla do tepny na krku, ostatní vlkodlaci okolo něj se lekli, ale než se pohnuli, padl jejich druh k zemi mrtvý, všechnu krev si vzala upírka. Zvedla hlavu, oči jí svítily zelenožlutou barvou, z upířích špičáků skapávala krev, zasyčela na muže a vrhla se na dalšího. Vlkodlaci se dali do pohybu, ale nemohli ji chytit, jednoho po druhém je zabíjela, když ji zbýval poslední, rozhodla se ho zabít jinak než ty předešlé vlkodlaky, proto mu vyrvala srdce, narvala mu je do pusy a vyškrabala mu oči. Jeho tělo odhodila deset metrů daleko, kde se roztříštilo o kamenné stěnu jeskyně, ve které se nacházeli, byli v podzemí, cítila to. Žádný z vlkodlaků stojících okolo se nedal k pohybu, jen se vyděšeně dívali na silnou upírku, ta se otočila k vlkodlakovi jménem Bon.
,,Nech ho! Hned ho pusť!" zasyčela a připravila se na útok, muž se zasmál, ale poslechl, pustil jejího bratrance ze sevření.
,,Hoši, postarejte se o zajatce ženského pohlaví." jakmile tenhle velký muž promluvil ke svým vlkodlakům, začali se rvát o upírské ženy a když ji nakonec jeden vyhrál, pořádně si to s ní začal rozdávat na zemi, se smíchem je všechny znásilňovali, pak jim rvali končetiny a nakonec jim ukousli hlavu, jen málo z nich to přežilo a pokud ano, tak se na nich muži střídali, proto si většina z nich sama vyrvala srdce. Poslední tři to ale nestihli, Vienes viděla, jak drží Tae, její sestřenici a další dvě upírky, která znala jenom od vidění, ale byli obě silné, proto síle mužů a ještě ke všemu vlkodlaků neměli šanci. Vienes se podívala vražedně na Bona, který jednou ranou své ruky urazil Odericovi hlavu, Tae zapištěla a dala se do breku se vztekem, škrábala vlkodlaky okolo, ale ti ji srazili k zemi, rozervali jí oblečení a připravili se na akt, ale Vienes byla rychlejší, urvala vlkodlakům hlavu. Podívala se na sestřenici.
,,Běž, rychle, uteč!" chránila ji vlastním tělem a sledovala, jak poslední člen její rodiny mizí, doufala, že do bezpečí a co nejdál od vlkodlaků, kteří si vzali další dvě upírky a tvrdě je znásilňovali na chladné zemi, bili je, kousali je svými ostrými zuby do těla, že byli celé od krve, muže to však nezastavilo v činnosti. Podívala se na Bona, který se usmíval, už teď ho nesnášela a nedá mu nic, po čem touží, věděla moc dobře, co zamýšlí, jeho pohled se nedal přehlédnout.
Leita hnala svou klisnu lesem, její klisna byla o rok mladší jako klisna její Vienes, i jejich koně byli sourozenci. Klisna Vienes se jmenovala Arabia a její klisna byla Temná, koně upírů nebyli jen tak ledajací koně, byli velmi inteligentní a sdíleli své pocity se svými jezdci, bylo s nimi jako jedno tělo a to teď Leita potřebovala, v patách měli pronásledovatele a ti je rychle doháněli, neznala cestu, neznala tento les, proto s spoléhala na Temnou pod jejím tělem, která sama běžela, nepotřebovala ovládat. Les byl temný a hustý, takže by to bylo fajn, jen kdyby neměla Rikary jasně bílou klisnu, která zářila do daleko i přes houští. Temná měla zpocenou černou srst z tlamy jí kapala pěnu a Faihery, klisna Rikary, na tom nebyla o moc lépe, obě měly dost, ale nohy je hnaly dál od nebezpečí za nimi, které se každou sekundou přibližovala o metr, zkracovali jejich náskok.
,,Kdybych měla Arabiu, tak by to šlo. Dvojice Temná Arabia by jim utekla, ale Faihery není tak silná a rychlá jako vaše klisny." Rikary promluvila na Leitu, které i přes dusot kopyt dobře slyšela, výhody upíra se někdy opravdu hodily.
,,Co myslíš, kudy?" upírka se podívala na svou přítelkyni, ale ta pokrčila rameny, na to se ozvala Temná, tiše zaržála a vyrazila ještě rychleji lesem.
,,Výborně, hodná holka, ještě vydrž." poplácala ji po krku, na to si jen klisna odfrkla a dál se hnala lesem, Rikary byla za nimi, ale pak slyšela její zapištění. Otočila hlavu, jeden z pronásledovatelů je dohonil a zakousl se do paže upírky, která se ho snažila při rychlé jízdě strhnout.
,,Rovně a v klidu." pošeptala Leita své klisně a nechala ji dál tryskat, sama si stoupla na sedlo a vytáhla luk, natáhla šíp a vystřelila, vlkodlak padl k zemi se šípem v oku. Rikary popohnala klisnu, ale vedle ní se objevili další dva vlkodlaci, každý z jedné strany a vytlačovali Faihery ze stopy, snažili se ji dostat na jiný směr, aby mohli pak upírku roztrhat na kusy. Leita vytáhla další šíp a vystřelila, byl poslední a srazil k zemi jen jednoho vlkodlaka. Druhý vlkodlak se na ni podíval a zavrčel, neustále běžel vedle bílé klisny a jemně jí tlačil do nohou, otočil se za sebe a všiml si jeho druhů, dalších pět vlkodlaků se objevilo několik metrů za Rikary s Faihery, její klisna slábla, pomalu zpomalovala a Temná rychle dostávala náskok. Upírka viděla svou mladší přítelkyni, jak na ni něco křičí a naznačuje, ať jede dál, ale ona ji nemohla nechat samotnou, nemohla ji opustit a nechat na pospas vlkodlakům, aby její tělo roztahaly a roztahaly po lese. Mlaskla na Temnou, ta se zastavila, vzepjala se na zadní a rychle se otočila, pak se dala do trysku proti Faihery. Leita vytáhla dýku a hodila ji po vlkodlakovi, který se snažil vytlačit jasně bílou klisnu z pěšiny v lese, ale dýka ho zasáhla do přední tlapy, zakňučel, když padal k zemi, jeho druhové ho přeskočili a zakousli se Faihery do zadních nohou, klisně se podlomily nohy a jen zaržála zděšením, když padala k zemi. Poslední z vlkodlaků utrhl klisně hlavu jedním cvaknutím čelistí. Rikary hrůzou a bolestí zaječela, tři vlkodlaci k ní vzhlédli a čtvrtým se objevil za jejími zády, nebylo kam utéci. Podívala se na upírku, která se přibližovala na cválající Temné, poslala jí jednoznačnou myšlenku, byl to rozkaz a ona musela poslechnout, budoucí královna se nehodlala bavit o neuposlechnutí jejího příkazu, dívka pokývla na souhlas a když byla Temná na dosah, vyskočila do vzduchu, v letu se střetla s pohledem Leity, která seskočila ze sedla své klisny, pokývla na ni a ona sama doskočila mezi vlkodlaky, Rikary ladně dosedla do sedla a Temná jí vezla hluboko do lesa z dosahu smrti. Poslední, co viděla, byla princezna, která se ohnala mečem po vlkodlačím hrdle, zasáhla, ale dalších tři se s otevřenou tlamou a ostrými zuby hnali na její tělo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama