10. Dohoda dominanty s její výsostí

27. června 2014 v 14:16 | Anies |  Vzkřísení

10. Dohoda dominanty s její výsostí


Upírka zaparkovala auto přesně tam, kde jí řekl. Vypnula motor a vytáhla klíčky. Dominanta se začal zvedat, ale šlápl jí na nohu a ona sykla bolestí. Byl neuvěřitelně těžký, ale co by se mohla divit, když byl pomalu velký jako větší poník.

,,Počkej." vysunula nohu z jeho tlapek a hlavy. Stoupla si do místa pod nohama spolujezdce, kde neměl zadní část těla a otevřela mu dveře. Musel jít touhle stranou, protože přes volant ve své vlčí podobě by se nedostal. Vyskočila ven a sledovala vlkodlaka, který se snažil nějak uvolnil a dostat ven. Velmi rychle pochopil, že to nepůjde a bude se muset přeměnit. Tělo se mu začalo zmenšovat, pomalu bralo tvar lidské stavby. Slyšel praskat jeho kosti, párkrát zakňučel bolestí, ale jenom kvůli tomu, že ležel celý zkroucený v autě, bylo to o to horší a těžší. Normálně se měnil minutu, někdy méně, dnes mu to ale trvalo pět minut. Jakmile nabral lidskou podobu, pořádně se nadechl. Proměny nebyly nejpříjemnější a hodně vyčerpávaly. Podíval se na upírku, která celou dobu sledovala jeho proměnu z vlčího podoby do té lidské.





Bylo hrozné se dívat, jak se mu lámou a kroutí končetiny, když se měnil zpět. Párkrát zkřivila obličej bolestí místo dominanty. Byla ráda, že tohle nemusí zažívat. Konečně dosáhl lidské podoby, zrychleně dýchal. Hlavou padl na sedadlo, pak se ale vzchopil a otočil se na ni, jeho oči byli oříškově hnědé. Byli na odlehlém místě, takže se nemusel bát lidí, jenom jejího pohledu. Byl však na nahotu zvyklý, nevadila mu, proto ladně vyskočil z auta a vyzkoušel tak funkci nohou. Na rozdíl od jiných vlkodlaků mu proměna skoro nevadila. Sledoval upírku, která sledovala jeho rozkrok, pak se střetli pohledy. Skoro by řekl, že se málem začervenala.

,,Já...otočím se." to udělala a snažila se zapomenout, jak ho měl narostlého. Nebyl tak obrovský jako jeho nejstaršího syna, ale normální velikosti taky nebyl.

,,O čem to zas přemýšlíš." potichu si špitla sama pro sebe a chytila se za hlavu.

,,O tom, co já. Opravdu jsou naše vzájemné pocity k sobě divné, musím si promluvit s Treyem případně s Oelo." objevil se vedle ní. Oblékl si černé rifle, tričkem se nezatěžoval, mohla tak vidět jeho svalnatý hrudník. Opravdu byl samý sval, ale nebyl kulturista, ty neměla ráda a na něm by se jí to nelíbilo. Široká ramena měl, takže vypadal přesně tak, jak si myslela. Jeho rezaté vlasy na slunku zářily do nejkrásnější rzi a to jeho strniště vousů ho dělalo ještě pohlednějším. Zase, zase, zase...musela s ním mluvit, aspoň tak nepřemýšlela o něm, ale o tom, co jí říkal.

,,Kdo je Oelo a Trey?"

,,Ho poznáš za chvíli a Oelo je naše čarodějka, má stará známá." usmál se a podíval se na ni, pokynul jí hlavou a vyrazil do jehličnatého lesa. V tichosti ho následovala. Les se jí nelíbil, cítila v něm něco divného a nahánělo jí to husí kůži. Kousek za ní zapraskala větvička, bleskurychle se otočila, ale nikoho neviděla.

,,Robe, je možné, že nás sledují vlkodlaci?"

,,Vlkodlaci ne, tak daleko nechodí, jsme skoro u hranic, ale duchové ano." otočil se na ni a usmál se, podle všeho uvítal dobrou náladu. Optimismus byl jeho a rád se usmíval.

,,Ty věříš na duchy?"

,,Ty věříš na vlkodlaky a upíry?" zeptal se s ironií v hlase a musel se začít smát, ,,Vienes, neboj se. Tady tě nemá, kdo přepadnout."

,,Ale sežrat ano." prošla okolo něj, poškádlila ho svou vůní, kterou zajisté zachytil, protože slyšela, jak ve vzduchu zavětřil.

,,Špatně, vím o tom." zamračeně se na něj podívala, ale připomínku jí vrátil.

,,Sežrat se dáš, záleží ale jak a jakým způsobem." olízl si rty a tentokrát okolo ní prošel on. Nezavětřila, ale podívala se na jeho pozadí, když se vzdaloval.

,,Pozdě, viděl jsem tě, zásah. Vedu dva jedna, ještě si chceš se mnou hrát a provokovat mě?" dominanta se do široka usmál, zakroutila zamračeně hlavou a vyrazila upíří rychlostí pryč z lesa. Neviděla ho, neběžel její rychlostí, proto ihned dostala plán. Otočila se ještě jednou, ale nikoho neviděla, tudíž změnila směr. Už neběžela podél hranic, ale zamířila vlevo, do svého domova. Uběhla hodně daleko, měla výhodu, byla silná a odpočatá, on byl po proměně, takže byla dobře skryta. Dala se do kroku, stála na posledním metru lesa, za ním už byla louka a zeď, kde pochodovali upíři. Slyšela za sebou zapraskání větvičky, ihned se sklonila a zasyčela, pak jen viděla utíkat srnu z jejího dosahu.

,,Zvíře jedno, to mě musíš tak vylekat." otočila se s vítězným úsměvem zpět, ale narazila do něčeho silného. Byla to hladká mužská hruď a dokázala si domyslet, čí je. Zvedla obličej a zapištěla, Rob vycenil zuby a zařval přes své tesáky jako lev. Jeho oči žhnuly jasně žlutou barvou. Jak se sem mohl tak rychle dostat? Vždyť byl po proměně. Málem spadla na zem z toho klopýtání, když se vzdalovala. Zavřel pusu a vlčí zuby zmizely, oči se zbarvily do zářivě modré.

,,Tohle už nedělej, nepokoušej se o to, stejně mi neutečeš!" zavrčel, chytil ji pevně za paži.

,,Robe, to bolí." sykla bolestí, ale nechala se vléct. Neměla by sílu mu vzdorovat, byl silnější, ať chtěla nebo ne.

,,Opravdu sis myslela, že se tak snadno dostaneš domů a co by ti tam otec řekl, kdyby viděl tohle?" strhl jí mikinu a odkryl pokousané rameno. Ona se o tohle ale nestarala. Stáli na slunci a neměla žádnou ochranu oblečení, zapištěla a schovala si hlavu pod rukama, přičemž se objevila za jeho zády, aby šel svit na něj, mu by nijak neublížil. Jen si povzdechl a otočil se k ní čelem.

,,Neshoříš."

,,Cvoku, jsem upír. Nejsem ty, nejsem vlkodlak."

,,Stůj." chytil ji za obě paže a držel ji na místě, pak se přesunul za ni. Skrčila se před sluncem, ale žádná bolest nepřicházela.

,,Otevři oči." poslechla ho a opatrně otevřela pomalu obě víčka. Podívala se bezproblémově do slunce, rukama se ho snažila zachytit stejně tak jako jeho denní sílu.

,,Ale jak to?"

,,Jsem dominanta, jen já a orduk nebo čarodějka dokážeme zařídit, aby upíři neshořeli na slunci. Ale orduka se musíš držet nebo musíš mít propojení přes jeho myšlenky. Já a čarodějka to máme lehčí, stačí naše myšlenka a vytvoříme ochranu." odstoupil od ní a nechal ji, ať si užívá hřejivého pocitu, který nepálil její pokožku na popel. To vše ale přestalo, když ucítila přítomnost vlkodlaka a upíra. Byla to žena a její spojení s ní sílilo, Leita.

,,Je tady." oči se jí rozzářily štěstím. Než se stačil pohnout, vyrazila směrem, kde bylo její dvojče a cizí vlkodlak. Dominanta se usmál a vyrazil za ní. Stála na louce za lesem, sledovala z vysokého kopce krajinu pod sebou. Z protějšího lesa vyšli dvě postavy a jedna z nich byla její mladší sestřička.

,,Leito..." zašeptala.



Nemusela používat svou mysl, aby ji našla. Cítila už Vienes dlouho a když ji uviděla stát na louce na kopci, jak na ni zhlíží a šeptá její jméno, vyrazila k ní. Ona udělala totéž a v půli kopce se spojili v jedno velké objetí.

,,Jsi v pořádku?" Vienes hladila Leitu po vlasech.

,,Já ano, mířím domů."

,,Och, Leito, jak ráda tě vidím." ještě chvíli se objímali, ale to už k nim došli oba vlkodlaci. Blonďák se postavil za mladší upíří sestru a zrzek za tu starší.

,,Treyi...jsem rád, že žiješ a zvládl si to. Asi to nebylo lehké, co?"

,,Není to s ní vůbec lehké. Co její dvojče?" pohledný blonďák se podíval na světlovlasou upírku, která byla vyšší než Leita, ale jinak si byli vzhledově podobné tak moc, že kdyby neměla každá jinou barvu vlasů, rozeznali by je jen podle pachu.

,,Je ještě horší a složitější." dominanta si vysloužil jen zasyčení od Vienes, povytáhl obočí a pohled stočil k jejímu dvojčeti.

,,Je vzácnost, když se narodí upírům dvojčata. Ty musíš být Leita." Rob k ní přistoupil na vzdálenost jednoho metru, od její sestry byl vzdálený pouhé centimetry. Na její pach si zvykl a nevadila mu ta vůně, Leitin pach ho však odrazoval a vlk chtěl zabíjet. Cítil totiž upíra, svého nepřítele.

,,A ty dominanta, Trey mi něco málo řekl." podívala se na vlkodlaka za ní, jen se povinně usmál a dál se tvářil nezaujatě.

,,Jak vidím, asi jsem nevybral nejlepšího vlkodlaka, který by tě měl dostat domů bez úhony a živou."

,,Ovšem, že jsem vhodný."

,,Ne, to nejsi." ohradila se Leita a netrvalo dlouho a začali se hádat. On byl tedy ten milejší a nepoužíval takovou ostrost na jazyku jako ona. Vienes chtěla něco říct, ale dominanta jí s pobaveným úsměvem zastavil svou rukou. Jakmile si vyříkali, kdo z nich je ten horší a kdo má pravdu, oba se zklidnili a otočili se na zrzavého vlkodlaka před sebou. Ten promluvil k Leitě.

,,Podle mého zákona je zakázáno ubližovat upírům s vyšším postavením, natožpak budoucí královně. Smrt vašeho bratrance mě mrzí, ale byl jsem daleko, než abych tomu dokázal zabránit. Výsosti, slibuji vám, že viníky potrestám. Taky nechci další boje, usiluji o mír, takže byste mi jako zajatec byla na nic, patříte ke svému budoucímu muži a do své země, tady by vás čekal jen odporný osud. Proto jsem vybral orduka, kterého si nejvíc cením a vážím si ho. S ním budete v bezpečí, žádný vlkodlak vám nezkříží cestu."

,,A co chceš na oplátku?" ruce si založila na hrudi.

,,Jste bystrá, výsosti. Dovolte, abych vám tak říkal, aspoň si na to do budoucna zvyknu. Mám dvě malé prosby."

,,První?" povytáhla obočí a on jako kdyby viděl, že to dělá Vienes. Měly i stejné manýry.

,,Zkuste přemluvit krále, aby se nepokoušel o útok na našem území. Já u toho budu a zabiju všechny upíry, co se pokusí vniknout za hranice."

,,A druhá?"

,,Žádám o vaši sestru. Jeden z mých vlkodlaků si ji označil a nebylo by vhodné, aby to viděli upíři. Nejspíše by žádali o popravu Vienes a to nechci. Už bylo dost prolito krve a v tomhle byla v nevinně. Vaší sestře se nic nestane, bude pod mým dohledem u mě v sídle. Slibuji, že do měsíce přesně na den ji propustím. Označení mizí po čtrnácti dnech, ale mohlo by to mít následky."

,,Myslíš si, dominanto, že s tím budu souhlasit?" Leita rozhodila rukama v rozjařené gestikulaci, neměla chuť tady být s vlkodlaky, natož se s nimi na něčem domlouvat.

,,Nemáš moc na výběr. Nehledě na to, že jsem zaručil bezpečný návrat Rikary a taky Tae, která už je doma. Udělal jsem toho pro vás více než dost, teď vás žádám o život vaší sestry. Upíři by ji zabili, kdyby zjistili, že si ji označil vlkodlak."

,,Proč by vám mělo na nás záležet?" Leita zklidnila své emoce a překvapeně se podívala na vlkodlaka, co stál před ní a snažil se s ní rozumně domluvit.

,,Chci mír stejně jako vy. Nejsem typ vůdce, který chce mučení, znásilňování, krev. Chci už jen klid od válek s vaší rasou a pokud by vaši vůdci zjistili, že dcera senátora musela být zabita, protože si ji označil jeden z mých vlkodlaků, nenávist by vzrostla a obávám se, že by válka nikdy neskočila."

,,Máš pravdu, věřím ti. Beru tvé slovo za pravdivé, tak ho splň." Leita se podívala na svou sestru, která byla bílá a vzteky bez sebe.

,,Výsosti." dominanta se k ní naklonil, políbil ji ruku a pokývl na Treye. Bylo mu jasné, že si potřebují oba nutně promluvit.

,,Jak si mohla?" Vienes se podívala vražedně na svou sestru, která ji chtěla obejmout, ale starší dvojče se od ní odtáhlo. Leita poznala, že ji chce Vienes zabít. Cítila z ní sálat vztek se zlobou, jen tak tak se držela na uzdě. Chtěla něco říct, ale Vin ji zastavila svou rukou, nechtěla nic dalšího slyšet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anies Anies | Web | 28. června 2014 v 19:23 | Reagovat

:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama