11. Nezkrotím své touhy a potřeby

27. června 2014 v 14:18 | Anies |  Vzkřísení

11. Nezkrotím své touhy a potřeby


Vzal si svého druha a přítele stranou. Dopřáli dívkám trochu soukromí, i když to nebylo třeba, protože Vienes se rozčilovala dosti nahlas a měla k tomu velký důvod. Její sestra rozhodla o tom, že stráví u vlkodlaků ještě čtyři týdny, měsíc byla dost dlouhá doba. Trey s Robem se na ně chvíli dívali, ale starší z dvojčat zastavila svou sestru rukou a vyskočila na kopec, kde se k ní otočila zády a bylo vidět, že s ní nechce mluvit.

,,Jsou obě do rodiny že?" Trey se zasmál, dominanta ho doplnil.

,,Jde vidět, že jsou to dvojčata. Jedna jako druhá, ale přesto každá jiná." podíval se na blonďatého mladého vlkodlaka, potřeboval jeho radu, pomoc orduka.

,,Promluvme si." chytil ho okolo ramen.





Váhal s promluvením jako první, dominanta vždy chvíli mlčel a pak tedy promluvil, byl to jeho zvyk, proto čekal, co řekne, ale zrzovlasý vlkodlak zatím nepromluvil. Možná hledal správná slova, pomyslela si Trey.

,,Nehledám vhodná slova, ale nevím, jak začít. Začnu tedy u tebe, Leita." pohled stočil do Treyových očí.

,,Ano, co je s ní?" nechápavě se zamračil.

,,Myslím, že ty víš." dominanta věděl vše, před ním se nedalo nic utajit, tudíž si jen povzdechl, nemělo cenu mu lhát, navíc to nesnášel.

,,Ano, vím, kam míříš."

,,Takže, tvá družka?"

,,Já nevím. Líbí se mi, ale není to jen její krása, co mě přitahuje. Je to silnější, nějaké magické kouzlo. Můj vlk po ní křičí a chce ji. Kdybych nebyl orduk, tak bych si ji asi už označil." Trey si projel prsty své světlé kadeře, které mu v poryvu větru létaly na všechny strany a do tváře. Podíval se na dominantu, ten ale jen mlčel. Šel potichu dál, díval se do země. To ticho Treye děsilo, přál si, aby jeho vůdce cokoliv řekl. Ale pravdou bylo, že cítil u něj stejné pocity, jako byli ty jeho. Divil se, proč to před ním neskryl. Kdyby chtěl, tak mu mohl jednoduše zabránit, aby nečetl jeho pocity, ale orduk ho uklidňoval.

,,Můj pane?" Trey povytáhl obočí. Dominanta se choval divně, moc zamlklý a přemýšlivý se zamračeným výrazem.

,,Ano, Treyi, cítím k Vienes to stejné jako ty k Leitě. Tak si říkám, čím nás ty upírky očarovaly. Sám jsem se tě chtěl zeptat, jestli je možné mít družku upírku, když jsem vlkodlak a správně bych měl mít chuť ji roztrhat, nikdy se mi to nestalo a o nikom jiném taky nevím. Zvláštní situace a není příjemná."

,,Dominanto, tohle orduk neví. Ale normální tyhle pocity k nim nejsou. Vlkodlaci vždy touží po upíří krvi, ale mi chceme jejich těla k označení si."

,,No právě, ještě nikdy jsem neměl takové starosti a obavy jako nyní. Upírky proklaté, jenom nám to všem zhoršují. Proto chci, aby si dostal Leitu co nejrychleji k hranicím."

,,Co když to nevydržím a označím si ji?" Trey měl pochyby o svém ovládání svého vlka a sebe. Dominanta jen pokrčil rameny.

,,Tak si ji označíš. Nic jiného ti k tomu nemohu říct. Dokud si nepromluvím s Oelo, tak toho vím tolik, co ty. Dejte na sebe pozor." dominanta ho poplácal po rameni a dal se k odchodu. Musí, co nejrychleji k Oelo a Vienes dát daleko od něj, ale blonďák za ním ještě zavolal, přinutil ho tal zastavit.

,,A co ty, můj pane?"

,,Já si musím poradit sám. Snad to zvládnu, už dlouho jsem necítil takovou divokost, kterou musím držet pod kontrolou." zaklepal si na srdce dlaní. Tam byl nyní jeho vlk a mátl jeho srdce. Dožadoval se těla upírky a orduk byl na tom stejně. Podívali se na upíří dvojčata, k nim zamířili pomalým krokem v tichosti. Žádný z nich už nepromluvil, vše, co chtěli, bylo řečeno.



Vienes stála nahoře na kopci a ohlédla se nenávistně na svou sestru pod kopcem, ta přiskočila k ní. Dotkla se jejího ramena, ale ona se od ní odtrhla a ustoupila stranou. Vřelo to v ní vztekem a touhou po krvi. Bylo zataženo, dominanta změnil počasí, aby mohla Leita v klidu vyjít na louku, ale její sestra změnila myslí počasí úplně. Nedělala to úmyslně, ale jak zuřila, vysílala svou náladu všude okolo, takže začalo silně pršet a po obloze létaly blesky. Obě byly celé mokré. Její sestra chtěla něco říct, ale Vienes se na ni otočila a zelenožluté oči se vpíjely do těch její zlobou. Po obloze v té chvíli přejel blesku, který udeřil do stromu poblíž Leity a ozvalo se opravdu silné zahřmění, že skoro otřásalo zemí.

,,Vin, snaž se mě pochopit. Nemůžeš jít s tou značkou k upírům, cítili by z tebe vlkodlaka. Zabili by tě a já tě mám ráda. Miluji tě, sestřičko, a nechci se dívat, jak tě popravují."

,,Já už mrtvá jsem, zabila jsi mě přímo před chvílí, odsoudila si mě k smrti!" Vienes rozhodila rukama, byla opravdu nepříčetná.

,,Ne, to jsem nechtěla." Leita ji chtěla obejmout, ale Vienes uhnula.

,,Nedotýkej se mě, víš ty co? Aby ti to nebylo líto a otci taky, tak si při první příležitosti vyrvu srdce a nechám vám ho poslat!" po tváři jí stékaly slzy. Oba vlkodlaci stáli trochu dál, ale viděli, její kapky slz, jak padají na trávu pod jejíma nohama. Nikdy neviděli upíra brečet, ale bylo to zvláštně krásné, ne že by se jim líbilo, že pláče, ale její slzy se třpytily jako kapky denní rosy a když dopadly na zem, staly se z nich malé diamanty, které se přilepily k stéblům trávy.

,,Už tě nechci nikdy vidět! Běž, jdi si, jen si utíkej domů, ale mě nečekej. Je konec, navždy!" jen, co to řekla, úplně vymazala mezi nimi spojení. Leita stačila vykřiknout zděšením, ale bylo pozdě. Necítila žádné sestřiné pocity, nic. Kdyby před ní nestála, tak o ní ani neví. Tohle byla krutá rána a Vienes to věděla, proto to udělala. Sestra jí zaručila vězení u vlkodlaků, bude s nimi muset být, ale ona se raději zabije, než tam být a nechat si na sobě dělat, co se jim zlíbí.

,,Proč...?" Leita se podívala sestře do očí, teď brečela ona. Zato její sestra se tvářila chladně.

,,Snad se jednou vžiješ do mé situace a pochopíš, proč jsem to udělala. Sbohem, sestro." poslední slovo zasyčela, pak se podívala na dominantu, který tiše stál a pozoroval celou situaci kousek od nich. Zamračila se na něj a utekla z louky. Leita se chtěla vydat za ní, ale Trey jí chytil za paže a dominanta jí zastoupil cestu.

,,Pusťte mě, ruším naši dohodu. Dominanto, nech ji jít."

,,Nemohu, jde taky o mě a o ni. Dokud na to nepřijdu, tak tady zůstane. Je mi líto, ale nemohu ji nechat jít."

,,Od sebe." jeho vlk doplnil větu v jeho hlavě, naštěstí to slyšel jen Trey, který se zatvářil překvapeně, nyní zcela věřil citům dominanty k Vienes.

,,Já bez ní neodejdu!" vzpouzela se, ale blonďák měl větší sílu, nakonec ji nechal klesnout na kolena do trávy, kde tiše prolévala slzy.

,,Já se o ni postarám, slibuji." zrzovlasý muž jí pohladil po tváři a jí se zatočila hlava. Upadla do tvrdého spánku, Trey pokývl na svého vůdce a pak už tam před ním nikdo nestál.

,,Hodně štěstí s upírkou." zadíval se směrem ke zdi, byla hodně daleko, ale jako nejsilnější vlkodlak mohl vidět, až za ni. Ztrápeně se otočil a očima vyhledal tu svou upírku, co měl na starost. Seděla v autě a brečela, ale byla to i zloba, chtěla krev.



Dívala se ven z okna, kapky vody jí stékaly přes tvář, kde se vpíjely do oblečení. Sedadlo bylo taky celé mokré, ale to ji nezajímalo. Snažila se ovládnout svůj vztek, který volal po něčí krvi. Zuřivě kopla do volantu a hlavu si složila do dlaní. Pak to ucítila, blízko od ní byla krásně voňavá krev, lákala jí a ona ji musela mít. Otevřela dveře a vyskočila na kapotu auta. Nasála vzduch nosem, seskočila z kapoty a ušla několik kroků, pak se zastavila. Kořist mířila k ní, z lesa vyběhl nějaký mladík. Měl horolezecký postroj, takže šplhal po skalách a nejspíš si odřel nohu. Podívala se na jeho ránu, nebyla to odřenina, ale kousnutí upíra. Zavětřila cítila dva mladé upíry, kteří překročili hranice. Sami si tak zpečetili osud, protože slyšela Roba, který je stopoval a byl jen kousek za nimi.

,,Slečno, slečno....potřebuji pomoc." docela hezký mladík, ale taky slaďounký k ní doběhl a dožadoval se pomoci. Nasála ten pach jeho krve. Mladík se točil, kde na okraji lesa a příjezdové cesty stála mladá dívka s nějakým mužem. Ústa měli od krve a olizovali si jazyk, nebyli upíry dlouho. Někdo je přeměnil a oni nebyli tímhle tvorem více jak den. Dělali chyby, nevěděli, kam přesně se zakousnout, aby dostali všechnu krev, zatím je hnala jen touha se někam zahryznout.

,,Ti dva mě pronásledují, slečno, možná bychom měli..." nedořekl to, neboť Vienes se chytila jeho krku a své špičáky zabořila do jeho pilně pracující tepny. Muž se vzpíral, ale tady měla navrch ona, nehodlala se svého jídla vzdát. Byla to krásná chuť a tu horkou tekutinu nechala téct do jejího těla, žíly se jí rozproudily. Sála a sála, cítila jeho krční svaly, jak se svírají okolo jejích špičáků, trhala mu krk na kousky, ale ne jako vlkodlak. Když byl skoro bez krve, spustila ho na zem, oči se jí rozzářily spokojeností. Rty a pusu měla od lidské krve, tekutina jí tekla přes bradu a skapávala na její oblečení a zem. Otřela si rty a podívala se na vetřelce, ti se blížili k muži.

,,Ukradla si nám svačinku." dívka na ni zasyčela.

,,Je moje kořist." Vienes se nehodlala o poslední kapky krve dělit. Upír obnažil své špičáky a vyrazil proti ní. Dívka udělala to stejné, ale starší upírka je chytila pod krkem a zlomila jim vaz. Vzala dvě ostré větve a vrazila jim je do srdce. Oba dva se začali rozpadat na prach, spokojeně se usmála a vysála poslední kapky krve muže, jeho život se stal jejím. Vzala jeho tělo a hodila ho do lesa. Vracela se z lesa k autu, ale ještě se zastavila. Cítila kapičky další krve, otočila se tedy za sebe. Proti ní šel Rob s hlavou skloněnou k zemi, očividně si nevšiml svého malého škrábnutí na krku, které nejspíš vůbec necítil. Byl zamyšlený, takže si nevšiml, na co se zaměřila. Olízla si chtivě rty, krev vlkodlaka ještě nepila. Vystřelila k němu, zastavila se od něj na pět metrů a on se zastavil taky, zvedl k ní hlavu. Viděl její hladové oči a vysunuté ostré jehly. Potřebovala další krev, stále neměla dost. Pobaveně se usmál, věděl přesně, na co myslí. Vzal svou ruku a svými drápy si krk ještě víc rozškrabal. Upírka byla tak neodolatelná, když se snažila ovládnout, ale po jeho rozdrásání svého krku, se snaha o ovládnutí chtíče úplně rozplynula. Sledovala jeho krev, jak stéká po té svalnaté hrudi. Objevila se těsně před ním, ale on nehnul ani brvou, stál tam jako přikovaný do země. Nosem si čichla k jeho břichu, kde krev stekla. Jela tváří nahoru, až se zastavila u jeho otevřené rány. Cítit její dech kousek od jeho rozkroku, to chtělo hodně ovládnutí.

,,Chceš ji, že ano? Nemůžeš tomu pachu krve odolat, co?" usmál se, ale to už se upírka zahryzla do jeho tepny na krku, chtěla ho srazit k zemi, ale vůbec to s ním nehnulo. Sála jeho krev, byla mnohem lepší než lidská. Byla sladká, on byl celý sladký. Opustila jeho tepnu a zahryzla se mu do ramene a pak znovu do tepny na krku.

,,Vienes, už máš dost." podíval se na její tělo, které ho svíralo u sebe. Nechtěla se za žádnou cenu vzdát své kořisti, která jí sama nabídla, aby se napila.

,,To ti stačí." chytil ji za ramena a snažil se jí od sebe mírně dostat, ale ona se silně zahryzla do jeho svalů na krku. Moc ho to nebolelo, ale nehodlal jí dát víc, než potřebovala.

,,Řekl jsem dost!" odhodil ji stranou. Ladně doskočila na zem, přičemž zasyčela. Chtěla pít krev až do doby, kdy si vezme poslední kapku a zabije ho.

,,To nepůjde." zamračil se a když se chtěla Vienes znovu zakousnout, chytil ji silně pod krkem a kousl ji do ramene. Zapištěla, tu bolest nečekala. Vzdorovala mu, ale po chvíli upadla do bezvědomí.

,,Nedáváš mi na výběr, upírko. Já ti ublížit nechtěl." nasál pach té krve, chtěl ji ještě jednou ochutnat, ale nedokázal by se asi ovládnout.

,,Ovládnu tě." vlk ho vybízel a on poslechl. Jemně se zakousl do rány, co jí udělal na rameni a bral si její krev. Chutnala mu, i když nesál tak dlouho jako ona, nechtěl ji zabít. Odtrhl od ní své rty a olízl jí ránu. Ta se ihned zacelila a zůstaly jí tam jen čtyři malé jizvy od jeho silných vlčích zubů. Vzal omráčenou upírku do náruče. Jeho vlk ihned volal po něčem dalším, cítil její chlad na nahé hrudi a nahnala mu tak husí kůži.

,,Jak já tě nenávidím, ale zároveň mě nutíš po tobě toužit. Oelo mi řekne, co si se mnou provedla, ty upíří čarodějnice." položil ji na zadní sedadlo a sám se dal do řízení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama