
12. Provokace
Pomalu se probouzela, otevírala oči, které viděly ještě rozmazaně. Nejvíc však utrpěla její hlava, bolela jí, jako by jí pokopal kůň, nic moc si nepamatovala. Jen dominantu a pak...Už si vzpomněla, ten parchant jí omráčil nějakou svou silou, kterou neznala. Vůbec netušila, že vlkodlak má nějakou schopnost, ale u dominanty by jí to nemělo překvapovat. Vybavila si, že sestra uzavřela její spojení a neobnovila ho ani ho neobnoví. Odtrhla se od ní i její mysl, necítila nic, co cítila předtím, když si byli blízké. Ucítí něco jenom tehdy, když Vienes naváže spojení, co mají od narození a díky tomu, že jsou dvojčata, tak je jejich pouto mnohem silnější. Vzpomněla si na to, co řekl ten zrzovlasý dominanta. Tae a Rikary jsou v bezpečí, aspoň něco pozitivního, ale myšlenky vrátila k tomu, když cítila něco na srdci své sestry. Byla jiná, její tělo se chovalo jinak, cítila jeho změnu. Nedokázala však určit o co jde, dokud neuviděla pohled dominanty, který podle všeho rád pozoroval Vienes. Něco mezi nimi bylo a to nebylo dobré.
Sedla si, protože předtím ležela v měkké trávě a vedle ní plápolal oheň. Nikdo tam s ní nebyl, toho využila a šla najít něco k snědku. Nic však neobjevila, žádné zvíře ani malou myš. Zvířata musela být o něco výš, tady asi neměla dost potravy nebo je tady často napadali hladoví vlkodlaci. Procházela se po lese, věděla, že Trey je někde nedaleko a hlídá, kdyby se náhodou začala vzdalovat. Měl o ni strach, ale nebyl to ten povinný strach z toho, že by nedokázal splnit svůj úkol od dominanty, nebál se jeho potrestání. Jeho strach byl čistě upřímný, bál se o ni jako o dívku, která ho přitahovala. Navíc měl obavy, že kdyby se vzdálila hodně, mohl by ji napadnout nějaký zatoulaný vlkodlak. Tím by zavařil i dominantovi, upíři by chtěli krev za krev a vlkodlaci další boje nechtěli, proto si museli upíry nějak udobřit a když ji vrátí v pořádku, bude to od nich gesto, že nestojí o problémy. Přestala s přemýšlením a hledáním kořisti. Stejně by potřebovala spíše lidskou krev, už dlouho nejedla a zvířecí by jí jen těžko zasytilo. Došla k malému jezírku, kde kvetly bílé lekníny. Všimla si i barevných rybek ve vodě, usmála se. Vlkodlaci žili v pevném vztahu s přírodou a s krásou zvířat, to ona neznala. Upíři se snažili být hodně civilizovaní, snažili se zapadnout mezi lidi, aby je nepoznali. Také nebyli sami sebou, pořád se přetvařovali. Tohle na své rase nesnášela. Chyběl jí ten pocit svobody, nespoutanosti, chtěla by být volná jako vlkodlaci.
,,Skoro lituji, že jsem se nenarodila jako vy, na chlupy bych si zvykla a možná i na blechy." usmála se sama pro sebe a sundávala si oblečení. Odložila i podprsenku a kalhotky, pak si vlezla do vody. Myslela si, že bude chladná, ale byla krásně horká. Uvolnila všechny svaly a tělo zvolalo potěšením. Ponořila se do průzračně čisté vody, hlavu zaklonila a lehla si na vodní hladinu. Díky moci upíra nemusela plavat, zůstala tam, kde chtěla. Uslyšela nějaké šustění, otočila hlavu tím směrem, ale všimla si jen, jak se naklonil strom a jeho listí v poryvu větru zašustilo. Omyla si pokožku. Její snoubenec jí ukázal, že květ leknínu se dá použít jako houbička a mýdlo zároveň, jeho květ se na upíří pokožce rozpouštěl a vypouštěl bílou tekutinu, která krásně voněla. Teprve teď se mohla myšlenkami otřít o svého snoubence. Byl velmi krásný a ona si ho hlídala. Vzpomínala na jeho tmavě hnědé vlasy, které se s větrem otáčely na všechny strany, padaly mu vždy do tváře a on se tomu smál. Milovala jeho smích stejně jako ty jeho světle modré oči. Cítila, jak se jí stáhla pochva.
,,Ano, i to mi chybí." chtěla ho mít u sebe, cítit ho v sobě. Byl dokonalý milenec, chyběly jí ty večery, kdy se spolu dlouho do noci milovali. Už měla mít dávno po svatbě a správně měla čekat jeho dítě. Upíři se spolu mohli milovat i před svatbou, ale tam šlo jen o sex, po svatbě došlo k nezvratnému spojení mezi nimi a svatební noc byla ukončena naplněním dívčina těla semenem muže. Svatby se dělaly v době, kdy mohla upírka otěhotnět, takže byla jistota, že o svatební noci zplodí dítě. Chytila se za břicho a pohladila ho. Vždy snila o tom, že bude nosit jeho dítě v sobě a dá mu silného syna, povzdechla si. Cítila silnou potřebu milování, ale on tady nebyl.
,,Musím to ještě chvíli vydržet, pak mě sebou naplní, již brzy." vstala a šla si pro oblečení. Měla všechno, ale všimla si, že jí chybí podprsenka. Začala ji hledat, musela si ji dát k tričku, ale teď tam nebyla. Že by spadla do vody? Podívala se, ale hladina byla prázdná, tak jí ještě napadlo, že jí posunul silný poryv větru. Pak ale zaklela, tušila, kdo v tom má prsty. Oblékla si tričko a nahněvaně vyšla zpět na místo, kde hořel oheň.
Když odcházel, tak ještě spala. Založil oheň a vydal se pro zásobu dřeva na noc. Nebyl tam moc dlouho, ale když se vrátil na mýtinu, upírka tam neležela. Musela se vzbudit a jít hledat něco k snědku, protože byla blízko v lese a neutíkala, šla pomalým krokem.
,,Bezva, aspoň tě nemusím nahánět po lesích." odhodil dřevo na hromadu a zavětřil. Zkontroloval, jestli je pořád blízko a nejde hlouběji do lesa. Byla na jednom místě a nehnula se z něj několik minut, začalo mu to být podezřelé, a tak se vypravil po jejím pachu. Pro něj to byla však lákavá vůně, jeho vlk po ní zařval.
,,Nemůžeš, má snoubence."
,,Upír?"
,,Ano, je to král upírů."
,,Zabít." vlk dával jasný instrukce, ale Trey si jen povzdechl. Nebylo to tak lehké, jak si jeho vlk myslel. On nechápal, proč mu ji nechce dopřát. Nerozeznával nic, kromě svého chtíče a pocitů Treye, ostatní věci nevnímal. Momentálně do toho vnímání zapojil i Leitu, chtěl si ji označit a prohlásit za svou, ale on ho musel držet zkrátka. Tohle by dopadlo katastrofálně, ale souhlasil s vlkem, že nesnese pocit, že patří jinému muži, který se zanořuje do jejího těla. Tam chtěl být on, ale jeho touhy byli k ničemu, když byla tím, čím byla a on byl tím, čím je.
,,Aspoň na ni nezapomeneme a budeme vědět, že ona sama si vybrala muže, s kterým chce být. To nám bude stačit, bude tak šťastná." Trey promluvil k vlkovi, ten jen zabručel zuřivostí, ale pak zmučeně zakňučel. Souhlasil tak s Treyem, i když to bylo pro něj těžké, vybral si družku a ona nechce, dokonce má jiného muže. To vlka plnilo krvežíznivostí. Byl kousek od místa, kde byla i ona. Potichu se proměnil do vlkodlaka, musel si strčit ruku do pusy, aby nevykřikl bolestí ze své proměny. Netrvalo to tak dlouho, vlk se hnal za její vůní, takže to urychlil. Pískově žlutý kožich se v lese blýskal, proto zalezl do houští a plížil se k upírce. Zajímalo ho, proč byla na jednom místě. Měl strach, že se jí něco stalo, ale krev necítil. Zvedl hlavu a díval se na upírku, která se koupala v jezírku. Ležela na hladině, byla tak krásně odhalená. Sevřel se mu úd, když si všiml jejích bílých ňader, které měly růžové bradavky. Takhle by se na ni mohl dívat věčnost, ale tu on neměl, ne s ní, a tak si vychutnával každý pohled na to tělo, které ho vábilo. Vnímal každý její pohyb, ale i slova.
,,Naplní mě, již brzy." to vlk rychle postřehl a mírně zavrčel. Nelíbilo se mu to pomyšlení, jak to dělá někdo jiný místo něj.
,,Je jeho snoubenka, s tím nic neuděláme."
,,Málo se snažíš, ty si ji nechceš připoutat k tělu." vlk si všiml jejího oblečení, které bylo na metr od něj.
,,Ne, ne, ne...na to ani nemysli." Trey se ho snažil ovládnout, ale momentálně byl jeho vlk, kdo ovládal své tělo. To neměl dopustit, měl vlka nechat vzadu, ale bylo pozdě. Scvakl zuby a unášel si s vítězným úšklebkem její podprsenku.
,,Ty ses snad zbláznil!" Trey se vztekal, ale vlk ho nechal přebrat kontrolu až v táboře, kde jim hořel oheň. Vyplivl podprsenku ze své tlamy a přemýšlel, jak tohle zakecá nebo ještě hůř, jak jí to vysvětlí, protože slyšel její přibližující se kroky. Strčil podprsenku pod své tlapy a lehl si na ni, položil si hlavu a dělal, jako že spí. Cítil její blízkost, stála u něj a nepochybně ho propalovala pohledem. Když nehodlal otevřít oči, kopla ho do slabin. Zvedl hlavu a zavrčel, ale jeho vlk zavrčel na něj, on to bral jako provokaci.
,,Nic nepřijde, ty cvoku." okřikl vlka v sobě a pozornost otočil k upírce. Stála s rukama založenýma na hrudi a mračila se.
,,Ahoj, Leito."
,,No nazdar, kde mám podprsenku?"
,,Ty jdeš tedy ale rychle k věci." zasmál se, ale dostal další kopanec.
,,Nevím, jak to mám sakra vědět. Tak, kde sis ji nechala, tak tam bude." odsekl.
,,Tak to pak má podprsenka nohy a nebo létá, protože jiné vysvětlení mě nenapadá."
,,No vidíš, přišla si na to."
,,Debile." hodila na něj vražedný pohled a sedla si naproti němu. Myslela si, že když bude, co nejdál od něj, tak ho nebude provokovat svým tělem, šíleně se spletla. Díky mokrému tělu z vody a tričku, které se přilepilo na její pokožku, mohl vidět ty její malá, ale přesto překrásná ňadra. Ta ho lákala na ochutnání. Viděl její bradavky, které se tyčily proti látce a viděl ty obrysy. Zapředl, nepochybně to slyšela, protože se na něj podívala.
,,Tohle tě vzrušuje? Typický chlap, je mu jedno, jak je má baba velké, hlavně, když se může dívat." odsekla mu a otočila se k němu zády, dívala se do lesa. Seděla tam tak hodinu, dvě, při třetí to nevydržel a šel si lehnout vedle ní. Nevadilo jí to, protože oheň dohoříval. Ne že by jí byla zima, byla upír, neznala tenhle pocit, ale když cítila jeho ohromnou teplotu těla, nechala se v ní unášet. Všimla si, že zavřel oči a klidně oddychuje vedle ní. Zřejmě se nebál smrti. Mohla ho takhle jednoduše zabít a utéci domů bez něj, ale věděla, že bez něj by mohla litovat. Mít ho vedle sebe, byla přeci jen výhoda, kdyby se dostala do úzkých, ale to se nestane. Poslala nenápadně Temnou pro pomoc a ona ji přivede. Nehledě na to upíři museli cítit, že je blízko hranic. Vydají se pro ni ve větší skupině a zabijí vlkodlaky, co jim budou stát v cestě. Podívala se na Treye vedle sebe. Nechápala své city k němu, nemohla ho milovat, ale měla o něj strach. Byl k ní milý a pomohl jí. Nechtěla, aby ho potkal osud jako zajaté vlkodlaky, kteří byli mučeni a bráni do zápasů, kde se navzájem museli zabíjet. To mu nepřála, musí mu taky pomoci, tím splatí svůj dluh a budou si rovni, pak bude moci odejít s čistým svědomím. Tak proč nechtěla odejít? Že by od něj? Tím to být nemohlo, asi jen objevila, že ne všichni vlkodlaci jsou zlí, ale jsou i ti, co jsou milejší než upíři. Trey mezi takovéto vlkodlaky patřil.
,,Budeš mi nejspíš chybět, víš to, vlkodlaku?" pohladila ho po horké hlavě a položila si hlavu na jeho silný krk, zachumlala se do jeho chlupů a pomalu usínala s pocitem bezpečí, když byla vedle něj. Spokojeně zabručel a odfrkl si. Usmála se a přitáhla si k němu celé tělo. Ihned ji zahřál a ona si poprvé v životě myslela, že není upír. Její chladná pokožka zmizela a nahradila ji lidská teplota.


