2. Všechny zajaté upírky pro vlkodlaky

27. června 2014 v 14:05 | Anies |  Vzkřísení


2. Všechny zajaté upírky pro vlkodlaky


Bone se na ni díval s chlípným pohledem, zasyčela na něj, ale jeho přátelé mu ji drželi pevně u země, jen se usmívali. Vzpírala se jim, ale byli to silní vlkodlačí muži, jedna upírka se jim nevzepře natolik, aby si zachránila kůži. Ale při pomyšlení, že by to tenhle hnusák dělal její sestřence nebo sestře, která byla jistě už v bezpečí, tak byla ráda, že to bude ona, kdo mu poslouží svým tělem. Nesnesla mi pomyšlení, že by tohle museli zažívat jiné ženy, tedy kromě těch dvou upírek, na kterých se vystřídalo už nejmíň deset mužů, pořád však neměli dost.

,,Nech je jít, k čemu ti jsou? K čemu jsou vám všem?" vyštěkla Vienes, dívala se na Bona, podle všeho byl tady nejsilnější a vedl vlkodlaky, tak mluvila k němu.

,,Za prvé, to že jste na nás zaútočili to bych omluvil, ale že jste použili zbraně, které se nesmí používat v jakékoli bitvě našich druhů, je zakázané používat střelné zbraně jako pistole a pušky."

,,Omluvte mě, možná jsem jaksi pozadu, ale není teď 21. století?" provokativně se zatvářila na Bona.

,,Jistě že je, ale zákony pro oba naše druhy platí neustále."

,,Vaše zákony pro mě neplatí, takže si trhni," kopla mu do obličeje koňský trus, který ležel na nádvoří, ,,Je ještě teplý, hezký balzám na tvůj hnusácký ksicht." usmála se, ale vlkodlak ji chytil za vlasy a odhodil ji na kamennou stěnu, zlomil jí žebro, protože bylo slyšet zapraskání. Jen se usmál, upírka se držela za hrudník, zasyčela na něj, pak se podívala na dvě upírky, které byli už k smrti zničené.

,,Odvolej si ty muže! Nech už ty dívky na pokoji." podívala se na Bona, který si strhl kalhoty.

,,Dobrá, dejte jim pokoj." usmál se na muže, kteří to dokončili a vyrvali dívkám srdce z hrudi. Vienes otevřela zděšením pusu, ale pak rty stáhla pevně k sobě.

,,Tak, jak to chceš..?"





Bon ji chytil a přitlačil ji čelem ke zdi, rukou sjel pod její kalhoty, přes kalhotky až k její pochvě, do které strčil hrubě prsty, upírka vykřikla bolestí.

,,I ty dvě nekřičely, tak jako ty, tak to se budeš pod mým ptákem jenom kroutit bolestí." začal se hnusně smát, upírka se otočila a dala mu silnou facku, ale on jako by nic necítil, soustředil se jen na její tělo. Chytil její spodní oblečení a roztrhal ho na kusy, roztáhl jí silnýma rukama nohy a zanořil se do ní. Vykřikla, ale pak se začala bránit. Bylo to ovšem marné, byl v ní a držel ji pevně u zdi, nemohla dělat nic, jen se modlit o konec. Ale vlkodlak si to užíval dlouho, tvrdě jí znásilňoval, že křičela bolestí, ale on se tomu jen smál a dál si užíval. Když skončil, byla vyřízená, tělo jí šíleně bolelo, dostala i několik ran, přičemž jí z nosu tekla krev.

,,Já tě naučím poslouchat." chtěl ji znovu uhodit, ale silný vůdčí hlas ho zastavil.

,,To by stačilo, Bone. Přiveď mi ji sem!" vlkodlak strnul stejně jako všichni ostatní vlkodlaci, začali sklánět své hlavy a pohledy upíraly do země. Upírka o tomhle chování vlkodlaků slyšela. Hlavy nebo jenom pohledy skláněly, když se objevil starší a tím pádem dominantnější vlk, než byli oni. Měli toho vlkodlaka v úctě, respektovali ho a báli se ho, což mělo být jenom správně, dominantnější vlk by si mohl vyložit nerespektování jako výzvu na souboj, to oni vedli ostatní své druhy. Vienes stála vedle Bona, který ji mačkal paži svou silnou rukou. Podívala se na dva muže, kteří seděli na rezatých koních. Oba vypadali dominantně a cítila jejich sílu vůdcovství, ale nevěděla, který z nich je silnější. Přesto nechápala, jak je možné, že i když jsou dva dominantní, v poklidu vedle sebe stojí. Ve škole je učili, že vždy je jeden podřízený a pokud se sejde více dominantních vlkodlaků, ti silnější si vynucují respekt, tady nic takového neviděla. Zmátlo ji to a všimla si, jak se oba muži usmáli.

,,Můj pane." Bon promluvil k vyššímu z nich, ten se na něj otočil a zamračil se, Bon ihned pochopil. Nesklonil alespoň pohled, a tak to udělal.

,,Víš, kdo to je?"

,,Upírka, můj pane."

,,Není to ale obyčejná upírka, je to dvojče budoucí královny upírů, která, jak jsem slyšel je naštěstí mezi námi. Moji vlkodlaci ji přivedou k mému otci, k dominantovi. Ty, mi teď vydáš její sestru." muž měl po ramena dlouhé a postupně sestříhané černé vlasy, oči se mu blýskaly ještě větší zlobou a nenávistí k upírům než ty Bonovi.

,,Jistě, můj pane." Bon ji pustil a když okolo ní přecházel, udeřil ji do nosu. Na to se ozval řev druhého muže. Vienes se šíleně lekla, jeho řev otřásl její tělem, jako by měla elektrický šok. Bon se na něj vyděšeně podíval a pak pospíchal do stájí pro koně. Upírka se podívala na oba muže, ten vyšší na ni zavrčel, ale toho druhého neviděla zřetelně, stál schovaný za svým druhem.

,,Girode, vyřiď dominantovi, že mám pro něj spoustu upíří krve a taky zajatkyně." Bon přivedl jednoho koně, podal uzdu Vienes, ta se na něj zamračila a povytáhla obočí na toho Giroda, který věděl, co tím naznačuje.

,,Nejsme tak hloupý, jak si myslíš. Nemáme strach, že by si nám odjela, proto ti dáváme koně, ale možná máš pravdu, bratr tě vezme za sebe." Girod otočil svého ryzáka a odkryl pohled na svého vlkodlačího bratra za ním, který předtím zařval na Bona, když ji uhodil přes obličej. Teď už chápala, proč si ti dva nešli po krku a v klidu vedle sebe stáli. Byli to bratři, ale Girod byl starší, bylo to na něm vidět.

,,Bone, zařiď, ať se ty upírky dostanou k mému otci a taky nezapomeň krev jejich druhu, dochází nám zásoby." Girod se zazubil spiklenecky na Bona, který se usmál stejně krutě jako silnější vlkodlak a nakonec šel splnit rozkaz.

,,Vezměte auta, ale otec vás nepřivítá s otevřenou náručí. Nemá moc rád, když mu tyhle řvoucí obludy znečišťující přírodní prostředí přijedou ve velkém počtu do jeho sídla." Girod se otočil od Bona k bratovi, na kterého kývl a on si upírku vytáhl, načež následoval staršího sourozence.

,,Proč mě vezete k vašemu otci, k dominantovi?" špitla přes rameno vlkodlaka. Neodpověděl jí, ale bylo jí jasné, že z ní udělají děvku k potěšení vlkodlaků.



Konečně otevřela oči, byla v bezvědomí několik hodin, což bylo u upíra divné, ale byla žena, takže to možná bylo u jejich rasy normální, že se ženy hojily pomaleji než muži. Nevěděl moc o jejich rase, on byl sám vlkodlakem teprve chvíli, ale i tak už věděl dost o svém druhu. Nesnášel upíry, navzájem se vraždili, nikdy nepochopil proč, mohli žít v míru, ale vůdci obou ras byli až příliš zaslepeni válkou a chtivostí po moci. Pouze si povzdechl a naklonil se nad upírku, která měla obvázaný krk, když ji pokousal jeho druh. Jakmile se dostal do jejího zorného pole, vycenila špičáky a zasyčela. Automatická obrana a hrozba, pomyslel si.

,,Neboj se, nechci ti ublížit, jen jsem chtěl zkontrolovat tvé rány, když už jsem ti je tak pracně obvázal." nevinně se usmál, upírka se podívala na své tělo, které bylo čisté. Všechna krev, co měla na sobě, zmizela, někdo ji umyl a ten někdo musel být tenhle vlkodlak. Byla mu za jeho pomoc vděčná, ale při první příležitosti mu podřízne hrdlo, byl vlkodlakem, jejím nepřítelem.

,,Děkuji, proč jsem ještě-"

,,Naživu? Náš pán tě chce živou, už mají tvé dvojče, teď chtějí ještě tebe, budoucí královno upírů." usmál se a začal jí odvazovat obvazy, chytila ho za ruku při prvním přiblížení se k jejímu krku. Byla opatrná, i když cítila, že je to mladý vlkodlak, skoro neposkvrněný, voněl ještě člověkem. Museli ho změnit a není tomu dlouho, odhadovala tak půl roku. Co by jí mohlo udělat takové štěně, ale velmi pohledné štěně. Kdyby byl člověk, měla by chuť a obrovskou žízeň se z něj napít, možná by si s ním užila a změnila ho, ale nesměla zapomínat, že je zasnoubená s králem upírů.

,,Neublížím ti, slibuji."

,,Co pro mě znamená slovo vlkodlaka?" povytáhla obočí a dala důraz na poslední slovo.

,,Ano, vím, že mě nenávidíš, i když by si mi měla poděkovat. Ne jenomže jsem ti zachránil život, taky jsem zachránil život i tvé přítelkyni s tvou milovanou klisnou, jakže se to jmenuje?"

,,Temná a kde je Rikary?" posadila se, ale tělo jí ještě bolelo.

,,Lehni si! Je v bezpečí, tedy prozatím." než stačil něco dalšího říct, upírka vystřelila a rozhlídla se okolo. Byli v lese, proto ji alespoň položil na mech, to bylo od vlkodlaka velkorysé. Všude okolo byli vlkodlaci a když se zvedla na nohy, zbystřili. Všimla si, že její přítelkyně je přivázaná u stromu a nemůže se pohnout. Tahala za provazy a klela sprostými nadávkami na všechny vlkodlaky.

,,Rikary..." Leita se k ní naklonila.

,,Ahoj, má královno."

,,Ještě nejsem královna, dosud jsem princezna a snoubenka našeho krále, ale myslím, že to už ví úplně všichni vlkodlaci okolo a myslím, že nejen oni." sledovala zmučené, ale pravdivé přikývnutí její dlouholeté přítelkyně.

,,Zajali i vaši sestru, myslím, že je to kvůli tobě Leito."

,,Ach, má milovaná Vienes, snad zemře dřív, než si z ní udělají děvku." klesla do sedu vedle upírky, vlkodlakům očividně nevadilo, že je s volnýma rukama. Počítali s tím, že jsou silnější, ale měli něco, čemu věřili nejvíce a zároveň se toho i trochu obávali. Leita se podívala na muže, co ji ošetřoval, postrčila loktem do Rikary.

,,Kdo je to za vlkodlaka? Necítím nic, co bych cítila u všech ostatních vlkodlaků, tenhle voní..." zasekla se a opravila se, ,, smrdí, jiným pachem, má v sobě city člověka, sice je po proměně zhruba půl roku, ale normální vlkodlak zapomene na své lidské já hned po několika týdnech, tak proč u něj cítím jisté city ke všemu živému?" podívala se na upírku přivázanou vedle ní, ta jen pokrčila rameny.

,,Těžko říct, někteří vlkodlaci jsou záhada, ale tak se ho zeptej sama, byl milý i ke mně, možná je to tím, že-" byla přerušena zaržáním koně, obě se otočili napravo do lesa, odkud vyběhla sytě černá klisna, měla jenom bílé ponožky na nohách, jinak byla jako uhel.

,,Temná, pojď ke mně, holka." Leita vstala a otevřela náruč, klisna k ní cválala a pak se vzepjala na zadní jen kousek před svou jezdkyní, při dopadu kopyty zpátky na zem se nechala obejmout okolo krku.

,,Hodná holka, proč ses vracela co? Měla si jim utéci." drbala ji za uchem.

,,To by nepomohlo, nadběhli jí ze všech stran lesa, nedostala by se z něj živá." za ní se objevil ten podivný vlkodlak.

,,Treyi, co se vybavuješ s našimi zajatci, nemáš co na práci?" za ním se objevil vůdce vlkodlaků jejich skupiny, poznala to podle jeho pachu, páchl silou a dominantností.

,,Opravdu nemám a neřvěte na mě!" podivný mladý vlkodlak vyštěkl na svého vůdce, ten jen zavrčel, ale nechal ho být.

,,Hej, ty, princezno nebo ti má říkat královno upírů?" vůdce byl ošklivý muž s pleší a jedno oko mu chybělo.

,,Budoucí královno, malá oprava." zaprskala na muže před sebou, jen se usmál.

,,Tebe to přejde, až si tě vezmu do postele." chytil ji za kůži na krku a praštil s ní o zem, pak si stáhl kalhoty a usmál se. Vlkodlaci se začali smát.

,,Jen jí pořádně udělej, bez tak jí ten její král nikdy pořádně neukázal, co je to sex." dodalo pár mužů. Vůdce ji otočil břichem na zem a zády k sobě.

,,Budeš mě nenávidět ještě víc, ale taky si na mě vzpomeneš." zasmál se a trhal z ní šaty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama