3. Orduk

27. června 2014 v 14:06 | Anies |  Vzkřísení

3. Orduk


Vůdce se konečně dostal přes její oblečení, chtivě se díval na její pohlaví, přejel po něm prsty a zapředl, než se nadála, tak byl v jejím těle. Byl tvrdý, přesto nekřičela bolestí, nehodlala jim dopřát to potěšení z jejího nářku, radši to spolkne. Rikary se vzpouzela, snažila se nějak z toho dostat, ale nějaký mladý vlkodlak jí chytil za ramena a držel ji u stromu.

,,Nešij sebou, ublížíš si." byl okolo 180 centimetrů vysoký a svalnatý, jeho vlasy byly černé s patkou ofiny přes levé oko a jeho oči svítily jasně zelenou barvou.

,,Pusť mě, ty přerostlý smetáku." zasyčela na něj.

,,Sebastian, moje jméno, jen kdyby tě to zajímalo."

,,Nezajímá, budeš se divit." chtěl něco říct, ale pak jí nechal a podíval se na vůdce, který si užíval s druhou upírkou. Jen se zamračil a odešel, na tohle se dívat nehodlal a Treyi ho následoval. Oba nesnášeli násilí na dívky, i když to byli upírky.

,,Jednou ho zabiju." zavrčel Treyi a Sebastian souhlasně přikývl, ale dál to nekomentovali.





,,Tak, jak se ti to líbí?" škaredý vlkodlak si zanořoval do jejího těle, vždy do ní silně přirazil a pak se odtáhl, ale pak se vrátil ještě se silnější přírazem na její tělo, zkřivila obličej bolestí, ale ani nepípla. Ruce si opřel vedle její hlavy a penisem do ní bušil, byly to silné otřesy, ale snažila se to vydržet. Vlkodlak sténal, rád jí způsoboval bolest. Bral si ji násilím, cítil její vzdor, takže dřel o její stěny a to ho více vzrušovalo. Hladil ji rukama po těle, rty ochutnával její bledou pokožku, byla ledová na dotek, ale svým tělem ji trochu zahřál.

,,Bolí to co?" zasmál se a dál ji dělal, byl to rychlý sex, divoce ho do ní zasouval a vysouval, nakonec se v té jeho slastné chvíli udělal. Hlasitě vzdychl, od svých druhů sklidil potlesk se smíchem.

,,Treyi?? Treyi?! Kde sakra je? Ať mi ji připraví i na večer, a teď všichni pohyb!" vůdce pohladil krutě upírku po tváři a prstem se vzdálil od jejího pohlaví, které se otřásalo bolestí. Leita se zvedla na ruce, ale skácela se k zemi, byla zesláblá, udělal ji příliš tvrdě. Ucítila vřelé objetí silných paží, pohlédla do jeho očí.

,,Treyi, nech mě!" vyštěkla, ale on ji sevřel silně ve své náruči.

,,Nevzpírej se, já ti nechci nic udělat, ano?" podíval se na ni. Měla dlouhé do půl zad černé mírně kudrnaté vlasy a její oči byly čokoládově hnědé. Mohla měřit něco okolo 165 centimetrů, byla oproti němu malá, ale krásně štíhlá a i když měla malé prsa, byla opravdu krásná, a to měla upírka být. Její pokožka byla bílá skoro jako sníh a chladila na dotek. Všiml si jejích rtů, ty byly krvavě rudé. Vypadala krutě, ale taky bezmocně a i když byl mladý, kdyby chtěl, tak by ho nepřemohla. Otřásla se v jeho náruči, nelíbilo se jí, že je tak bezmocná proti jeho síle vlkodlaka.

,,Sebastiane, postarej se o Rikary, já dohlédnu na tuhle upírku." Treyi ji posadil na zem a podíval se na její pohlaví, ne že by ho nepřitahovala a nechtěl by se tam dívat, či dělat něco jiného, ale měl ji na starost, chtěl ji pomoci a pomůže jí.

,,Roztáhni nohy." podíval se jí do očí a zasmál se, proto blíže vysvětlil, ,, nemám v plánu si tě vzít, ale v lidském životě jsem byl doktor a otec gynekolog, matka byla sestřička, celá naše rodinka byla na ošetřování lidí, jen zjistím, co ti všechno udělal a co ti mám na to dát." i když už tušil, co jí dá proti bolesti.

,,Neměla ses mu vzpírat." Sebastian se odvrátil od upírky, před kterou klečel Treyi a sledoval ji, mračila se na něj a nehodlala rozevřít stehna. Jeho dobrý přítel odvázal Rikary, která mu vystřelila facku, až se vlkodlak zasekl.

,,Vsadím se, že tě to bolí." Trey se jí snažil pomoci, ale nevěřila mu, proto vyvolal svou moc. Leita se zklidnila a mírně rozevřela nohy, Rikary se taky uvolnila a v Sebastianovi to přestalo vřít hněvem a nenávistí k vůdci.

,,Výborně, hodná upírka. Neublížím ti, Seb mě bude hlídat, že jo Sebe?" mrkl na vlkodlaka, který přikývl a díval se bokem, zatímco se doktor vlkodlak staral o budoucí upíří královnu.



Vlkodlaci tiše běželi lesem, tohle bylo jejich území, takže se nemuseli bát napadení od upírů, tady byli oni svými pány. Všichni vlkodlaci měli svého vůdce, dělili se do malých skupin, někdy do větších, ale všichni patřili, sloužili a poslouchali dominantu, nejsilnějšího a nejstaršího z vlkodlaků,. Všechny smečky byly jeho a území taky, ale nedokázal být na všech místech zároveň, a tak stanovil vůdce. Jenže poloviny z nich, co znal, byli již mrtvý. Každý vlkodlak mohl vyzvat vůdce smečky na souboj o jeho území, byli to krvavé souboje a poražený byl mrtvý. Upírky seděly na jejich hřbetech, Sebastian měl na starost Rikary a Trey se musel starat o Leitu, bylo mu to přiděleno jedním ze synů dominanty, přesto se ptal sám sebe, jestli by dominanta dovolil něco takového, jako zajmout upírky, když jedna z nich byla snoubenka krále upírů. Ne, dominanta by to nikdy neudělal, pomyslel si, z toho tedy plynule, že o tom neví, musel to naplánovat jeden ze synů bez jeho svolení. Přestal nad tím uvažovat, bylo jedno, jestli o tom ví nebo ne, vlkodlaci budou mít velký problém a pokud je dominanta takový, jak se říká, tak upírky okamžitě propustí domů a svého syna potrestá. Trey se podíval na Rikary, byla ještě o něco menší než upírka, kterou nesl na svém pískově žlutém hřbetě. Byla o něco silnější, ale nebyla tlustá, byla akorát. Takže byla vlastně štíhlá, protože pijavice nad ním byla docela hodně hubená s na svoji výšku by měla vážit víc. Rikary, jak si všiml, měla po ramena dlouhé plavé vlasy, kde se jí konečky mírně stáčely na různé strany a její světlé zelenomodré oči sledovali vše, třeba i to, že se na ni dívá. Sklonil oči k zemi a pak se dali se Sebastianem do kroku. Sebova srst byla uhlově černá, ale jeho přítel byl menší než on. Cítili, že jejich smečka je někde dál, proto se proměnili do lidské podoby.



Všichni šli tiše vedle sebe, Sebastian šel v tichosti s Rikary, jen sem tam si vyměnili nějaké poznámky, které nebyly nejvhodnější. Trey šel s tmavovlasou upírkou pár metrů za nimi.

,,Jak se jmenuješ?" neodpověděla mu, proto pokračoval dál ve své větě, ,,Bylo by fajn tě oslovovat tvým pravým jménem a neříkat ti ,, upírko nebo pijavice,,." naklonil se k ní, ale ona se odtáhla a mírně zasyčela. Jen si povzdechl a dál mlčel. Nemělo cenu s ní mluvit, když nechtěla, stejně ho asi neposlouchala.

,,Leita." řekla po několika minutovém tichu, takže ho přeci jen poslouchala, aspoň nějaký pokrok v jejich rozhovoru.

,,A jméno tvé sestry? Jak vlastně vypadá tvé dvojče?" podíval se jí hluboko do očí, hnědá barva ho propalovala nedůvěrou k němu, ale taky byl v nich vděk. Poznal, že se nepokusí utéci, věděla, že by neutekla daleko a pak by to dopadlo ještě hůře.

,,Jmenuje se Vienes, je starší o několik minut a jsme si hodně podobné povahou a vzhledem taky. Máme stejně střižené vlasy, ale Vienes je má více zvlněné a má je světle hnědé, oči máme stejné barvy. I tělo máme taky stejně hubené, ale má sestra je o něco vyšší a není tak-"

,,Křehká?" usmál se na ni, podívala se na něj poprvé bez nenávisti v očích.

,,Ne, není tak...nic nevzdává a bojuje do konce, jen málo co ji zlomí."
,,Přesto se dá zlomit." znovu se usmál a ona taky. Líbil se mu její úsměv, konečně ho nechtěla zavraždit, ta ledová a chladná upírka byla pryč.

,,Ano, dá, ale je to těžké."

,,Obávám se, že u dominanty ji zlomí lehce."

,,U dominanty?"

,,Och ne, ne...nemyslím si, že by ji vedli k samotnému dominantovi, ale je tam spoustu vlkodlaků, kteří ji budou chtít okusit a její krev taky. Víš, co se dělá zajatým upírkám? Některé zabijí kvůli jejich krvi, ale předtím je několikrát znásilní a ten zbytek si zotročí na sex." nahněvaně zaprskal a odplivl si na zem.

,,Proč mám pocit, že nemáš svou rasu rád?"

,,Nemám je rád v tomhle směru, ale jinak jsem rád, že jsem vlkodlak a ne upír, aspoň hřeji." zazubil se.

,,Doufám, že ji po prvním aktu zabijí. Vienes nesnáší muže a nemá ráda sex, kdysi jí někdo hodně ublížil, a proto to všechno nesnáší."

,,Viděla by si ji raději mrtvou?"

,,Ano, samozřejmě. Sama by si to přála." neváhala s odpovědí, znala své dvojče. Cítila, že je její sestra živá, ale stejně zasažená jako ona, nějaký vlkodlak si ji vzal. Zavřela oči a snažila se na ni zapomenout.

,,Co to děláš?" Trey se na ni podíval s povytaženým obočím.

,,Snažím se na Vienes zahnat myšlenky, zapomenout na ni a žít bez ní."

,,Ona, ale není mrtvá."

,,Ne, ale může být a jelikož jsme od sebe hodně daleko, vymažu s ní spojení stejně jako ona se mnou. Víme o sobě, ale když se odpojíme, tak půjdeme každá už svou cestou bez té druhé. Budeme sami, přesto to bude nejbezpečnější pro nás obě." Leita začala stahovat spojení mezi jejím dvojčetem a cítila, že Vienes dělá to stejné.

,,To je-"

,,Není, byli jsme na to připravené a budeme se muset vyrovnat s tím, že každá bojuje za svůj život."

,,Nechápu vás upíry." Trey mávl rukou, ale usmál se, zlehčoval jí to, ale proč by to dělal? Byla zvědavá, musela se zeptat, ale nejdříve si ho prohlédla. Mohl měřit tak něco přes 185 centimetrů, byl svalnatý, více než Sebastian a měl velmi široká ramena. Jeho vlasy byla světle blonďaté, že připomínaly svit slunce, měl je do půl krku dlouhé a postupně sestřižené, takže když foukal vítr, tak mu pramínky vlasů létaly do tváře a všude okolo. Jeho oči svítily světle zelenou barvou s jasně žlutými žilkami uvnitř. Byl veselý a měl krásný úsměv, vlastně celkově byl přitažlivý, ale byl vlkodlak, její nepřítel a tak to zůstane. Pořád plánovala, že ho jednou zabije, přesto chtěla o něm vědět více.

,,Proč mám s tebou pocit, že je vše v pořádku i předtím si mě uklidnil, když jsem nechtěla..." spolkla to, ještě teď se zamračila, když jí viděl nahou na intimním místě. Pobaveně usmál, kdo ví, co si předtím myslel, podíval se jí do očí.

,,Je to má síla, moc vlkodlaků ji nemá. Je nás málo takových, ale jsme moc vzácní a cenění, proto se jako jediní můžeme postavit jakkoliv dominantnímu vlkovi, třeba i samotnému dominantovi. Většina vlkodlaků se s tím narodila, ale já jsem proměněný, ale získal jsem tuhle moc." chápala, jak to tedy dokázal, když byla menší, jejich učitel jim o těchto vlkodlacích něco málo vyprávěl. Měli jistou moc, taky měli i jistý název, jen si nemohla vzpomenout jaký.

,,Orduk." řekl za ni a ona se rychle zastavila.

,,Jak si věděl...?"

,,Na co myslíš? Další výhoda orduka, ve starém jazyce to znamená ,, jedinečný,,." dál nic nekomentoval a nechával si to pro sebe. Leita zmlkla a dávala si nejen pozor na jazyk, ale i na myšlenky, teď už ho zase proklínala a dočasné přátelství šlo stranou. Byla rozhodnuta ho zabít, udělá to, jakmile nastane příležitost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama