3. Tohle není normální

27. června 2014 v 14:17 | Anies |  Na pírkách nebes

3. Tohle není normální


Věděla, že nebude mít jinou možnost, než mu odpovědět na všechno, co bude chtít vědět. Zmučeně sklonila hlavu. Pokynul jí hlavou, ať jde za ním a ona poslušně šla, neměla jinou možnost, ze střechy byla jen jedna cesta a to dolů přímo po hlavě. Dívala se do jeho zad, byly svalnaté, ale on nebyl typ kulturista, jak si mohla už předtím všimnout. I tak byl ale hezky osvalený, to muselo být díky jeho orlovi. Z myšlenek o něm ji vyrušil jeho hlas plný potřeby.

,,Promluvíme si...." otočil k ní hlavu, jen přikývla.

,,Ale tady ne."





Stoupl si k otvoru ve střeše a skočil dolů, slyšela jeho zaskřípání drápů o podlahu, nahnula se a všimla si, že stojí ve svém pokoji.

,,Super...večerní návštěva v pokoji u učitele." zaprskala, nepochybně jí slyšel, ale bylo jí to jedno. Rozzářila se, když uviděla schody dolů, opatrně slezla dolů vědoma si toho, že se jí nejspíš dívá na zadek a schválně ho ještě více vyklenula. Měla na sobě jenom kraťounké riflové otrhané kraťasy a k tomu měla bílou blůzku, pod kterou byla vidět černá podprsenka, vzala by si jinou, ale všechny ostatní byli v koši na prádlo. Slezla dolů a rozhlédla se po pokoji. Byl prostorný, vpravo od schodiště byla velká postel s bílým povlečením, vedle ní byly dva noční stolečky, na kterém měl mobil a nějaký prázdný obal od DVD. Nad postelí visel černobílý obraz muže s křídly, který byl nahý a očividně si užíval na stole s lidskou ženou, dokázala si tam představit ho. Naproti posteli byli skříně s vysunovacími dveřmi do boku a mezi nimi byla vsazena plazmová televize s DVD přehrávačem pod ní. Všimla si, že naproti schodům a po pravici od postele nejsou dveře a podle všeho tam ani neměli nikdy být. V jeho pokoji bylo šero, ale na chodbě se svítilo. Po prohlídce pokoje se střetla s jeho pohledem. Pomalu se začal měnit, jeho křídla mu pomalu mizela, proměna probíhala tím, že mu začalo padat peří až zmizela samotná křídla i s drápy a pod ním zůstala jen hromádka jemných pírek. Oklepal ze sebe poslední zbytky, pak peří rozfoukl a ono shořelo, jen jedno pírko se vzneslo dostatečně vysoko a spadlo na jeho polštář. Claire přešla k polštáři, pohladila ho prsty a sebrala pírko. Na její dlani to šimralo, ale držela ho v ruce, jako by to byla část jeho srdce, na které se musí dát pozor a uchránit ho před všemi na světě.

,,Můžeš si ho nechat, jestli chceš." Tobias se podíval na chmýří na dívčiné dlani.

,,Ou...nechci, aby to-"

,,Já ti ho daruji. Budeš mít aspoň vzpomínku na zážitek dnešní noci." sedl si na kraj postele a pozoroval ji, sevřela pírko v dlani a usmála se na něj. Bylo vidět, že čeká na první otázku, a tak ji položil.

,,Proč si šla tak pozdě a sama na takové odlehlé místo?" nebyl to výslech, ale chtěl mít jasno, aby věděl, proč ji zachraňoval tak pozdě v noci. Poznala, že je tam ale i náznak strachu o ni. Spokojeně se usmála a dala mu odpověď.

,,Měla jsem se tam sejít s kamarádem."

,,S kým přesně? Ptám se, protože ti chlapi mluvili o tom, že nosí u sebe bouchačku, to se mi nelíbí."

,,Je to...tak trochu syn mafiána z Itálie a je to zazobaný fracek, co si otevřel bordel."

,,A jakou spojitost s tím máš ty?"

,,Kdysi jsem mu pomohla, a tak mi nabídl dobře placenou práci, asi si dokážeš domyslet."

,,To ano, ale o tohle dnes večer nešlo."

,,Ne, ani nikdy předtím. Něco mi shání."

,,Drogy, že mám pravdu?" na tuhle odpověď jen mlčela, nadechla se, ale pak to vypustila a dívala se do polštáře. Přisunul se k ní a odhrnul jí rukáv, nevzpírala se mu, seděla a dívala se na jeho ruku, která odhalovala tu její. Byla znetvořená, byly vidět jizvy po tom, jak se snažila podřezávat žíly, nikdy ale ne tak, aby vykrvácela, na to byla moc velký zbabělec. Dále jí zdobily píchance od injekčních stříkaček.

,,Proboha....Claire..." Tobias měl v očích zděšení, tušil, že tam najde pár jizev od jehly, která ji dala do těla heroin ale, že bude mít jedno píchnutí vedle druhého a pořezané zápěstí, to by ho nenapadlo. Odhrnul jí rukáv na druhé ruce, pravá byla o něco málo lepší, ale jinak ve stejně hrozném stavu jako ta levá. Podíval se na ni, ale ona upírala pohled do postele a na jeho ruce, které ji držely za zápěstí.

,,Proč to děláš?" vybídl ji k tomu, aby mu to řekla. Jeho orel zapískal, i mu se nelíbilo tak hnusně znetvořené ruky, které mohly být jinak krásné a příjemné na dotek. Viděl její slzy v očích, nechtěla se o tom bavit, přesto to chtěl slyšet, věděl, že v některých případech je lepší to ze sebe dostat. Rukou ji nadzvedl bradu, aby jí viděl do očí, po tváři jí stékaly slzy, utřel jí je a podal jí kapesník. Otázku položil znovu.

,,Existuje nějaký důvod, proč jedeš v drogách. Nemusíš mi to říkat, jen by se ti možná ulevilo, kdyby ses někomu svěřila. Máš nějaké kamarády?"

,,Kromě Reného? Ne, nemám."

,,Přítel, který ti dává drogy a sleduje, jak se vezeš z kopce a potřebuješ další dávky a pak tě v tom nechá, není tvým přítelem."

,,Pak nemám nikoho, komu bych se svěřila, kromě mé tety, ale ta má starostí dost." podívala se na něj, ale pak si hlavu složila do rukou a začala potichu vzlykat, Tobias cítil její myšlenky, Claire znala jen bolest a zklamání, dávno ztratila naději a chuť žít, proto se to snažila ukončit tím, že se pomalu zabíjela dávkami drog. Nikdy by ho nenapadlo, že bude mít ve třídě, kde chodí lidé se zvláštními dary, feťačku, přesto jí chtěl pomoci. Nejenom kvůli tomu, že se mu líbila, ale jako člověk, který chce vytáhnout člověka z nouze zase na nohy a pro ni nebylo pozdě. Hladil ji po jizvách na zápěstí, aspoň tak se jí snažil uklidnit, nakonec zvedla hlavu a zeptala se.

,,Opravdu chceš vědět o mém životě? Chceš slyšet můj příběh?" sledovala jeho přikývnutí.



,,Když mi bylo pět, poprvé se u mě projevil ten dar. Ovládla jsem kotě, které jsem přinutila štěkat jako stěně. Byla jsem malá a nerozuměla jsem tomu. Postupem času jsem si začínala uvědomovat, že moji rodiče nemají ke mně vztah jako ostatní rodiče ke svým dětem, když jsem se jich na to zeptala, řekli mi, že jsem jiná a oproti ostatním dětem divná. Nepochopila jsem to, až do dne, kdy mi bylo patnáct a já zhypnotizovala mou matku. Otec se rozzuřil a řekl, že bych měla jít někde do cirkusu, protože já nejsem vyjímečná žádným způsobem. Řekl, že jsem prokletá a že jsem stvůra. Neměl pro to pochopení, nakonec to se mnou vydrželi ještě tři roky, pak mě odkopli k tetě a teď jsem u ní. Jenže teta má dost práce a když dojde domů, tak se mi vyhýbá. Chtěla jsem ji obejmout a ona ode mě uskočila, její děti se přede mnou schovávají a když jsem jednou podala lžičku její dceři, začala na mě křičet, že mám jít od ní pryč. Myslí si, že jsem čarodějnice. Nemám nikoho, kdo by měl pro mě pochopení, nikdo, kdo by mě objal nebo mi řekl, něco hezkého. Nepoznala jsem ve svém životě žádnou lásku, ani dobro, nic, kvůli čemu bych mohla dál žít, proto..."

,,Proto ses rozhodla zabít, ale myslíš si, že si zbabělec na podříznutí si žil, a tak to řešíš drogami." Tobias to za ni dořekl, když ona nemohla.

,,Jo." špitla, zase se rozplakala. Tohle bylo moc už i na něj, bylo hodně případů s mladými, co skončili na drogách a jejich příběhy se vyprávěli po celém světě. Ale Claire, která byla velmi krásná dívka a měla před sebou celou budoucnost, to ho dostalo. Se zamračením ji objal.

,,Poslouchej mě teď dobře ano?" cítil její přikývnutí na svém rameni.

,,Možná se to nezdá, ale vždy je někdo, komu na tobě záleží. Prošla sis peklem a zažila si jen špatné stránky chování, ale všichni nejsou takový."

,,Například?" chytil ji za paže a odtáhl ji od sebe, aby jí viděl do tváře, tu měla zamazanou od řasenky.

,,Například tvoje nová třída, jsou to lidi jako ty. A k tomu, co řekl tvůj otec. My jsme vyjímeční, všichni i ty. Chci, aby si věděla, že za mnou můžeš kdykoliv přijít, já tady budu. Možná se to nezdá, ale jsem vyškolen i z psychologie." poprvé se usmála.

,,Děkuji, pane profesore." zdálo se, že si to neuvědomuje, začal se smát. ,, Co jsem řekla?" nechápavě se na něj podívala.

,,Nic, jen mi jednou tykáš a podruhé vykáš. V soukromí mi můžeš tykat, ale ve škole...no víš, co by si všichni pomysleli, já nechci dostat vyhazov." prstem přejel po jejím nose, zvedl se z postele a odcházel, ve dveřích se ještě zastavil. ,,Koupelna je za rohem napravo a vlevo dojdeš do kuchyně, kdyby si měla hlad."

,,A kam jdeš ty?"

,,Lehnout si do obýváku, dnes jsem unavený a nikde se mi nechce jít, můžeš přespat tady." chtěla protestovat, věděla, že je špatný nápad spát u svého učitele, ale když on byl tak pohledný. Nemohla si pomoci a přikývla, jako by ji ovládl. Jakmile odešel, chytila se za hlavu, měla to odmítnout, tak proč souhlasila? Nezatěžovala se tím, byla unavená, proto zalezla do koupelny. Měla tam nachystaný župan s ženským mýdlem a šamponem na hlavu, na někoho, kdo zde neměl ženu, byl připraven na vše, všimla si i krabičky kondomů, které ležely na umyvadle, usmála se a dala si horkou sprchu. Hodila okolo sebe ručník, když se ozvalo klepání.

,,Pojď dál." ždímala si vodu z vlasů, Tobias vstoupil, ale ani jednou se nepodíval jejím směrem, vlezl si do skříňky pod umyvadlem a něco tam hledal, když to našel, otočil se ke dveřím, ale pak si všiml té krabičky. Podíval se na Claire, která se jen pousmála a přešla k němu, vzala krabičku do ruky a podala mu ji.

,,Připraven na vše, co?"

,,Já...promiň, nikdy jsem tady neměl dívčí návštěvu, takže jsem to neuklízel. Měl jsem to tady, kdybych našel partnerku a chtěla to využít, aby nedošlo pak k problémům."

,,Rozumím." usmála se a odešla z koupelny s ručníkem okolo těla a županem v ruce. Tobias se podíval na kondomy v ruce, jak moc je chtěl použít, myslel na ni. V životě neotužil po ženě jako po Claire, magicky ho přitahovala, ale pořád si nebyl jistý a dokud nebude, tak se bude muset držet zpátky, pokud to tedy vydrží a nevyspí se s ní. I orel dokáže svádět a úspěšně, ale při pomyšlení, že by ji využil na jednu noc, z toho se mu dělalo zle. Takový nebyl, ale chtěl mít sex, který neměl mnoho let. Vyšel z koupelny s krabičkou v ruce, zastavil se ještě u sebe v pokoji, musel jí to říct, nevěděl, jestli si tím dělá naděje, ale i tak, aby se on sám cítil lépe, že jí to řekl.

,,Kdyby něco, tak jsem v obýváku." Tobias se podíval na její štíhlé nohy a pak raději šel, cítil, jak mu tvrdne penis, potichu zaklel. ,, Už zase..." procedil skrz zuby. Tohle u něj nebylo rozhodně normální, okamžitě zavolá bratrům, ať mu vysvětlí, co se to s ním děje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama