5. Dominanta vs.upíří dcera senátora

27. června 2014 v 14:08 | Anies |  Vzkřísení

5. Dominanta vs.upíří dcera senátora


Naštvaně rozrážel dveře po cestě, vše co mu stálo v cestě skončilo vejpůl. Ženy uskakovaly z jeho dosahu a muži se skrčili. Znali tento moment, jejich pán je míval zřídkakdy, ale přesto míval takové nálady. Všem bylo ale jasné, co je důvodem hněvem dominanty. Jeho nejstarší syn mu dělal jenom starosti a problémy. Ostatní vlkodlaci v jeho smečce si říkali, proč ho prostě nezabije, když dokázal zabít svého otce, bratry a jednoho ze svých synů, proč by nezabil Giroda, který si smrt zaslouží. Nehodlal přemýšlet o všech jeho záležitost, co tady měl v době jeho nepřítomnosti. Bylo mu jedno, koho si bere do postele, ale upírka a ke všemu dceru senátora upírů, to přehnal. Válka už i tak byla na spadnutí a on přidal tenhle povedený kousek, opravdu to v něm vřelo vztekem. Vrazil do jeho pokoje celý rozpálený, podíval se na dívku připevněnou okovy k zemi a tím pádem i k synové posteli, pouze zavrčel.





Vienes se vyděšeně dívala na muže, který vpadl jako velká voda do pokoje, kde ji Girod svázal a užil si s ní. Když odešel, otočila se zády na postel a břichem nahoru, teď litovala, takhle měl na ni výhled každý, kdo vejde. Vycenila své špičáky a zasyčela na nezvaného muže. Muž byl menší něž Girod, ale byl o něco málo větší jak Keis. Jeho oči plály jasně žlutou barvou, které chtěli zabíjet a ukonejšit chuť po krvi. Barva jeho vlasů byla zářivě zrzavá, ofinu měl nagelovanou nahoru a jeho pokožka nebyla vůbec tmavá jako u většiny vlkodlaků, byl takový normální typ barvy pleti ani ne moc světlý, ani ne moc tmavý. Po tváři mu rostlo strniště vousů, dělalo ho to starším a krásnějším,. Upírka nasucho spolkla, tenhle vlkodlak byl nejpřitažlivější ze všech a to se setkala s mnoha. Žádný ji tak nepřitahoval jako on, dokonce si nepamatovala žádného upíra, který by na ni zapůsobil tímhle způsobem. Nedokázala z něj odtrhnout oči, prohlížela si ho celého. Měl na sobě tmavé rifle a k tomu bílé upnuté tričko, přes které byly vidět jeho vypracované svaly. Měl velké ruce a široká ramena, ale nebyl tak mohutný jako Girod, spíše jako Keis, k němu měl blíže. Podívala se na jeho hrdlo, kde viděla jeho tepnu, která pracovala. Měla chuť se do jeho masa zakousnout a ochutnat ho, jeho voňavou krev, která ji lákala k okusení. Cítila jeho silný mužský pach, všichni vlkodlaci jí smrděli na dálku, ale tenhle ji vábil, byla to nezkrotná síla lákající ho k němu. Při vzpomínce na jeho silné ruce by si dokázala představit, co s ní tam dole provádí a jeho mužství...pohled sklonila k jeho rozkroku, přes oblečení ho neviděla, ale cítila jeho sílu, musel být docela velký, přesto ne tak velký jako měl Girod, ale jí by stačil. Pak se ovládla, konečně ovládla své upíří já, které toužilo po krvi a milování se s tímhle mužem. Byl to vlkodlak, skoro se chtěla pozvracet. Proč takové myšlenky přišly? Něco nebylo v pořádku, ale nebyla to ona, tohle necítila už hodně dlouho, musel to vyvolat ten záhadný vlkodlak.

,,Který je naštvaný." dodal a došel k ní, otřásla se.

,,Jak si...nelez mi do hlavy!" zasyčela, myslela to vážně, hra na zlomenou upírku skončila. Zase to byla ona sama se svými normálními pocity. Vzrušení z tohoto muže zmizelo a ona mu chtěla roztrhat hrdlo na cucky, nic víc necítila.

,,Být tebou, tak neútočím, jednou ranou bych tě zabil." sklonil se k ní. Odtáhla se, ale pak si všimla, že nechce ji. Chytil okovy a ladným zatažením své jedné silné paže vyrval všechny čtyři pouta na jejím těle, byla volná, aspoň v rámci možností. Podívala se na vlkodlaka před sebou, pozorně si ji prohlížel, její nahé tělo ho svádělo ke stejné činnosti jako přimělo jeho syna. Nepoznala, co je zač a to bylo dobře, čím méně toho bude vědět, tím lépe. Přesto neodolal pohledu na to upíří bílé tělo dospělé dívky, mohla mít tak okolo osmnácti, vzhledově tak usuzoval. Přesto se mohl plést, o moc ale ne. Měla malé kopečky s růžovými bradavkami, tělo měla úzké a docela hubené, ale celkově byla velmi hezká. Její vlasy byly hnědé a dlouhé se zvlněnými prameny, oči měly stejnou barvu jako její kadeře. Nohy měla určitě na dotek hebké jako celé její tělo. Byla velmi pohledná, ale to upíři měli být všichni, ale i tak se divil, proč se zaobírá jejím vzhledem. Mělo mu to být správně jedno, ale něco ho vybízelo, ať si ji prohlédne, než ji pošle zpět domů. Přitahovala ho, tím si byl jistý, jenom nechápal proč a co je za tím. Slabost pro upírky nikdy neměl, tak proč nyní ano a zrovna u této upírky, které se nesměl dotknout žádný vlkodlak? Musel jim to zakázat, nemohl riskovat, že by její otec zjistil, co s ní prováděli vlkodlaci, kteří nedokázali zkrotit své hormony a pářící instinkty svých vlků v těle. Jeho vlk ale momentálně mlčel, nezdálo se, že by o upírku jevil zájem. Museli to být jeho vlastní touhy, zauvažoval nad tím. Mezitím sjel pohledem k jejímu pohlaví, cítil odtamtud sálat bolest a utrpení, Girod se nedržel zpět, pak si ale všiml něčeho jiného. Okamžitě přistoupil k upírce a odhrnul jí vlasy ze zad. Na zadní straně ramene měla otisk čtyř zubů, Girod se do ní zakousl. Pokousal ji a tím si ji označil za svůj majetek, za svou dívku. Zavrčel, tohle přešlo všechny jeho hranice, které hodlal snášet. Jeho syn bude potrestán a to přísně, kvůli tomuhle jí nemohl tak rychle poslat domů, jak očekával a navíc ji potřeboval dostat i od jeho podivného chování k ní. Ona naštěstí na něm nic nepoznala, za ty roky si vybudoval nepropustnou a nic neříkající masku ve tváři.



Nasál nenápadně její pach, upíří smrad cítil na obrovské vzdálenosti, jednalo se o několik set mil a určitý pach se před ním schoval jen těžko. Její pach byl pro něj vůně, což bylo zvláštní, mohl si vybrat jakoukoliv dívku, dokonce i vlčice, měl by ji hned, tak proč šel po ní? Pak mu to možná došlo, měla určitou souvislost s jeho vzpomínkou na jednu osobu. Vypadala velmi podobně jako jeho první žena, byla to jeho první láska, ale zemřela na vlkodlačí nemoc. Tak proto ho přitahovala, nic jiného ho nenapadlo a jinak si to neuměl vysvětlit. Své touhy zvládal ovládnout dobře, problém nastal, když se začal probouzet jeho vlk v těle jako nyní. Řval po ženě, chtěl mít ženu, hned teď, což v přítomnosti upírky nebyl dobrý signál. Vlk se chtěl pářit a neustane ho bodat do těla, dokud nedostane to, o co žádá.

,,Za chvíli, potřebuji si promluvit s tou dívkou, pak ti dám to, co chceš." promluvil ke svému vlkovi, který znepokojeně zavrčel, ale přestal mu způsobovat bolest. Podíval se na dívku před sebou, byla stále odhalená, asi jí nedošlo, že se může pohybovat, vzít si deku a přikrýt své tělo. Mu to ale nevadilo, znal a viděl spoustu nahých dívek, ta jedna navíc mu vadit oprvadu nebude.

,,Vienes nebo Leita?" přisedl si na postel a podal jí deku, zaraženě se na něj dívala, nedokázala odrhnout pohled, strnula. Usmál se, měla buď strach, což bylo jenom moudré, anebo ho chtěla pozorovat, byl pro ni přitažlivý. Dokázal číst její pocity a náznaky těla.

,,Už se můžeš pohnout, já ti nic neudělám." ale zrovna jistý si svými slovy nebyl, vlk chtěl nějakou ženu a ona byla nejblíže, ale ještě ho zvládal držet zkrátka. Vlastně nebyla jeho typ, podobu k jeho první ženě měla, ale nebyla jako ona, vším čím byla, tím jeho mrtvá žena nebyla. Tak proč se ozvalo jeho tělo? Myslel si, že je dost starý na to, aby sobě samému rozuměl, ale podle všeho ne. Věděl jen, že tenhle pocit musí zmizet, musí se od ní dostat a nemyslet na ni, i když jeho tělo protestovalo. Když se díval na její pohlaví, dokázal si krásně představit, jak ho do sebe bere, jak se v ní pohybuje zcela nespoután a oddán svým tužbám, hezky by se okolo něj sevřela a...zahnal tu myšlenku, jeho vlk mu to neulehčoval. Vyvolával spoustu dalších představ na sex s upírkou před ním, ale držel se zpět. Tyhle pocity nebyly normální, musela ho nějak zaskočit a psychicky nutit k těmto myšlenkám, na jiný důvod nedokázal přijít. Konečně se vrátil do reality s čistou myslí, vlka potlačil a mohl se soustředit na jejich rozhovor.



Upírka si stále nevzala deku, a tak se k ní přisunul a chtěl ji dát okolo ní, ale ona se odtáhla a nedůvěryhodně zasyčela, byl to strach, to z ní cítil. Chytil upírku za boky, přitáhl ji blíže k sobě a i když mu vzdorovala, zvládl ji jednou rukou zabalit do deky.

,,Lepší?" povytáhl obočí, zůstala strnule sedět. Nechápala, jak jí mohl jednou rukou tak lehce zvládnout. Odsunul se na bezpečnou vzdálenost, vlk vyvolával pocity na moment, kdy se jí dotkl a přitáhl ji k sobě, znovu ho ovládl.

,,Kdo jsi? Neznám vlkodlaka, který by vládl takovou sílou." v hlavě jí ale jedna osoba napadla. Zamračil se na její otázku, cítil, že to tuší, ale dokud nebude třeba, nepoví jí nic, co by musela znát.

,,Ty si mi neřekla tvé jméno, ale myslím, že jsi Vienes, mám pravdu?" ruce si založil na hrudi.

,,Když ti to řeknu, řekneš mi ty, kdo jsi?" hrála s ním na slovní schovávanou, docela se mu to zamlouvalo. Stejně by vyhrál, se slovy to uměl dobře, ale odpověděl jí jinak, než chtěla slyšet odpověď.

,,Takže mám čest s Vienes." povzdechl si a povytáhl obočí.

,,A já s dominantou." udělala totéž. On se musel pobaveně usmát, tlačila ho do kouta, provokovala.

,,Zdá se, že si neuvědomuješ, kdo je tady ve výhodě."

,,Samozřejmě, že ty, když jsi dominanta." zaprskala vztekle. Zasmál se, cítil její vytočení. Nesnášela, když si z ní někdo dělá srandu a provokuje jí k výbuchu vzteku.

,,Tvé slovní zápasení se mi líbí, ale já si nechci hrát, chci s tebou rozumně mluvit. Víš, co to znamená?" ukázal na značku, která byla jasně viditelná. Podívala se na ni, jen zlostně zavrčela.

,,Myslím, že víš. Chtěl jsem tě poslat ihned k tvému otci, ale takhle tě tam pustit nemohu, proto tady zůstaneš do doby, než ti to zmizí. Můj syn se k tobě nepřiblíží, stejně jako ostatní vlkodlaci, na to máš mé slovo."

,,Slovo dominanty? Právě si přiznal, že si dominanta, protože jenom on je otcem Giroda." vítězně si ruce založila na prsou, usmál se a sklonil hlavu. Dneska prohrál a k čertu se mu to nelíbilo, tak proč se směje, přeje jí to malé vítězství nad ním, nad samotným dominantou? Pohled zvedl k ní, jeho oči byli nyní oříškově hnědé.

,,Ano, slovo dominanty na to máš. Ale jsi mým zajatcem, až do doby, než tě sám propustím."

,,Veškeré podmínky?"

,,Řekl jsem jiné?" zvedl se a byl na odchodu. Pak se zastavil, vybízel jí pohledem, ať jde za ním, proto poslechla. Slyšela o nejsilnějším vlkodlakovi na světě dost věcí, tudíž se rozhodla ho raději uposlechnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama