7. Co po mě chceš?

27. června 2014 v 14:10 | Anies |  Vzkřísení

7. Co po mě chceš?


Za těmi silnými dřevěnými dveřmi se nacházel kamenný balkón a od něj vedly po pravé straně schody na nádvoří, které se rozprostíralo na obrovské délku i šířku. Uprostřed byla fontána se sochou rezavého vlkodlaka. Vienes viděla, že existují tři druhy vlkodlaků.





Ti první byli nemyslící zvířata, která šla po jakékoliv krvi. Zabíjeli se i mezi sebou a pářili se jako zvířata. Nedokázali ani využívat své výhody vlků. Jejich stavba těla byla jiná, než u zbývajících druhů jejich rasy. Na výšku měli zhruba sedmdesát centimetrů, takže oproti zbylým vlkodlakům byli malý a taky jich bylo už velmi málo. Jejich počet se odhadoval na dvacet kusů po celém světě a pořád je někdo vybíjel, dokonce i jejich příbuzní se jich snažili zbavit a úplně je vyhladit. Druhým druhem byli lykantropové. Tito tvorové se dokázali v sekundě proměnit v bytost, která připomínala napůl člověka a napůl vlka. Lykantropové se pohybovali po dvou zadních nohách, ale dokázali využít i své přední končetiny k běhu. Jejich těla byla velikosti jako lidská s tmavě hnědou pokožkou. Jejich hlava byla vlčí s ostrými zuby připravenými trhat cokoliv, co se jim dostalo pod čelist. Na rozdíl od prvního druhu brali na sebe lidskou podobu, mohli se měnit, i když nebyl úplněk. Po jejich proměně ztráceli kontrolu a zabíjeli nejenom upíry, ale i lidi. Ji ale zajal poslední druh vlkodlaků. Byli nejobyčejnější, ale nejsilnější, protože uměli ovládat svou krvežíznivost. Viděla plno vlkodlaků, ale neuměla je rozeznat. Když vtrhli na jeden z jejich hradů, byli v lidské podobě a dostala rychle ránu do hlavy, takže si z toho pamatovala jenom útržky. Ucítila potlačení na své rameno. Otočila se, zrzovlasý dominanta jí pokynul hlavou k autu, Vienes tedy vykročila. Sedla si na místo spolujezdce a prohlížela si auto. Bylo nové, nějaký nejnovější model jeepu, ale ona se v autech nevyznala, proto jí to bylo vcelku jedno.

,,Dej mi ještě pár minut." pohledný dominanta zapnul motor a odběhl zpět do svého hradu. Počítala sekundy, když bylo pět minut pryč, tak přestala počítat. Opřela si hlavu o opěradlo a zaposlouchala se do zvuků okolo. Její upíří sluch byl vynikající, takže věděla o všem, co se dělo v hradu a jeho okolí, zaměřila se ale na zrzovlasého muže. Byl v pokoji s nějakou ženou a rozdával si to s ní na posteli. Podle všeho měl silnou potřebu vyšukat nějakou dívku. Netrvalo mu to zas tak dlouho, když skončil, políbil ženu zezadu na rameno.

,,Díky, Ašo. Ale už jsem to nemohl vydržet."

,,Něco se s tebou děje, měli bychom si promluvit."

,,Teď nemohu, ale pak se určitě uvidíme." kousl ji na rameno, zanechal tam čtyři krvavé rány od zubů vlkodlaka.

,,Ale taky si promluvíme."

,,Potom." usmál se na ni, natáhl si rifle a vyběhl z jejich pokoje. Než doběhl k autu, Vienes stáhla své smysly na minimum.



Myslela si, že Girod mluvil něco o tom, že jeho otec nemá rád auta a podle všeho i moderní techniku. Nedivila se mu, přece jen byl dost starý a pokrok šel velmi rychle dopředu, za chvíli se v tom nebude orientovat ani ona sama. Za volantem byl docela v pohodě, ale jen doby, než sjel z cesty, která byla hlavním tahem mezi upíry a vlkodlaky. To bylo jediné místo, kde se nemohli tyhle dvě rasy pozabíjet.

,,Vem si to na sebe." muž jí podal černou mikinu s kapucí.

,,Na co mi to dáváš?"

,,Slunce." ukázal na něj a pak stočil pohled k ní. Podívala se do jeho očí, nyní je měl světle modré. Otevřela pusu, ale pak si to rozmyslela. Zbývalo pár set metrů k místu, kde se ukáže slunce, proto si oblékla mikinu. Upravila si vlasy, které si přehodila přes jedno rameno. Byla unavená, ale bála se zavřít oči, nevěřila mu.

,,Díky." pípla potichu a odvrátila se na svou stranu, dívala se z okna.

,,Není zač." odpověděl, ale dál mlčel. Byla k němu otočená zády, takže si mohl prohlídnout její pozadí, ale musel řídit, a tak se soustředil raději na cestu a nenechal se rozptylovat. Upírka se mu začínala dostávat pod kůži, pak chtěl něco vyzkoušet.

,,Vienes, sundej si tu mikinu."

,,Proč? Zbláznil ses? Slunce mě zabije!" dívala se na něj, jako kdyby byl ten největší vůl na světě.

,,Nemyslím si, že by tě to spálilo."

,,Tak to pak víš o nás málo, na to, jak si starý..." ruce si složila na prsou a sjela ho povýšeným pohledem. Byla zvyklá rozkazovat, musel se usmát, opravdu to s ní nebude lehké.

,,A jak jsem starý?"

,,No, já ti to povím....no, bude ti...asi...no určitě moc." špitla.

,,Je mi přes sedm tisíc let." podíval se na to, jak zareaguje na tohle zjištění. Mírně sebou cukla, byla překvapená, ale snažila se to na sobě skrýt, on byl však dost starý na to, aby četl i upíří pocity a náznaky těla.



,,Ještě nějaká otázka?"

,,Aša?" pokud to byla jeho vlčice, divila se, že nemá nic proti, když jede s ní sám. Musela by jí šíleně vadit, pravděpodobně by se snažila ji zlikvidovat, ale ta jeho záhadná žena nejevila žádnou známku žárlivosti nebo nenávisti k ní.

,,Ano, Aša. Co je s ní?" na chvíli odvrátil pohled z cesty na krajinu po jeho straně.

,,Tvá vlčice, protože jestli ano, tak proč mě nechce zabít? Jsem na jejím území, jsem upír a teď jsem s tebou." Vienes se tvářila zmateně, musel se zasmát a nahlas.

,,Co je k smíchu?" vyprskla vztekle.

,,Jenom to, že to není moje družka."

,,Tak proč si s ní...?" zasekla se a zatvářila se provinile.

,,Ty si mě špehovala?"

,,Ne, řekl si dvě minuty a ty utekly, tak jsem použila svůj zrak, který dokáže proklouznout zdí, takže jsem tě viděla, co si s ní dělal."

,,Sex, ale to si sama viděla. Ne, Aša není moje družka, takže není ani moje žena. Je jen moje milenka, ale není jediná, mám jich hodně."

,,Aha." opřela se o sedadlo a zatřásla se zjištěním o jeho vztahu k ženám. Pokud měl muž více žen, nebyl hoden, aby s ní mluvil. Bylo to nečisté a hnusné, obyčejný děvkař, která mu nestačila jedna věrná žena.

,,Tak to není," uvědomila si, že může vidět její myšlenky, ale on pokračoval, ,,Vysvětlím ti to celé, takže mě ještě neodsuzuj. Za vlčí stránky už si mě odsoudila, ale za lidské city mě ještě nesuď."

,,Poslouchám." otočila se tváří k němu. Otevřel ústa, ale když k někomu mluvil, rád se mu díval do tváře, starý zvyk. Proto sjel z cesty na lesní pěšinu, kde zastavil a podíval se upírce do očí, pak teprve začal vysvětlovat.

,,Když mi by bylo dvacet, přeměnil jsem se na vlkodlaka, protože můj otec byl první vlkodlak a měl jsem jeho geny. Od té doby nestárnu, jenže po mé proměně se všechno zvrtlo. Má matka začala umírat na nějakou nemoc, nevím, k čemu to v dnešní době přirovnat. Můj otec ji mohl zachránit, ale neudělal to, nechal ji člověkem a já se musel dívat, jak mi odchází. Nedokázal jsem se ovládnout ani svého vlka a otce jsem se svými bratry zabil, tak se stal ze mě nejstarší dosud žijící vlkodlak. Nedokázal jsem se zkrotit, zabíjel jsem všechny a všechno, až do doby, kdy jsem potkal jednu dívku. Pomohla mi zkrotit bestii v mém těle a já se do ní zamiloval, stala se mou družkou a na její požádání jsem z ní udělal vlkodlaka. Dala mi tři silné syny a dvě dívky, pak ale umřela na vlkodlačí nemoc, kterou máme teď již pod kontrolou. Dva ze synů zemřeli, když je napadli upíři a jedna dcera spáchala sebevraždu, když viděla umírat své bratry. Zůstal mi jen Girod a Maglia, která se zamilovala do člověka a odpojila se od nás. Nechce s námi mít nic společného, proto se ani nescházíme, ani si nevoláme, nic. Pak si můj vlk vybral druhou družku. Porodila mi Keise, na lidský věk zhruba dvě desetiletá dvojčata, Tima a Johna. A nakonec mi dala Sun, moje malé Slunce,. Bohužel po porodu zemřela a od té doby jsem sám, bez ženy, družky, kterou bych mohl milovat celým svým srdcem a strávit s ní věčnost. Jenže můj vlk neumí lásku vyjádřit jinak, než chtíčem po páření a zplození dalších potomků, proto mám několik žen a snažím se o další děti, ale jaksi se nám to nedaří. Žádné dítě se nedožije porodu a pokud ano, tak se narodí mrtvé nebo po několika hodinách zemře, proto mám tolik žen, snažím se aspoň s jednou mít potomka." skončil rozhovor a nastartoval auto, vyjel na silnici a pokračoval v cestě. Nevěděl, na které místo jede, ale díky Treyově spojení si dokázal cestu najít sám.

,,Třeba to je tím, že ani jedna není družka tvého vlka a tebe." moc o tomhle chování vlkodlaků nevěděla, ale slyšela o něm, že mají družky. S nimi stráví zbytek života, dokud nezemřou. Docela jí vadilo pomyšlení, že by měl tak krásný chlap nějakou družku, ale pak se zasekla. Proč by jí to mělo vadit? Začínala v jeho přítomnosti blbnout, její mozek nemyslel normálně a souvisle.

,,Ano, myslím si, že to tak je, ale s jistotou ti to neřeknu. A za další, nemusíš se bát, můj vlk si nevybral družku už přes tři sta let." nepatrně se na ni pobaveně usmál. Otevřela pusu, ale pak rty stáhla do jedné úzké linky.

,,Můžu mít teď otázku na tebe já?" jeho oči svítily oříškově hnědou barvou, barva očí se mu měnila do tří barev. O jasně žluté věděla, protože ji měl, když byl rozhněvaný a měl spojení s vlkem.

,,Si ještě panna že ano?"

,,Proč se na to ptáš?"

,,Jen abych věděl, jestli má Girod dostat trest i za tohle." zatnul ruce do volantu.

,,Ano, jsem." sledovala jeho přikývnutí, ale nerada se chlubila, že jí je přes dvě stě let a pořád není majetkem žádného muže.

,,Tím bych se netrápil, třeba časem najdeš toho pravého." snažil se vyloudit úsměv a pak to ucítil.



Jeho vlk se dral opět na povrch, pouze zasténal hořkostí, začínal mu lézt na nervy.

,,Tak co chceš tentokrát? Krev a maso nedostaneš a to druhého si už dneska měl." poslal mu myšlenku, ale vlk zavrčel nespokojeností. Upíral se myšlenkami k upírce, nedal si pokoj a nedá si ho, dokud ji neokusí, ale nebyla to jenom její krev, chtěl i něco jiného.

,,Bojuješ se svým vlkem, proč?" Vienes promluvila a to neměla dělat. Jeho vlk zařval po jejím těle, zatočila se mu hlava, když ho vlk mlátil svou silou v jeho hlavě a celém těle. Mučil ho tak šílenou bolestí. Upírka chytila volant a on dupl na brzdu, ještě že za nimi nikdo nejel.

,,Umíš řídit?" vyděšeně pokývla hlavou, otevřel dveře a svezl se na silnici. Vienes se naklonila k jeho sedadlu, aby viděla, co se děje. Své dveře nechala otevřené a sedla si na jeho místo. Podívala se na silnici, kde spadl, ale byl pryč. Otočila se tedy zpět, ale ihned šíleně zapištěla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama