
8. Cesta dhampírky k upírům
Běžela tiše lesem, všimla si nějakého pohybu. Někdo ji sledoval? Neměl by, její sestřenka odvedla pozornost určitě na dost dlouho. Nejspíš byla mrtvá, toho se obávala, ale sama věděla, že Vienes by si přála, aby jí raději zabili. Slyšela o tom, co vlkodlaci dělají zajatým upírkám, jedna nechutnost za druhou. Nesnášela je, vlkodlaci by měli být všichni mrtvý. Uslyšela zašustění poblíž sebe, nebyli daleko od hranic upíří země, Byla blízko, musí se tam dostat rychle. Vydala ze sebe poslední zbytek sil k větší rychlosti, ale slyšela dusot kopyt za sebou, někdo ji musel sledovat a dohání ji.
,,To je můj konec..." otočila se za sebe, ale nikoho neviděla. Otočila se zpět a nohy zaryla do země, jak brzdila, když se před ní na zadní vzepjala Temná. Upírka se lekla, ale pak si připadala nejšťastněji za celou dobu, ale pak jí to došlo. Kde je Leita? Podívala se na klisnu, která měla roztrženou kůži na noze, olízla její krev a viděla všechny vzpomínky. Její druhá sestřenice byla zajata upíry a spolu s Rikary je vedou k dominantovi. Chrání je dva mladí vlkodlaci, ale jeden z nich utekl s Rikary, trhl se od Leity a neznámého muže.
,,Hodná holka. Jak se zdá i Leita je zajatec vlkodlaků." Tae jí vyskočila na hřbet a pobídla ji k jejich domovu. Zanedlouho se objevila na obrovském prostranství, krásně zelená louka a za ní byla vysoká zeď pokrytá stříbrnými dráty proti útoku vlkodlakům.
,,Dokázali jsme to, náš domov. Jsme doma." Tae nemusela ani Temnou pobízet, ta se rozběhla sama. Stráže ji zahlédli z hradeb a nechali jí otevřít bránu, pod kterou proběhla a dál tryskala po louce na jejich straně území. Musí podat zprávu senátorovi a králi upírů.
,,Hej, bolí mě zadek. Mám ho naklepaný jako řízky, tak laskavě zastav a vysvětli mi, co se děje." Rikary škubla kůží na jeho krku, černý vlkodlak zakňučel a ohnal se po její ruce zuby.
,,A ještě mi chce ukousnout ruku, no podívejme se na něj..." nenechávala si své názory pro sebe, co na srdci, to na jazyku. Neštvala se s nikým a nebude se štvát ani s ním, na to měla moc ostrý jazýček, ale on to už pochopil, a tak ji nechal, ať si kecá, co se jí zlíbí. Bylo mu to jedno, on jen plnil rozkaz svého pána, bohužel se o něm nezmínil nevrlé upírce, která ho začala tahat za ocas a pak za uši.
,,Nezastavíš, neva....já ti to tvoje tělo dodělám...chachachá..." smála se, když mu dělala naschvály, ale vydržel to. Jenže když ho kousla surově do ucha, vyhodil ji z hřbetu a zakňučel, obnažil na ni své silné zuby vlka.
,,Chachá..jééé, zůstal mi od tebe suvenýr a neříkej, že si mi ho nedaroval dobrovolně." smála se, ale pak se zvedla, oprášila si oblečení a tvářila se velmi důležitě.
,,Spíše nadutě." pomyslel si Sebastian. Zvedla bradu do výšky jako královna a tvářila se vážně.
,,Tak a teď konec srandy. Vyklop, proč jsme se trhli od Treye s Leitou?" sledovala vlkodlaka, jak se mění. Jeho kosti křupaly, bylo to nepříjemné poslouchat ty zvuky, ale netrvalo mu to zas tak dlouho. Asi jenom pět minut, což byl skvělý čas, někteří vlkodlaci se měnili i třeba půl hodiny a někteří dokonce i několik hodin. Většinou šlo ale o mladé jedince, tenhle nebyl vlkodlakem chvíli, byl jím už déle a zvládal to bravurně. Jeho černé vlasy byly zpocené, jak se měnil a snažil se nevnímat tu bolest. Seděl na zemi a snažil se chytit dech, nedělal si nic z toho, že je nahý a je tam upírka. Byl zvyklý se měnit v různých situacích, tahle nebyla nejhorší, nahota mu nevadila, dívku měl a ta milovala jeho nahé tělo připravené k akci.
Podíval se do jejích očí, které svítili zelenožlutou barvou. Byla naštvaná a toužila po krvi. Její vlasy svítily na slunci jako zlato, vítr hnal kadeře do tváře, ale ona si je odhrnula. Divil se, že i když stojí na slunci, tak se s ní nic neděje.
,,Proč nejsi spálená?"
,,Mám malé tajemství. Moje matka byla člověk, takže jsem nečistý upír neboli-"
,,Dhampír."
,,Správně, nevadí mi slunce. My, takovéto děti lidí a upírů sloužíme jako dobří zabijáci upírů, ale já neopovrhuji upíry, oblíbila jsem si svou druhou půlku rodiny. A ty mi odpověz na otázku!" vybuchla. Jen se zasmál, ale pověděl jí pravdu.
,,Trey se domluvil s dominantou, že on má hlídat tvou upíří kamarádku a já se mám postarat o tebe. Máme vás odvést domů, ale dominanta si chce nejspíše ještě promluvit s tou upírkou." Sebastian vstal, nohy mu ještě nereagovaly normálně, ale mohl chodit.
,,Jak to můžeš tak najisto vědět?" Rikary si dala ruce v bok.
,,Mám pořád mírné spojení s dominantou. Poslouchám, jestli mi nedá další rozkaz nebo nezmění plán. Kdyby mi přikázal zabít tě, udělal bych to bez rozmýšlení. Tak si važ jeho dobrosrdečnosti, že tě zachraňuje ze své říše, měla by si to těm vašim vysoko postaveným upírům vyřídit." vztekle zaprskal. Opovrhoval upíry, ale ona věděla, že je to dobrý vlkodlak, byl ten hodný a na kladné straně.
,,Dobrá, takže mě vezmeš domů?"
,,Ano, takže mě nech dělat svůj úkol." Sebastian zavětřil. Necítil žádné pronásledovatele ani žádné jiné nebezpečí. Upíři byli moc daleko a tak hluboko na území vlkodlaků by mohl zabloudit jen pár upírů víc ne. Měl hlad, potřeboval něco ulovit a upírka byla taky už dlouho bez krve.
,,Pojď mi pomoci něco zabít." Sebastian se proměnil do vlka a vyběhl za pachem zvířat. Upírka ho bez řečí následovala, pak si uvědomil, že je to dhampír, a tak mohl vyjít i na slunce.
Lov byl úspěšný. Za několik minut, co zachytil pach, ulovili starého jelena, který by stejně zanedlouho zemřel. Dhampírka vypila jeho krev a on se zakousl do jeho masa, rval svaly na kusy a hltal je, celou tlamu měl od krve. Rikary ho sledovala, dhampír a upír se mu bude plést, proto k ní vyslal myšlenku.
,,Vím, že ti mám říkat Rikary, ale za co tě mám považovat. Dhampír mi v tom dělá bordel."
,,Klidně mě považuj za upírku, o moc velký rozdíl v nás není." otřela si koutky rtů a dívala se na černého vlkodlaka velkého jako větší poník. Trey byl o něco větší, ale pořád nebyli největší vlkodlaci. Zbytky jelena tam nechali, Seb si všiml hladové vlčí smečky, která nejspíš dlouho nejedla, proto chytil ještě jednu velkou laň a nechal ji polomrtvou vedle jelena. S Rikary se otočili a zamířili dál lesem. Na rozdíl od upířího území, to jejich bylo samý les, louka, hory. Žili v přírodě a byli s ní hodně spjati. Zato upíři budovali města a styl moderního života. Dívali se na vlkodlaky jako na středověké prasata, ale oni takový nebyli. Měli jen jiné vychování a jiné instinkty.
,,Jak dlouho bude trvat, než se dostaneme na naši stranu?"
,,Při našem předešlém tempu, tak jeden den."
,,Já nepůjdu ani nepoběžím celý den." úplně se zhrozila a sedla si na nejbližší šutr s povzdechem.
,,To jsem čekal, proto tě ponesu dál na hřbetě, jinak bych tě tam nedostal ani za týden." vlk si před ni lehl a čekal, až mu vyleze na záda.
,,Bezva." zatleskala a skočila mu na záda, až zasténal, jak mu málem zlámala páteř.
,,Neskuhrej a jeď, poníčku." chytila se ho za srst na krku, jen se na ni škaredě podíval a pak vyrazil směrem k silné zdi. Hnal se jako blesk, nevšiml si žádného nebezpečí, a tak přidal na rychlosti. Vlkodlaci se moc nezdržovali v okolí silné zdi a upíři taky nepřekračovali svou hranici. Rikary se ho musela pevně držet za srst, když se hnal jako střela přes les. Větvičky stromů ji sem tam šlehli do tváře a zanechali jí tam krvavé škrábance, ty se však začaly rychle hojit, avšak vzápětí dostala další silnou ránu do obličeje. Schoulila si hlavu do černé srsti vlkodlaka. Cítila, že by mohli být přátelé, jen kdyby ti vyšší z jejich ras nechtěli něco jiného, ale když mluvil o dominantovi, který se rozhodl šlechetně, když ji nechal jít domů a Leitu taky. Vzpomněla si ale, že nemá zprávy o Tae s Odericem a Vienes.
,,Sebastiane, slyšíš moje myšlenky?" vyslala jen tak zprávu.
,,Ano."
,,Co je s Odericem, Tae a Vienes. Leita půjde domů, ale o těch třech nevím nic."
,,Je mi to líto, ale ten upír je mrtvý a ta Tae, o ní nic moc nevím. Jen to, že ji Vienes zachránila a ona se dala na útěk, ale zda překročila hranici a dostala se zpět na vaši stranu ,to nevím a co se týče Vienes, to nebudeme rozebírat." Rikary to zarazilo, ale mlčela. Upíři, kteří si byli velmi blízcí měli mezi sebou jistá silná spojení, a tak začala hledat své přátele. U Oderica necítila nic, byl tedy mrtvý. Posteskla si, měla ho ráda. Všechny ho měly rády, vždy byl galantní a dokázal je za chmurných dnů rozesmát. Zaměřila se na Leitu, byla v pořádku, sice omezila jejich spojení na minimum, ale vše bylo, jak má. U Vienes cítila to stejné i ona stáhla svou mysl a spojení mezi všemi jejími blízkými. Udělala dobře, protože, jak slyšela, ona na tom jako jediná bude nejhůře. Oderic byl na tom lépe, zemřel rychle a Vienes to chtěla taky, osud jí to ale nedopřál. Jako poslední se zaměřila na Tae, sestru mrtvého Oderica a sestřenici Leity s Vienes. Žila a byla doma, dostala se od vlkodlaků a má sebou i Temnou, kterou poslala Leita nenápadně pro pomoc, aby přivedla upíry. Obě dvě to zvládly a mířily do hlavního města k senátorovi, kde se měl nacházet i mladý král upírů. Brzy všichni zjistí, co se stalo se všemi upíry. Byla si více než jistá, že král bude chtít svou snoubenku zpět a půjde si pro ni klidně i do pekla. Miloval ji a ona ho, byl to nejlepší pár, co už za několik století měli. Všichni jim přáli šťastnou budoucnost a plno dětí, i když šlo teprve o jejich zasnoubení. Ona žádného muže neměla ani nebude mít, protože chce vstoupit do upířího klanu, který bral i dhampíry a cvičil je k boji a pro ty nejhorší situace. Klan Krvavých dýk zakazuje lásku, manželství a rodičovství, sloužili jen své rase.
,,Určitě jim budeš platná." Seb se na ni otočil a byl vidět mírný úsměv, pohladila ho po srsti.
,,Snad máš pravdu." položila si hlavu na jeho krk a pomalu usínala.


