9. Chápu tě mnohem více, ale nedůvěra zůstává

27. června 2014 v 14:12 | Anies |  Vzkřísení

9. Chápu tě mnohem více, ale nedůvěra zůstává


,,Bolí mě celé tělo." upírka se opřela o strom a odmítala se pohnout. Vlkodlak z ní byl na prášky, ale šel dál, a tak ji nutil k dalším krokům. Chápal, že je slabá. Jejich území vlkodlaků upíry oslabovalo, málo kdo si to ale uvědomil. Byla to jejich velká výhoda, proto jí nic neřekl a nechal ji jít dál.

,,Jak je to ještě daleko?" žádná odpověď se jí nedostala.

,,Kdy uvidím sestru?" to byla otázka po několika minutách tichosti, ale zase žádná odpověď. Naštvala se a využila svou zbylou sílu k tomu, aby se přemístila před něj. Rukou ho zastavila, dotkla se jeho hrudi, on se na ni však podíval s povytaženým obočím.

,,Odpovídej!"

,,Naučila ses mužům poroučet a nejenom mužům, všem. Typická rozmazlená královnička." Trey procedil skrz zuby a obešel ji.

,,Královnička, říkáš mi královničko a kdo jsi ty, aby si mě poučoval!"

,,Orduk, nejsem obyčejný jako jsi ty obyčejná upírka." odsekl, ale pak se za to styděl. Nemohl to však vrátit zpět, přehnal to a neměl to v plánu.

,,Jsem jen tak ledajaká upírka, naprosto obyčejná?" vyrazilo jí to dech, myslela si, že je jiný než ostatní vlkodlaci, ale podle všeho byl úplně stejný a řadil se do jejich typické vlkodlačí aury.

,, Já to tak nemyslel, omlouvám se."

,,Ne, už nic neříkej!" odbyla ho rukou a prošla okolo něj.

,,Leito, počkej! Nechtěl jsem to říct." rozhodil rukama, ale ona už byla k němu otočená zády a šla zklamaně a naštvaně dál na místo, kde se měla setkat se samotným dominantou.





Jekot se rozléhal daleko, byli vysoko v horách, takže to mohli slyšet lidé, kteří zde lezli po skalách. Přitlačil ji na sedadlo, přinutil ji zmlknout. V očích měla hrůzu a zděšení, pořádně ji vyděsil. Tiše na ni zavrčel. Chtěl, aby byla zticha, pak se teprve odtáhl. Vyděšeně se dívala na jeho vzhled. Na sedadle vedle ní neseděl ten dominanta, jak ho znala, ale ležel tam obrovský rezatý vlkodlak. Byl dost velký, připomínal menšího koně. V životě neviděla většího vlka, i když byl vzhledově stejný jako normální vlk, jen byl prostě o dost větší a ona se toho zalekla.

,,Jaksi...co to..?" Vienes se na něj dívala ještě s překvapením. Vlk se na ni podíval, jeho oči svítily jasně žlutou barvou, ale pak se změnily do zářivě světle modré barvy, tak nádherné oči nikdy neviděla.

,,Posuň se." vlkodlak počkal, až se posune a pak se snažil dostat zbytek těla do auta. Jještě že měl obrovský jeep, který měl dostatek místa vepředu karoserie. Zadní nohy nechal na zemi, tělo si natáhl na sedačku, kde by se mezi řidiče a spolujezdce vešel ještě jeden nebo dva menší spolujezdci. Zbývala mu hlava s krkem. Neměl ji kam dát, tak ji položil upírce na nohy. Zasyčela, ale nebylo to tím, že by se jí nelíbilo tam mít jeho hlavu, ale bála se té vlkodlačí hlavy s ostrými zuby kousek od jejího srdce a krku.

,,Nevlezu se sem jinak, než když budu mít hlavu na tvých nohou." zvedl hlavu a jeho světle modré oči zkoumaly její názor.

,,Co s tebou mám jiného dělat? Ale nerozptyluj mě při řízení." když startovala auto, jemně se dotkla jeho srsti na uchu, zastříhal jím. Byl tak jemný na dotek, že by se nejraději schoulila a užívala si doteků do těch chlupů, ale nebyl to pejsek na mazlení.

,,Napadla mě věc, kterou spolu můžeme místo toho dělat, ale to mi asi neschválíš." provokativně se usmál. Pleskla ho po čumáku rukou, když se jako že snažila otočit volant. Teď se usmála ona, jen zavrčel a ležel v klidu dál. Díky bystrému zraku nepotřebovala používat přímý zrak na cestu, proto se dívala na jeho vlčí tělo. Tlapu měl skoro jako její dlaň, všimla si také tlamy se silnými zuby, které kdyby se zakously, tak urvou jedním trhnutím hlavu buvolovi. Rezatý kožich se blýskal při dopadu paprsků. Postřehla, že má na čenichu malou bílou tečku, kterou by člověk nezaznamenal a bílou skvrnu měl ještě na vnitřní straně přední levé tlapy a na konci ocasu. Sněhově zbarvená špička ocasu vypadala roztomile, nahnalo jí to úsměv do tváře.

,,Vlkodlak si nevybírá barvu své srsti."

,,Škoda jen, že se nedáte ochočit jako roztomilá zvířátka na mazlení."

,,Připadám ti tak roztomilý a k zulíbání nebo vypadám jako dětská hračka na mazlení? Nejsem pes!" zafuněl na její vnitřní stranu stehna. To teplo jí šlo až pod oblečení, kde poškádlilo její klitoris. Málem vydala sten, musela se ovládnout. Udělal to naschvál? Věděl, co cítila při takovýchto provokacích?

,,Vím, co cítíš. Líbilo se ti to, že ano?"

,,Ne a nerozptyluj mě."

,,Lžeš, tvé slova se zdají přesvědčivé, ale tvé tělo tak nezní." znovu zafuněl, tentokrát blíž, přičemž se provokativně usmíval. Zaryla ostré nehty do volantu a neubránila se vzdechu.



Vlk se přisunul blíže, ale to už dupla na brzdu a za srst pod krkem mu zvedla hlavu. Mírně zavrčel nespokojeností.

,,Přestaň na mě vrčet! Nevím o co se snažíš, ale nelíbí se mi to. Mé tělo vydává možná jiné signály, ale popravdě toho už mám dost. Nelíbí se mi, jak mě ovládáš a hraješ si se mnou!"

,,Já si s tebou nehraji a neovládám tě."

,,Tak mi vysvětli, proč po tobě mé tělo touží a představuje si věci, které bych si ani ve snu nepředstavila!" byla naštvaná, ale více z ní cítil strach. Neznala takovéto své chování a byla z toho zmatená. Pokud neměla muže, který by s ní měl sex, tak pak chápal její obavy a nerozum z toho, co cítí, ale jakmile se zmínila o něčem intimním, ozval se jeho vlk. Chtěl ji provokovat, ale to on taky.

,,Co přesně si představuješ?"

,,Ty se mě na to ptáš? Čteš mi myšlenky, tak si to přeber sám!" praštila hlavou o opěradlo auta.

,,Sakra, proč mi to děláš? Co jsem ti udělala?"

,,Nedělám ti nic a ty si mi taky nic neudělala, jenom to, že si nás napadla a použila si střelní zbraně, které jsou zakázány. Vienes, poslyš já nerozumím upírům tak dobře jako ty a tvému tělo už vůbec ne. To by si měla znát ty sama nejlépe, ale přísahám, že já nic nedělám."

,,Tak proč mě tak přitahuješ a nutíš mě tím tě nenávidět ještě víc?"

,,Víš, proč jsem se změnil? Abych ti neublížil." byl to jeho zoufalý hlas, který slyšela uvnitř své mysli, když k ní hovořil.

,,Neublížil, před čím? Zakousl by si mě?"

,,Ne, označil bych si tě a nárokoval. Můj vlk tě chtěl pomilovat, takže jsem se musel změnit, protože takhle, když jsem ve vlkodlačí podobě, tak ti nemám jak ublížit. Kdybych se neproměnil, nemohl bych za sebe ručit, proto by si měla být opatrná. Něco se s ním děje a nevím co, musím na to nejprve přijít."

,,Dáš mi vědět? Abych se nemusela bát, že si mě vezmeš do postele?" chápavě se na něj podívala.

,,Dám, slibuji. Oba víme, že to není normální a tyhle pocity nás ubíjejí. Mám jen strach, co by se stalo, kdybychom nedokázali své těla ovládnout ve stejnou chvíli. Nechci tě pokousat, jako to udělal můj syn."

,,Co by to pro mě znamenalo?" povytáhla své tenké obočí.

,,Nic, ale pro mě hodně. Byla by si moje. Zabíjel bych pro tebe, nárokoval bych si tě a můj vlk taky. Asi bych tě od sebe nechtěl pustit, opravdu nevím, co by se stalo, kdybych tě pokousal během sexu."

,,Ten mi ale mít nebudeme."

,,Správně, takže se o tom nemusíme dál bavit." položil si hlavu raději na její koleno. Nebavily ho ty hádky, akorát se rozčílili oba a měl strach, že by se to mohlo zvrtnout a pak by ji chtěl zabít. Přesto nadále přemýšlel a svých pocitech, hodně dlouho se takhle necítil. Ta doba, kdy si potřeboval nárokovat ženu, že je jeho a patří mu celá se vším všudy, ty časy byly pryč. Nemohly se ale tyto pocity vracet tak jako dříve, protože Vienes byla upírka. A žádný vlkodlak si za družku nevybral opačnou rasu, které šel po krku. Možná šlo jen o spojení s vzhledem jeho první ženy, která jí byla podobná a vlk měl pocit, že ji musí mít.

,,Pleteš se v ní, starý brachu. Ona není jako ona. Vines je úplně jiná, nemůžeme ji mít." snažil se zklidnit vlka tím, že mu slíbil sex s Ašou, ale vlk vztekle vrčel v jeho hlavě. Nakonec mu slíbil, že si může vybrat jakou chce a to neměl dělat, vlk mu nasadil jednoznačný cíl, který chtěl.

,,Vienes." spokojeně zapředl slastí.

,,Kolikrát ti mám říkat, že není jako-"

,,Proč mě chce? Chápu, že mám asi jistou podobu s tvou první ženou, ale jsem upírka, to přeci musí cítit." uvědomil si, že si nevystavil opevnění okolo mysli.

,,Ano, cítí upíra, ale je mu to jedno. Chce se pářit, takže to je to, co ho zajímá."

,,Takže, jak dlouho zůstaneš v podobě, vlkodlaka...dominanto? Neznám tvé jméno." teprve nyní si uvědomila, že neví, jak ho oslovovat. Ve škole jim to učitelé neřekli a pokud to věděli, tak to nepověděli, protože poskytovat bližší informace o vlkodlacích, které nevedly k jejich zabití, byly zakázané a přísně se dohlíželo na to, co učitelé povím svým žákům.

,,Tak dlouho, jak bude třeba a to máte tak vyšinuté vůdce?" slyšela jeho smích v myšlenkách.

,,Mám mnoho jmen, ale jen jedno je pravé. To znají ale jen mé děti a nejbližší a ty nejsi ani jedním z toho."

,,Dominanta je moc obecné, ale respektuji tě. Já sama bych asi taky nepově-"

,,Gotriel el Robviksi Aravid." upírka zrovna otáčela auto zpět na cestu, když se začala šíleně smát i on se pousmál, proto to doplnil.

,,Má rodina mě ale zná pod jménem Rob."

,,Říkal si, že-"

,,Nejsi má rodina ani můj blízký přítel, ale proč by se upíři neměli dozvědět mé pravé jméno, kouzelné není." odfrkl si a pak si všiml vyčítavého pohledu upírky. Otřel se hlavou o její ruku,. Poznala tak, že to má brát jako omluvu. Jen přikývla a začala si pobrukovat nějakou písničku. Naučila jí to její matka. Vzpomněla si na ni, kdyby ji teď viděla, jak je v zajetí, které se tedy nedá brát jako zajetí. Matka byla už mrtvá dlouhých padesát let, a i když se často myšlnekami obracela ke své matce, byla zde sama. Momentálně jí dělal společnost Rob, dominanta vlkodlaků, který zajisté viděl její myšlenky, ale mlčel. Vzpomněla si na písničku, která jí měla posilnit a dát naději,. Naději na lepší den a život, začala ji nahlas zpívat, poslední sloku s ní zazpíval i dominanta, její zpěv byl oproti jeho falešný, pak utichli.

,,Znáš tu písničku?"

,,Ano, mezi upíry je oblíbená. Pověz mi něco o tvé matce, když na ni tak ráda myslíš. Jaká byla?"

,,Nejbáječnější žena na světě a taky..." zasekla se.

,,Taky..?" Rob zvedl hlavu a otočil k ní pohled. Začínal tiše oddechovat, v autě mu bylo vedro a on tak zahříval zmrzlé tělo upírky.

,,Nevím. To jediné, co si pamatuji, je tahle písnička. Vůbec si na ni nevzpomínám, jak vypadala, jak se chovala, jak mě milovala, nic." mrzelo jí to, byla z toho smutná a skleslá.

,,Neznal jsem tvou matku osobně, ale vždy se mi doneslo, že je to silná žena senátora a dobrá matka a vychovatelka svých dcer. Věřím, že byla milující a obě vás s Leitou milovala nadevše na tomhle proklatém světě." strčil hlavou do její ruky a nechal ji, ať ho pohladí. Alespoň tak pocíítila trochu útěchy.

,,Proč mi dáváš pocit zklidnění, proč si ke mně milý a proč mi ksakru pomáháš? Měl by si mě správně chtít zabít a nechat svým mužům, ať si užijí mezi mýma nohama, tak proč to sakra neuděláš takhle?"

,,Neříkám, že by to nebylo lehčí. To by určitě bylo jednodušší, ale nebylo by to správné. Měl bych tě zabít, ale si mladá a něco mi říká, že ty si ten útok neplánovala, jen si poslechla rozkaz. Každý by měl dostat druhou šanci a já k tobě necítím nenávist, k žádnému z vaší rasy. Chci mír, ale neusnadňujete mi to a moji vlkodlaci pode mnou taky ne." a tehdy Vienes pochopila, že on není ten, kdo je za všemi těmi mrtvými. Mluvil pravdu a upřímně, nelhal. Opravdu byl tak laskavý vlkodlak? To se jí nechtělo ani zdát, ale i když se snažil být milý i on musel zabít. Věděl moc dobře, jak chutná upíří krev. Za svoje děti a blízké by obětoval život, to o něm dokázala říct na sto procent.

,,Jsme tady." aniž by zvedl hlavu, už poznal, kde se nacházejí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama