9. července 2014 v 4:36 | Anies
|
14. Potřeba tě mít roste
Dojeli na malou mýtinu, vlkodlak se zastavil a ostatní ho následovali. Vypnuli motory a senátor vylezl z auta. Bylo docela moudré vzít si landrover, který mu patřil. Vlastnil auts od kamionů, přes terénní auta až sportovní krasavce, peníze mu tedy rozhodně nechyběly.
,,Vidíte něco?" senátor zakřičel.
,,Typický bohatý debil." Rikary zaprskala na zadním sedadle. Tae usnula, což bylo dobře, aspoň se uklidní a nabere nové síly. Byla totálně hotová, někdo jí musel ublížit a tím někdo věděla, kdo přesně. Vražedně se podívala na senátora, byl to obyčejný parchant, který si zasloužil krvavou a bolestivou smrt. Taky věděla, proč Vienes nemá muže a odmítá s nimi něco mít, bylo to kvůli jejímu otci. Leita už byla v té době zamilovaná a zasnoubená s králem, ale Vienes ne, Muži ji lákali, ale nikdy s žádným nepromluvila více jak několik slov. Jejího otce to štvalo a tak si najal velmi krásného upíra, aby se s ní sblížil a připravil ji o panenství. Vadilo mu, že jeho kamarádi z rady se smáli tomu, že dcera, která má přes sto padesát let, je pořád panna. Rikary znala jméno toho muže, jmenoval se Wastes, byl opravdu krásný a Vienes se do něj zamilovala. Měla s ním i sex, ale nedala mu možnost, aby ji o to připravil. Jednou se s ním otec sešel ve své místnosti a ptal se, jak mu to jde. Vienes šla okolo a všimla si otevřených dveří, nemusela poslouchat za dveřmi, aby to slyšela. Od té doby se mužů zřekla a žije si poklidný život v samotě. Rikary o tom věděla všechno, ale musela mlčet, senátor by nezabil jenom ji, ale i spoustu dalších, kdyby se jen zmínila. Nenáviděla ho stejně jako Vienes, ale zabít ho nemohla, zatím ne.
Upíři prohledávali nejbližší okolí, jak bylo vidět, Trey uměl své stopy zamaskovat. Muselo to být díky síle orduka, protože bystré smysl upírů se daly jen těžko obalamutit, ale mu se to povedlo, aspoň na dost dlouho. Když konečně našli směr, museli větší auta nechat na místě. Přemýšleli, co s vlkodlakem, kdyby ho tady zavřeli do klece, mohl by si zavolat na pomoc kamarády.
,,Dvacet mužů zůstane tady s tím vlkodlakem a zbylých třicet se mnou!" rozkázal senátor a nechal vyvést obě upírky. Tae vzbudili a strkali do ní, ať hezky jde.
,,Kam nás to vedete?" Rikary začínala ztrácet trpělivost.
,,Jsi pěkné kvítko, víš? Takže si tě vezmu raději sebou. Kdo ví, čím bys mé muže podplatila, aby tě pustili a pak by si utekla za naším milovaným, dobrotivým králem." uchechtl se, byl šíleně odporný.
,,Myslíte si, že toho vlkodlaka chytíte?"
,,A ty si myslíš, že ne? Je to jediný vlkodlak." poklepal si na hlavu.
,,To si nějak věříte, ale mám pro vás jedno překvapení."
,,Jaké?"
,,Vlastně vám ho neřeknu, je to tajemství." usmála se a vítězně si začala pobrukovat písničku. Všimla si jen, jak senátor pění, ale držel jazyk za zuby. Umlčela ho a to stačilo, protože poslouchat jeho blbé kecy, to bylo horší než mučení. Upíři se roztáhli a hledali nějaké stopy, když došli k velkému jezeru, byli zase ztraceni.
,,A jste zase na začátku." Rikary se začala šíleně smát.
,,Jen se směj, ono tě to přejde, až rada určí trest za tvé spolčení se s vlkodlaky."
,,K tomu musíte mít patřičný důkaz a ten nemáte. Nehledě na to, že tresty určuje král a já jsem jeho oblíbenkyně." znovu se zasmála, protože ho podruhé sejmula slovy. Měla ale pravdu, nemohl jí na to nic říct. Jen stáhl rty do úzké linky, zamračil se a začal řvát po svých mužích.
,,Pane, voda všechny stopy smyla."
,,Tak hledejte dál kruci!" zakřičel na ně, že sebou všichni trhli a začali pobíhat sem a tam, jen aby ho znovu nenaštvali, přesto do večera nenašli žádnou stopu a noc přinášela pro upíry problém. Byli na území vlkodlaků, senátor si toho byl vědom, a proto nechal donést bedny plné zbraní se stříbrnými kulkami.
,,To je ale zakázané starým zákonem!" Rikary se zlobila.
,,Mlč, ty huso hloupá. Je to zakázané, ale mrtví to nebudou mít komu říct." okřikl ji a pokývl na muže vedle ní, aby jí udeřil. Dostala ránu přes tvář, ale upír to udělal ze strachu ze senátora, jinak by to neudělal, to z něj cítila.
Sakra, sakra, sakra...potichu klel, celé tělo ho bolelo a svrbělo, bylo to otřesné, nedalo se to vydržet. Nakonec musel zastavit auto a pořádně se jít vydýchat na čerstvý vzduch. Podíval se na oblohu, byla zatažená a bude zatažená ještě dlouho. Neměl náladu na krásné slunečné dny, chtěl slyšet bouřku, ty hromy. Netrvalo dlouho a začalo opět silně pršet, díval se na oblohu. Kapky vody mu máčely rifle a vlasy, když přejel po obloze blesk a mírně zahřmělo, usmál se. Přesně tohle potřeboval, sílu bouřky, miloval ty dny, kdy se za tohohle počasí proháněl po lese. Vlezl zpátky do auta a do nosu ho udeřila silná vůně dívčiného těla, hlava se mu začala točit. Podíval se na zadní sedadlo, kde ležela omráčená upírka, nebylo jí vidět do tváře přes vlasy. Vstal a přelezl první sedadla. Dostal se k ní dozadu, její nohy si hodil přes své stehna. Její oblečení bylo pořád mokré.
,,Jak to? Upíři nemají prochladnout a nejsou mokří." zamračil se, dotkl se její tepny na krku. Nahmatal puls, nebyla mrtvá, ale dost ho vyděsila. Měl strach, že to s tou krví přehnal, ale vlk ho zastavil dříve, než bylo potřeba skončit. Byla úplně ledová a vlasy měla stejně mokré jako tělo. Nelíbilo se mu to, proto ji bez postranních úmyslů sundal kalhoty a tričko. Ležela před ním jenom v podprsence a kalhotkách, mohl si prohlídnout její bílé tělo. Tělem mu projelo zachvění, vlk se dral na povrch a nemohl tomu zabránit, na to neměl tolik síly.
,,Hm...víc." zavrčel nespokojeností, Rob se ho snažil ovládnout, ale byl moc silný a držel se jako klíště.
,,Na to zapomeň."
,,Podívej se na ni, vyzkoušej ji." jasné instrukce toho, čeho se dožadovalo jeho zvíře.
,,Když ji okusím, dáš mi pokoj?"
,,Ano."
,,Bezva a doufám, že je ti jasné, že je v bezvědomí. Tím ale pro tebe lépe co? Protože kdyby nebyla, tak bych to nemohl udělat a rovnou ti říkám, že se mi to nelíbí. Hlavní ale je, že mi dáš pak na chvíli pokoj a já nebudu mít chuť ji ošukat při každém pohledu na ni." Rob chytil její podprsenku a roztrhl ji přesně v půli, její ňadra z ní vyklouzla a už to nebyly ty pevné kopečky, přesto by se na ně mohl dívat pořád.
,,Sakra, proč mě tak přitahuješ? Nechci mít potřebu s tebou spát." byl na dně. Opravdu netušil, co se to s ním děje a s jeho vlkem taky. Doufal jen, že je Oelo doma nebo že ho vyhledá sama a to co nejrychleji nebo to nevydrží a ošuká ji.
,,Tvrdě." doplnil jeho vlk, Rob jen zavrčel. Protivilo se mu to dělat proti svolení upírky, ale nemohl to s ním uvnitř hlavy vydržet, dopřeje mu potěšení a sobě klid. Rukou přejel po jejích bradavkách, na její bílé pokožce byly výrazné, jelikož svítily růžovou barvou, přímo alarmovaly k jejich okusení. Všiml si, že jí nevidí do tváře a měl pocit, že při jeho nynější činnosti by ani neměl, ale chtěl se dívat na její rty, bradu, na celou tvář. Odhrnul jí vlasy z obličeje, měla krásné řasy, těch si předtím ani nevšiml. Zkontroloval její stav v bezvědomí a svými myšlenkami jí tam ještě udržoval, kdyby se vzbudila, zatímco on by okoušel její tělo, asi by ho chtěla vysát a hezky pomalu.
Pozornost zaměřil zpět na její prsa, rukou je vyzkoušel, nepadly mu do ruky, jak by chtěl, ale neztěžoval si. Pro něj byla nádherná celá, stejně už byl dost starý na to, aby věděl, že dívka není krásná podle toho, jak má velká prsa. Hladil polštářky prstů prsní bradavky, hrál si s nimi, ale vlk se dožadoval ochutnání. Povzdechl si, ale udělal to. Opatrně se sklonil a políbil je, byl to dlouhý polibek, pak pokračoval přes obrys až k bradavce, kterou jemně skousl, vlk zařval slastí. Netrvalo dlouho a přišel tomu na chuť i on sám, ale cítil se hrozně provinile a jako největší parchant na světě. Věděl, že to není správné, ale nemohl se dál ovládat. Nešlo to vydržet bez toho, aniž by se jí dotkl. Sál její jedno prso a druhé hladil rukou, oči se mu rozzářily do světle modré barvy. Byl při chuti, cítil svůj penis, který tvrdl proti jejím kalhotkám. Jednou rukou se staral o ňadro a druhou měl v jejích vlasech, které uschly. Celá byla v suchu, jeho teplo jí nejen vysušilo, ale i zahřálo. Cítil, že se její mysl vrací, ale tou svou ji držel ve spánku dál. Musel si to vychutnat, dopřeje si potěšení, vlka umlčí a pak ji teprve pustí ze sevření mysli. Potichu vzdychl, když sjel rukou na vnitřní straně stehna kousek od jejího rozkroku, který byl pod ním roztažený. Sám si ji upravil, aby se mu lépe leželo. Hlava se mu točila z té magie, kterou cítil okolo sebe. Věděl, že musí přestat, jinak to dopadne špatně. Při pomyšlení, že si to s ní rozdá a drží ji ve spánku, to se mu protivilo, ale penis nesouhlasil. Snažil se ovládnout, ale čím déle ležel na jejím těle a vychutnával si doteky a polibky na tu upíří pokožku, ztrácel sám sebe a své důstojné chování, které si za těch sedm tisíc let vybudoval. K tomu stačila jedna mladá a krásná upírka, která ho svedla jenom svým pohledem k téhle činnosti a dalším ještě chlípnějším představám. Teď už rychleji sál její ňadro, rukou jí škrábal na stehně, cítil své ostré zuby vlkodlaka, měl potřebu si ji označit. Pravou rukou ji chytil silně za vlasy a levou rukou objal její úzký bok, kde zaryl drápy, chtěl si ji držet u sebe. Cítil své zuby u jejího krku, jemně přejel po její kůži a v ten moment se ovládl. Nemohl ji pokousat, nemohl si ji označit jako to udělal jeho syn, ne pokud to bylo bez jejího svolení. Mozek mu ještě trochu fungoval, obával se, ale že to bude jenom horší a jednoho dne na vše zapomene a bude ji jenom šoustat. Cítil, že Trey je na tom stejně, ale on díky ordukovi se držel zpět a necítil to tak moc jako on sám. Konečně se od ní odtrhl a narazil zády do dveří auta, když se vyhodil do bezpečné vzdálenosti. Bohužel pro něj by ani tisíc mil nebylo dost, pořád by ji chtěl. Byl celý zadýchaný, snažil se popadnout dech a ovládnout své tělo. Tenhle boj ho zmohl a málem přemohl, musí si dávat větší pozor. Vlk zapředl napůl spokojeně, napůl zklamaně, ale o něj se teď nestaral. Tady šlo o něj samotného, protože si uvědomoval, že vlk ho jen vybídl, ale to on sám to chtěl a nemohl se vzdát té hebké pokožky, co měl pod rty a jazykem. Upírka se začala probouzet, protřela si oči a podívala se na něj.
,,Bože, chraň mě i její jediný pohled mě svádí." zaklel, ale sám pro sebe. Podívala se na sebe, měla odhalený vršek a on se díval. Vystřelila do sedu a rukama si přikryla ňadra. Vyděšeně se na něj podívala, stáhla si i nohy k sobě a zalezla, co nejdále to od něj šlo.
,,Tak jsem se spletl, nebude mě chtít zabít, ale je vystrašená, šíleně se mě bojí a klepe se." pomyslel si sám pro sebe a díval se, jak se jí tělo chvěje strachem. Věděl, že má něco říct, ale obával se, že jí nedokáže lhát, když byla tak vyděšená.
,,Podívej se, co udělá tvé popostrčení!" zavrčel na vlka v těle, opravdu se zlobil, ale hlavně se zlobil sám na sebe. Přehnal to, měl se ovládnout, jenže netušil jak. Opravdu kdyby věděl, jak zklidnit vlka i své touhy po ní, udělal by to, on ale neměl na výběr.
,,Proč si mně sundal oblečení?" vykoktala, ale nějak tušila, proč.
,,Vienes, já chtěl jenom..." natáhl ruku k jejímu kotníku, ona se ale bleskurychle odtáhla. Vyděšeně těkala očima z jeho ruky a do jeho očí. Okamžitě ruku stáhl zpět, děsit víc ji opravdu nechtěl.
,,Šoustat si ji chtěl." dveře od auta se rozletěly a za jeho zády stála nějaká žena. Viens by málem vypadla, jak se dveře otevřely, protože o ně byla opřená, on ji chytil za paži a přitiskl k sobě. Vzpouzela se mu, ale když zjistila, že ji zakrývá svýma rukama a nic nevidí, zůstala klidná.
,,Zdravím tě, dominanto, máme toho dost na probírání. Až se vzpamatuje z toho, co si jí udělal, tak za mnou přijďte, oba!" žena se otočila a zmizela jako duch.
Ta ženská se mi líbí xDDD stejně jako hlášky Rikary, že ji má král rád se nedivím, s takovou xD senátor je asi, spíš určitě, fakt hňup =,= většího idiota sem jaktěživ neviděla xD nj, hlavní ale je, že to po něm dcerky nezdědily, to jak si najal muže, aby měla s kým Vienes přijít o panenství se mi teda vbc nelibilon to bylo fakt hnusné :( já bych mu toho chlapa omlátila o hlavu!
jinak Rob byl v tomhle díle taky borec, ovládl se, to je moc fajn :) sem strašně zvědavá, kdo je ta ženská, co s ním bude probírat a jak Vienes zareaguje na zjištění, že jí vážený dominanta málem "ojel"bez jejího vědomí xDD