close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

15. Oelo

16. července 2014 v 4:38 | Anies |  Vzkřísení

15. Oelo


Chtěl promluvit dříve než ona, ale zasekl se. Cítil Treye, jak se otáčí jiným směrem. Zaostřil na jeho mysl více. Utíkal s Leitou před upíry, kteří je sledovali. Tušil, že je zavolala ona a že jeho orduk padne do zajetí. Pomohl by mu, ale momentálně měl jiné starosti a to se sebou a pokud nebude ve své kůži, tak není k ničemu platný. Akorát by toužil po Vienes a myšlenky by ho kvůli ní poslali na smrt nebo do zajetí, bude to hoch muset oklepat sám a snad přežít zajetí. Pro něj byla mnohem důležitější upírka, která se ani nepohnula a sledovala jeho ruce, tělo, oči, cokoliv, co by naznačovalo jeho úmysly. Posunul se dozadu, ale i když se vzdaloval, tak se otřásla ještě víc. Měla typický postoj strachu, jako kdyby jí někdo v minulosti hodně bil a ubližoval jí.

,,Zabít." jeho vlk zavrčel a on s ním souhlasil, protože jestli ji vyděsil jedním pohybem od ní, musela si projít velkým peklem, ale teď o tom nechtěl uvažovat, protože by ten vztek neunesl a musel by jít zabíjet.

,,Dojdu ti pro oblečení." raději jí řekl, co chce udělat, vyděsit víc ji nechtěl.





Vienes se ještě klepala, pozorovala jeho každý pohyb, když se vzdaloval a odcházel ze zadního sedadla. Připomněl jí tak dobu, kdy se probudila a viděla připraveného Wastese, který jí pak tvrdě šukal a chtěl si vzít její panenství. Otec u toho byl, smál se a bil ji přes tvář, když se nechtěla poddat. Vzpomínky byli jako živé, po tváři jí stékaly slzy. Minulost stále bolela, nikdy se to nezahojí, proto nechtěla mít nic společného s muži. Bála se jich, měla z nich strach, pokud chtěli něco víc než přátelství o sexu či znásilnění nemluvě.

,,Vienes...?" všimla si Roba, který se tvářil zmateně a ztrápeně. Viděla, že chce vědět, proč pláče a třese se, ale ona nemohla vůbec promluvit. Nemusela nic říkat, prostě cítil nebo si přečetl myšlenky, které chtěla, aby se dozvěděl. O své minulosti nerada mluvila, věděla o tom jenom Leita a Rikary, nechlubila se svou zbabělostí.

,,Vzadu jsem našel jenom svoje triko." podal jí ho, opatrně si ho od něj vzala a on odešel deset metrů od auta. Vzala si jeho tričko na sebe, kalhoty měla hozené na zemi a byli špinavé, triko ale zakrylo i její kalhotky, takže to měla jako noční košili. Všimla si, že na pohled se to tolik nezdálo, ale byl dost silný a svalnatý a měl široká ramena, když jí to bylo tak velké. Ale taky nemohla zapomínat, že je menší než on. Pohlédla na něj, byl o hlavu a něco větší jak ona a v jeho objetí by se ztratila. Vstala a objevila se na pět metrů od něj, dodržoval jistý odstup. Cítila, že by jí nechtěl ublížit, on jí v minulosti nic neprovedl, ale tak proč ležela s odhalenými ňadry? Musí se na to zeptat, zeptá se na vše, co řekla ta cizí žena.

,,Robe...?"

,,Ano, Vienes..?" otočil k ní pohled, ale ucukla očima k zemi, nechtěla se mu dívat do tváře.

,,Vzpamatovat se z toho, co si mi udělal?" opět zvedla oči k němu, pomalu šel, ale při té otázce se zastavil.

,,Nebudu ti lhát, povím ti pravdu. To oblečení si neměla, protože můj vlk po tobě touží a já z nějakého důvodu taky. Dneska jsem měl sex s Ašou proto, abych si nevzal tebe, to už ale víš. Nevím, co se se mnou děje, ale nutíš mě tě chtít. Už jsem se ale nedokázal ovládat a....a ochutnal jsem tě." tvářil se provinile, ale to ho neomlouvalo.

,,Kde všude?" viděla, jak se dal na pochod, tak se vydala za ním, pořád ale na vzdálenost pěti metrů. Slyšela jeho povzdech, byl zmučený.

,,Tvé prsa, krk-"

,,Stehna?" chtěla vědět, co s ní prováděl.

,,Jenom rukama, poslyš. Neudělal jsem ti nic, jen jsem měl potřebu okusit tvou kůži a hlavně prsa." taky se nechtěl dívat na její výraz v obličeji.

,,A šoustat si mě chtěl?" při té otázce se prudce zastavil a vydal se k ní. Ztratila kontrolu, začala se klepat. Její upíří zloba šla pryč a bála se chtivého muže před ní, který zkracoval vzdálenost mezi nimi. Vzdalovala se od něj, ale pak narazila zády ke stromu. Podívala se mu do očí, stál od ní na půl metru.

,,Vienes, proklej mě, jestli chceš, ale ano, chtěl jsem tě šoustat. Sakra se vším všudy jsem to chtěl ani nevíš, jak moc jsem po tobě toužil. Měla si ale štěstí před něčím jiným."

,,Před čím? To, že by si mě šukal, to by nebylo dost?!" teď už se začínala zlobit. Jakmile zjistila, že ji nechce ublížit a nebojuje s ní, dala se na útok místo na obranu. Věděl, že to dělá a možná to bylo dobře, někdy je rychlý útok lepší než obrana.

,,Jenom jsem tě líbal na těle a pak jsem tě málem pokousal na krku." vydal se lesní pěšinkou dál lesem. Vydala se za ním šokovaná tím, že si ji chtěl označit za svou, ale měla to tušit. Potom, co k sobě cítili jisté city a jejich těla žádala blízkost toho druhého, měla vědět, že jde o družku. Robův vlk si ji nejspíš vybral a on to tušil taky, oba ale doufali, že tomu tak není. Oni dva spolu nemohou být, to věděli moc dobře. Dohnala ho a šla na půl metru od něj, už ji tolik neděsil. Pochopila, že on není Wastes. Byl Rob, dominanta všech vlků, byl úplně jiný a byl vlkodlakem, ne upírem.

,,Bojíš se mě, že ano?" neodpověděla mu, pouze sklopila pohled do země. Nemusel mít odpověď, znal ji a poznal, že mu dává najevo svou poslušnost a poddajnost. Vzdávala se před ním, znal to u upírů, ten jejich sklopený pohled, bylo to to stejné jako u nich, ale s tím rozdílem, že vlkodlaci tím dávali najevo svůj respekt před silnějším, upíři dávali najevo strach. Nelíbilo se mu to, nechtěl, aby se ho bála. Nechtěl nic, co by jí ubližovalo, jeho vlk se vztekal zlobou a on taky. Znal ji jako silnou upírku a to se do několika minut změnilo. Stala se z ní krotká chodící mrtvola a to on nechtěl. Rád viděl, jak je impulzivní, energická a nepoddajná s divokostí v těle. To vše změnil kvůli tomu, že jí neodolal. Zastavili se před obrovskou skálou, byla to spíš poslední stěnu, která zůstala ze zříceni hradu. Rostla po ní tráva a nějaké květiny, které neznala. Zhruba ve středu skály, byl v její stěně vybudovaný malý domeček ze dřeva, takový skromný srub ve skále.

,,To je nádherné, kdo byla ta žena? Tohle musí být její dům."

,,Oelo, chce s námi mluvit, ale hlavně se mnou. Vyskočíš tam?" podíval se na ni. čekal pohled, který by říkal, že je největší blbec pod sluncem, ale zakroutila hlavou.

,,Jaksi mi zmizela síla, když jsem si vzpomněla....to nic, prostě tam nevyskočím a navíc rostou tam růže, jsou všude okolo." ukázala mu na stěny skály.

,,Jasně, zbraň proti upírům, oslabuje vás to."

,,V některých případech mě to dokáže zabít."

,,Pak to uděláme jinak." věděl, že ji vyděsí a bude se ho bát dvakrát tolik, jiný způsob ale nebyl. Přistoupil k ní a bez souhlasu jí podtrhl nohy svýma rukama a přitiskl ji ke své hrudi.

,,Co to děláš?" vyděšeně se podívala do jeho očí. Byly oříškově hnědé, byl tedy zklidněný.

,,Já chci dolů, pusť mě." začala kopat nohama ve vzduchu a odtahovala se od něj. Musel ji pustit, proti její vůli se nechtěl stavit.

,,Počkáš tady?"

,,Ne, asi se tady zahrabu do země." odsekla, ale pak se podívala, jestli to nepřehnala a nedostane ránu. Chytil její tvář do svých rukou.

,,Vienes, já tě neuhodím, nikdy. Vlastně chci, aby si mi říkala, co cítíš a jak se ti co zdá, nechci ti pořád lézt do hlavy."

,,Pro mě je to někdy lepší než rozhovor se slovy." ztrápeně se podívala do jeho očí. Odstoupil od ní, naposledy se na ni podíval a vyskočil sedm metrů do vzduchu. Drápy zaryl do stěny, skoky tam došplhal a zmizel v přístřešku. Otočila se čelem k lesu, ale pak uslyšela přistání dvou nohou. Stál za ní a na tváři měl zamračení.

,,Co se stalo? Oelo s tebou nechce mluvit?"

,,Chce mluvit s námi oběma. Bez tebe mi nic neřekne. Říkala, že má na tebe taky otázky. Asi budeš muset se mnou." byli vidět, že se mu na čele objevily vrásky.

,,Když to musí být." zvedla nohu, aby ji mohl chytit do náruče a přesně to udělal, zavalilo ji teplo. Podívala se mu do očí, čekal na její souhlas. Pokývla a on s ní vyskočil na stěnu, čekala otřes, ale držel ji pevně jednou rukou a druhou se držel drápy. Zaryl nohy do skály a ještě dvakrát se odrazil ke stěně a pak ji postavil na dřevěnou podlahu.

,,Vítejte..." někde z domu se ozval ženský hlas. Podívala se za sebe, Rob ji držel za ramena a pokývl. Poslechla, pokud jí věřil i on, bude muset taky.



Prošla do domu, byl malý, ale útulný. Vlevo od otvoru ve skále byla postel a nějaké poličky s lektvary a kdo ví čím ještě. Rob ji obešel a šel dál, věděl, kam má jít. Po její pravici byly malé skříňky a plno poliček s knihami, rostlinami a nějakými věci. Odhadovala, že sloužili k čarování. Všimla si myšího ocasu, žabího jazyku, dokonce i oka, přistoupila ke skleničce. Dívala se na oko, pohnulo se a ona zaječela. Rob se ihned objevil kousek za ní.

,,Nelekej mě." mávl rukou a vrátil se k Oelo, která se šla podívat k upírce.

,,Jo, to je oko od Hromovýho Johna." zazubila se. Byla to čarodějnice zhruba ve věku třiceti let, měla trochu křivé zuby a předkus. Její vlasy byly samá lokna, ale díky tomu, že je měla neučesané a neupravené, tak jí trčely na všechny strany a bylo po krásných kadeřích. Oči měla světle modré jako dominanta, když není ve své kůži. Vzadu v místnosti měla malý pult, kde měla nějaké misky se zrnky kávy, kakaa a listů na přípravu čaje. Byla u ní a pak se v sekundě objevila na židličce za pultem, kousala si nehty a něco šila. Rob seděl za velkou policí, kde měla knihy, byla tam dřevěná lavice, kam by se vešlo deset lidí.

,,Posaď se u mě." ukázala na lavici, kde seděl Rob, podíval se na ni a ona pak otočila pohled k Oelo.

,,Ne díky, postojím." stála bosky na podlaze. Oelo se podívala automaticky na Roba.

,,Ajaja...tady není něco v pořádku, když si k tobě nechce sednout."

,,Oelo, jsem tady, protože-"

,,Nevíš, co se s tebou děje. Chceš, abych ti to řekla? Fajn, našel sis družku, teď už to víš a můžeš jít." spokojeně se usmála a dala se dál do šití. Vienes její rychlost v rozhovoru zaskočila, přesto nemohla neslyšet slovo ,, družka,,.

,,Družka? Řekněte mi, že to byl vtip." podívala se na Roba, díval se vážně a čarodějka ještě víc.

,,Připadám ti, že si dělám srandu? Drahoušku, na to neplýtvám časem." usmála se a dál se věnovala své práci.

,,Víc nám k tomu, neřeknete?" Vienes začínala být rozčílená.

,,Vienes, no tak...klid. Já si to s ní vyřeším, ano?" chytil ji jemně za paži.

,,Pusť mě!" vysmekla se mu.

,,Není nejkrotší."

,,To tedy není." Rob se usmál na upírku, ,, a jsem za to rád."

,,Ty si měl vždy na terči baby, co neumí mlčet, ale postaví se mužům. U ní ale cítím zvláštní rozpoložení. Jednu chvíli chce muže zabít a postaví se proti komukoliv a na druhé straně se krčí v rohu jako myš. Pověz mi, drahoušku, ublížili ti muži?" Oelo se podívala na ni, Rob se musel usmát, očividně ho zaujala vyvolená družka, chtěla hovořit s ní, a tak si sedl na lavici, ruce dal za opěradlo a čekal, co se bude dít dál. Tuhle odpověď chtěl slyšet, zajímalo ho, co se jí stalo, co jí udělali muži, že je v některých situacích tak vystresovaná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bai (krteček) Bai (krteček) | 16. července 2014 v 9:49 | Reagovat

Byť se mi točí hlava a každou chvíli mám pocit, že vrhnu... není mi nejlíp, zatla sem zuby a přečetla,to... trvalo to déle než obyčejně, ale dostala jsem se na konec a musím říct, že Oelo se mi fakt zamlouvá, ta ženská podle mě bude ješte několikrát excelovat ^^ Rychle se vším hotová, cik, cik a je to xD no sem zvědavá, jak to dopadne a co z Vienes vytáne,těším se na další dílečky ^^

2 Anies Anies | 16. července 2014 v 17:26 | Reagovat

[1]: Aha, takže ses musela nutit k přečtení? To bylo tak hrozné? :O ...tak ok no, jop no Oelo se dozvíš ještě pár věcí, ale její hlášky byly na posrání :D, tak jo a těš se na další, myslím, že tam bude za Treyem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama