13. Invaze nezvaných?

31. srpna 2014 v 14:52 | Anies |  Na pírkách nebes

13. Invaze nezvaných?


Potichu se šourali temným lesem, nastala noc a to byl pro ně přímo ráj, nyní byli oni těmi lovci, byli predátory a těmi mocnějšími. Noc byla jejich přítel, teď byla krajina jejich a ten, kdo nezůstal doma, skončil s rozpáraným tělem rozcupovaným po celém lese. Byli druhými mocnými bytostmi, které se hlásili o vládu nad ostatními, chtěli vystoupit ze tmy a stát se lovci i přes den, ale to se museli nejdříve vypořádat se svými největšími nepřáteli, kteří je ohrožovali už jenom tím, že existovali a brali jim sílu přírody přes den, zatímco oni sami mohli čerpat tuhle sílu jen v temné noci, kdy vylezli ze svých skrýší a pročesávali lesy doufajíc, že najdou nějakého nezkušeného mladého nepřítele, pro kterého by bylo pak už moc pozdě. I ona byla jedním z nich, ale dnes v noci nebyla lovcem, byla kořistí a utíkala pryč, hnala se lesem a snažila se zachránit svůj vlastní život, když prchala před krutostí vlády své rasy.





Dech jí pomalu slábl, byla skoro vyřízená, ale musela běžet dál. Po levici a pravici měla své společníky, kteří se stali vyhnanci kvůli ní a kvůli tomu, co nesla na svém hřbetě šelmy. Otočila se za sebe, ještě se držel, ale nebude trvat dlouho a bude mrtvý stejně jako oni, neměli žádnou šanci se dostat na území svých nepřátel, ale pro ně byla nepřítelem i jejich vlastní rasa, takže, jak se říká ,,Nepřítel mého nepřítele, je můj přítel,,. Tohle si říkala celou dobu, jinak by k tomuto činu nenašla odvahu, život jí a jejích společníků závisel na ní samotné. Její ladné přední nohy se vznesly do vzduchu, když se silnýma zadníma odrazila a přeskočila spadlý strom. Po její levici se prohnal skoro krvavě rudý stín, jeho vůni kožichu cítila velmi silně, znala ten jeho pach, milovala tu vůni silného pantera. Podívala se na druhou stranu, kde běžela jeho sestra s barvou srsti zrzavě rudou, byla o něco světlejší a menší než oni dva, ale on byl z nich největší, přesto nebyl nejmazanější.

,,Elen, měli bychom zrychlit, jinak nám tady zemře." uslyšela hlas svého druha po pravici, který se na ni podíval a pak se věnoval cestě před sebou, dál se hnali rychlým tempem jako když letí sokol neuvěřitelnou rychlostí na svou kořist, tak takhle se oni hnali lesem a utíkali před svými pronásledovateli.

,,Vím to, Danieli, snažím se, ale já už nemůžu a tvá sestra je taky na pokraji sil."

,,To zvládneme, už jen několik minut a přijde svítání, přijde jejich území a tam se oni neodváží, přijde jejich síla, naše pomine." Daniel zařval, až se jeho řev razil do všech koutů lesa, za jejich zády se ozvala odpověď v podobě vrčení a chtíče po jejich krvi.

,,Mio, za tebou!" Elen se podívala za rudou panterku, kterou dohnal černý obrovský panter a vystartoval po jejích zadních nohách svými ostrými zuby. Černý panter už blízko k tomu, aby se zahryzl do masa na její zadní noze, ale stranou ho srazil o něco větší krvavě rudý panter. Pronásledovatel se ihned zvedl ze země a postavil se proti svému protivníkovi. Panterky se zasekly, ale rudý panter jim pokynul hlavou, ať zmizí.

,,Dohoním vás, jděte!" nehodlal se dál o tom bavit, a tak ho obě ženy poslechly a ve svých kůžích panterů vyrazily dál ke hranicím, jen aby unikly ze spárů kdysi svých přátel a blízkých. Mia se podívala na hřbet Elen, muž pomalu ztrácel vědomí.

,,Elen, musíme rychle, dlouho už to nevydrží." Mia přidala na tempu, její nohy se zarývaly do země a silně se odrážely, když překonávala skoky nerovný terén. Podívala se na svou společnici, nikdy spolu moc nemluvily, nebyly nejlepšími kamarádkami, ale později si začaly rozumět a teď mají život mladého muže ve svých rukou ony dvě, když je Miin bratr chrání a snaží se zdržet pronásledovatele. Elenin kožich byl normálně skoro bílý, měla spíše barvu světlého písku a někomu připadalo, že má barvu srsti do kávově světloučké, teď ho však měla ušpiněný od krve a bahna, když se hnaly dál lesem, cítily, že hranice jsou blízko. Poslední kopec, poslední skok a dívali se do údolí, kde byla jejich poslední naděje. Obě se zastavily a dívaly se za sebe, hledaly bystrýma očima krvavě rudý kožich, čekaly na Daniela.

,,Elen, jdi. Musíš ho zachránit, já počkám na svého bratra." Mia žduchla čumákem do Eleniné přední nohy, ale její společnici zavrčela na nesouhlas.

,,Jsme tým a bez tvého bratra nepůjdu. Nenechám ho tady, pořád jsem ta stejná Elen a nehodlám se měnit, vždy bude spravedlivá a ochranářská, tvůj bratr je mým dobrým přítelem." bylo vidět, že Mia chce ještě něco říct, ale z křoviny se vyřítily dva velcí panteři a srazili je ze strmého kopce dolů, obě nestačily dopadnout na všechny čtyři nohy a svezly se téměř po čumáku dolů. Panteři nahoře na kopci zařvali, několikrát dali tlapy za hranici, ale vždy se stáhli zpět, věděli, že údolí je už územím orlů, neopovážili se tam vstoupit.

,,Danieli? Dane?" Mia se zvedla na všechny čtyři a vycenila zuby na nepřátele nad kopcem, ti se jen ušklíbli a předhodili před sebe skoro mrtvého krvavě rudého pantera. Na jeho kožichu nebylo vidět, jak je zřízený, ale cítily velké množství krve a jen slabý tlukot jeho srdce.

,,Váš milovaný přítel, tady je a máme pro vás něco, co vám dá výstrahu, co s vámi uděláme, když se vrátíte zpět na naše území, ale i když ne." v duchu slyšely smích velitele skupinky panterů, byl to černý panter s rezatým žíháním a přes jedno oko měl krvavý šrám, byl jedním z největších a nejsilnějších panterů z jejich říše, obě se ho ale nebály a zavrčely na něj. Panter někam zmizel a pak jen slyšely nějaké rány a vrzání, když padaly stromy k zemi. Netrvalo dlouho a panteři měli postavenou hranici na okraji hranic, připoutali k ní Daniela, který měl už svou lidskou podobu. Velící panter se usmál a dýkou mu rozřízl kůži na krku, ale tak, aby nevykrvácel příliš rychle, Mia zavřeštěla zděšením, ihned se proměnila a chtěla vyběhnout nahoru, ale velké tělo Elen ji zastavilo.

,,Ne, Mio, přesně tohle chtějí. Nemůžeme nic dělat, zabijí i nás, to by Daniel nechtěl." podívaly se zpět na kopec, ale to už muži zapálili hranici a nechali tam pantera shořet zaživa, jeho bolestný řev se nesl daleko. Mii se spustily slzy z očí, ale věděla, co má udělat.

,,Mám tě ráda, bratře, vždycky tě budu milovat." vytáhla dýku a hodila ji do vzduchu. Zbraň letěla, proletěla ohněm a zastavila se v srdci křičícího pantera, ten však rychle potom utichl a plameny si vzaly jeho tělo. Obě se na sebe podívaly se smutkem a hněvem v očí, přísahaly, že Danielovu smrt pomstí, ale to už se Mia zřítila k zemi.

,,Mio..."

,,Slábnu, území orlů, cítím jejich přibližující se sílu, ví už o nás." to bylo poslední, co dívka řekla, než upadla do bezvědomí.

,,Mio...Mio..." ale Elen ztrácela rovnováhu a spadla mezi dívku a mladého muže, kterého se snažila zachránit a tohle se jim povedlo. Ještě chvíli vzdorovala síle území orlů, ale bylo to zbytečné. Jak přicházel den, rostla síla jejich nepřátel, ke kterým utekly a bez dovolení překročily jejich hranice, ale i když věděla, že to může dopadnout jakkoliv, splnila slib, který dala jedné ženě, ale taky i sobě samé.



Netrvalo dlouho a za několik minut u nich byli stráže hranic z orlí země. Shromáždili se okolo tří bezvládných těl a snažili se zjistit, jestli žijí. K jejich velkému překvapení byli naživu všichni tři.

,,Můj pane, tenhle to však nepřežil." jeden z mladíků ukázal na ohořelé tělo muže, co byl připoután k hranici.

,,To se nedá nic dělat, Rive. Ale aspoň přežili tyhle dvě dívky a on." muž ukázal na tři těla v bezvědomí, co ležela v kapradí.

,,Odneste je, potřebují pomoc." Rive křikl na ostatní muže, kteří vzali do náruče dívku s krvavě rudými vlasy a mladého muže, který byl zakrytý černým pláštěm. Když se vydali pro dívku se zlatými vlasy, otevřela oči a ohnala se po nich drápy, co jí zůstaly na místo nehtů. Nemohla hýbat celým tělem, ale horní část těla cítila dobře, proto se nechtěla nechat zajmout od orlů, raději by zemřela.

,,Pane, je při vědomí. Ale brání se, nemůžeme se k ní dostat bez toho, aniž by nás nezranila." jeden muž se podíval na Riva, ten jen protočil panenky a vydal se tam sám.

,,A to si říkáte, orlí stráže, když nemůžete zvládnout jednu ženskou." okřikl je a přiblížil se k dívce, chytil ji pevně za ruce a přehodil si ji přes rameno, což neměl. Panteří žena se mu zahryzla do masa na krku, zařval bolestí a pustil ji k zemi, to už ale použila svou sílu a odhodila ho na druhou stranu louky, kde si zlámal žebra o strom, když se o něj zastavil. Všichni muži se od dívky vzdálili, naháněla respekt a nikdo s ní nechtěl nic mít. Podívali se na Riva, ten se zvedal statečně ze země, žebra mu praskala, jak se mu spravovala, pak se jen vydal se zamračeným výrazem k dívce. Viděla ho, ale aby ji nemohli dostat, utvořila kolem sebe ochranné pole, to nemohli orlové překročit, proto s ní snažili mluvit a přesvědčit ji, že ji nechtějí ublížit, ale ona jim nevěřila, jejich rasy nebyli v příměří, takže si nechala brát poslední síly, když držela okolo sebe ochrannou kopuli.

,,Rive, to je na nic. Zemře, možná bychom ji tady měli nechat."

,,Jo jasně a pak vše vysvětlovat Trevorovi, nebo dokonce i samotnému vládci, který nejspíš už o tom ví."

,,Měli bychom možná zavolat Trevora, ten bude vědět, co dělat." navrhl jeden z orlů, Rive jen mávl rukou a poslal ho splnit ten nápad, sám si sedl do blízkosti panteří dívky a sledoval ji, jak si ubírá ze svých vlastních sil.

,,Proč to děláš?"

,,Proč ty děláš to, co děláš?"

,,Dobrá otázka." ukázal na ni prstem a sledoval, jak dívka pomalu padá do bezvědomí, nehodlala se vzdát, to bylo na ní vidět hned od počátku.

,,Ty Rive, nechci nic říkat, ale v poslední době se nám to tu hemží pantery. Buď začíná invaze a nebo je už omrzelo milování mezi sebou a jejich ženy jdou za těmi silnějšími muži." podal poznámku jeden z mladých orlů, ostatní se tomu postřehu zasmáli a dokonce i jejich zástupce velitele stráže, Rive.

,,Snad si nemyslíš, že jdou všechny po tobě, to si moc fandíš, hochu." Rive na něj vyplázl jazyk a muž mu to oplatil uraženým pohledem, tomu se však orlové zasmáli a nechali tam zástupce samotného v údolí. Oni byli povoláni velitelem na druhou stranu, kde se našla vypálená vesnice a byla tam potřeba dalších mužů, orel zástupce to musel zvládnout sám, ale dívka, která slábla, to nebylo velkým problémem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elfka Elfka | Web | 31. srpna 2014 v 17:16 | Reagovat

moc hezke sem zvedava jak to dopadne ale sem natazena jak prizina co se tyce Trevora a Claer natahujes nas vazne a je to vazne moc dobre

2 Anies Anies | 2. září 2014 v 12:13 | Reagovat

[1]: Jop jop...tak na ně dva si v tom případě budete muset počkat ještě o něco déle :P

3 Bai :3 Bai :3 | 6. září 2014 v 21:15 | Reagovat

oh, tohle se mi líbí, sice sem nečekala, že můžou mít panteři i jinou barvu srsti než černou O.o nom, ale stejně je to super :D líbí se mi to a moc :D Ty poslední řádky sem se chlámala na celý obývák :DDD jen je mi líto Daniela, svině jedny... kdo byl vlastně ten chlap, kterého zachránily?? A chudák Mia, umřel jí brácha, bych vraždila! jako opravu vážně... :( mě někdo zabít Batta nebo kterého koliv sourozence, vraždím jak nepříčetná... nom sem zvědavá, jak se to vyvine dál :D

4 Anies Anies | 7. září 2014 v 14:11 | Reagovat

[3]: Panteři mají v tomhle příběhu převážně barvu srsti takovou, jakou mají i barvu vlasů (sice by se mohla najít vyjímka, ale je jich málo) a nevím, čemu ses na tomhle chlamala, ale budiž :) a to se dozvíš, kdo to byl - zase ti ic nepovím :D, vše se dozvíš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama