20. Odhaleni

20. srpna 2014 v 14:49 | Anies |  Vzkřísení

20. Odhaleni


Pomalu začalo svítat, ale on neměl dost. Chtěl ji mít, jen pro sebe, poznávat každou její část těla a duše. Naspali jen pár hodin a od té doby se milovali, až doposud. Za celou dobu ji nepokousal, nechtěl to riskovat, mohla by kvůli němu přijít o hlavu. Penis uvnitř ní mu zaškubal, prohnul se a dosáhl orgasmu, jako už po několikáté za jejich milostnou noc. Leita spokojeně zavzdychala a drápy zaryla do jeho silných zad, naklonila se k němu a zakousla se mu do tepny na krku, Trey ji nechal, líbal ji na krku, kde zanechával stopy po jeho polibcích, mohl se po ní zbláznit. Nakonec se svalil vedle ní, měl dost, ale ona ne. Otočila se na něj a v očích měla jasný plamen, neměla dost, něco jí chybělo.

,,Co?" Trey ji nechal na sobě sedět, cítil svou erekci, v duchu zaklel. Leita dosedla na jeho hřídel a sevřela se okolo ní, vlkodlak zavrněl a pak se podíval do jejích očí, které ho vybízeli k poslední části.

,,Kousni mě!" Leita vzdychla a přirazila proti němu.





Zaklonil hlavu a zasténal, mučila ho a věděla to, proto si to tak užívala. Musel bojovat se svým vlkem, ten by její přání vyslyšel, ale jeho rozum ho varoval, že je to šílenství, jenže co doválo smysl? Nic, jen za večer by toho mohl shrnout hodně. Neježe se zamiloval do upírky, která měla být jeho družka, dokonce ji taky šukal celou noc, nic jiného nedělali. Myslel si, že bude po jeho orgasmu dost vyčerpaná a rozbolavělá, ale Leita byla čistý oheň, nezkrotná síla, která ho ovládala. Divoce na něm jezdila, oba nahlas sténali. Jeho hřídel byla mokrá od vlhkosti z jejího těla a on sám zanechal stopu mezi jejíma nohama, své semeno. Upírka o tom věděla, ale chtěla ho tam mít, líbilo se jí jezdit po té pevné kládě, která byla jenom pro ni.

,,Kousni mě!" zpomalila tempo a podívala se mu do očí, odmítal to udělat.

,,Ne." Trey si zase lehl, ale ona ho chytila za ramena a divoce přirazila proti němu, že příraz otřásl celým jejím tělem, vlkodlak zařval a udělal se do ní, pak ji ze sebe sundal.

,,Ne, to neudělám. Už tohle je čiré bláznovství, sakra...si zasnoubená, máš si vzít krále upírů a já tady s tebou celou noc šukám."

,,Ale nelituješ toho."

,,Ne, nelituji, ale přesto tě neoznačím." zvedal se, ale upírka ho kopla do slabin, vycenil zuby a otočil se k ní, chytila jeho hlavu a přirazila si ji na rameno, kde projel svými zuby do její kůže, potichu vzdychla. Trey se od ní chtěl odtrhnout, ale žízeň a touha si ji nárokovat ho ovládla, chtivě se zakousl do její kůže, sál tu krev svými čtyřmi silnými tesáky a Leita ho hladila ve vlasech.

,,Já si přeji patřit tobě, Treyi." hlavu opřela o tu jeho a s úsměvem zavřela oči, sladce ji sál krev, byla nyní jeho. Po chvíli se od ní odtrhl, bradu a rty celé od krve, olízla mu to svým jazykem a pak našla ten jeho. Vášnivě mu zkousla špičku jeho jazyka, že Trey zasténal, měl ji celou noc, přesto by ji mohl mít na věčnost, byla jeho, označil si ji a bude si ji nárokovat za svou, i když věděl, že jim to nemůže vyjít, přesto to musel říct.

,,Miluji tě, Leito."

,,Já tebe taky, Treyi." usmála se a když ji chtěl políbit, zavrčel a bleskurychle se otočil na vetřelce. Upírka si všimla, jak mu z rány vypadává stříbrná kulka, našli je a oni ho zabijí, upíři je obklíčili ze všech stran. Vstala a zasyčela na ně, postavila se vedle vlkodlaka, který se začínal měnit do své vlčí podoby, ihned se na něj spustila palba, na nic nečekala a vyrazila proti svým vlastním lidem, ohnala se po jednom muži drápy a rozsekla ho vejpůl, druhému urvala hlavu, ale to už ji chytilo šest silných mužů a vrazili jí kus dřeva do nohy a do břicha, svezla se na zem. Aby ale neutekla a nezískala zpět svou sílu, až se ji zahojí rány, okolo rukou ji omotaly provaz s růžemi, byla tak uvězněná a rázem zkrotla, oslabili ji a ona je proklínala, řvala a vzpouzela, ale bylo jí to k ničemu. Upíři stříleli do vlkodlaka, který se konečně proměnil, zřítil se k zemi a jen ztěžka dýchal. Upírka zatajila dech, po tváři jí začínaly stékat slzy.

,,Pusťte mě, vy svině!" zápasila s pouty, ale akorát víc si ublížila, nakonec se svezla vyčerpáním k zemi, dívala se jen, jak dostanou Treye, ten se odmítal vzdát, všiml si upírky, která byla svázaná. Vztekle zavrčel a vyrazil proti upírům, kteří hlídali Leitu, rány ho zasahovaly do těla, ale on tomu nevěnoval pozornost, musel ochránit Leitu a to udělá, i kdyby měl zemřít. Zbývalo mu deset metrů k ní, ale dva stříbrné dráty mu vystřelili po tlapách, kde si silně zařezaly, vlkodlak zakňučel bolestí a hledal své trýznitele, než však stačil zaútočit, spadl na něj síť ze stříbrných drátů a uzemnila ho kousek od upírky. Všiml, že pláče, stačila se k němu natáhnout a hlavou se opřít o jeho čumák.

,,Je mi to líto, Treyi. Neměl si se mnou chodit, teď za to zaplatíš." její slzy mu máčely studené čumák, jemně ji olízl a zakňučel.

,,Kde je?" nedaleko od nich se ozval vzteklý hlas, upírka se při něm otřásla strachy, schoulila se víc k pískově žlutému kožichu Treye.

,,Leito, já...je mi líto, že jsem tě nedokázal-"

,,Ššš..." přerušila ho.

,,Ty za to nemůžeš, ale já ano. To já pro ně poslala, je mi to líto, Treyi."

,,Cože? Ale proč si to udělala?"

,,Protože jsem myslela, že mě zabijete. Je mi to líto."

,,Takže si mi nevěřila a přivedla mě do otroctví, kde budu muset zabíjet své vlastní přátele?" Trey se od ní odtáhl, měl chuť ji zabít, ale díky spojení, které mezi nimi vzniklo, se ještě držel zpátky. Tohle bolelo, ublížila mu, ne tím, že ho přivedla do krvavých her pro upíry, ale že mu nevěřila a přivedla si na pomoc své vlastní, tím ho zradila.

,,Treyi, je mi to opravdu líto...nejdříve jsem ti nevěřila a pak-"

,,Ses nechala pokousat!! Ty děvko!!" dopředu před své muže se vyřítil starší upír. Vypadal na věk něco okolo třiceti až třiceti pěti let, měl krátké černé vlasy a jeho oči byly tmavě zelené, měl úplně bílou pokožku a krvavě rudé rty, byl vysoký a hubený, přesto vládl velkou silou. Nos měl velký a zahnutý jako orlí zobák, jeho pohled byl chladný, nebylo v něm nic dobrého, Trey na něj zavrčel, ale on věnoval pozornost upírce, ta dostala silnou facku přes obličej, až jí zlomil nos. Leita se vražedně podívala na muže před sebou.

,,Taky tě ráda vidím, otče." zasyčela zostra.

,,Jak si mohla? Vyspala ses s vlkodlakem a ještě ke všemu ses nechala označit?! Má vlastní dcera, která si má vzít krále upírů, udělá takovouhle věc?! Pánové, chopte se jí a odveďte mi jí z očí. Doufám, že je ti jasné, že za tento tvůj kousek budeš potrestána a to nejpřísněji, na to dohlédnu a co se týče jeho..." senátor otočil pohled k vlkodlakovi před ním.

,,Ten půjde na mučení a pokud to přežije, tak ho daruji Grelfildovi, ať z něj udělá svou hračku na zabíjení a ty se na to budeš dívat!" senátor ji postrčil k dvěma mužům, jeden ji chytil za provoz na ruce a druhý za rameno, vedli ji zpět do její říše.

,,A ty spi sladce, vlkodlaku, zítra budeš škemrat o smrt..." usmál se a kopnutím vlka do hlavy ho poslal do bezvědomí.



Ležela na posteli ve svém pokoji, to dělala poslední dva dny pořád. Jenom se dívala nahoru do stropu a plakala, dvě činnosti, které převládaly, někdy měla i záchvat vzteku a rozmlátila celý pokoj, pak přišli sluhové, převedli ji do druhého pokoje a ten její uklidili, měla tak domácí vězení, stráže jejího otce ji hlídali. Přetočila se na posteli k oknu, kudy propadalo sluneční světlo, natáhla po posteli ruku, dotkla se místa, kde byl svit. Světlo na jejich straně území jim nic neudělalo, vypouštěli do atmosféry určité látky, které upíry před denním světlem ochránily, aspoň za tohle mohla být vděčná, nemusela žít pořád ve stínu a tmě, i když ona nevěřila světlu a dni, noc byla jejím přítelem, Margel to chápal a i když on miloval i denní světlo, ji miloval nejvíc na světě. Ze začátku jí byl přítelem, ale po čase si začali rozumět více a nakonec spolu měli sex tak vášnivý, že se rozhodli o trvalé spojení až na věky. Jenže pak přišel rozkaz od senátorů, že mají zaútočit na nejbližší sídlo vlkodlaků, velení dostala na starost Vienes a Leita měla taky své pravomoci, jako budoucí nevěsta jejich upířího krále. Její dvojče zůstalo s dominantou a ona doufala, že je Vienes v pořádku, dala by všechno za to, aby mohla na pár minut spatřit svou sestřičku, chyběla jí den ode dne víc, připadala si tak osamocená od všech, dokonce i Margel ji nepřišel navštívit, ale věděla, že kdyby to záleželo na něm, tak je u ní už dávno, jenže rada mu zakázala jakékoliv návštěvy, byla tedy celé dny sama. Chodily k ní každý den jiné dívky, aby jí donesly jídlo, ale ona odmítala jíst. Jenom ležela a mučila sama sebe, taky hodně přemýšlela, jako dnes. Rukou pohladila svou postel, představovala si tam Treye, jak tam leží a usmívá se na ni tím svým krásným úsměvem, který ji upoutal a rozesmál k dobré náladě, měl v sobě tolik dobrého, on byl dobro. Dokázala si vybavit jeho hladký hrudník plný svalů a ty silné ruce, které ji dráždily na nejcitlivějších místech, jeho blonďaté vlasy by se leskly při dopadu paprsků, jako by byl on sám slunce a to on pro ní byl, byl tím, kým chtěla, aby byl. Její orduk byl odsouzený k smrti díky její nedůvěře v dominantu a něj, udělala chybu a nebude moci ji nikdy odčinit.

,,Treyi...." po tváři jí stékaly slzy, zamilovala se do něj, do vlkodlaka, který vládl vzácnou silou, ordukovou silou, on sám byl vzácný, takového muže nikdy nenajde, Margel je dobrý muž, ale špatný král, je moc hodný, za to Trey je laskavý, ale taky nezlomný, věděla o tom, co mu provádějí ve vězení pod zámkem, znala nástroje na mučení, většinou se vlkodlaci poddali a rozpovídali se, ale on raději zemře, bude vzdorovat do posledního dechu, takový on byl, umře sám, než aby viděl umírat ty, co jsou mu drazí.

,,Má paní..?" do pokoje vešla mladá dívenka, nikdy dřív ji neviděla a taky věděla, že ji vidí dnes naposled, střídali služebnictvo, aby nemohla nikoho přemluvit k propuštění z jejího vězení nebo k zavedení za vlkodlakem.

,,Zase jste nic nesnědla, měla byste něco sníst." ale Leita ji nevnímala, jejími myšlenkami byl blonďatý vlkodlak, proto dívka vzala tác s jídlem a odešla, zase zůstala sama, ale spletla se, kousek za ní se ozval známý hlas, byl starostlivý.

,,Opravdu by si měla něco sníst. Mám pro tebe malý návrh..."



Leita se zvedla a otočila se za sebe, poprvé po dlouhé době se usmála. Muž sedící na kraji postele měl vřelý úsměv na tváři, zdánlivě tak připomínal Treye, ale nebyl to on, i když byl stejně milý a byl mu hodně podobný, přesto to nebyl on. Tenhle mladý muž vypadal na věk okolo dvaceti tří let, měl krátké trochu kudrnaté vlasy, jeho oči byly tmavě hnědé skoro až černé, měl nejméně ze všech upírů bílou pleť, byl menší než Trey a taky nebyl tak silný, ale jinak si byli velmi podobní svým chováním, kromě vzhledu a malých odlišností v povaze, asi proto se zamilovala do toho blonďatého vlkodlaka. Přes rty mu čněly dva špičáky, podal jí tác s čerstvým jídlem, taky tam měla skleničku krve, poprvé jí někdo nabídl krev, povzdechla si, netoužila teď po jídle, jen ho obejmout a to udělala.

,,Margeli...já..omlouvám se, nechtěla jsem-"

,,Leito, klid...neplakej to ne, nechci tě vidět utrápenou, pořád tě miluji. Vím, že si teď jiná a budeš taková, proto ti chci říct, že si mě nemusíš vzít za muže, nechám to na tobě, miluješ ho."

,,Ano, miluji ho, raději mi ale řekni, co máš pro mě za návrh."

,,Něco pojez a pak tě vezmu k někomu na návštěvu, možná by tě rád viděl."

,,Myslím, že ne. Bude mě chtít zabít, ale proč ne? Jestli ho mám vidět naposledy...." špitla a zakousla se do jídla a napila se krve, ihned pocítila novou energii kolující v jejím těle.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elfka Elfka | Web | 21. srpna 2014 v 16:37 | Reagovat

dalsi hezky dilecek je mi jich lito sem zvedava jestli ji Trey odpusti ja bych to asi udelala kdyby me odtamtud dostala

2 elíí elíí | 22. srpna 2014 v 2:43 | Reagovat

Kedy bude dalšia časť? :-)...už sa nemôžem dočkať ako to bude pokračovať :3

3 Anies Anies | 22. srpna 2014 v 19:45 | Reagovat

[1]: Děkuji jsem ráda, že se líbí a tak Trey ji na do smrti miluje, tak se neboj..akorát nevím, kdo si, ale určo se juknu na blog a nenech si ujít další díly :)

[2]: Vzkřísení vychází každou středu, ale od začátku září začne vycházet každý týden jen jeden díl od jednoho z mých příběhů..takže jeden týden třeba bude Vzkřísení a další Na pírkách nebes a takle na střídačku :D a jsem ráda , že se líbí :D

4 Elfka Elfka | Web | 22. srpna 2014 v 20:27 | Reagovat

promin ale dostala sem novou prezdivku a libi se mi tak sem si to zmenila ale sem to ja )lucifalka)

5 Bai :3 Bai :3 | 26. srpna 2014 v 19:42 | Reagovat

hodně luxusní díl, Margel je prostě boží, takový vysněný chlap, po tom, co mu s prominutím Leita provedla, já vím, city nelze ovládnout, ale i po tom  všem se dokáže na ni usmívat, prostě boží chlap *-* byla by ho škoda, kdyby zůstal sám... Najde si někoho?? řekni že jo... a jestli ne, někoho mu dej, chudák, mně je ho tak líto, to samé Treye, mučit ho a nutit, aby zabíjel vlastní druhy, poslat ho na jatka... Nenávidím senátora, debil to je! nechutný slizký chlap s ptačím xichtem! xP bleee!!prostě takový odpudivý chlap, jak mohl vůbec najít nějakou ženskou a mít s ní dvě dcery? Prostě nepochopím... Nom, omlouvám se, že ti píšu koment tak pozdě, konečně jsem sa dostala k počítači a mám čas ^^ takže ještě jednou sorry, dlek jako vždy moc chválím a těším sa moc na další dílek ^^

6 Anies Anies | 28. srpna 2014 v 9:42 | Reagovat

[5]: JJ, Margel je ten typ chlapa, co hluboce miluje a není schopný pomalu ublížit ani mouše. S Leitou by se v manželství skvěle doplňpovali, ale ona si vybrala jiného a někdo jiný si ji vybral a to je silnější než cokoliv v jejich světě. A ano, vím, že Treye miluješ, ale on je silný vlkodlak a velmi silný muž, bylo to pro něj spíše fyzicky těžké, ale díky ordukovi se  s tím vyrovná...a senátor chce prostě moc, chce mít nad vším kontrolu a vládnout - předtím ale takový nebyl, až po smrti jeho ženy začal být tímto zcela posedlý a zatím mu vše vychází...a díky, jsem ráda, že to vůbec čteš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama