21. Čeká mě jen život v bolesti

27. srpna 2014 v 14:51 | Anies |  Vzkřísení

21. Čeká mě jen život v bolesti


Oba dva seděli v žaláři na studené zemi a dívali se jeden na druhého. Oba se snažili udržet, jejich těla volala po krvi a nikdo jiný a nic jiného než oni dva tam nebylo, hlad byl neukojitelný, ale ještě se drželi, ovšem otázkou zbývalo, jak dlouho to vydrží, jak dlouho vydrží odolávat nutkání do něčeho se zakousnout? Raději to nechtěli vědět, první promluvil Sebastian.

,,Jak dlouho nás budou takto mučit?"

,,Do té doby, než jeden druhého zabije. Je to příkaz senátora, nenávidí nás oba dva a chce nás nechat trpět tím, že nás nechá hladovějící v jedné cele. Čeká na to, až jeden druhého zabijeme a vezme si jeho sílu z těla, budou se tím bavit, vidíš ty kamery?"





Upírka ukázala na stěnu, neměli svázané ruce, vlkodlak měl v sobě jen trochu stříbra a aby byli síly vyrovnané, do Rikary narvali snítku rudé růže, takže na tom byli stejně. Věděli o tom, že dostali Treye s Leitou, protože se spolu spojili a dál k útěku se přes svou vášeň nedostali, hloupé rozhodnutí, od obou, aspoň to si myslela dhampýrka. Sebastian se podíval na kameru a vrhl se proti ní, vyrval ji ze zdi a odhodil ji přes celu, dopadla k nohám jednoho ze strážných, Rikary se začala smát. Věděla, že tím senátory vytočí, chtěli mít zábavu a Seb je o to připravil, budou rozčílení, hlavně nejvyšší senátor.

,,Jak se jmenuje ten váš slavný senátor?"

,,Proč se ptáš?"

,,Jen abych věděl, kdo má zemřít jako první a velmi pomalu." Sebastian se uchechtl a upírka s ním.

,,Jméno otce Leity a Vienes je Yorke, ale není to jeho pravé jméno, nikdo nezná jeho skutečné jméno, ale každý ho pod ním zná a oslovuje ho tak a s tou smrtí, s tím souhlasím." zasmála se, protože při pomyšlení, jak se tváří Yorke, když ho budou posílat pomalu na věčnost, to by chtěla vidět, že by si za to zaplatila i nejdražší lístek do první řady, aby to viděla. Oba utichli, ale Rikary byla čím dál tím slabší, odsunula se do nejvzdálenějšího kouta, zvládala se ovládat čím dál tím hůře, bylo jí zle, bolela jí hlava a vnitřnosti se jí zžírali.

,,Jak si na tom?"

,,Ještě to jde, ale už to dlouho nevydržím."

,,To už ani nemusíte." cela se otevřela a dovnitř vešel král upírů a s ním i Leita, která přiběhla k Rikary a pomohla jí na nohy, dala jí celý džbán krve, lidské krve, ta byla nejsilnější. Normálně by to dhampýrka odmítla, ale měla strach, že ublíží Sebastianovi, že ji přijala, navíc ten člověk byl už jistě mrtvý a ona se na jeho úmrtí nepodílela, proto to vřele přijala. Dodala si síly a poklekla před Margelem, ten se na ni usmál, vytáhl ji na nohy a objal ji, měl ji rád a ona ho taky.

,,Vypadáte dobře, výsosti." složila mu poklonu, on se jen zasmál, ale pak se otočil k vlkodlakovi, který se na něj mračil, nevěřil jejich králi o nic víc než tomu senátorovi. Když se k němu přiblížil, vycenil zuby a zavrčel.

,,Sebe, neboj se...Margel je náš král, dobrý to upír. Přišel nám pomoci."

,,Od něj nic nechci, jenom to, aby mě rychle zabil."

,,To náš král nedělá, na to má popravčí a navíc, chce, aby se z vás stali přátelé." Leita si stoupla vedle svého budoucí manžela, pokud tedy nezmění rozhodnutí.

,,I pro tebe něco mám, poslal ti to tvůj druh." Margel si klekl k vlkodlakovi a odkryl dlaň, ve které byla malá kulatá hmota, která jakoby tekla do kruhu, obtékala sama sebe a zářila žlutou barvou, přičemž ukazovala nějaké obrazy, vlkodlak to poznal, tohle by si nespletl.

,,To je...jak jste to z něj dostali?" vyštěkl na krále upírů a nahněvaně vstal, Margel si stoupl také, oba se na sebe zamračili.

,,Požádal mě, abych ti to předal, řekl, že to odmítneš."

,,To má pravdu, nevezmu si Treyovu duši a jeho sílu orduka. Vrať mu to zpátky!" Sebastian nevrle zavrčel, Rikary ho chytila za paži, aspoň tak se trochu zklidnil. Ona byla jediná osoba, které věřil a Leitě trochu, proto je vyslechl a zklidnil se.

,,Pro něj nemohu nic moc udělat, ale tebe zachránit můžu, o tobě senátor nic neřekl. Potřeboval bych od tebe pomoc, řeknu ti toto...." začal se svým plánem a prosbou, obě upírky zůstaly překvapeně koukat, netušily, že by byl jejich král schopen takovéhoto činu, když odmítal zabít mouchu a on si troufá hned na lva. Chtělo to hodně odvahy a přece jen ji měl v sobě a našel ji. Sebastian pak dlouho přemýšlel a snažil se to doplnit svými zkušenostmi, nakonec se oba usmáli a uzavřeli spojenectví.

,,Díky..."

,,Ještě nemáme vyhráno." Sebastian prošel z cely doprovázen strážnými krále, měl jejich ochranu a o králových zabijácích se tradovalo, že jsou velmi nebezpeční, žádný upír se je nepokusí zastavit, příkaz krále upírů byl jasný a nikdo se mu nevzpíral ani senátor, který stál ve své věži a s krutým zamračením na tváři sledoval mizícího vlkodlaka.

,,Tak mladý král chce dělat problémy, jak se zdá, musím vzít věci do svých rukou...." zasyčel a opustil své komnaty.



Stál na špičkách nohou, ruce ho bolely a nohy ještě více. Myslel si, že si pokusí vyrvat srdce, ale neměl to jak udělat. Byl zde sám a společnost mu dělaly čtyři temné stěny, nacházel se ve čtvercové místnosti, které měly 10x10 metrů, pro vlkodlaka malé vězení, ale upíři to tak udělali naschvál, neměl cítit pohodlí, měl zde být mučen a to byl. Ruce mu sepjali nad hlavu, aby ho spoutali okovy a nechali ho vyset dolů, jen špičkami nohou dosáhl na zem, kdyby neměl tak silné tělo se svaly a kostmi, měl by už dávno vykloubená ramena, ale byl silný vlkodlak. I když už pociťoval křeče v rukách a nohy ho šíleně bolely, jako by mu někde vrazil stříbro i tam, stačily mu ty stříbrné okovy na rukách. Záda měl celá od krve, kusy masa z nich měl vyrvané. Dvakrát denně ho přišli zbičovat bičem pokrytým stříbrem, rány se mu hojily velmi pomalu. Zaklonil hlavu a zklidňoval mysl, byl odsouzený ke smrti nebo k věčnému mučení, on však nehodlal něco říct, byl vycvičený k tomu, aby vydržel bolest z mučících nástrojů, měl vůli a naději, která umírá jako poslední, pořád žil dominanta a on byl jeho oblíbenec, věděl, že dokud neuběhne měsíc, tak to bude muset vydržet, Rob bude mít starosti s Vienes, ta byla pro něj tím nejhlavnější, ale potom dominanta otočí pozornost k zajatcům, bude vyjednávat a smlouvat o jejich navrácení. Dveře se rozletěly a dovnitř napochodoval senátor, Yorke. Trey toho muže nesnášel už od pohledu a svou povahou se mu hnusil ještě více, nejraději by ho roztrhal na kusy, ale hezky pomalu, byl orduk, spíše vystupoval ve stínu světla, ale tohle bylo i na sílu orduka moc.

,,Jaký si měl den?" provokoval ho senátor, poznal to z toho uštěpačného tónu hlasu, zavrčel na něj, ale odpověděl mu na otázku.

,,Takový normální den. Strávil jsem s rukama nahoře a vidím za ně dolů, kosti mi drží pevně."

,,Ale na jak dlouho? Počítám, že moc dlouho asi ne." zasmál se a pokynul upírovi vedle sebe, ten vytáhl bič a přešel za Treye.

,,Tak co? Zazpíváš mi dnes písničku, kterou chci slyšet?"

,,Vyliž si." plivl senátorovi do obličeje a zatnul zuby, tušil, že přijde pálavý pocit, až ho udeří bič přes roztrhanou kůži až do masa a nemýlil se, úder ho zasáhl přes rameno, sykl bolestí.

,,Křič, no tak...chci, aby to má dcera slyšela i u ní v pokoji." krutě se pousmál na vlkodlaka, který držel a už ani nepípl, řval ve své duši bolestí, díky ordukovi a jeho síle, dokázal udržet výkřiky v sobě, ale pravdou bylo, že nevěděl, na jak dlouho to vydrží. Normálně dostal okolo čtyřiceti ran bičem, dnes to bylo jen třicet sedm, což bylo divné, senátor si potrpěl na pravidelném bičování se stejným počtem.

,,Dnes si to vydržel, ale zítra tě čeká něco jiného a horšího než bičování anebo ne, k bičování to přidám, pak mi řekneš, co chci vědět." Yorke se škodolibě usmál a odešel i s upírem z místnosti, Trey sklonil hlavu, cítil své rány tak moc, jako by je měl těsně u srdce. Krvácela mu záda a krev kapala po jeho těle, kde stékala z nohou na podlahu, netrvalo dlouho a stál v kolu krvi, jen si povzdechl. Zavřel oči a představil si ji, jedna jeho část by ji nejradši roztrhala na kusy, ale větší část ji milovala. Vzpomínal na její chladnou pokožku, její úsměv a výbuch, když ji naštval, byla tak ještě hrozivější, ale taky krásnější. Ty černé dlouhé vlasy, do kterých zajížděl prsty, když byl v ní. Ta vlhká chodbička, která ho v sobě krásně držela, unikl mu sten, potřeboval ji. Nemyslel teď na milování se s ní, i když to by neodmítl, ale chtěl ji mít u sebe, aspoň ji vidět a říct jí, jak moc ji miluje. Jenže ona byla v domácím vězení a on v mučírně, tam ho brzy zabijí, nebo ho umučí, či ho pošlou do těch jejich her s vlkodlaky. Ona ale bude dál žít svůj upíří život s jejich králem, vezmou se a budou obklopeni malými dětmi, které ale on nikdy nespatří, i kdyby měl žít s tím, že o Leitu přišel, chtěl by vidět její radost, když uvidí její děti dospívat, pak by mohl v klidu zemřít a odejít na věčnost. Vzpomněl si na matku a otce, co se stal vlkodlakem se jeho život zcela změnil, začínal od začátku a skončil zde, kvůli ženě, kterou miloval. Musel přestat přemýšlet, jinak by se utrápil tím, zkrátka se musel smířit s osudem, který ho čekal a on věděl jaký bude, plný utrpení a na konci jeho cesty na něj počká smrt.



Rikary si poskočila, byla ráda, že je venku z toho hrozného vězení, jakmile nabrala sílu, rozhodla se pomoci Margelovi s Leitou a Sebastianem, jejich plán byl dokonalý, ale i dokonalost má své mouchy, to věděli všichni čtyři. Vlkodlak se dohodl s upírem a byl již na své cestě, ona ale setrvávala. Bylo to kvůli Leitě, viděla její smutek, stesk a bolest, nikdy by si nepomyslela, že jedna z jejích přítelkyň se zamiluje do vlkodlaka, natož pak obě dvě, jak již mohla zjistit, Leita přeci jen za pomoci silné duše jejich krále, mohla málo cítit svou sestru. Obě byli ale zničené, dostali ránu, která šla přímo do srdce, jenže budoucí královnička na tom byla hůře, ona nemohla důvěřovat ani své rase, protože všechno měl pod palcem její otec. Přišli do jejího pokoje, král jí slíbil, že zítra bude moci navštívit vlkodlaka, které si ji označil, kupodivu se upír vůbec nezlobil, vzal to v klidu a nedělal z toho vědu, důkazem toho bylo, že Leitu miluje nejvíc na celém světě, věděl, že to ona požádala vlkodlaka a kousnutí, protože se do něj zamilovala a on to přijal.

,,Margeli....děkuji za všechno, co si pro mě kdy udělal, splatím ti to, to ti slibuji." Leita si sundala oblečení, nevadilo jí, že se Margel dívá, koneckonců ji tak viděl mockrát. Vlezla si pod přikrývku a otočila se k nim zády.

,,Zůstaň tady s ní, jen kdyby se rozhodla neposlechnout mé rady, když už ji nehlídají stráže." král pokývl na Rikary a nechal je o samotě.

,,Leito, není ti zima?"

,,Není, díky vzpomínce na jeho horké tělo mě zahřívá u srdce, jako by tady byl se mnou." zašeptala a dala se do pláče, Rikary se objevila vedle ní a položila si bradu na její holé rameno, snažila se ji utišit, ale to utrpení nedokázala zahnat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elfka Elfka | Web | 27. srpna 2014 v 21:14 | Reagovat

az mi je z toho ouzko u srdce je mi Treye lito a Leity take doufam ze to zkonci dobre jinak budu moc smutna a budu brecet uz tet sem mela na krajicku

2 Anies Anies | 28. srpna 2014 v 9:49 | Reagovat

[1]: Klid, Trey se jen tak nepoddá a nevzdá, ten bojuje až do posledního dechu :D a já sama ještě nevím, jak to skončí a klidně beč, někdy je potřeba i slz :) a na tom není nic špatného

3 Bai :3 Bai :3 | 6. září 2014 v 20:55 | Reagovat

Margel je opravdu žobí *-* dokonalý příklad dokonalého chlapa :333 moc se omlouvám za tak strašně opožděný koment... na začátek nám toho navalili nějak moc... -.- navíc sem balila věci na intr -.- nom, konečně ti to sem píšu. Sem ráda, že je Rikary se Sebem zpátky na scéně, snad se mladý vlkodlak naučí věřit králi upírů, protože Margel je prostě nejlepší :D Leity je mi líto, chudina, jsem zvědavá, jak to celé skončí... Toho jejich otce bych nechala trpět, asi si něčím prošel, když se teď chová takhle, ale stejně.... nemám ho ráda, je to debil! :D Už vidím tu pomstu v rukou takové Rik.... xDDDD zajímavá představa :DD nom. jdi na další díl, mám co dohánět :D

4 Anies Anies | 7. září 2014 v 14:09 | Reagovat

[3]: Jop jop..Margel je prostě boží chlap...jediný rozumný a mírumilovný a to je upír, což je co říct :D...a v poho, já taky teď ležela celý týden, stejně jsem ještě nachcípaná,a le už valím do školy a zjistila jsem, že se mám toho taky hodně co učit, takže mám dneska krásné odpoledne :/. Ale jsem ráda, že se líbí a jdu se juknout na tvůj další koment :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama