23. Jen pro mě...

17. září 2014 v 4:55 | Anies |  Vzkřísení

23. Jen pro mě...



Celé tělo ho bolelo, nemohl se jakkoliv pohnout, neboť ho přemohla ukrutná křeč nejen do rukou, ale taky do nohou, zad a zbytku těla. Po čele mu stékaly kapičky potu, snažil se ještě vydržet, ale najednou se ozvalo křupnutí a on zařval bolestí. Upíři mu připevnili k tělu těžké závaží, takže bylo otázkou hodin, kdy mu začnou praskat kosti a švy v těle. Jeho nářek přivolal upíra s bičem v ruce a za ním šel senátor, spokojeně se usmál.





Vlkodlak na něj zavrčel, vycenil své silné čtyři tesáky a oči mu vzplály hněvem. Nesnášel ho, nenáviděl ho a jednoho dne se ho pokusí zabít, i kdyby měl i on přijít o život, na tom mu nezáleželo tolik jako na smrti tohoto muže. Opovrhoval jím a senátor zase jím, zášť byla vzájemná.

,,Tak....vidím, že to závaží pomohlo. Jak to asi musí bolet, co? Něco pro tebe mám." senátor zachrastil něčím v kapse, pak to vytáhl a na dlani se mu leskly čtyři stříbrné kulky, dal je do zbraně a napil ji. Upír s bičem za Treyem začal dělat svou práci, zmrskal ho dvaceti ranami, že vlkodlak při poslední zařval bolestí, byl to řev jako by tam zabíjeli lva. Vlkodlak zvedl hlavu a zamračil se na senátora, proklínal ho.

,,Uvidíme, jak to dlouho vydržíš." zasmál se Yorke, Trey sevřel okovy pevně v ruce a díval se do země, pak přišel výstřel a palčivá bolest na rameni, přesto jen zavrčel. Při druhé ráně do břicha potichu zasténal bolestí a při třetí už zařval bolestí. Když přišla čtvrtá, málem vyrval okovy, tím si více nalámal kosti v rukách a celém těle, upír se tomu smál, bavilo ho,když ho mohl mučit.

,,Jenže mám pro tebe něco ještě lepšího." smíchy se málem neudržel, zavolal na upíry, kteří píchli nějakou látku vlkodlakovi do tepny na krku, aby se mu dostala do celého oběhu a tím pádem i do celého těla. Trey vnímal, jak upadá do stavu agonie, ale nemohl křičet, nemohl se hýbat a mozek pracoval jen na půl, oči se mu zamlžily, viděl jen mihotající se stíny. Pak cítil jen chlad, když ho položili na studenou podlahu ve vězení. Pak stíny odešli a kroky se vzdálily, byl tam sám, to si zprvu myslel, pak ale uslyšel zavrčení. Zaostřil oči, ale to už upadal do bezvědomí, cítil ten jed, jak mu koluje po těle a jeho účinky zabírají. Probudil se o několik hodin později, díky smyslům vlkodlaka mohl cítit, že je večer a pro něj si přišli někdy odpoledne. Otevřel oči a posunul ruku na zemi k misce vody, která ležela na zemi. Nemohl tam se tam dostat, a tak se plazil po zemi, až se dostal k vodě. Dotkl se misky, ale z černého rohu po jeho ruce vyjel velký tmavě šedý vlkodlak, byl skoro opelichaný, na těle měl jizvy a chybělo mu jedno oko. Vrčel na svého soka v jedné cele, Trey se odtáhl ke stěně a vyděšeně ho pozoroval, rychle si uvědomoval, kde se nachází. Vlkodlak si lehl k misce s vodou a vrčel na blonďáka.

,,To ne...." orduk se podíval na šedého vlkodlaka ležícího klidně na zemi, byl pán této cely a nehodlal se o své vůdčí práva přít. Byl v proměně ve vlka o něco málo menší jak on, ale měl silnější stavbu těla a neměl čerstvé rány, měl jenom ty staré, takže nebyl v takové nevýhodě jako on. Všiml si, že je připoután silnými okovy ke stěně tak, aby na něj nedosáhl, aspoň to bylo rozumné a velkorysé od upírů, jinak by byl již mrtvý, nečekal, že by na něj mohl někdo zaútočit a teď bude muset zabíjet. Síla orduka se natahovala k vlkovi, kterému chtěl pomoci, uvolnit ho od bolesti a neklidu, jenže Trey věděl, že je to nemožné, bude muset toho vlkodlaka zabít, jinak zemře on a síla orduka je přednější před životem vlkodlaka bez daru. Povzdechl si, tohle bylo špatně, měl zemřít a ne zabíjet své vlastní, ten senátorský idiot věděl, že tohle je pro něj mnohem horší trest než bič, lepší mučení k získání toho, čeho chtěl dosáhnout. Nespokojeně zavrčel.

,,K čertu s těmi jejich hrami. K sakru s Boji smrti." upíři tyhle krvavé hry pojmenovali přesně takto, jak to řekl Trey. Boje smrti byli mezi upíry velmi oblíbené, otročili vlkodlaky a nechali je takhle mučit. Nechali ji žít ve strachu, protože nejhorší smrt byla ta, která se nedala předpověď, dnes mohl žít a zítra bude umírat, až mu prokousne jeho vlastní druh hrdlo. Ohavnost, nic jiného to nebylo, ale baví upíry. Zakroutil hlavou, do hlavy se mu vrátila myšlenka na Leitu. Její tělo, které se pod ním vlnilo, musel si to konečně připustit, miloval ji, i když mu ublížila, už dávno jí odpustil, ale nikdy jí to nepoví, neřekne jí vůbec nic z toho, co měl na jazyku. Musí se s tím smířit, to si říkal pořád, ale žádná útěcha a klid nepřicházel, orduk v něm mlčel, ale jeho vlčí já i jeho tělo volala po horkém objetí upírky, chtěl ji, šíleně ji potřeboval. Při té vzpomínce se mu stáhly svaly a cítil svůj penis, který by chtěl jenom jedno, mít její chodbičku pro sebe, zavrčel zmučeně, tohle ho ubíjelo ještě více, psychické mučení doopravdy nepotřeboval. Dveře se otevřely a dovnitř vpochodovali ozbrojení upíři, kopli do obou z vlkodlaků a vedli je do arény. Ještě než vstoupil, otočil se na vlkodlaka za sebou, ten na něj výhružně zavrčel, takže žádný pokus ho přimět pokleknout, bude ho muset zabít, jinak by on zabil ho a mu se takto zemřít nechtělo, on nebude jako ten vlkodlak za ním, který už byl jen vraždící stroj, nemyslel, ale někde z něj cítil, že po smrti touží, chtěl najít klid a on mu ho dopřeje.

,,Osvobodím tě od toho, to slibuji...." zašeptal a byl nucen vstoupit do arény, kde číhala smrt na každém rohu.



Leita stála na balkoně v pokoji Margela, byla zde vždy vítaná. Její vězení skončilo, ale jen v rámci možností. Pořád ji hlídali a sledovali každý její krok. Slyšela ten randál, povyk kvůli Bojům smrti. Křik lidí a jejich smích se mísil s nářky a vytím vlků, kteří byli nuceni mezi sebou bojovat, bojovat o holý život, který mohl být kdykoliv ukončen, stačil jeden jediné rozkaz. Pokud vlkodlak vyhrával moc dlouho, oslabili ho a jiný ho zabil, byli v tom podvody a ona věděla, že tam někde mezi těmi vlkodlaky bojující o svůj život je i Trey. Dostala vzkaz od svého otce, aby se přišla podívat, odmítla to. Pokud zemře, určitě by nechtěl, aby se na to dívala, už toho vlkodlaka znala, jejich spojení bylo silnější, než si myslela. Cítila jeho bolest, pořád žil, ale kdo ví, na jak dlouho, nemůže to vydržet navždy, vždy se najde mladší a silnější jedinec, který staré, vyčerpané a zraněné vlkodlaky pošle na věčnost, i když ona tušila, že její blonďatý vlk by to tak chtěl. Obličej jí pokryla kapka slzy, uslyšela za sebou kroky, a tak ji rychle setřela. Někdo ji objal okolo ramen, nemusela hádat, o koho se jedná, byla to Rikary.

,,Leito...nemysli na to, nemysli na něj. Nic jiného ti nemůžu poradit, svůj osud má ve svých rukou on, nemůžeš pro něj nic udělat a pláčem a obviňováním se mu nepomůžeš." povzdechla si a objala ji ještě pevněji, upírka se dala do pláče.

,,Tak to řekni...řekni to, uleví se ti."

,,Já ho miluji, miluji ho a chci být s ním. Chtěla bych s ním žít, vzít si ho a mít s ním i děti, jenže to je všechno jedno, je to pryč. Otec mi tohle všechno vzal a vzal nám oběma naše životy, nenávidím ho. Nenávidím!" zařvala, až drápy zaryla do zábradlí, o které se opírala.

,,Já vím, všechno to vím." dala jí pusu do vlasů a upírka pod jejím objetím zklidněla, už jí stékaly jen slzy, které brzy zaschly. Obě dvě stály bez hnutí, jen poslouchala křik z arény pod balkonem ložnice Margela, jeho pokoj byl ve výšce třiceti metrů nad zemí a aréna byla od nich dvacet metrů, dnes byla zakrytá, tak nic neviděla a Leita za to byla vděčná. Otočila se od toho výhledu na budovu pod nimi a odcházela zpět do ložnice, u dveří se však zarazila. Hlava se jí zatočila a do těla ji chytila silná křeč, svezla se s křikem na zem. Do pokoje vletěl vystrašený Margel, podíval se na Leitu a ihned ji vzal do náruče, načež ji položil na postel, pak se její tělo zklidnilo, Rikary se o ni strachovala, její tělo byly jako v ohni, nikdy nic podobného nezažila. Leita vykřikla a otevřela oči, vystřelila do sedu celá udýchaná.

,,Trey...." bylo jediné, co řekla. Vyrazila z pokoje, dhampýrka ji byla nucena následovat a Margel byl jen o kousek za ní. Upírčino tělo volala po Treyovi, ale spíš než to potřebovala zjistit, co s ním je. Cítila jeho mysl, ale nedokázala se s ní spojit, cítila jeho bolest, někdo mu ubližoval, ale nebyl už v aréně, takže to přežil, aspoň tak si oddechla. Boje smrti zvládl, ale někdo si na něm vybíjí zlost a on nejspíš, aniž by to dělal plánovaně, volal o pomoc, pak tu mysl poznala, to nebyl Trey, byl to orduk, jeho síla se mu vzepřela a konala podle sebe to své. Musí se k němu rychle dostat, schody pod zemí a do vězení přeletěla, hnala se temnými chodbami, neznala ty cesty, ale orduk ji vedl, cítila dost blízko vůni jejího vlka.



Vyhrál, zvládl zabít svého nepřítele a udělal by tím laskavost, poslední služba, kterou mu mohl prokázat, nic jiného udělat nemohl. Dovlékli ho zpět do cely, kde byl se svým soupeřem, kterého zabil. Přivázali ho za tlapy a kopali do něj. Čtyři silní upíři ho drželi za okovy na tlapách a poslední tahal za stříbrný obojek, co měl na krku, úplně ho svázali. Báli se ho, viděl jim to v očích, ale dostali rozkaz od senátora a toho se báli mnohem víc, proto splnili rozkaz. Vzali roztavené stříbro a vrazili mu ho do slabin, zařval bolestí a ohnal se po upírovi zuby, ale drželi ho pevně, nemohl se nijak bránit. Všiml si, že přinesli brokovnici se stříbrnými náboji, snažil se vyrvat okovy a zabít upíry nebo jim aspoň utéci, tohle nesnese. Upír nabil brokovnici a vystřelil, Trey zařval agonií, cítil, jak se mu stříbro taví v těle, krevní oběh ho vzal do sebe a celé tělo měl v ohni. Svezl se na zem a vrčel na své trýznitele, byl na pokraji sil, dál se vzpírat nehodlal, stříbro z brokovnici ho roztřílelo jako řešeto, v těle měl díry od rychlých střel. Krev vytékala po podlaze, bylo to červené, jako kdyby zde byli jatka, což tak nějak bylo. Položil hlavu na zem, ale pak ji zvedl. Slyšel ten dech, kroky se přibližovaly velkou rychlostí, její vůně, Leita. Nechápal, jak ho mohla najít a jak se k němu dostala, ale pak uslyšel spokojené zabručení svého vlka.

,,Ty hloupý, vždyť oni ji kvůli tobě a mě zabijí...." postavil se na nohy, vůli ještě měl. Nečekaně trhl nohou, upír mu spadl akorát pod čelisti a to byl jeho konec, hlava mu letěla na dalšího upíra, který ji zahodil na zem a uskočil od ní, tvář měl od krve, zvedl hlavu, ale to už po jeho tváři skočilo vlčí tělo a vytrhlo mu kus obličeje. Pak se vše událo velmi rychle, najednou všude okolo leželi mrtvý upíři, otočil se za sebe. Dívala se na něj stejně vyděšeně, měla o něj strach. Po tváři jí začaly stékat slzy, některé bylo hrůzou, ale většina převažovala kvůli radosti, že ho vidí živého. Udělal k ní krok, ale zřítil se k zemi, ihned se objevila u něj.

,,Treyi...Treyi..." sledovala jeho proměnu, jeho oči byli jasně žluté, pak se zbarvily do jeho krásné zelenomodré, konečně se nadechl. Chtěla něco říct, ale než to stačila udělat, vzal ji do náruče a přirazil ji ke stěně. Nohy měla kolem jeho boků, ruce za jeho krkem. Přičichl si k jejím vlasům, chyběla mu ta vůně, nedokázal se ovládnout, potřeboval ji cítit.

,,Chci tě mít..." zakousl se do jejího krku, kde udělal předtím značku, cítil to, byla jeho, spokojeně se usmál a zavřel oči, když si bral její krev pro sebe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elfka Elfka | Web | 17. září 2014 v 5:14 | Reagovat

konecne je u nej snad to tak zustane museli by asi utect ale preju jim to ale jeste bych pak premyslela jak zabit senatora aby meli klid uz se tesim na dalsi dilek

2 Bai :3 Bai :3 | 3. října 2014 v 18:19 | Reagovat

Sry, že komentuju tak pozdě, ale nějak není čas, fakt sorry... Nom, ale onečně se na to vrhám, takže dílek je jako obvykle super, četla sem ho už předtím (tak sem si ho přečetla znova) Jako osobně bych se chtěla dívat na zápas dvou vlkodlaků, vím že je to kruté, ale kdyby to nebylo v rámci prolití krve, tak by to i šlo a jistě by to byl napínavý souboj, tohle bych nazvala spíš jeden druhému bratrem, druhý prvnímu katem... :/ ale Trey je naštěstí v pořádku, stejně jako ostatní, jdu rychlo pro rohlík a na další díl ^^

3 Anies Anies | 3. října 2014 v 18:54 | Reagovat

[2]: Díky, holky, jsem ráda, že se líbí a že to ještě vbc někdo čte :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama