17. Znáš mě, ale já si nejsem jistý tebou

22. října 2014 v 5:01 | Anies |  Na pírkách nebes

17. Znáš mě, ale já si nejsem jistý tebou



Sešel do podzemích chodeb, kde se toulal a snažil si vyčistit mysl. Nacházel se úplně na zpod jejich obrovské skály, která byla domovem mnoha dalším orlů. Ovládal ho hněv, měl chuť zabíjet a utápěl se v bolesti, že si ani nevšiml, že na něj někdo promluvil, když ho míjel a vrazil do něj ramenem. Pak se ozvalo hlasité zaburácení křídel a zapištění dopáleného orla, zasekl se a oči se mu rozšířily vyděšením.

,,Erófel." tiše zašeptal a otočil se za sebe, kde stál oslnivě nádherný orel. Byl to velmi silný muž, musel uznat, že mu nahnal velký respekt, ale přece se nebál, zůstával klidný a zachoval si diplomatický postoj, ostatně jako vždy, ta byla jeho síla, v které vynikal a to on věděl. Řečnictví, to bylo něco pro něj, proto se jen usmál a založil si ruce na hrudi.

,,Těší mě, výsosti. Vlastně popravdě nevím, jak vás nazývat. Jestli vaše výsosti nebo Erófele."





,,Zdravím tě, Michaeli, bratře Trevora a Tobiase." při jeho oslovení jménem sebou přece jen trhl. Podíval se překvapeně na orla před sebou, který stál tiše, ale pořád měl roztažené svá nádherně zbarvená křídla, kde se jim na konci leskly ostré pařáty. Byl dobře vyzbrojen a i skvěle vycvičen, aby si poradil s takovým orlem, jako byl bratr Trevorův.

,,Překvapuje tě, že tě znám? Tvůj bratr ti asi neřekl, že mi kdysi zachránil život a Tobias se snažil zachránit mou partnerku, která byla stejně nakonec unesena a následně zabita pantery." při vzpomínce na svou partnerku se mladý muž zachvěl, bylo vidět, že není příjemné otevírat staré, ale pořád velmi bolestivé rány, hlavně ty, co zůstávaly na duši dlouho.

,,Omlouvám se, to jsem nechtěl. Vlastně, omluvte mě prosím celkově, vaše výsosti. Poslední dobou, jsem jako někdo jiný." Michael si klekl před muže, který párkrát máchl svými lesklými tmavě modrými křídly. Mladému muži mohlo být okolo pětadvaceti let, zhruba jako Tobiasovi. Měl světle hnědé vlasy zastřižené k bradě a jemně se mu vlnily. Jeho oči byly stejné barvy jako jeho vlasy, ale nyní zářily zlatavou. Muž byl o něco větší než Michael, ale nebyl svalnatější ani neměl takovou pěknou stavbu těla jako on, či Trevor s Tobiasem, ale on moc dobře věděl, že i bez tohohle je tenhle orel pro ženy neodolatelný a každá ho chce, každá, i když má partnera, proto Michael výhružně zasyčel na orla před sebou, přestože před ním klečel a dával mu najevo svou podřadnost.

,,Neboj se, po vaší partnerce nepůjdu. Viděl jsem ji, je zvláštním způsobem přitažlivá, ale je moc bázlivá a potřebuje mít v mužích velkou oporu a hádám, že se jí musíte říct miluji tě, aby jste jí utěšili."

,,A jakou ženu by si chtěl? Takovou, která by za tebe položila život a ty by si žil dál? To my jsme tady, my orlové a muži, abychom chránili ženy a své partnerky. Jejich život má být na prvním místě."

,,Ne, jistěže nechci, aby žena za mě bojovala, ale aby se uměla vzepřít a bojovat i se strachem, silná a nebojácná žena, která má své cíle a ví přesně co chce, taková byla má partnerka a já ji miloval." podíval se s mírným úsměvem na blonďatého orla před sebou, ten již neklečel.

,,Jdeš za ní? Je to působivá žena, velmi silná a jen tak se nepodlomí. Pokud to chcete ulehčit, tak by bylo nejmoudřejší ji zabít, ale rada by měla projít všechny okolnosti, zachránila život princi orlů, vyhnanci, mně." mladý princ vyhnanec se podíval na Michaela, který přikývl, ale dál mlčel a čekal, co dalšího mu jeho výsost řekne nebo přikáže.

,,Je to zvláštní. Jsem princ vyhnanec, ale vy se klaníte mě a ne mému otci, který je vaším králem."

,,Váš pan otec je krutý muž, co lační jen po krvi a bojích." Michael se otočil raději jinam, aby princ neviděl jeho pohled pohrdající jejich orlím králem.

,,Já vím, sám jsem mu neodpustil. Vyměnil mou partnerku za mír, kterého se nám od panterů stejně nedostalo a teď jsme tam, kde jsme byli. Obětoval mnoho životů a stejně to nikam nevedlo, pořád chci svého otce srazit z trůnu a ujmout se vlády. K tomu budu ale potřebovat pomoc, proto jsem tady a ta dívka mi pomohla se dostat až sem."

,,Naše rada je ale v těchto věcech nezlomná, ale i tak vám přeji mnoho štěstí, vaše výsosti." Michael se uklonil a byl již na odchodu, když na něj ještě princ zavolal.

,,Oslovuj mě Dragore. A smím-li se zeptat, jak se jmenuje vaše partnerka?"

,,Claire, proč se ptáte?" Michael se zasekl a otočil se na prince Dragora.

,,A je člověk?"

,,Ano, je." blonďatý orel povytáhl obočí a čekal, co dalšího prince řekne, chtěl vědět, proč se ho vyptával na jejich partnerku.

,,Má partnerka byla taky člověk a jmenovala se Clarissa. Proto jsem se ptal, vaše partnerka mi ji bude tak připomínat, řeknu ti jen jedno. Je tím nejlepším, v co si kdy mohl doufat, tak jí odpusť. Láska dívky, která má být tvá partnerka, to je jediné, co potřebuješ, aby si žil a měl chuť žít a pak je tady sex samozřejmě." prince se zazubil a podíval se na Michaela, který se musel usmát taky.

,,Jde vidět, princi, že jste jako vždy ve své obvyklé náladě. Aspoň se o vás říkalo, že si tropíte z ostatních šprýmy." orel se ještě jednou uklonil princi, který sklonil hlavu na Michaela a nechal ho odejít, jen se za ním dlouho díval a pak odešel za radou starších.



Potichu se dostal až na konec podzemní chodby, před ním se rozprostíraly silné dubové dveře, za kterými se skrývaly místnosti, které nesnášel. Nerad tam chodil, nemohl to přenést přes srdce, rvalo mu to duši na kousky, když viděl, co tam dělají. I dnes věděl, co tam najde, proto se dlouze nadechl a přiložil ruku na vyrytý znak orlího oka uprostřed dveří, po přiložení jeho dlaně se znak rozzářil do jasně zlaté barvy a pak byly jen slyšet zámky, jak se zevnitř otevírají. Rada starších nehodlala připustit, aby z jejich žalářů utekl nějaký nepřítel, proto tohle bezpečné opatření. Tyhle dveře se daly otevřít jen orlem, který odemkl dveře pomocí orlích slov ze své mysli, takže i kdyby nepřátelé zabili orla v jejich místnosti, nedostali by se pryč. Dveře se před ním pomalu rozplynuly v páru, vstoupil a po jeho průchodu se dveře opět postavily z mlhy. Před sebou měl temné schodiště, ale když procházel dolů, na stěnách se samy zapalovaly pochodně, aby viděl na cestu. Dole slyšel bolestivé výkřiky, proto si pohnul, aby tam byl dříve a skončil to trápení mladé panteří dívky. Rychle seběhl poslední schody a vběhl do místnosti, kde na studeném železném stole ležela mladá dívka s dlouhými zlatými prameny vlasů, ale ty byly momentálně spíše rudé od ran, co měla na těle a z kterých vytékala krev. Michael se zděsil, nebyl schopen slova a pohybu, když viděl tu hrůzu, co s tou nebohou panteřicí stihli mučitelé udělat. Z toho šoku ho probral výkřik dívky, když jí vrazily do ramene opatrně rozžhavené železnou tyč, oči se mu rozzářily do zlatavě kruté a cítil svá křídla s ostrými drápy na rukách a nohou.

,,Tak dost! Přestaňte, hned!!" Michael zasyčel na dva muže, jeden dívku držel a zajišťoval, aby se neutrhla z řetězů, protože dívka měla velkou sílu a druhý muž ji mučil. Oba se otočily na Michaela, který byl v plném hněvu a měl sto chutí ho uvolnit a vyřádit se na těch mužích, co měli na svědomí zmrzačené tělo té dívky, která měla být dávno vsazena do vězení a ušetřena takového mučení anebo měla být zabita a on nějak tak tušil, že by byla za smrt nesmírně ráda, než si zažít takovéhle chvíle.

,,Michaeli, odejdi. Tohle není tvoje věc, je naše a máme z ní dostat nějaké informace."

,,Ale já vám už vše řekla, jak to bylo. Řekla jsem vám pravdu a už nic jiného nevím." nebyla to slova ze strachu či ze smutku, dívka je přímo vykřikla vzteklostí a v očích měla nenávist, její rty byly od sebe a v ústech se jí leskly silné tesáky, chtěla něco roztrhat. Podívala se na orla, který přišel a přiměl muže na chvíli přestat, změřila se ho nedůvěřivým pohledem, ale jemu nic neřekla a dál se otočila s mírně zdviženou bradou na muže, co stáli okolo ní. Měla v sobě hrdost a oplývala silou a nepoddajností, nedala se lehce zlomit, vlastně Michael pochyboval o tom, zda-li se dala vůbec nějak přimět k poslušnosti. Přesto když ji tam viděl špinavou od krve a zmrzačenou, těžko by ji někdo poznal, on však ano.

,,Řekl jsem, ať přestanete!"

,,Ale rada-"

,,Kašlu na naši podělanou radu, ať jdou k čertu. To já jsem tady hlavní lékař a co se týče zajatců a jakéhokoliv mučení, měl bych být informován, takže vyřiď radě, že ta žena je mým problémem a já to vyřeším sám a jestli se do toho bude plést, tak ať si hledá nového a spolehlivé orlího doktora, který zná i vše o panterech a jiných bytostí." vyštěkl na muže, kteří se na sebe podívali a raději nechtěli rozzuřeného orla vytáčet ještě více, tahle změna Michaela jim naháněla hrůzu, proto ho poslechli a zmizeli. Orlí doktor se otočil k dívce, která se konečně dlouze nadechla, předtím neměla příležitost.

,,Co všechno ti dělali? Mluv, rychle!" byl to jasný jeho rozkaz, ona se jen škodolibě usmála, ale nakonec mu pověděla vše, co chtěl vědět. Orel se dal hned do práce, zkontroloval všechny rány a těmi menšími se ani nezaobíral, protože musel zacelit ty horší. Donesl si několik mastí a obvazů s dezinfekcí.

,,Myslíš si, že mě vaše masti z bůhví čeho jen tak vyléčí od sečných ran a jiných hlubokých ran od mučících nástrojů?" povytáhla obočí, ale on ji spražil zamračeným pohledem, a tak ji utišil. Její tělo bylo postupně vyléčeno, jejich masti zacelily rány, ale tu poslední se mu nedařilo zacelit, proto se uchýlil k poslední možnosti, co mu ještě zbývala. Ránu pořádně vyčistil, pak ji vypálil, odřízl zbytky mrtvé kůže a ránu pomalu zašil. Potřeboval ještě obvaz a nějaké léky, protože když tam přišel, dívka byla na pokraji sil, i když se nezdálo, on věděl, že její tělo dostalo zabrat, proto se zvedl a když se otočil, natahovaly se k němu mužského ruce se vším potřebným, co potřeboval. Zvedl pohled, před ním stál Rive se zarmouceným pohledem. Michael jen povytáhl obočí, ale orel před jeho pohledem sklonil ten svůj, byl provinilý a mrzelo ho, že způsobil dívce tolik bolesti. Možná ji nenáviděl a nejraději by ji viděl mrtvou, přesto nechtěl, aby si vytrpěla tolik bolesti a nyní se bude ještě muset poprat s následky hlubokých ran.

,,Nestůj tam tak a pomoz mi!" Michael konečně přiměl Riveho, aby se dal do pohybu, přesto se vyhýbal pohledu Michaela, ale jen, co došel k dívce. Zavrčela na něj a ohnala se po mladém orlovi drápy.

,,Ty se ke mně nepřibližuj. Za to můžeš ty a ten tmavovlasý orel, co mě chtěl zabít."

,,Nechtěl jsem, aby si takhle skončila, mrzí mě to. Měli tě jen trochu sevřít a potom když tak zabít, ale naše rada se rozhodla pro něco jiného, nevěděl jsem to."

,,Nikdy jsem ti nic neudělala, nezabila jsem nikoho, koho by si miloval a přesto mě z hloubi duše nenávidíš. Odejdi! Michaeli, ať odejde."

,,Michaeli? Ona tě zná?" Rive zůstal stát jako přikovaný.

,,Nějak překvapený, hochu." dívka mu odsekla a otočila se k Michaelovi, který sledoval, jak se ti dva tváří.

,,Ano, ale..." nestačil doříct, neboť panteřice mu skočila do řeči a zasypávala Riveho neslušnými slovy, orel nejdříve mlčel, ale když zasáhla jeho původ, otočil se a vražedně zasyčel na dívku, která vytrhla ze zdi řetězy a vycenila své ostré zuby, nakonec mezi ně skočil Michael.

,,Tak dost, oba. Rive, pomoz mi dát do pořádku její tělo a ty se chovej slušně, zachránil ti někoho, kdo je ti blízký." doktor se podíval zamračeně na ně oba a už bylo jasné, že nehodlá dál diskutovat.

,,Vážně a koho?" dívka musela ještě vyštěknout.

,,Zachránil Miu před mučením i před ostatními orli, takže by si mu mohla být aspoň trochu vděčná." Michael zaprskal na dívku, která si dala uraženě ruce v bok a odvrátila se od Riveho, který ji předtím zasáhl přímo do srdce, na to si Michael jenom povzdechl, ale dál to nekomentoval a s druhým blonďatým orlem se dali do práce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elfka Elfka | Web | 22. října 2014 v 11:48 | Reagovat

dalsi moc hezky dil uz at je zase streda a ja si muzu precist dalsi dilek

2 Anies Anies | 25. října 2014 v 14:43 | Reagovat

[1]: Jééé...jsem ráda, že to ještě někdo čte a vbc komentuje...já se omlouvám, ale vbc nestíhám nic. Ani psát, ani komentovat, prostě totál tento rok na prd :/...ale děkuji za tvou reakci k mému dílečku :)

3 dessieen dessieen | Web | 28. října 2014 v 7:26 | Reagovat

Vážně boží díl. Přečetla jsem všechny dosavadní díly a vážně mě to hodně zaujalo:O A budu se těšit na další díly:)

4 Bai-Batia Bai-Batia | Web | 30. října 2014 v 11:55 | Reagovat

Oh, tak on se nám přišel nabídnout ku pomoci :D  na jejím místě bych na sebe nenechala sáhnout :D Nevím, ale jestli by mi někdo vrazil zbraň do srdce, asi bych mu už nevěřila... :D jen můj názor xD každopádně mu přeju, aby se cítil zodpovědný za její utrpění a bolest :D
Co mě víc zajímá, odkud se ti dva s Michaelem znají :3 hmmmm??? xDDDD žeby nějaký románek před lety? nějaké povyraženíčko?? :D
Nom sem zvědavá :D zná i ostatní bratry? nebo jen Michaela? Jestli jen jeho, tak tohle zavání :D Mimochodem, mají panteři taky nějakou moc, když orlové umí číst myšlenky?? :D Mám moc otázek, já wm, ale sem zvědavá :D a strašně se těším co bude dál!!! :D jdu si přečíst vlkodlaky, doufám, že mi to tu oreaguješ ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama