
26. Já se už rozhodla. Vím, co chci.
Byl divoký, plný krvežíznivosti a krutosti, ale při jejich střetnutí se uklidnil, byl již zase ve své normální náladě, jak ho předtím znala. Zhluboka se nadechla, vlkodlak jí rozerval oblečení, tedy jenom tu spodní část. Než se nadála, tak do ní pronikl, zařval slastí, upírka se jen zaklonila a zavzdychala, přesně tohle chtěla a oba dva to potřebovali. Začal tak divokou jízdu v jejím těle.
Dlouze do ní bušil, odíral jí záda o zeď, ale to bylo vedlejší, oba se potřebovali udělat a tak se taky stalo. Když do ní vystříkl své semeno, zasýpal a stáhl ji k sobě na zem. Díval se jí do očí, erekce mu už odezněla, ale Leita ho hladila po té vlhké hřídeli, která byla pokryta výtokem z jejího těla, zasténal a natáhl se pro polibek, ten se mu dostal. Někdo si odkašlal, byla to Rikary a za ní stál Margel, mračil se a měl k tomu důvod, Leita otevřela pusu, aby něco řekla, ale on ji pohnutím ruky zastavil, nechtěl nic slyšet.
,,Takže ses rozhodla?" jeho hlas byl klidný. Upírka chytila vlkodlaka za ruku a natiskla se k němu, potřebovala jeho oporu a tu v něm měla.
,,Ano...já ho miluji, nemůžu bez něj být, je mi to líto, Margeli. Nikdy by mě nenapadlo, že se nechám označit vlkodlakem." Leita se usmála na Treye, který byl po sexu úplně klidný, jeho stres zmizel. Jeho oči zářily spokojeností, ale jen do doby, než si všiml upíra, jak pozoruje jeho družku. Cítil, že upír ji miluje a chtěl by ji zase mít jen pro sebe, proto na něj zavrčel. Margel obrátil pohled k němu.
,,Co se týče tebe, tak pro Leitu bych udělal cokoliv a jelikož si vybrala tebe, nezbývá mi nic jiného, než se s jejím rozhodnutím smířit a popřát vám hodně štěstí dále v životě. Ještě dnes se vrátíte spolu do vlkodlačí říše a ty! Ty se postaráš, aby byla v bezpečí, protože tady není, nic jiného od tebe nechci, tak splň aspoň tohle." Margel obnažil své jehly na vlkodlaka a odcházel z místnosti, ale její hlas ho ještě přiměl setrvat.
,,Margeli...si ten nejlepší upír a nejčestnější muž, kterého znám. Mám tě ráda, budeš mi chybět a snad se ještě uvidíme." Leita ho pevně objala a několik dlouhých minut zůstávali v objetí, pak se upír odtáhl, pohladil ji po tváři a věnoval jí poslední polibek na líce.
,,Tohle není naše poslední setkání, na to pamatuj." otočil se a jako pára se rozplynul. Leita chvíli stála jako přikovaná do země, až dotek Rikary ji přiměl vrátit se myšlenkami zpět k nim. Pokývli na sebe hlavami a otočili se k vlkodlakovi, který si všiml, že mu Margel zanechal oblečení na podlaze, takže už se oblékal. Leita se usmála, když sledovala jeho vypracovaný hrudník i Rikary nahnula hlavu na stranu a spokojeně zabručela, všimla si pohledů obou dvou.
,,No co? To se můžete dívat a kochat jenom vy? Já jsem tady taky a nebýt mé pomoci, tak by to s vámi všemi dopadlo katastrofálněji než je to teď." uraženě se otočila na patě a vypochodovala z temné cely pro vlkodlaky, upírka ji s pobaveným úsměvem následovala a Trey zakončoval jejich skupinu s mírně překvapeným pohledem.
,,Jak se zdá, tak si nejenom pro mě přitažlivý." dloubla do něho loktem, ale v duchu mírně žárlila, už byla prostě taková, nehodlala se o Treye dělit s nikým, byl její. Cítil její mírný vztek, proto sevřel její dlaň ve své a mírně se k ní naklonil.
,,Neboj se, jsem tady jenom pro tebe. Nikoho nebudu víc milovat než tebe." líbnul ji zezadu na krku a společně stoupali vzhůru po točitých schodech, aby se dostali od cel, ale v polovině schodiště se vlkodlak zastavil.
,,Co se děje?" Rikary se pochybovačně dívala na Treye, nyní mu moc nevěřila, jeho pohled jí trochu naháněl hrůzu, zajímalo jí, co chce dělat.
,,Běžte napřed, dohoním vás. Rikary zná určitě cestu a já vás podle pachu vystopuji, jděte!" Trey se otočil a bral schody po třech zpět dolů k vězení pod sídlem upírů.
,,Treyi!" Leita se chtěla vydat za ním, ale silná ruka dhampýrky ji zastavila.
,,Nevím, co má v plánu, ale měli bychom mu věřit, on to zvládne a najde nás. Nebojte se o něj princezno." Rik se usmála na svou přítelkyni a vybídla ji ke kroku směrem, kterým vedla úniková cesta ze sídla upírů. Leita se nakonec pohnula, ale neustále se otáčela za Treyem, měla o něj strach, po druhé o něj nechtěla přijít, nesnesla by pomyšlení, že by mu způsobovali další a ještě horší bolest než předtím a jak znala svého otce, tak ten vždy přišel s něčím novým a ještě děsivějším. Rikary se zahalila do černého pláště stejně jako Leita a spolu se vydali do stájí, kde byli jen ti nejušlechtilejší koně upírů. Žádný z vlkodlačích klanů neměl tak dobré koně jako měli upíři, kteří se zajímali o chov těchto nádherných inteligentních společníků, byli jejich přáteli na život a na smrt, to bylo pouto jezdce a koně. Upírka nasála známý pach stáje, zpocené těla koní, prach, který se jen vířil a vůně sena, to milovala, ale především milovala vůni Temné, ihned věděla, kde je a nemusela ji hledat dlouho. Jakmile ji ucítila i její klisna, zuřivě kopyty vyrazila dveře boxu a rozběhla se ke své jezdkyni. Kousek před ní se vzepjala na zadní a pak klesla hrdě k zemi. Otřela se čumákem o Leitiné čelo, dívka ji podrbala za uchem.
,,Ahoj, holka, chyběla si mi." dala ji pusu na krk a všimla si Rikary, která přivedla svého nového koně již osedlaného. Leita si přichystala Temnou, pak vyrazili ze stájí. Projeli pod branami města a když mířili k poslední bráně, museli zpomalit do kroku. Stráže kontrolovali, kdo přichází a kdo odchází, musely být nenápadné, nemohly dopustit, aby je odhalily, a tak pomalu mířily ke strážím města. Zastavily s koňmi před velitelem městské stráže, ten se vydal pomalým krokem směrem k nim.
,,Máte povolení od senátora nebo od jeho výsosti, že smíte opustit město?" zeptal se hlubokým hlasem. Rikary zbledla, bylo vidět, že netušila, že musí být povolení od jeho výsosti. Leita se podívala, jak ztuhla, proto ji nenápadně chytila za ruku.
,,Ano, jeho výsost udělilo rozkaz, že máme opustit město a to hned!" Leita mluvila povýšeným hlasem, aby nepoznali, že se jedná o dceru senátora.
,,Tak mi ukažte to povolení, chci listinu podepsanou králem! Jinak nesmíte opustit město." velitel si stoupl se založenýma rukama před jejich koně, odhodlaný je nepustit za hradby. Rikary ztuhla, ale Leita si vzpomněla, že Margel něco její přítelkyni zastrčil za opasek, proto odhalila její plášť a podala muži listinu, velitel ji rozroloval a četl. Podíval se chladně na dívky, které se otřásly znepokojením, vůbec netušili, co mu to dali do ruky, jen se modlili, aby je nechal projet. Velitel se nakonec zazubil a vrátil jim papír.
,,Vše v pořádku, hoši, nechte je projet." velitel se otočil na své muže, kteří rozestoupili cestu a nechali dívky vyjet za bránu. Daleko za městem si dívky oddychli a spokojeně se usmáli.
,,To šlo celkem hladce." Rikary pobídla svého koně do cvalu.
,,Až příliš moc, něco tady nehraje." Leita se s pochybami ve tváři vydala za přítelkyní.
Jezdkyně hnaly své koně krajinou, od kopyt jim odletovala hlína, když vjely do oranice, koně to zmáhalo, ale jiná cesta nebyla. Jak zjistila, nebylo to tak snadné, pronásledovatelé jim byli přeci jen v patách. Sice měli náskok, ale Rikary nebyla zas tak skvělá jezdkyně a její mladý hřebec toho měl dost, moc sil mu nezbývalo a Leita nechtěla, aby se její přítelkyně dívala, jak jí umírá další kůň, proto zpomalily tempo s nadějí, že se objeví Trey a v nejhorším zasáhne on.
,,Kde je? Trvá mu to dlouho." Leita začínala mít opravdu velký strach o svého vlkodlaka.
,,Myslím, že se už bát nemusíte." Rikary se v sedle snažila popadnout dech, přesto se usmívala.
,,Jak to?"
,,Podívejte princezno, támhle!" dhampýrka ukázala na okraj lesa kousek za nimi, kde se mihl zlatý stín. Upírka se rozzářila štěstím, ale jen do doby, než si všimla, že Treyovi v patách běží další a další vlkodlaci ani nevěřila, že jejich vězení skrývá tolik vlkodlaků a že většina z nich je stále naživu a v tak dobrém stavu, aby zvládli namáhavou cestu až k jejich hranicím.
,,No, vidím, že Trey se rozhodl zavděčit dominantovi." Leita zakroutila hlavou.
,,Ale záleží, jestli se tam dostaneme živí." Rikary ukázala rukou za les, kde se objevili jezdci na koních a terénní vozy, které je rychle doháněly.
,,Nemáme moc času, jedeme!" obě dívky pobídli své koně, těm už kapala pěna od huby, ale musely je hnát dál, pokud si chtěly zachránit životy. Koně se bok po boku hnaly dál a čím dál tím rychleji, ale síly jim postupně ubývalo, Rikarym hřebec už sem tam klopýtl, ale zdálo se držel, zklidnění přišlo, až když uviděly obrovské hradby, které oddělovaly jejich říši od té vlkodlačí.
,,Zvládly jsme to, Rikary, jsme pomalu tam." Leita zakřičela na přítelkyni, která zpomalovala tempo svého plavého hřebce, ten spokojeně zaržál a snažil se zklidnit. Usmály se na sebe a už si chtěly pogratulovat, když se za zadky jejich koní vznesl do vzduchu kus země s oblekem dýmu, jak na ně upíři vypálili bombu. Temná se vzepjala na zadní a hřebec dhampýrky se otočil o tři sta šedesát stupňů, jak se šíleně lekl, naštěstí jezdkyně zvládly uklidnit své koně.
,,Před tímhle neutečeme, hradby jsou daleko a bomby doletí až k nám." Rikary se vrtěla neklidem v sedle, ale Leita ji zastavila pohybem své ruky.
,,Pojeď za mnou!" otočila Temnou a pobídla ji do trysku, její společnici ji následovala bez jakýchkoliv připomínek či otázání. Dívky zmizely u hradeb v lese a tam zastavily.
,,Čekáme na Treye?"
,,Ne, ten nám zajistí, že se mezitím dostaneme do jeho říše živé a zdravé, pojeďme!" Leita pobídla Temnou a s Rikary zanechali Treyovi boj k získání času, aby ony dvě mohly utéci před muži senátora. Jakmile narazily na malou jednotku v lesu u hranice, kde byla hradba téměř zbořená, na nic nečekaly a se svými koňmi ji přelétly a prchaly pryč, než se jednotka vzpamatovala, že někdo z jejich se rozhodl jet na území vlkodlaků.
,,Jste si jistá, princezno, že to zvládneme a Trey taky?"
,,Jelikož jsem se už rozhodla, že chci být s Treyem, tak mi neříkej princezno. Jsem Leita, družka orduka, jenom to chci, nic víc."



hm uz sem premyslela jak to dopadne z Leitou a Treyem a mam hodne velkou radost este at se dostanou za hranice a bude klid