24. Ovládni svou moc!

28. ledna 2015 v 5:27 | Anies |  Na pírkách nebes

24. Ovládni svou moc!



Cítila lehký dotek na jejím pasu. Pousmála se a otočila se za sebe. Podívala se do dvou modrozelených očí, které oplývaly spokojeností a možná i škodolibostí, protože on s ní včera dokázal to, co se těm dvěma zatím nepovedlo.

,,Dobré ráno." pozdravila ho Claire a položila si hlavu na jeho silné rameno. Místo odpovědi dostala polibek na čelo a pohlazení po vlasech.

,,Měli bychom vstávat."

,,Achjo, asi si nikdy nezvyknu na to vaše brzké vstávání." sedla si a protáhla se. Pak se porozhlídla po svém oblečení, ale to už jí podával Michael.

,,Pospěš si nebo bude princ Dragor nadávat a to opravdu nechceš." políbil ji na tvář a s oblečením v ruce odcházel od jezera zpět do jeskyně, kde byl zbytek jejich výpravy.





,,Zkus to znovu a tentokrát se soustřeď." už asi po sté slyšela jedno a to stejné, co říkal už od rána a jí to lezlo pomalu na nervy, přesto se o to pokusila znovu. Claire se již od rána snažila získat kontrolu nad Michaelovým tělem ale tak, aby o tom orel netušil nebo aby to nebylo cítit moc a než by stihl zasáhnout a vztyčit kolem své mysli silné zábrany, tak ho zcela ovládnout. Ať se snažila sebevíc, vždy když zaútočila na jeho mysl, byl rychlejší než ona. Nejdřív se snažila pomalu a tak, aby byla co nejvíc nenápadná, ale když tohle nefungovalo, tak zkoušela rychlý a přímý zásah do jeho hlavy, ale on aniž by jejím snahám věnoval více pozornosti, Michael byl vždy o krok před ní.

,,A to se prosím soustředím úplně na jiné věci, než na to, abych věoval příliš velkou pozornost tvým snahám mě zhypnotizovat." otočil se ze sedla na Claire, která se zamračila a s uražením si založila ruce na hrudi.

,,To nic, nevšímej si ho. Zkus to znovu, ale nesmíš moc přemýšlet."

,,Moc přemýšlet?" Povytáhla obočí a podívala se na muže vedle sebe, co jel na hřebci skoro rudé barvy.

,,No, myslíš na svůj úkol, na svou neschopnost, na Michaela a spoustu dalších věcí. Nesoustředíš se ale na to, co chceš nejvíce." Dragor se na ni mírně usmál a dál sledoval cestu před sebou. Momentálně se nacházely na vršku obrovské skály, s které pomalu sestupovaly mírně strmou cestičkou dolů do údolí, kde se rozléhala malé vesnička. Všimli si, že ze spousty prostých domečků se kouří, takže mohli cítit ve vzduchu vůni jídel, které si připravovali orlové ve svých skromných příbytcích.

,,A co chci nejvíce?" Claire vytrhla Dragora od přemýšlení nad tím, co tam vaří a co od svých poddaných vyjí.

,,Myslím, že to víš sama." šibalsky se na ni usmál a ona mu tenhle škodolibý úsměv oplatila.

,,Myslím, že vím. Zkusím to, ale ne na Michaela." spiklenecky se otočila k Trevorovi, který jel několik metrů před celou skupinkou a shlížel ze sedla na vesnici.

,,Trevor je moc silný, nemůžeš se tak rychle dostat k jeho mysli, když si teprve..." nedořekl to, neboť Trevorův kůň se z ničeho nic splašil a bleskurychle vyhodil zadníma nohama. Byli vidět, že orel byl tak zkušený jezdec a jeho kůň byl jeho parťák na celý život, takže mu bezmezně věřil, nyní však udělal chybu. Jeho nepozornost způsobila že jeho rezatý hřebec ho vyhodil obrovskou silou ze sedla a vystřelil ho na strom, který pár sekund předtím minuli. Bylo slyšet hlasité zapraskání orlových žeber. Všichni uklidnili své koně, kteří se lekli nečekaného splašení Trevorova hřebce a s údivem sledovali bojového orla, který se zvedal ztěžka se země.

,,Ksakru. Podělaná práce, Heirene, co to mělo být?" Trevor se podíval vražedně na svého zvířecího parťáka a dlouholetého přítele, ten však nereagoval na jeho slova. Ryzák zrychleně chodil od stromu, jenž stál na pravé straně cesty, k druhému stromu, přičemž zrychleně funěl a bylo vidět jeho bělmo.

,,Klid, starý brachu." Trevor ho chytil za uzdu, ale i to nepomohlo. Hřebec se opět splašil a vyhodil hlavou do vzduchu, ale síle svého pána nemohlo vzdorovat. Trevor ho uklidňoval hlasem, ale ryzák neustále tančil v rychlém kroku okolo něj.

,,Co se děje? Cítí nebezpečí?" K bratrovi se vydal Tobias, který se zamračeným výrazem sledoval dění před sebou. Tenhle jeho výraz značil jediné, přemýšlení o tom, co se děje, protože tohle nebylo normální.

,,Nevím, jančí jako kdyby měl osinu v mozku." Trevor se v tom okamžiku zasekl, ale to už se jeho hřebec zastavil a dál se nepohnul. Bojový orel otočil pohled ke Claire, která se dívala dolů do údolí a jelikož byli s Dragorem hodně vzadu, teprve teď dohnali skupinku a oba zastavili své koně.

,,Co se děje? Proč čekáme?" zeptala se zvědavě, na to se ovšem Trevor ušklíbl.

,,Hahahááá, moc vtipné, Claire. Příště aspoň nedělej, že ty nic. Prohlédnul jsem tě a vím moc dobře, že tohle si byla ty." s povytaženým obočím se podíval na Claire, načež se vyhoupl znovu do sedla.

,,O čem to mluvíš? Nevím, co se stalo, ale já v tom prsty neměla." Vyhodila ruce do vzduchu, jakože opravdu nechápe, kam tím míří.

,,Claire, kdyby si-"

,,Trevore, dej si voraz. To nebyla ona, takže zmlkni! To já zkoušel svou moc hypnotizéra." do jejich horké debaty se vložil princ Dragor. Trevor se podíval na něj, jen si odfrkl na důkaz toho, že si o tom stejně myslí svoje, ale dál už nic nekomentoval a vydal se dál na cestu. Všichni se dali dál do pohybu, ale ona si ještě všimla Michaela, který se na ni s mírným a škodolibým úsměvem otočil.

,,Děkuji ti." pípla k princi.

,,Nemáš zač." Dragor se na ni usmál a oba dál následovali s jistým odstupem ostatní.



Stála tiše na jedné noze ve stodole. Oči zavřené, rty v rovné lince a ruce rozpažené. Na své vztyčené noze měla na koleni opřený krátký meč, který se mírně klepal, ale nespadl. Mysl měla pevně soustředěnou, opakovala si stále dokola jednu jedinou básničku, kterou se naučila od Miiného bratra. Chyběl jí, nikdy si nemyslela, jak moc ho bude postrádat ve svém životě, teď to cítila jasně.

,,Chybíš mi, drahý příteli." se zavřenýma očima si povzdechla a po tváři ji stekla osamělá slza, která dopadla na čepel meč, jenž se zachvěl a vydal tlumený tón lehkého zazvonění, po dopadu kapky na jeho hrot. V mysli se jí objevily vzpomínky. Cítila strach s bolestí, slyšela svůj dech, když oddechovala únavou z tlamy, přesto běželi dál. Pak viděla černý stín, ale jiný rudý stín ho srazil k zemi a zachránil jí tak život. Myšlenkami se přesunula k hranici, kde viděla černého pantera se šrámem přes oko, jak se v duchu směje, když umíral její přítel a Miin bratr. V tom okamžiku otevřela rychle oči, ztratila svou soustředěnost a balanc. Meč ihned spadl z jejího kolena a při dopadu na kamennou zem ve stodole se rozezvučel jako malé činely. Sklonila se pro něj, chtěla ho zvednout, ale setkala se dotekem z jinou rukou. Byla mužská, ale na první dotek jemná a opatrná. Zvedla pohled od země a střetla se s jeho pohledem. Bleskurychle vstala a odstoupila o dva kroky dozadu. Sledovala, jak stoupá a napřahuje k ní ruku, ve které svíral její meč. Podívala se na jeho ruku s mečem a pak do jeho očí, byla překvapená a v jejích očích se snažil i strach.

,,Myslíš, že bych ti ublížil? Myslím, že k tomu jsem měl dostatek příležitostí, ale neudělal jsem to. Přesto my stále nevěříš a bereš mě za nepřítele." smutně si povzdechl a udělal k ní krok. Ona však instinktivně uskočila dozadu, vytasila svou dýku, co měla připnutou na levé straně boku a obnažila své panteří zuby na svou obranu.

,,Už ani krok!" zamračila se na něj.

,,Proč se bojíš?" mírně se zamračil, tohle nebylo její normální chování. Byla vždy silná, neústupná a bojechtivá žena, která nedávala najevo svůj strach, tak proč nyní změnila své postoje?

,,Ty se nebojíš mne, že mám pravdu? Není zde nikdo, kdo by ti chtěl ublížit. Jsi pod ochranou prince Dragora a tím pádem i pod ochranou Trevora, Michaela, Tobiase, Claire, tvé společnice a mne." vyhodil meč do vzduchu, ten se otočil a on ho chytil za čepel, přičemž k ní natahoval rukojeť. Opatrně si meč vzala a zasunula ho do pochvy, kterou měla na pravé straně.

,,Nejde o tebe ani o vás orly."

,,Tak o co tedy?" povytáhl zvědavě obočí, ona se na něj podívala svým obvyklým výrazem, kterým ho propíjela a stahovala z kůže.

,,Co se do toho pleteš? Může ti to být jedno!" odsekla mu zostra. Nic neříkajícím pohledem se na ni podíval a pak se potichu otočil, aby se dal k odchodu. Bylo mu docela smutno, když ho stále brala jako nepřítele, ale on jí nikdy nechtěl ublížit, to nebyla jeho práce a náplň života. Všichni ho brali dobře a se všemi si skvěle rozuměl, nikdy neměl s nikým problémy, ale ona ho z nějakého neznámého důvodu nemohla vystát. Byl už skoro u vrat od stodoly, ale zastavil ho její hlas.

,,Počkej, Rive!" otočil se k ní s nic neříkajícím pohledem, ale ona v jeho očích vyčetla, že je zklamaný kvůli tomu, jak se k němu neustále chová.

,,Omlouvám se, tohle jsem opravdu přehnala. Jen jsem si vzpomněla na určité věci a přepadl mě strach s bolestí a nenávistí k tomu. Můžu tě nenávidět a vinit ze spoustu věcí, ale s tímhle nemáš nic společného." Elen si zmučeně sedla do slámy, kde za ní stála její světle plavá klisna s bílou hřívou a tiše pozorovala svou jezdkyni.

,,Chceš o tom mluvit?" Rive se opřel o dveře a čekal, jak se rozhodne. Podívala se na něj a z očích se jí spustil příval slz. Hlavu si složila do dlaní a tiše vzlykala. Nevěděla, jak se to stalo, ale cítila jeho jemný dotek na svých ramenech a ona nijak neprotestovala. S brekem si opřela hlavu o jeho hruď a dál plakala.

,,Ššš, to bude dobré, Elen. Jsi v bezpečí, tady ti nikdo neublíží, ššš..." Rive ji objal a nechal ji, ať tu bolest ze sebe dostane, ať ze sebe nechá plynout všechny emoce, kterou ceou dobu schovával uvnitř sebe.

,,Nenávidím ho!" vztekla praštila pěstí do kamenné země, až praskla kamenná kachlice pod její rukou.

,,Nenávidím ho, víc než tebe a to už je co říct." Elen se podívala se zaslzeným obličejem do tváře orlovi.

,,Koho?"

,,Mykhara, to on zabil Dragorovu vyvolenou, to on zabil muže, kterého jsem milovala. To on poštval proti mně otce, nechal mě vyhnat a s tím i mé přátele a jednoho z nich mi navždy vzal. Nenávidím ho a chci, aby trpěl!" zavrčela, přičemž se jí oči rozzářili do jasně zelené plné vzteku a chtíče po krvi.

,,Klid, Elen. Dostaneme ho, neboj se." chtěl ji pohladit po tváři, ale ona se přestala ovládat a vztekem ho odmrštila na protější stěnu.

,,Nechci se uklidnit, chci se vyzuřit a zabíjet." krutě se usmála a začala se měnit do pantera.

,,Ne, Elen. Nejsi sama sebou, ovládni se. Ovládni svou moc, jinak zabiješ spoustu nevinných. Viděl jsem, co dokážu neovladatelní panteři a ty nechceš ublížit nevinným." Snažil se zvednout, ale zlomil si při nárazu několik kostí, sykl bolestí.

,,Ne, Rive. Dnes vypustím svou šelmu, která tak dlouho mlčela. Je na povrchu a dnešní noc si užijeme krvavé hostiny a začnu s tebou, ty naivní orle." slyšel myšlenky světle kávové panteřice, které otevřela svou tlamu s ostrými špičáky a se zavrčením se skokem vydala pro jeho hrdlo.

,,Tvá poslední chvíle nastala. Sbohem, orle." Rivemu so rozšířily oči zděšením, když cítil její dech kousek od svého krku a na hrudi cítil proniknutí jejích ostrých drápů. V hlavě mu naskočila poslední myšlenka.

,,Tohle je můj konec."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elfka Elfka | Web | 28. ledna 2015 v 14:04 | Reagovat

pani prijde mi to a nebo se prekonavas vic a vic moc hezky dilek

2 Anies Anies | 29. ledna 2015 v 16:59 | Reagovat

[1]: Díkec, jsem ráda, že se stále líbí :D

3 Elfka Elfka | Web | 29. ledna 2015 v 21:04 | Reagovat

[2]: me se to snad neprestane libit

4 Bai :3 Bai :3 | 30. ledna 2015 v 16:30 | Reagovat

oh... wow... tak to teda... nevěděla jsem, že i princ má moc hypnotizéra... a ten konec... nom jako doufám, že někdo (Mia xD) co nejdřív zasáhne :D Elen by se totiž neměla pak s kým hádat a to by bylo špatně... :D zabilo mě : "Nenávidím ho víc než tebe a to už je co říct" ona ho fakt nemá ráda, přes to všechno :D
Sem zvědavá jak tohle dopadne :D tak honem další!! :D

5 Anies Anies | 31. ledna 2015 v 11:57 | Reagovat

[3]: To jsem ráda :D

[4]: jop jop, i princ má svá tajemství a jop Elen prostě zabije všešchno a v každé situaci :D, to je prostě ona a bez ní by to stálo za prd :D

6 lazynight-dance lazynight-dance | Web | 31. ledna 2015 v 19:26 | Reagovat

Máš moc krásný design :))

7 Anies Anies | 1. února 2015 v 13:56 | Reagovat

[6]: Děkuji, jsem ráda, že se líbí :)

8 Lazy Night Lazy Night | Web | 1. února 2015 v 15:23 | Reagovat

Určitě se tu ještě někdy objevím, protože taky ráda píšu. :) A rovněž děkuju za návštěvu mého blogu! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama