32. Nezvladatelný vlk v těle dominanty

21. ledna 2015 v 5:26 | Anies |  Vzkřísení

32. Nezvladatelný vlk v těle dominanty



Vynořili se z lesa, konečně před nimi byla dlouhá louka, takže to přeběhli rychle, nakonec je čekal další les, kde Rikary zabrzdila svého koně. Podívala se na oblohu, slunce svítilo a pálilo, jí to nevadilo, nebyl čistokrevný upír a Leita se nemusela bát, síla orduka ji chránila před světlem. Trey zabrzdil koně vedle toho jejího.

,,Cítíte to taky? Krev..." Rikary ohrnula nos.

,,Krev, jaká krev?" Leita se vzbudila, usnula v sedle s Temnou, taky díky Treyovi, který ji poslal do světa snů. Leitě ale dlouho netrvalo, aby zjistila, čí je to krev.

,,Vienes..." seskočila z koně a rychlostí blesku se rozběhla k tělu své sestry.





Našla ho před bránou do sídla dominanty, kousek za ní se objevili vlkodlaci a její druh s Rikary, která se vyděšeně dívala na bezvládné tělo Vienes, ta se ani nepohnula.

,,Takže jsme tady pozdě. Bratr už dosáhl celé proměny a úplné uvolnění síly vlka, teď už ho nezastaví ani tvůj plán, Leito." Trey sesedl z koně a pokynul vlkodlakům, ať odvedou koně do sídla.

,,Proč tu ale nikdo není?" Leita nahmatala puls své sestry, dýchala, ale jen slabě. Vlk jí zanechal rozdrásaný obličej a rozpáraný krk, z kterého se řinula krev, ale Trey ji začal léčit.

,,Sun! Keisi! Girode! Kde jste všichni!" vykřikl na děti svého bratra, kteří se objevili před svým strýcem.

,,Strýče?" Girod se překvapeně podíval na Treye, ten však pokynul hlavou k Vienes a všichni tři se vyděšeně podívali.

,,Ale ne, neříkej, že otec se zase změnil." Keis jen zaprskal a rychle běžel pro ostatní vlkodlaky, aby mu šli pomoci dopadnout otce, který ztratil kontrolu.

,,Ne, Keisi. Odveď všechny do sídla, nikdo nesmí za hradby. Jenom já a po případně Vienes, až se spraví."

,,Jak to myslíš, že ona ano?" Leita se podívala vyděšeně na svého druha.

,,To nebyl Rob, ale jeho vlk, kdo se po ní ohnal, ale pokud Vienes přijme svůj úkol a bude chtít dostat dominantu zpět, může to dokázat." Trey se podíval na Vienes, které se pohnula a tiše promluvila.

,,Jistěže můžu jít. Kde je Rob?"

,,Rob už není, teď je jen divoká vlčí bestie, co zabije vše, co se jí dostane do cesty." Trey vzal upírku do náruče a všichni ho následovali do sídla, nebyl čas na představování, ale jako by to nebyla potřeba. Všichni věděli, o koho se jedná a kam patří. Leita byla mile překvapena, když zjistila, že její sestřenice je tady taky a má druha, kterým se stal dominantův prvorozený syn, bylo vidět, že jsou to dvě čerstvě zamilované hrdličky a Sun s Derecem na tom byli stejně, přesto je tížila změna jeho otce. Trey nechal všechny shromáždit v jídelním sále.

,,Myslím, že vím, proč tohle všechno."

,,Na co si přišel, zlato?" Leita mu seděla na klíně a tvářila se pochybovačně, nevěděla, kam tím vlkodlak míří.

,,Není to jasné, Rob je nejsilnější zbraní, když to není on. Je to ničivý stroj určený k zabíjení a dosáhne toho vždy, když přijde o někoho blízkého a nedokáže se rychle vyrovnat s jejich odchodem. Takže Meara a tvůj otec to museli naplánovat."

,,Co z toho tedy plyne? Vždyť ho nedokážou ovládnout, nemůžou ho využít jako zbraň." Keis byl pozorný po svém otci. Bylo vidět, že Trey přemýšlí, pak mu to rychle došlo.

,,Kde je Vienes? Nechali jste u ni stráže?" Trey vyběhl do pokoje, kde předtím položil Vienes, ale pokoj byl prázdný. Vlkodlak se začal vztekat a rukou rozbil dřevěný stůl, který stál nejblíže jeho ráně.

,,Treyi, co se děje? Kde je Vienes?" do pokoje se přiřítila Leita v patách s ostatními, Robův pokoj byl dost velký, aby se tam vešli všichni.

,,Rob reaguje buď na mě nebo na svou družku a tou je Vienes, ona je klíčem k jeho ovládnutí a teď ji budou mít a mého bratra taky. Říkal jsem si, jak chtějí tuhle válku tvá sestra a otec vyhrát, když proti nim stojí dva nejstarší vlkodlaci a ostatní silní vlkodlaci a upíři, ale jestli budou mít dominantu a tvou sestru, tak následující boj dostane jiný spád." Trey se chytil za hlavu a snažil se zklidnit.

,,Strýče, neunesli ji. Neměli by jak, když teď máme zesílenou ochranu, odešla sama. Podívej." Sun podala Treyovi dopis, byl psaný Vienesinou rukou, nechala vzkaz, že se vydá Roba hledat sama.

,,Jde rovnou do pasti a můj bratr ji bude následovat kamkoliv, jen když bude s ní." Trey se začal měnit a vyskočil oknem ven, vydal se pro upírku sám, musí ji najít dřív, než ji najdou oni.

,,Nikdo za mnou nechoďte, zůstaňte tam!" to byla poslední slova Treye, než zmizel v nedalekém hustém lesa, kde musela předtím zmizet upírka, která se rozhodla najít Roba sama.



,,Robe...?Kde jsi?" Vienes šla po lese a volala jeho jméno, cítila jeho pach vlka, musel tudy jít před ní a ona následovala jeho stopy. Očima hledala jakýkoliv pohyb, ale nedala si pozor na cestu před sebe a zřítila se k zemi.

,,Pořád stejně nemotorná." dívčí hlas za ní ji přiměl se otřást, ale to už byla omráčena a přehozena přes záda.

,,A taky si tak těžká." dívka se otočila ze sebe, kde uviděla v dálce obrovského rezatého vlka, který vycenil zuby na ženu, která ublížila jeho družce.

,,Tak si pro ni pojď, dominanto." upírka vycenila zuby a vyrazila s Vienes pryč, vlk otevřel tlamu a zařval, až se stromy v lesích otřásly. Zaryl drápy do země a seskočil z pařezu a vydal se pronásledovat nezvaného hosta, který unášel jeho družku. Upírka se hnala čím dál tím více do hor, byla rychlá a silná jak vítr, přesto cítila, že ji vlk dohání.

,,Jdeš si pro ni, tak jen pojď, vlku." zasyčela za sebe, ale tam nikdo nebyl, přesto slyšela jeho přibližující se dech s vrčením a cvakajícími zuby, které ji varovaly, že ji jde zabít. Upírka vyskočila na vysokou skálu a zanechala vlka dole pod sebou, udělala pár skoků a proskočila do skály, kde se nacházelo malé vězení.

,,Tak pojď, na co čekáš?" upírka přivázala Vienes ke skále, kde se nemohla nijak bránit.

,,Zajímalo by mě, jestli si jde pro ni nebo jestli ji jde zabít." za upírkou se ozval hlas muže.

,,To hned zjistíme, přesto ho dostaneme tak jako tak." upírka se zazubila a praštila silně Vienes před tvář, až jí tím vzbudila. Vienes se na ni otočila a zasyčela, ihned proti ní vyrazila, ale řetězy ve skále ji držely pevně na místě.

,,Zdravím, dceruško." senátor se zazubil a políbil upírku po svém boku na tvář.

,,Výborný plán, Mearo."

,,Jaký plán?" Vienes žhnuly oči ohněm.

,,Jsme tady kvůli tomu tvému vlčímu milenci. Jeho síla je unikátní a teď když je jeho ovládání pryč, přijde si pro tebe a my ho dostaneme." její otec se krutě zasmál a Vienes se podívala dolů, kde pod sebou měla malou mezeru. Mohla tak vidět, jak se rezaté vlčí tělo blíží k vrcholu skály.

,,Ne, to ne....Robe, ne...!" začala se vzpírat, ale řetězy se jí zarývaly víc do kůže. Meara pokynula na otce a oba zmizeli ve chvíli, kdy do místnosti skočil obrovský nahněvaný vlk. Vycenil zuby a zařval, očima se střetl s Vienes, vycenil zuby a pomalu se k ní vydal s rozevřenou tlamou.

,,Robe, to jsem já Vienes. Nepoznáváš mě? Uteč, běž..." ve tváři se jí značilo zděšení, bála se o něj, ale vlk jako kdyby jí neslyšel, šel dál k ní a zuby s ohnal po její noze, jen vyjekla a vyděšeně se dívala do dvou zlatých očí. Necítila žádnou přítomnost Roba.

,,Robe..." zavzlykala, ale to se už ohnal vlk po jejím krku, jen zapištěla a pak uslyšela zarachocení řetězů. Podívala se na své ruce odkud opadaly okovy. Vlk do ní strčil hlavou, měla utéci, ale ona věděla, že je to past. Vyrazila proti své sestře, Rob se otočil na senátora, který se objevil za ním, vlk zaryl drápy do země a vycenil své ohromné tesáky. Senátor se jen usmál a podíval se nahoru, kde stála Meara, držela Vienes pod krkem a pustila ji dolů k zemi se škodolibým úsměvem. Vlk se ihned vydal skálou rychle dolů, ale ztrácel ji, proto vyskočil ze skály a kousek nad zemí ji schoval do svého těla, takže při pádu si zlámal celé tělo on, zavyl bolestí a upírce to trhalo uši.

,,Robe..." nahmatala jeho srst a schovala se pod jeho krkem, on jen zakňučel, ale ani se nepohnul, to už ji však chytily dvě silné ruce a odtahovaly ji od vlčího těla, které bylo svázáno stříbrnými řetězy, naloženo na auto a odváženo pryč od ní.



Když se opět vzbudila, byla ve skále, kde uslyšela zavrčení. Ihned se podívala, co se děje, ale když to zjistila, bylo jí na zvracení. Na druhé straně ve skále stáli upíři a podali rezatého vlka do těla stříbrnými zbraněmi. Ohnal se zuby po svých trýznitelích, ale byli rychlejší a silnější než on, stříbro ho oslabilo.

,,Ne!" Vienes vykřikla a vrhla se na jednoho muže, když ho srazila, tělo upíra se dostalo pod čelist vlka, který na nic nečekal a začal trhat upíra na kusy, upír řval, ale vlk ho nepustil ze svých spárů, takže ho nakonec usmrtil když vrazil upírovou hlavou o stěnu a roztříštil mu tak lebku na kousky. Vlk se ohnal po dalším muži, ale to už ho zastavila Vienes.

,,Robe, ne..prosím, jen se víc propadáš do své bestie. Nezabíjej, prosím." začal reagovat na její hlas a pustil upíra, kterého držel tlapou u země. Upírka přešla k vlkovi, který propaloval pohledem všechny upíry okolo, ale Vienes u sebe nechal, tiše zapředl, když se dotkla jeho srsti na krku.

,,Tak dost! Spoutejte ho!" byl to hlas její sestry, která se vítězně usmála a čekala, co udělá vlk.

,,Ne, Robe. Nebraň se, to ona chce, chce aby si byl čím dál tím více divočejší a tím víc ztrácel sebe. Klid, stůj! Věř mi, jen klid." Vienes hladila vlka a když ji odtáhli, vlk se ohnal po těch mužích zuby, ale upírka ho kopla do čenichu.

,,Ne, dost. Nebraň se, nech je." sledovala vlka, který ještě vrčel, ale stál již klidně, přičemž pozoroval Vienes. Než však stačila něco udělat, upíři se vrhli na vlka a nejenže ho svázali, dokonce ho i řezali meči a jinými ostrými zbraněmi, Vienes vykřikla zděšením, ale to už ji odtáhli do jiné cely, kde ji hodili na zem a nechali o samotě. Jen začala nenávistně křičet a bušit do dveří, nic jí to nebylo platné, ale přesto se snažila nějak volat na Roba, který jen vyl bolestí a pak bylo ticho. Jenom ticho a nic víc, Vienes se spustily slzy z očí, svezla se na zem a tiše plakala, necítila Robovu sílu ani mysl.

,,Je pryč, navždy...Robe." odstoupila ode dveří ve chvíli, kdy se jimi prohnal rezatý vlk a rozcupoval přitom nějakého upíra, co mu stál v cestě. Podíval se nenávistně na upírku, kterou si vyhodil na záda a rychlým během se vrhl po schodech ze skály, kde se v říši vlkodlaků usadili upíři. Vienes se držela pevně jeho kožichu a nechala se unášet pryč z dosahu jejího otce a její sestry, oba dva si dělali nárok na Robovu kůži a jeho poslušnost, ale jeho vlk byl příliš divoký a neovladatelný, nedal se zvládnout a přinutit k poslušnosti.

,,Ne moc chytré." uslyšela ve své mysli hlas vlka, co nyní ovládal Robovo tělo.

,,Já vím, ale pro Roba bych zemřela." Vienes se schoulila do jeho srsti a sledovala, jak krajina okolo ní běží jako na pásu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elfka Elfka | Web | 21. ledna 2015 v 10:56 | Reagovat

pani tak jak sme to cetla dost sem se o Vienes bala ale snad bude v poradku i Rob musi prece to nezkonci takhle ze by z nej byla jen bestie

2 Anies Anies | 23. ledna 2015 v 21:33 | Reagovat

[1]: Neboj se o ni. Ta je jako pravá kočka, má dokonce více než 9 životů...A co se týče Roba, tak to se musíš nechat překvapit...spoilery nedávám moc často :D

3 Elfka Elfka | Web | 26. ledna 2015 v 19:18 | Reagovat

ahojik promin ze to pisu sem ale kdyz ti chci poslat email tak mi to neposle asi ams plnou schranku muzes mi prosim napsat jak delas ty ankety?dekuju pisni mi na email toshiba1992@seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama