33. Chtíč

4. února 2015 v 5:28 | Anies |  Vzkřísení

33. Chtíč



Vlk běžel tiše lesem, jen občas zašustělo listí stromu, když do něj narazil svým velkým tělem. Upírku už bolely záda, jak se hrbila, když se musela držet jeho srsti na krku, aby nespadla, jelikož prchali ze spárů upířích nepřátel, co jim byli už nejspíš v patách, nárok na dominantovu sílu byl velký a oni ho chtěli využít jako zbraň, kterou ve své neovladatelnosti nyní byl. Vlk zklidnil najednou své tempo a dal se do kroku, přičemž chytal dech, když se po dlouhé době běhu dal do pomalého tempa. Vienes nevěděla, kde se nacházejí, zbystřila svůj zrak, ale to už se vlk nečekaně sehnul a prodral s i s ní pod průrvou v nějaké silné zdi. Potichu ťapkal po kamenné cestě, která vedla na obrovské nádvoří.

,,To ne..." Vienes se oči rozšířily hrůzou.





Chytila vlkovu srst a začala ho tahat, vlk zastavil a s vrčením se na ni podíval.

,,Tady nemůžeme být. Musíme pryč, rychle, než někomu ublížíš." ale vlk ji neposlouchal, vydal se dál svým pomalým krokem a i když ho kopala a tahala za kůži, vůbec si toho nijak nevšímal. Dívka sledovala všechny vlkodlaky, jak tiše mizí ve stínech a prchají před tou krvelačnou bestií, co se přišla podívat domů. Dominanta se rozhodl pro své sídlo, tam se chtěl ukrýt před nepřáteli a jeho vlk ho zavedl rovnou sem. Vlk zamířil k malému kamennému domku, odstrčil čumákem stůl v místnosti a vydal se do temné a dlouhé oválné chodby, kde se nemusel vůbec sklánět. Bylo slyšet jeho ťapání tlapek a zaskřípání drápů, když se dotkl mokré země, po které tekla ze skály voda a mu to tak klouzalo, proto musel pomalu stoupat.

,,Kam to jdeme?" aniž by věděla, co má v plánu, dál tiše seděla a nechala se nést na jeho hřbetě. Za nedlouho jí však bylo jasné, kam míří, cítila ten pach pokoje z dálky. Vlk zastavil před obrovským dřevěným zátarasem a hlavou ho posunul, takže odkryl vstup do jeho ložnice, kde nyní nikdo nebyl. Ohlédl se za sebe, jestli je někdo nesleduje a skočil doprostřed pokoje. Lehl si v poklidu na zem a nechal upírku sesednout z jeho zad, pak se zvedl a vyskočil si na postel, kde se stočil do klubíčka a začal podřimovat. Vienes jen zakroutila nechápavě hlavou, ta divoká stvůra, co lačnila ještě před několika hodinami po krvi byla pryč a před ní teď ležel na posteli sladký vlk, s kterým by se nejradši pomazlila, ale nesměla zapomínat, že ta bestie jen na chvíli vypustila, ale až se probere a dočerpá síly, vše začne znovu.
,,Jsi zraněný..." Vienes zašla do jeho obrovské koupelny, kde vzala skleněnou mísu s šátkem a přinesla si to na postel, kde vlk odpočíval. Našla i nějaké masti proti bolesti, tak si je přiložila k obvazům, které měla po ruce. Namočila si šátek, ale když se přiblížila k jeho tlapě, vlk otevřel oko a pak zvedl celou svou hlavu, výhružně zavrčel, bylo to zřetelné varování, aby ho nechala na pokoji, jinak bude agresivní.

,,Nebojím se tě, kdyby si mi chtěl ublížit, tak to uděláš už předtím, ale ty si mi zachránil život, nám oběma." Vienes se přece nedala zastrašit a i přes jeho stupňující se vrčení, šátkem začala otírat jeho rány. Vlk vystartoval po její ruce, ale kousek od ní se zasekl a nasál její pach, jen něco zabručel a podíval se na ni.

,,Jsem tvoje družka a proto mi neublížíš co?" vítězně se usmála a dál se věnovala jeho zraněním, které nevypadaly vůbec dobře. Nejhorší byla sečná rána nejspíš od meče, která se táhla přes jeho levou lopatku až do půlky hřbetu, odkud mu stékala krev a špinila jeho rezatou srst, rána byla dost hluboká a špinavá, dělal se mu tam zánět a špína se mu dostávala pomalu do oběhu. Tušila, že to spálí, ale ne rychle, protože i ostatní rány ho oslabovaly.

,,Teď to zabolí." Vienes si vzala čistý nůž a pomalu začala stírat hnis z jeho krvavé a čerstvě utržené rány, vlk zakňučel, ale dál držel. Netrvalo jí to dlouho, byla šikovná a nechtěla ho zbytečně mučit, takže když byla konečně hotová, přišla ještě těžší práce, musela mu to vytřít dezinfekcí. Nevěděla, jak dlouho bude touhle bestií, ale pokud dlouho, mohla by se mu tam dostat další špína a bylo by to ještě horší než nyní.

,,Budeš mě proklínat, ale je to pro tvé dobro." vzala dezinfekci a nalila mu ji přímo do rány, vlk se ohnal zuby po její ruce a zanechal tam kousnutí. Upírka nestačila ani zakřičet, byl příliš rychlý. Seskočil z postele a postavil se čelem proti ní, sledoval ji nenávistným pohledem.

,,Promiň, chtěla jsem ti pomoci." Vienes se zvedla z postele, ale v té chvíli do pokoje dominanty vletěl oknem zlatý vlk, který se ještě ve skoku začal měnit. Kousek od upírky přistál Trey, který se podíval po svém bratrovi, ten se sklonil a vycenil své zuby.

,,Jen klid, bratře. Neohrozím tvou družku, v pořádku." snažil se ho konejšit slovy a bylo vidět, že se vlk mírně zklidňuje.

,,Proměň se, no tak." Trey sledoval vlka, kterému zaplály oči chutí po zabíjení a krvi, přesto poslechl a změnil se do lidské podoby.

,,Robe..." Vienes se k němu chtěla vydat, ale Trey ji chytil za ruku a stáhl ji za sebe, což vytočilo dominantu, který měl tendenci ochraňovat svou družku, když se bez jeho svolení dotkl téhle dívky jiný muž. Vycenil zuby a vrhl se na bratra, který ho omráčil silnou ranou do zátylku.

,,Co si to-"

,,Jen ho nech ležet. Bude mu chvíli trvat, než se probere. A ty pojď se mnou!" Bylo vidět, že se nehodlá s ní hádat, byl to rozkaz a jí nezbylo nic jiného, než poslechnout.



Seděla tiše v sále a vyslechla si kázání o tom, čeho se dopustila a co se všechno mohlo stát, kdyby ji dostala Meara a její otec. Nejvíc však litovala Roba.

,,Jenom lítost? Myslím, že si zaslouží trochu více potom všem, co kvůli tobě obětoval." Trey byl rozhněvaný, a tak ho musela uklidňovat Leita, ta mu seděla na klíně a sem tam ho pleskla do hrudi, aby zklidnil své rozhořčení.

,,Tobě do mě a Roba nic není, vím co jsem-"

,,Nevíš, co si mohla způsobit. Můj bratr by skončil jako otrok, který by žil už na věky v ovládání svého vlka, jeho vlk by z něj udělal nemyslící bestii, která by možná za čas přestala reagovat na tebe a jediným vysvobozením pro něj by byla smrt."

,,Omlouvám se, nechtěla jsem mu nikdy ublížit, kdyby byl nějaký způsob, jak ho přivést co nejrychleji zpět." Vienes sklonila smutně hlavu, mrzelo ji vše, co mohla způsobit a co se kvůli ní dělo, ale nemohla to nijak vrátit zpět.

,,Je tady jedna možnost, ale líbit se ti nebude." Leita se podívala na Treye a ten na dvojče své družky, bylo vidět, že poslouchá a chce vědět, jaká je ta možnost, že by se povedlo Roba přivést rychle k sobě a zklidnit jeho krvelačného vlka, který v zármutku neuměl ovládat své pocity a konejšil se zabíjením a touhou po divočině, kde patřil.

,,Myslím, že vím sama." Vienes se nevesele usmála na oba a ještě chtěla něco dodat, ale to už se k nim donesl křik několika dívek. Trey byl v okamžiku na nohách a vyběhl do žalářů, kde předtím držel dominanta svého nejstaršího syna. Proběhl několika uličkami a rozrazil dveře do jednoho z pokojů, co byl skrytý hluboko pod povrchem. Obě upírky mu nestačily, ale za chvíli ho dohnaly, jelikož se blonďatý vlkodlak zasekl mezi dveřmi a pozoroval tu spoušť v podzemí.

,,Treyi, co se tam dě-" Leita se zasekla ve dveřích stejně jako on a s zhnuseným pohledem se musela vydat pryč, na tohle neměla žaludek. Vienes si s ní vyměnila místo, ale to i ona zůstala zaraženě stát. Nacházeli se v pokoji, kde žili Robovi kdysi potřebné milenky, ale to už teď byla minulost. Z jejich sídla lásky nezbylo nic moc, jen čtyři holé kamenné stěny pokryté horkou krví, která tekla všude okolo, z jeho milenek nezbylo skoro vůbec nic. Ta poslední, co ještě mírně dýchala byla pod Robovými drápy, prosila ho o slitování, ale vlk v těle dominanty chtěl krev a dívčí ho přitahovala nejvíce, otevřel pusu, kde se mu objevily silné tesáky a zakousl se dívce do hrdla, které ji roztrhal na kusy, pak se jen spokojeně oblízl a to už otočil pohled k dvěma vetřelcům, co narušili jeho území s kořistí. Znepokojeně zavrčel, ale to už se k němu pomalu vydala Vienes, přešlapovala těla žen a snažila se dívat Robovy do očí, protože neměla sílu se dívat na to, co po sobě zanechal, kolik nevinných duší právě sprovodil ze světa.

,,Tohle je na tobě, pokud ho nepřivedeš ty zpět, tak mě to potrvá mnoho dlouhých let, jako to bylo kdysi." Trey za nimi zavřel dveře a modlil se, aby tam neposlal upírku na smrt, vyčítal by si celý život, kdyby obětoval družku svého bratra, aby ho zkrotila a přivedla zpět mezi ně, když jeho vlk se vzpíral a odmítal poslechnout.

,,Vienes..." byl to hlas jeho vlka, ale vzápětí se ozval hlas Roba.

,,Vienes, běž, uteč, honem, než ublížím ještě tobě." jeho oči se na chvíli změnili do hněda, ale vzápětí ho vlk srazil kopnutím své mysl k zemi, když Robovo tělo opět ovládl a měl zase nadvládu nad dominantou samotným.

,,Robe...já vím, že mě slyšíš. Chybíš nám, potřebujeme tě víc, než kdy jindy. Tvé děti přišly o bratry a potřebují tě silného, musíš se jim vrátit." pomalými kroky se k němu neustále přibližovala.

,,A co ty? Ty nás nechceš zpět?" byl to vzteklý hlas jeho vlka, který ho nehodlal pustit a jen tak bez boje vydat Roba a nechat se opět zkrotit.

,,Proč jinak myslíš, že jsem tady?"

,,Chceš Roba, ne nás. Odejdi, než se stane i něco tobě, běž." vlkovi oči se rozzářily ještě více do jasně žluté.

,,Nemohu, musím ještě předtím něco udělat. Musím tě zkrotit a přimět, aby si mě i ostatním vrátil Roba a našeho dominantu." na tuhle větu se vlk začal smát, dlouho se smál, až konečně promluvil.

,,A jak mě chceš přinutit, jak to chceš dokázat, když i sám nejsilnější vlkodlak a má část těla mě nedokáže svázat?"

,,Mám něco, co chceš ze všeho nejvíc, mám mluvit dál?"

,,Poslouchám." vlk ihned zbystřil a čekal, co pro něj upírka má.

,,Nemusíš poslouchat, jen se dívat a toužit." Vienes si rozepnula své šaty a nechala je sklouznout na podlahu, bylo vidět, že je stydlivá, proto si zakryla před vlkem svůj rozkrok a prsa, ale podívala se mu do očí. Vlk spokojeně zavrčel, tohle se mu líbilo. Rychle se objevil vedle ní, až sebou cukla.

,,Neboj se mě, pokud se poddáš, tak ti nijak neublížím." zašeptal jí do ucha, ale to už se zapotácel a chytil se za hlavu, jeho oči se zabarvily do hněda, byl to zase Rob, který využil situace a zaútočil proti vlkovi.

,,Ne, to nedovolím. Vienes, běž. Nedělej to, ne. Ty to nechceš, nesmíš to udělat, když sama nechceš, s tím bych nemohl žít a raději bych se zabil." podíval se na ni, ty oříškově hnědé oči ji prosily, ať odejde a nechá ho tam bojovat se svým vlkem.

,,Robe, vždy si chtěl za mě bojovat, ale musíš pochopit, že tě taky miluji a chci bojovat s tebou, nejsi na to sám, jsme v tom spolu a vždy budeme."

,,Nedělej to, pořád můžeš couvnout, potom ne."

,,Já vím, vybrala jsem si to sama, miluji tě a chci to." Vienes chytila do dlaní jeho obličej, jeho oříškové oči se na ni podívali s nepřesvědčeným výrazem.

,,Jsi můj druh a já tvoje družka, patříme k sobě."

,,Ale ne takhle, ne takovýmto způsobem." vzdoroval, ale upírka ho uměla ovládnout.

,,Robe, jinak to nejde. Tvůj vlk tě nepustí jen tak, ale pokud mě poslechneš, tak tě nechá jít. Budeš opět volný a budeš s námi, jen se vzdej, nebojuj s ním. Můžeš vyhrát i jinak."

,,Když využiji tebe?" Rob vstal a naštvaně zvýšil hlas, ona ho však pohladila po bradě, kde si hrála s jeho strništěm vousů.

,,Jiná možnost není a já to chci tak udělat, pokud jsem jediná, kdo může tvého vlka zkrotit, tak to uděláme."

,,Co když odmítnu, co když odmítnu tebe a tvou nabídku s pomocí?"

,,Nemáš na výběr. Chci, aby si mě kousl, ale tvůj vlk je silnější než ty, pokud to neuděláš ty, tak to bude on. To jsou má poslední slova." Vienes se otočila a pomalu se vydala na pohovku, která byla od krve, ale jí teď zajímalo něco úplně jiného. Věděla, že ho natlačila do kouta, kde ho sevřela a nedala mu možnost úniku a vlastní volby, ale jinak to nešlo a on to věděl taky, jenom si to nechtěl přiznat.

,,Dobrá, ale pak nelituj svého rozhodnutí, já tě varoval." jeho oči se rozzářily do jasně žluté, když k ní šel s chtíčem po jejím mase.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elfka Elfka | Web | 4. února 2015 v 5:50 | Reagovat

dalsi dalsi moc se mi to libi uz aby byl dalsi dilek

2 Bai Kitsunekabu-chan >^.^< Bai Kitsunekabu-chan >^.^< | E-mail | Web | 4. února 2015 v 7:45 | Reagovat

[1]: wow, to vstáváš takhle brzo jenom kvůli té povídce, nebo máš tak brzo školu?? :D

Jinak super díl, líbilo se mi to, opravdu nwm co k tomu dodat, jsem zvědavá jak tohle celé dopadne :D

3 Anies Anies | 4. února 2015 v 17:34 | Reagovat

[1]: Děkuji moc, jsem ráda,že se líbí :D

[2]: Ne zlato, to tady mám přednastavené až do května :D a jsem ráda, že se ti to ještě líbí :)

4 Bai-Batia Bai-Batia | Web | 4. února 2015 v 18:20 | Reagovat

[3]: no to sem se ptala Elfky, jestli kvůli čtení tohohle příběhu tak brzo vstává, je mi jasné, že ty nevstaneš v 5 hodin, jen aby si sem hodila článek :D to dělám jenom já xDDDD líbí, jen nejsem zběhlá ve psaní komentů... holt ty moje slohovky předtím byly vlastně jen shrnutí celého dílu do 5 řádků... si čtenář ani nemusel číst celý příběh, stačil můj koment :D

5 Elfka Elfka | Web | 4. února 2015 v 19:47 | Reagovat

[4]: ahojik ne nevstavam kvuli tomu ale byla sem vzhuru diky priteli ktery sel do prace takze sem byla vzhuru brzo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama