34. Já ti vždy věřil

18. února 2015 v 8:45 | Anies |  Vzkřísení

34. Já ti vždy věřil



V několika dnech nabral vliv senátorů na síle, už s tím nemohl nic dělat, snažil se nějak vzepřít a zvyklat své stráže, ale pak zjistil, že nikdy nebyli věrni jemu, ale radě senátorů, proto se před několika dny uchýlil mezi prosté upíry a žádal je o pomoc, ale oni ho jen vyslechli a nechali ho v tom sami, báli se odvety nejvyššího senátora, nechtěli riskovat vše, co měli. Nechtěli pocítit hněv senátorův, byl v tom všem sám, jeho říše se řítila do záhuby, věděl, jaké plány má rada, ale všechny naděje už pohasly, neměl nic, co by mu ještě mohlo zvrátit pád upíří země.

,,Výsosti, rada se ptá, jestli budete ještě vzdorovat nebo konečně přijmete vládu senátorů a podvolíte se jejich vůli." ve dveřích jeho pokoje, kde měl vězení a nesměl z něj vycházet, se objevila hlava čarodějnice, zrádcovské čarodějnice Oelo, které věřil samotný dominanta a ona ho za jeho laskavost uvrhla málem do záhuby, zradila ho a pokud by tuhle válku přežila, musela počítat s tím, že i plazení před jejím starým dobrým přítelem nesmírní hněv a bolest dominanty ze ztráty svých synů, protože i ona měla na rukách krev dominantových dvojčat a jeho dcery.

,,Nesuďte mě, když nevíte, proč jsem to udělala." promluvila v jeho mysli a král se rychlostí blesku otočil na čarodějku za sebe, byla až tak moc mocná a silná?





Král upírů se na ni zamračil a vycenil své upíří jehly. Ona se jen usmála a přiblížila se k němu, že se dotýkala svým tělem toho jeho. Nebyla už vůbec tak škaredá jako kdysi, dokonce i dominantu kdysi uchvátil její vzhled, ale narazila na rozzuřeného Giroda, který jí zaručil šerednost, co měla předtím, ale senátor Leity a Vienes jí slíbil, že bude vypadat jako dříve, protože ona sama z neznámého důvodu nemohla použít kouzlo, aby se mohla zkrášlit. Ale jiná čarodějka jí pomohla a Oelo byla krásná dívka, velmi krásná, ani Vienes, ani Leita, žádná žena, jakou kdy spatřil, nebyla tak okouzlující jako ona. Stačil jeden jediný dotek a jeho tělo se začalo zklidňovat a poslouchat ji, ale jeho mysl se vzpírala, mračil se na tu překrásnou dívku před sebou.

,,Tak proč si ho zradila? Myslel jsem, že říkali, jak moc si ho vždy milovala."

,,A to je právě ono. Vždy jsem Roba milovala, byl mým milencem mnoho let a já přísahala, že zaručím jeho spokojený život."

,,Spokojený život, že ho zradíš a necháš zemřít jeho děti?!" Margel na ni vyštěkl, přičemž rozhodil rukama ve své gestikulaci.

,,A jaký měl předtím život? Žádný, byl otrok sebe samotného i svých dětí a ostatních vlkodlaků, vždy by se rozlámal, aby byli všichni spokojeni, ale jeho pohodlí, to bylo pro něj až poslední, ničil se a já jediná to viděla. Musela jsem ho od toho osvobodit, takže jeho rodina zmizí, ale nemusí zoufat. Družka mu budu dobrá a dám mu plno dětí a my budeme šťastni."

,,Jsi šílená..." Margel klopýtl, když slyšel její slova, nemohl uvěřit tomu, co tahle čarodějka právě teď říká.

,,Ne, jen ho miluji a pomohu mu od okovů, co má na duši. Rob patří ke mně a já k němu, i když si to nechce připustit, kdysi mě hluboce miloval."

,,Možná tě miloval jako svou přítelkyni, ale ne jako družku."

,,A co je na tom, to rychle změnit? Dělám mu službu, ale nejsem tady, abychom se bavili o tom, co mám v plánu s dominantou. Musím vyřídit vzkaz radě a říct jim, že se vzdáváte vlády nad upíří zemí. Takže, jak jste se rozhodl?"

,,Nikdy se jim nevzdám a nepokleknu před nimi. Jako král jsem se narodil a tak i zemřu." odsekl čarodějce, která se jen škodolibě usmála a pomalu odcházela z pokoje, pak se ještě zasekla a přistoupila k Margelovi, který se mračil, ale už nic neříkal. Oelo se k němu natáhla a velmi dlouze ho políbila, jeho rty byly krásně sladké a vábil ji k sobě tím svým mužským pachem upírů. Robův byl více přitažlivý, ale tohle by jí bohatě stačilo, prozatím. Spiklenecky se usmála na krále, který se tvářil stejně zamračeně jako předtím a sledoval dívku, jak ladnými pohyby, jako by byla labuť a plula po hladině jezera, odchází z jeho pokoje.

,,Ach, bože, dej mi sílu, abych ještě chvíli zůstal naživu a mohl bojovat a dělat problémy radě." Margel se podíval z balkonu na svou říši, široko daleko nebylo nic jiného než kouře z ohňů, když vojsko rady vyrazilo, aby vyčistila jejich říši a vybudovaly tak svůj nový systém vlády a poslušného lidu, co se bude třást před jejich silou a mocí.

,,Tak takhle skončí moje vláda? Moje říše bude pustošena vlastní rasou a já zemřu, aniž bych mohl tomuhle jakkoliv pomoci. Teď by se hodila pomoc vlkodlaků, Sebestiane, pohni si. Ty si ještě malá naděje, sice skoro nemožná, ale přece jenom nějaká naděje." Margel zavřel oči a myslel na svého otce, který vládl velmi jemnou rukou, byl velmi laskavý a ke všem štědrý a jeho lid ho za to miloval.

,,Kéž bych byl jako ty, otče. Odpusť mi, co jsem nucen udělat, ale pro dobro mojí říše, nemám na vybranou a musím porušit tvůj rozkaz a tvé přání, když si ležel na smrtelné loži a já přísahal při svém životě." král otevřel oči, které se mu zablýskly do krvavě rudé a pak se změnily do jeho pravé podoby, měl plán, tajný plán, který musel vyjít, jinak je se vším konec.



Černý stín se prohnal lesem, byl již skoro na konci vlkodlačí říše, za ní byl už svět lidí, který vlastně vůbec netušil, že někde na Zemi se nachází nějaká říše upírů a vlkodlaků. Tyto rasy zasahovaly pouze území Rumunska, pak část v Rusku, skoro celé území Itálie, Francie a oblast Argentiny a Brázilie z Jižní Ameriky a ze severní Ameriky to byla aspoň malá část každého státu, vlkodlaci byli tak moc adaptivní, že si zvykl na cokoliv a dokázali žít prakticky všude, upíři už takovou výhodu neměli, vlastně neměli žádnou i jejich počty se snižovaly. Říše dominanty a rady senátorů se nacházely v Rumunsku a území každého z nich bylo ve středu státu a roztahovalo se skoro až k hranicím státu, takže jen pohraniční části byli osídlené pouze lidmi, kteří o existenci těchto tvorů neměli nejmenší tušení a pokud zabloudili do jejich oblasti, byli buď zabiti, nebo přeměněni, aby neprozradili tyto tvory temnoty. Sebastian věděl, kam až může zajít ve vlčí podobě a k lidským městům mu nechybělo moc daleko, proto raději přešel do lidské podoby, aby lidé nic nepoznali. Jeho lidská podoba mu chyběla, bylo to už dlouho, co stál na dvou nohách a mohl libovolně používat ruce, spokojeně si zabručel. Uzavřel s králem upírů dohodu, slíbil mu pomoc, která je nezbytná, aby jejich válka mezi upíry a vlkodlaky skončila, jenže tady šlo o víc, než jen o boj mezi těmito rasami. Dominanta byl zrazen a oslaben, nebude dlouho trvat a jeho vlkodlačí poddaní povstanou proti němu, navíc chtějí zničit jeho družku, která je pro ně nepřítelem. A v říši upírů jde o vládu rady, která chce založit tvrdou diktaturu a odstranit právoplatného krále, vše spěje do záhuby a jediným možným východiskem je nejriskantnější plán, který kdy mohl existovat.

,,Tohle asi nepřežijem co?" Seb promluvil ke svému vlkovi, ten jen smutně zavyl na souhlas, stýskalo se mu po družce.

,,Mě se po ní taky stýská, neboj, snad ji ještě uvidíme. To je jediné, co budu chtít za tu pomoc, kterou pro obě strany dělám. Beze mě by byli nahraní a ještě jsem v tom sám s tebou." vlkodlak jen nespokojeně zaprskal, přestal myslet na svou milovanou a raději se věnoval plánu, který mu objasnil Margel.

,,Tohle nemůže nikdy vyjít."

,,Pokus je pokus." jeho vlk přece jen neztrácel naději, uklidňoval svého nositele, nic jiného pro něj udělat nemohl. Sebastian doběhl do nejbližší vesnice, nebyla nijak velká, ale byl tam znát pach vlkodlaků a čarodějek.

,,Žádný upír." aspoň to ho naplnilo o mnohem lepším pocitem, nebudou tedy žádné problémy, to si ale jen myslel. Neušel ještě ani pár desítek metrů a ovanul ho pach silné čarodějky, která ho sledovala, okamžitě byl na pozoru a jeho vlk byl připraven převzít sílu, ne jeho podobu, ale dodat Sebastianovi sílu, aby mohl čelit čarodějce.

,,Tak odhodlaný a silný." okolo něj prošla jako duch postarší čarodějka. Měla dlouhé kudrnaté vlasy plavé až světle hnědé barvy.

,,Pochcaná sláma." pípl jeho vlk a Seb musel držet smích.

,,Aspoň mé kadeře nesmrdí jako několik set nemytý čokl." odsekla mu čarodějka a Seb slyšel jen výhružné zavrčení svého vlka.

,,Ať moc nevrčí, ještě neví, co ho čeká."

,,A co nás čeká? Zabiješ mě před očima veřejnosti?" Seb povytáhl obočí a sledoval čarodějku, která se jen usmála. Měla na sobě červené obyčejné šaty, v kadeřích měla květ rudé růže. Její pleť byla skoro bílá, že by ji typoval na upíra, ale cítil její čarodějnickou krev. Její oči byly tmavě hnědé skoro až černé a sem tam měl pocit, že se jí zablesknou do ohnivě rudé, její rty byly jako krev, přesto že byla zhruba třicetiletá žena, tak vypadala velmi krásně a přitažlivě. Jeho vlk však zavrčel nespokojeností.

,,No neboj se, taky po tobě hned neskočím, to si můžeš být jist." čarodějka ho uklidnila, pak natáhla k vlkodlakovi ruku na důkaz přátelství.

,,Jsem Erea a myslím, že víš už vše, co potřebuješ vědět, takže ti nic dalšího říkat nemusím."

,,Jak ti mám ale věřit, že jsi opravdu Erea?" Sebastian povytáhl obočí a ruce si založil na hrudi.

,,Takhle." Erea na něj foukla a on upadl do bezvědomí, naposledy viděl její ohnivé oči horkého žáru, který cítil až na tváři a v čočkách měla písmenko S, které objímaly plameny.



Vzbudil se o několik hodin později a to už byl v domě čarodějky. Byl to malý prostý domek se zahrádkou, ale byl velmi útulný. Vlkodlak si protřel oči a chytil se za spánky.

,,Bolí tě hlava co?"

,,Co si mi to udělala? Proč jsem omdlel?"

,,Dala jsem ti do hlavy mapu, která tě zavede tam, kam potřebuješ. Znám Margela a znám i dominantu, i když ten by mě asi zabil, kdyby mě našel, ale můžeš mi věřit."

,,Náš vůdce by tě zabil a já ti mám věřit?"

,,Ano. Rob mě nenávidí, protože držím tajemství jeho rodiny pod zámkem, ale kdykoliv ho můžu vypustit ven. Jsem strážkyně Sarcova trojúhelníku." při těchto slovech se mu nechtělo věřit, že opravdu tahle žena existuje, ale Margel o ní mluvil, přesto si připadal jako šílenec.

,,Nezešílel si, je to tak. Opravdu jsem Erea, strážkyně Robovy noční můry a Treyovi myslím taky, stejně jako všech ostatních bytostí."

,,Můj bože, takže ta legenda nelhala a je to pravda. Když o tom Margel mluvil, myslel jsem, že je to jen tajné zakódování mluvy, aby zrádci v jeho říši nevěděli, o čem přesně mluví. Myslel jsem, že tady najdu něco mocného, co nám pomůže, ale že zrovna tohle, to by mě nikdy nenapadlo."

,,To nikoho, je to tajné a přísně zakázané o tom mluvit, pokud by byl náznak, že se o tom někdo zmíní a to ne doslova, je s ním amen." Erea se nevesele usmála a neustále si hrála s přívěskem, co měla na krku. Byl to stříbrný řetízek se safírově lesklým kamenem, který připomínal tvar slzy.

,,Kdo tě uvěznil? Slyšel jsem, že Erea žila za doby Robova otce, takže pokud si to ty, tak si ještě starší než sám dominanta. Každá čarodějka je smrtelná a dožívá se lidského věku, takže by si měla být dávno mrtvá, takže jediné mé vysvětlené je, že tě někdo spoutal na věky, aby si žila."

,,Nespoutaly mě na věky, ale jen do doby, než se spojí Sarcův trojúhelník, teprve tehdy zemřu. Na tohle jsem čekala přes sedm tisíc let a teď konečně přišlo vysvobození, ráda ti pomůžu i Margelovi s Robem, ale chci za to krev jednoho z dominantových blízkých." čarodějka zasyčela a vražedně se podívala na řetízek na svém krku.

,,To je to, co tě poutá. Ten řetízek nemůžeš sundat, on tě drží toho prokletí, ale kdo tě dokázal spoutat, když si nejstarší čarodějka?"

,,Přemýšlej, kdo by mohl." Erea se podívala na Sebastiana a nechala ho přemýšlet, vlkodlak jen pokrčil rameny.

,,Bratr Roba, jeho vlastní bratr, který stále žije."

,,Blbost."

,,Ne, není. Rob zabil svého otce a bratry, ale jednoho nechal, věděl, že se mu bude hodit jeho pomoc a potřeboval, aby při něm někdo stál, někdo, komu může bezmezně věřit. Jediný, kdo může spoutat silou tak starou čarodějku jako já je orduk nebo temná síla, ale ta po smrti Robova otce zmizela."

,,Ale my máme jen tři orduky. Jeden je už starý muž na smrtelné posteli, každou chvíli zemře a vždy byl velmi laskavý ke všem, miloval vše živé, neublížil by ani mouše. Pak je tu malá Sun, která je příliš malá a nezažila tě, v tom případě už zůstává jen..." Sebastian vyskočil ze židle, nemohl tomu uvěřit. Nemohl se smířit se skutečností, že je to tak.

,,Ano, Sebastiane, Trey je bratr Roba a to on mě spoutal, to on přišel s tím plánem. Vím, že je to tvůj dobrý přítel, ale já kvůli němu trpěla, chci teď ty roky života bez duše zpět, chci by trpěl, aby orduk poznal, že zahrávat si s vůlí času a přírody se nesmí. To je má podmínka k tomu, abych ti pomohla. Máš na výběr, zítra ráno mi řekneš, jak ses rozhodl."

,,Copak mám na výběr, vrátit se nemohu." Sebastian byl v koncích, těžce dosedl na židli, kde seděla vzpomínal na příběh Treye, který si vymyslel, aby odlákal pozornost, že je jeden z nejstarších vlkodlaků na světě.

,,A já ti vždy věřil."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elfka Elfka | Web | 18. února 2015 v 10:13 | Reagovat

mazec tak tohle je proste mazec pani nikdy sem enbyla tak napnuta chudak Seb

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama