35. Vlkodlačí druh a upíří družka

4. března 2015 v 8:46 | Anies |  Vzkřísení

35. Vlkodlačí druh a upíří družka



Upírka k němu zvedla pohled, jemně se usmála, ale její nervozita musela být cítit daleko, protože vlk sebou ošil, když se přibližoval a ona byla čím dál tím víc nervózní. Cítil její strach a obavy, sedl si těsně vedle jejího těla, ležela nahá na pohovce, která byla celá prosáklá krví, ale nic lepšího po ruce neměli. Seděl u jejích stehen a měl dokonalý výhled na její tělo.

,,Vrať mi Roba." byla to jasná podmínka, jen se ušklíbl. Zdálo se, že ještě nepochopila, kdo je tady ten dominantnější a kdo koho ovládá.

,,Prvně já a pak on."

,,Ne...vrať mi ho, nebo odejdu." Vienes se zvedla na lokty a když se stále vítězně usmíval, protože se nechtěl vzdát a podmanit, upírka se jen usmála.

,,Dobře, když jinak nedáš." odsunula se a zvedla se s pohovky, ale silná ruku ji strhla zpět na pohovku a tentokrát pod jeho nahé tělo. Vlk se nechtěl vzdát, ale nakonec přece jen poslechl dívku pod svým tělem.

,,Ale nepřestane, dokud já neřeknu, že stačí." zavrčel a dominantovy oči se změnily na oříškově hnědé. Jen, co přišel k sobě, odskočil od upírky a vzdálil se co nejvíc to šlo.

,,Ne, to neudělám! A nehodlám se o tom bavit!" byl to jeho povýšený a rozhodný hlas, bylo vidět, že nehodlá smlouvat a nenechá se prosit. On skončil, jak s ní, tak i se svým vlkem.





Vienes si jen povzdechla a vydala se k němu pomalým krokem, vyděšeně se na ni podíval, chtěl už zakřičet, ať jde pryč a nechá ho tak, ale ona promluvila první.

,,Ještě než něco řekneš, tak mě chvíli poslouchej. Jednou k tomu muselo dojít."

,,Ne, nemuselo. Bez tvého souhlasu bych si tě k sobě nepřipoutal."

,,Ale bylo by to časem nezbytné."

,,Ne, jsem dominanta."

,,Který má své povinnosti vůči ostatním, já to vím. Ale dominanta nesmí mít jen milenku, pokud si jeho vlk našel družku, tak musí družku mít zcela pro sebe a připoutanou k sobě a ona ho. Robe, oba dva víme, že by to přišlo, copak si to nechtěl?"

,,Nechtěl nebo jsem v to nedoufal?" zeptal se zmučeně sám sebe, byl na pokraji sil, poprvé v životě se cítil na dně. Neměl sílu se sebou bojovat, dokonce ani nevěděl, co vlastně nyní skutečně chce. Jeho mysl byla zmatená, přesto se snažil uvažovat racionálně, jako to dělal po celý svůj dosavadní život.

,,Ano, měl si mě za měsíc vrátit, ale ten utekl rychle a vše se mezi námi změnilo. Ty si opravdu nedoufal, že bych chtěla být s tebou na věky?"

,,Popravdě? Ne, nevěřil jsem v to a teď mám udělat to, po čem jsem tak dlouho toužil, ale já ti to nemůžu udělat, prostě nemůžu." konečně k ní vzhlédl, s laskavým úsměvem mu položila dlaň na tvář, kde si ji přidržel a zavřel na chvíli oči, dokud k němu znovu nepromluvila.

,,Já chci, aby si to udělal. Žádám tě o to. Prosím, udělej to a já budu tvou a ty mým, konec schovávání, už žádné, co by kdyby...teď už to bude fakt." Vienes se k němu naklonila a políbila ho na rty, netrvalo dlouho a po několika polibcích začínal podléhat její svůdné magii, kterou jeho družka měla a dokázala proti němu využít, aby ho dostala tam, kam chce. Roztáhla mu kolena od sebe, aby si mohla na něj obkročmo sednout, normálně by měl erekci hned, ale dnes s ní bojoval, stále tam hluboko uvnitř bojoval sám se sebou. Upírka mu obtočila nohy kolem boků a natiskla se na jeho tělo, když se spolu líbali. Jeho ruce si dala na boky a své ruce dala za jeho krk, kde ho laskala ve vlasech. Rob začínal propadat touze vlka a sebe sama, vždy to chtěl Vienes udělat, chtěl si ji označit za svou, ale bránil se tomu pocitu, teď už bylo těžké couvnout.

,,Můžeš litovat."

,,Jediný, kdo může litovat toho spojení, si ty. Nevíš vůbec, co jsem zač." škodolibě se usmála a divoce vplula jazykem do jeho úst, kde ji ochotně přijal. Rukama si upírku nadzvedl a polibky sunul od jejího krku k ňadrům, kde se zastavil a laskal je. Vienes se na něj podívala a přemístila se s ním na pohovku, kde mohli pokračovat. Dominanta věděl, že upírku dokáže uvolnit a připravit, když ji bude škádlit na prsou, což taky dělal. Hrál si s ní, ještě se ovládal, ovládal svou divokost a žízeň po těle dívky, ale dlouho to už nevydrží. Jemně líbal její kopečky a párkrát zkousl její bradavku, Vienes ležela se zakloněnou hlavou a škádlila ho ve vlasech. Byla již dlouho připravená na Roba, ale on si s ní hrál a ne a ne se posunout dál, normálně byl nedočkavý on, ale dnes tuhle roli zastala ona. Vyprostila nohy zpod jeho těla, obě obtočila kolem jeho boků, takže teď cítila vlkodlakovu erekci přímo kousek od její pochvy. Vienes zvedla hlavu a setkala se s polibky dominanty, ten se pak přesunul na její krk, ale ne na moc dlouho, neboť upírka chtěla jeho krk, milovala jeho silnou mužskou vůni. Jemně ho kousala zuby do jemné kůže na krku a pak ho jemně škrábla špičákem, ihned se mu spustil pramínek krve, ten ona oblízla a podívala se vlkodlakovi do očí. Jemně se na ni usmál a rukama zajížděl po jejím těle, zatímco líbal její bříško. Jednou rukou se vrátil k jejímu boku, tou druhou sjel k její vnitřní straně stehna, byl již blízko, ale upírka se zvedla na lokty a odstrčila mu ruku.

,,Nehraj si se mnou a už mě dělej." byl to rozkaz, dominanta se musel usmát, většinou on dával rozkazy a velel, ale dnes byl v jejím zajetí on.

,,Ať je tedy po tvém." sladkým hlasem zašeptal k jejímu uchu a tvrdým přírazem do ní vnikl, Vienes to nečekala a zaklonila se bolestí, Rob se polekal, ale upírka ho posléze vybídla dál.

,,Jsi si jistá? Ještě nejsem v tom, můžu se přinutit couvnout, pak už to nebude možné." byl to zase ten nejistý hlas Roba, když si nebyl jistý, jestli má nebo nemá. Bál se, že by udělal něco, co by nechtěla, ale ona už teď s jistotou věděla, co skutečně chce.

,,Chci tebe Robe, navždy." políbila ho na krk a pak si zase lehla, on ji přikryl svým mohutným tělem a začal se v ní pohybovat, nejprve pomalu, ale Vienes toho pořád neměla dost a on sám už vůbec ne, takže nakonec do ní tvrdě přirážel. Neustále však kontroloval, jestli nepřekročil hranici a nezpůsobuje jí bolest, přesto věděl, že tomu nedokáže na dlouho zabránit. Zatím to byl on, ale až převezme vládu vlk, Vienes si vytrpí několik minut, které pro ni budou jako roky, ale nechtěl ji děsit. Sama si vybrala, že to chce, a tak mlčel, i když neměl čisté svědomí a nesl pocit viny, který se s každou minutou zvětšoval. Z jejich milování se stalo divoké šukání, takže neměl pochyby, že jdou slyšet daleko, ale to je nezajímalo. Upírka ho neustále nutila k větší aktivitě a sama ho škádlila víc, než chtěl dopustit. Ještě chvíli v ní jezdil, zatímco ona se svíjela slastí pod jeho tělem, ale pak už musel dostat uvolnění, a tak v ní dosáhl orgasmu. Zatnul drápy do její kůže na bocích a zuby se zakousl do její kůže na krku, projel velmi hluboko, ale čím víc pod kůži, tím silnější spojení. Vienes při proniknutím ostrých zubů do kůže vykřikla bolestí, drápy zaryla do jeho kůže na zádech a snažila se na tu bolest z jeho vlčích zubů nemyslet. Přesto to cítila velmi silně a snažila se zklidnit srdce, které tlouklo jako o závod. Nakonec viděla jen rozmazaný stín Robovy tváře, když upadala do bezvědomí. Za chvíli však nabrala síly a otevřela oči. První, co ucítila byla palčivá bolest na její pravé straně krku. Opřela se o lokty, odhrnula si vlasy a dívala se na pokousanou kůži, rána byla hluboká, ale nijak nebezpečná.

,,Copak si myslíš, že bych ti ublížil víc, než bylo potřeba? Nechci tě přeci zabít, chci si tě označit a žít s tebou." vzhlédla za hlasem, Rob se skláněl nad ní, rty celé od krve a potůčky mu ještě stékaly po bradě. Vienes přestala zkoumat svou ránu a přinutila ho, aby se opřel zády o pohovku, sama na něj nasedla, dlouze vzdychl. Políbila ho jemně na rty a setřela mu krev z tváře, ještě nebyla jeho vlka a tím pádem jich obou.

,,Chceš ještě pokračovat? K základnímu spojení došlo, nemusím nechat kontrolu jemu." Rob pohladil upírku po levé straně krku, tam kde nebyla kousnutá. Přidržela si tam jeho ruku a spokojeně se usmála.

,,Jen ho nech...nech ho vystoupit, když jsem zkrotila tebe, pak zkrotím i ho." jemně zkousla jeho bradu a projela prsty Robovo strniště vousů, které na něm tak moc milovala. Její poznámce se začal smát.

,,Dobrá, tak to zkus, ale nikomu se to nepovedlo. A to už jsem měl dvě ženy před tebou." přesto poslechl a odstoupil dozadu, nechal v sobě kolovat sílu vlka, který převzal částečně kontrolu nad jeho tělem, ale Rob hlídal hranice. Dominantovi oči byly nyní jasně žluté s chtíčem po dívce, v které už byl. Upírka se usmála a sama zahájila jízdu, dělala pomalé dlouhé tahy. Vychutnávala si nadvládu nad jeho tělem, když ona udávala krok a tempo. Vlk nebyl na klidné milování, ona ho tak trestala za Roba. Netrvalo dlouho a brala ho do sebe rychleji a rychleji a než se nadála, tak ležela na krvavé podlaze pod jeho tělem. Dělali to v krvi, které obtékala upírčino tělo, ale jim to nijak nevadilo. Vlk ji otočil zády k sobě, vlci to tak dělali, byli na to zvyklý a Vienes to čekala, proto vlka nechala, aby ji ovládl a byl tím dominantním. Roztáhl jí nohy do široka od sebe a začal do ní divoce bušit, dívka vzdychala a nakonec hlasitě sténala, když do ní znovu a znovu zajížděl, třel o její stěny a netrvalo dlouho a dosáhla orgasmu, vlk jen spokojeně zavrčel a za chvíli se do ní udělal, přičemž obnažil své tesáky a zakousl se do stejného místa jako předtím Rob, pevně chytil její rozdrásané maso a zaryl do něj ostré zuby. Jeho divokost však způsobila, že Vienes vykřikla neskutečnou bolestí, protože jí vyrval i kus masa. Vlk se rázem zklidnil a ihned položil ruku na její rozdrásaný a celý pokousaný krk, dominantovy oči se měnily do jeho pravé hnědé barvy.



Držel ruku na dívčiném krku a nakonec se kousl do zápěstí a přinutil ji napít se jeho krve. Její kůže se začala obnovovat, ne zcela, ale aspoň se zacelily nejhorší rány. Rob si lehl na bok vedle ní a políbil ji na rty, hladil ji po tváři a sem tam zajel k jejímu rozdrásanému krku, který neustále kontroloval.

,,Nic mi není, jsem v pořádku." usmála se na něj, bylo vidět v jejím obličeji spokojenost.

,,Ale já ne, kdybychom to nedělali, tak-"

,,Tak nejsem tvoje družka a ty můj druh. Takhle jsme zpečetili pouto mezi námi, tohle přežiju, není to smrtelná rána." podívala se do jeho tváře, jen zakroutil hlavou a pobaveně se usmál.

,,Ty mi vždy musíš nějak vzdorovat že? To by si jinak nebyla ty."

,,Zdá se, že mě už znáš."

,,Na to, abych tě poznal celou a se vším všudy ,budu mít teď moc času." Rob se usmál a přejel prsty k jejím ňadrům, viděl povytažené obočí dívky, která tím jasně naznačovala, jestli by ještě mohl.

,,Samozřejmě, ale ty myslím ne." popichoval ji, ona ho jen pleskla po hrudi a když si lehl tělem na zem a zašpinil si ho i s vlasy od krve jako měla ona, hlavu si položila na jeho hrudník, prsty ho jemně hladila po tváři a on ji po boku, kde měl ruku. Vienes zívla, byl vidět jeho pobavený pohled, ale věděl, že jen díky ní je zase zpět, jeho vlk byl zklidněn, ovládla ho. Nejstaršího vlkodlaka na světě dokázala po tolika letech zkrotit upírka. Musel se té ironii zasmát, ale byla to pravda, byl hned o něco klidnější a dnes v noci mohl jít spát s klidem na srdci, protože nebude chtít nikoho zabít.

,,Nepřemýšlej o tom, ano?" ozval se její hlas, úplně zapomněl, že po spojení s družkou má přímou cestu do jeho mysli.

,,Promiň...dobrou, zlato."

,,Dobrou noc, Robe." normálně by si s ním ještě povídala nebo se s ním mazlila, ale dnes toho měli oba dost a potřebovali odpočinek. Zavřel pomalu oči, ale cítil, jak zvedá hlavu a hladí ho po hrudi.

,,Robe?"

,,Hm...? Ano, Vienes?" otevřel oči a upřel je do těch jejích, dívala se vážně, proto se nadzvedl a pohladil ji po bradě.

,,Trápí tě něco?"

,,Jen, že teď bude všechno jinak, a tak jsem..." zasekla se a on se začal obávat toho nejhoršího.

,,Začínáš litovat?"

,,Ne, ale neuvědomila jsem si to, až teď mi došlo, co jsme udělali." Vienes sklonila pohled bokem, ale jeho silná paže se natáhla k jejímu obličeji a otočila ho k sobě.

,,Tak co se děje? Nelíbí se mi, že tě něco trápí a neodložíme to do zítřka." ihned zavrhl nápad, který chtěla již navrhnout, jen povytáhl zvědavě obočí a čekal, co řekne.

,,Vím, že je to brzy, když tě zasáhla taková rána a asi by si na to ani nepomyslel, ale víš, co je za měsíc?"

,,Kam tím míříš?"

,,Je úplněk a to znamená-"

,,Úplněk byl včera."

,,Byl, ale dnes je taky. Je rok čtvercia, bývá jednou za deset let a tato doba nastala právě teď, takže vlastně úplněk není jeden den, ale čtyři. Chápeš?" upírka se podívala do tváře dominanty, který to zcela jasně ihned pochopil, věděl přesně, kam tím mířila.

,,Proboha..." znepokojeně vydechl, oba se podívali na jasně kulatý měsíc na obloze, vůbec si toho nevšimli a teď už bylo příliš pozdě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aly Aly | E-mail | Web | 10. března 2015 v 21:19 | Reagovat

Moc hezky napsané :))

2 Anies Anies | 5. dubna 2015 v 18:59 | Reagovat

Děkuji, jsem ráda že se líbí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama