36. Útok

18. března 2015 v 8:48 | Anies |  Vzkřísení

36. Útok



,,Jeho výsost se pořád nechce vzdát své vlády." promluvila jako první čarodějka.

,,To se dalo tušit, že si postaví hlavu. Má to po své matce." nejvyšší senátor se zachmuřil a podepřel si bradu sepjatýma rukama.

,,Tak co tedy-" v jeho větě ho vyrušilo rozražení dveří senátorovou vlastní gardou, která donesla již očekávané zprávy.





,,Omlouváme se pane, ale musíme vám podat zprávu, že celá naše říše byla podmaněna a každý se vám klaní a přijímá vás na místo krále Margela. Ti psy se bojí, proto se radši podřídí než bojovat o svou svobodu." velitel senátorovy gardy se do široka usmál. Senátor ho několik desítek let neviděl, ale teď ho povolal zpět, byl tím nejvěrnějším a nejkrutějším mužem, kterého potřeboval mít pod sebou, aby zlomil aspoň nějaký odpor v jeho dcerách a především v jedné noční můry a opětovný strach. Senátor se však dnes na svého velitele gardy neusmíval, pouze se zamračil.

,,Ale neseš mi i špatné zprávy, co?"

,,Ano. Je mi líto pane, ale poslední z našich nejchudších měst stále odolává a nechce se vzdát. Navíc jim přišla pomoc ze sousední říše."

,,Cože?! Vlkodlaci pomáhají našim poddaným, neslýchané!" senátor zuřivostí odhodil stůl a vztekle vstal. Jeho oči plály hněvem, chtěl teď někoho zabít, ale jediný její dotek ho rázem zklidnil.

,,Klid, otče. Nemají šanci, jejich dominanta je určitě stále bez sebe, takže nemají už žádnou šanci na výhru téhle války. Nebude dlouho trvat a budeme vítězi. Já dostanu našeho krále za manžela a budu vládnout spolu s tebou místo něj a on," ukázala prstem na velitele gardy svého otce, ,,dostane taky to, po čem tak moc touží." Meara se zle usmála a políbila otce na tvář, který se taktéž usmál a pokynul Oelo s velitelem své gardy, aby odešli a splnili jeho další rozkazy.



Ráno odjížděl z hlavního města a odpoledne stihl přejet celou říši až k městu, kde bylo obléhaní. Jeho pán, který bude brzy vládce ho žádal, aby mu dal co nejdříve tohle město s otevřenou bránou dokořán a přijali jeho vládu místo krále Margela, který byl označen za zrádce, když se spikl s vlkodlaky a snažil se spojit dvě říše v mírumilovnou pomoc mezi oběma, když se tohle dozvěděl králův lid, označil krále za zrádce a žádali senátora o popravu Margela. Pravdou ale zůstávalo, že král byl nevinen, senátor jen na něj svalil vinu a nechal lid, aby rozhodl o osudu jejich krále. Senátorovi tedy vše vycházelo, až na vzpurné upíry v nejsevernějším městě jejich říše, které leželo skoro na hranicích se sousední říší a vlkodlaci překračovali silnou zeď na rozkaz Kata, který jednal na místo svého pána, dominanty. Velitel senátorovi gardy byl zde velitelem, jeho muži používali střelné zbraně, jak bylo normální pro 21.století, ale on věděl, že na druhé straně je i velitel vlkodlaků, Kat, který stejně jako on ctil zásadu boje s mečem v ruce, proto se držel starých pravidel, byl již dost starý a nerad si zvykal na nové a moderní věci.

,,Můj pane?" z přemýšlení ho vytrhl jeden z jeho věrných mužů, co mu vždy stáli po boku.

,,Svolejte muže a zaútočte. Je mi jedno, kolik padne našich mužů, ještě dnes musí být Ukalmo dobyto. A pak budeme postupovat dál až do říše těch čtyřnohých nestvůr a i je obsadíme a vyhladíme, ti co přežijí, půjdou do našich her, ať se porvou o svůj holý život." upír se zazubil a byly vidět jeho dlouhé jehly, které nikdy neschovával, on je nemohl schovat, jelikož vypil tolik krve, že byl na ni tak vázaný a bez ní by dlouho nevydržel.

,,Tak slyšeli jste, vy slečinky, hrabě Gelmut dal jasný rozkaz, tak do boje, zaútočte a obsaďte město!" ozval se hlas velitele vojska, který vyjádřil rozkazy velitele gardy senátora.

,,Do večera je město naše, pane." usmál se jeden z upírů a hrabě ho poplácal po rameni.

,,A i ona bude má." zlověstně se usmál velitel senátorovi gardy, hrabě Gelmut.



Bylo pozdě večer, měsíc stále svítil ve své podobě úplňku, doba čtvercia nastala. Sepjal tiše ruce a modlil se za všechny své přátele, které miloval a kteří se mu snažili pomoci, nejvíc však myslel na Sebastiana a přál mu hodně štěstí při úkolu, který nemůže splnit.

,,Nemůže se to povést." zašeptal a otevřel oči, jelikož uslyšel přibližující se kroky, stál však dál v klidu a bez hnutí, nehodlal se vyrušit ze svých modliteb, ty znal, od svého otce a přestože byl upír, i on věřil a přál si, ale už to byla dlouhá doba, komu by své slova mohl říct a kdo by ho vyslyšel.

,,Co se nemůže povést?" stoupla si vedle něj čarodějka. Jen se na ni zamračeně podíval a dál se díval do kraje, který byl zničen vojskem, když si šlo podrobit jeho lid, ten ho ke všemu ještě nenáviděl, protože věřil, že je zrádce a chce se vzdát vlkodlakům, dát jim mír a tím pádem jim přenechat i svou zemi s osudem upírů v říši, to on ale nikdy neplánoval. Se Sebastianem vymysleli tajný plán a nikdo kromě nich a ještě jednoho věrného přítele o tom nikdo nevěděl a bylo to tak lepší.

,,Co chceš, Oelo?" Margel se konečně otočil na opět překrásně oblečenou a vypadající čarodějku, co stála jen kousek od něj.

,,Chci s vámi mluvit, můj králi."

,,Nejsem tvůj král, nejsem už ničí král."

,,Dobrá, ale můj jste pořád, protože jen králové se mohou rovnat bohům i jejich kráse." sjela rukou na jeho zadek, Margel se k ní naklonil a zamířil k jejímu uchu.

,,Chceš mě?" jemně ji kousl na krku a otřel se jazykem o její bradu.

,,To záleží na tom, jestli mi dáte slova, které chci slyšet." rukama chytila jeho obličej a líbala ho na krku.

,,Ne, nedám." vítězně se usmál, bylo vidět, jak to čarodějku dopálilo, ihned se od něj odtrhla a její oči svítily zuřivostí.

,,Nedáte? Vy si se mnou zahráváte, králi. Mohl jste být mým králem, ale vy mě jen provokujete a ve skutečnosti mě nechcete." Oelo pohodila svými krásnými dlouhými vlasy a šibalsky se usmála na krále upírů, co se stále nechtěl vzdát a poddat se nikomu.

,,Máš pravdu, jen jsem chtěl z tebe něco dostat, prokoukla si mě, budu si muset zavolat někoho, koho pak dostanu na svou stranu. A ne, s nepřáteli nechci nic společného mít, i kdyby jste mě mučili a vyslýchali, jak chtěli." všiml si teprve jejího škodolibého úšklebku a mírně se otřásl, tohle se mu nelíbilo.

,,Opravdu, i kdybychom vás mučili trochu jinak? Jak chcete, řekl jste si o to sám a já to už nemůžu vydržet, je to už velmi dlouhá doba, co jsem takhle někoho svírala ve své moci." Oelo se jen usmála a když se chtěl Margel obořit, bylo už pozdě. Zasáhl ho silný výboj do hlavy a sevřel jeho mysl, chytil se za hlavu a jedním jejím máchnutím ruky byl odhozen přes celou svou místnost, zastavil se až o postel, kam dopadl.

,,Teď povedu útok já a budu útočit velmi agresivně." Oelo zatáhla závěsy v králově komnatě a vydala se pomalým krokem k němu. Upír se snažil osvobodit od její nadvlády nad vlastní myslí, ale další silná rána ho přiměla klesnou na postel a svírat se v bolesti, kterou mu čarodějka způsobovala. Otevřel oči a všiml si, že je bez oblečení a čarodějka nad ním klečí připravena ho vzít do svého těla. Rozšířil oči leknutím, ale pak se zasmál, jeho mysl už byla volná.

,,To neuděláš. Pokud si myslím, že chceš se mnou sex a následní vyvrcholení, tak tě musím varovat, protože tě při tom zlámu. Budeš to riskovat? Nemáš šanci moji touhu tě zabít přežít." ještě chvíli se smál, ale pak mu to došlo, nemohl hýbat tělem, čarodějka se přesměrovala z jeho mysli na jeho ovládání těla. Margel se podíval na čarodějku, ale ta na něj dosedla a projela jeho penisem do svého těla, upír zaklel, ale bylo pozdě, nemohl s ní bojovat. Přesto na ni syčel, i když na něm divoce jezdila a užívala si tahů jeho ztopořeného penisu, který do ní lehce klouzal a plnil ji krásným pocitem. Čarodějka hlasitě vzdychala a rychle proti němu přirážela, pak na chvíli zastavila a líbala jeho krásně bledou a svalnatou hruď, chtěla mu dát šanci.

,,Chceš ovládat své tělo sám, když si tak krásně tvrdý v mé kundičce?" zkousla jeho kůži na bradě, král se na ni neustále mračil, ale nesyčel na ni ani nepoužíval sprosté výrazy jako předtím, když začala své mučení a pro ni samotnou začala slast a po dlouhé době i uvolnění. Král mlčel, ale v duchu zvažoval své možnosti. Buď se nechá šukat proti své vůli, nebo z toho bude moct vytěžit, že do ní bude tvrdě přirážet a třeba jí způsobí bolest a možná i něco víc, proto se rozhodl rychle.

,,Odevzdáš se mi celá? Budu moci v tobě vyvrcholit a užít si i tvého orgasmu? Sám jsem dlouho neměl do koho zasunout." opatrně na ni tlačil, aby dosáhl svého.

,,Ovšemže, když mě budeš hezky šoustat." Oelo uvolnila mírně jeho tělo a on ji okamžitě přetočil pod sebe, ona však zůstávala klidná, i když se jí divoce zvedal hrudník, za to on skoro vůbec neměl potřebu se vydýchat. Dal své ruce za její hlavu a začal do ní přirážet, nejdříve pomalu, ale pak zrychloval a přitvrzoval, až ji divoce dělal a silně do ní bušil, ale nebylo vidět, že se jí to nelíbí, čarodějka pod jeho tahy akorát hlasitě sténala, líbilo se jí to. To krále vytočilo k nepříčetnosti a vzpomněl si na jednu radu, co dostal od jednoho zkušenějšího muže už před lety. Jen se usmál a rychlostí blesku do ní silně přirazil, Oelo vykřikla bolestí a prohnula se. Ihned se podívala na Margela, který se jen usmíval a než stihla něco říct, tak to zopakoval a pak ještě několikrát, že se čarodějce spustily slzy z očí, i on toho měl dost, nelíbilo se mu někomu ubližovat, obzvláště dívce, ale byl k tomu dohnán a přinucen. Dlouhou dobu ji takhle mučil ve své moci, jezdil v ní tak silně a tvrdě, že ho začala prosit, ať ji už nechá.

,,Řekni mi, co chci a nechám tě." Margel se uklidnil a zůstal v jejím těle bez pohybu.

,,Senátor dobyl říši, Ukalmo dnes v noci padlo a skoro všichni byli pobiti, nepřežil skoro nikdo ze strany našich nepřátel."

,,Co plánuje dál? Postupovat do říše dominanty a co dál?" Margel povytáhl obočí, věděl toho víc, než se na první pohled zdálo a byl velmi bystrý muž, který byl i silným bojovníkem, jen to nikdy neukázal.

,,Ano, upíři půjdou a budou dobývat říši vlkodlaků po kouskách až nezbude žádný silný nepřítel a oni ovládnout svět, ale to není celé. Senátor plánuje ještě jednu věc."

,,A jakou?" Margel se podíval na Oelo, která stáhla rty do linky a zamračila, nechtěla už nic říct, proto se dal do pohybu a opět do ní silně přirazil.

,,Jakou?"

,,Řeknu ti to, jen už přestaň." Oelo se na něj podívala a on poslechl, přičemž dál čekal, co mu řekne.

,,Senátor ví o vašem plánu. Ví, že jste poslal jistého Sebastiana, aby našel Ereu, přivedl Dereca a probudili Sarcův trojúhelník. Oba víme, že jenom taková síla může zastavit armádu silných upírů, zastavit senátora a nastolit možná mír. Derec a Trey jsou s Ereou jediní, kdo můžou probudit Robův strach, ale to už víš. Jen chci říct, že senátor už poslal své upíry, aby našli vlkodlaka a tu čarodějku a zabili je a tajemství tak zůstalo navždy zapečetěné tam, kde je."

,,Ještě něco víš?"

,,Ano. Senátor ví, že obsadí většinu vlkodlačí říše a dominanta tehdy vytáhne proti němu, ale dominanta prohraje."

,,Dominanta se nedá jen tak porazit."

,,Ne tak lehce, ale dá. Zaútočí na jeho srdce...chystá totiž překvapení pro jeho dceru, myslím, že sám tušíš, co má v plánu." Oelo se podívala Margelovi do očí, který si prohrábl vlasy rukou, tohle nečekal. Jen si povzdechl, věděl, že jeho plán byl dobrý, ale plán senátora byl lepší, zase byl o krok před ním a on prohrál.

,,Výsosti, slíbil jste mi, že mě necháte." Oelo dala králi ruku na hrudník, on se k ní s úsměvem otočil.

,,A proč to děláš ty? Opravdu tak moc toužíš po dominantovi?" zůstával v jejím těle, takhle byl totiž v nadvládě a čarodějka byla mocná, proto ji nechtěl dát hned možnost, aby ho pak zabila, kdyby se mu chtěla pomstít za to, že ji doběhl a ublížil jí.

,,Ano, ne...já nevím. Vždy jsem ho milovala, ale když jsem zjistila plán senátora a přemýšlela jsem nad tím, došlo mi, že Rob se Vienes nikdy nevzdá a kdyby zemřela, možná by zůstal naživu, ale žil by mrtvý život, změnil by se a já ho budu vždy milovat, i když s ní nebudu, hlavně když bude šťastný." Oelo začínaly téct po tváři slzy, ale král jí je setřel.

,,Tak proč stále zůstáváš na této straně?"

,,Protože dominanty mi nikdy neodpustí a když ho nemůžu mít, nechci se trápit na věky. Zůstávám, aby mě čekal trest smrti za zradu, chci zemřít, když uvidím, že on je naživu a pomůžu i tobě, aby si utekl a donesl mu zprávu, mému milovanému Robovi." Oelo se podívala na krále Margela, který chápavě přikývl a odtáhl se, Oelo se zvedla na lokty, ale král do ní jemně pronikl. Čarodějka zavzdychala slastí, ale pak se vyděšeně podívala na muže nad sebou.

,,Každý potřebuje čas od času si pořádně užít a mě to chybělo taky, navíc si mi pomohla. A taky se mi líbí být po dlouhé době v tak krásně vlhké kundičce." políbil ji na krk a ještě chvíli se v ní opatrně pohyboval, než dosáhl orgasmu a ji přivedl k vyvrcholení taky. Oba dva ztěžka oddechovali, pak se Margel zvedl a s úsměvem políbil čarodějku na rty.

,,Děkuji za vše, tohle je dík do krále upírů." oblékl se a zmizel ve stínu závěsů, za kterými byl balkon.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miky Miky | 22. března 2015 v 1:08 | Reagovat

Kapitolka se ti vážně povedla :) a nejen ta. Honem, prosím, přidej další...

2 Anies Anies | 22. března 2015 v 9:51 | Reagovat

[1]: Děkuji jsem ráda, že se líbí a myslím, že mi tady chodí dílečky každý týden, ale jenom se to střídá..jeden týden vlkodlaci, dlaší orlové a pořád dokola :D

3 Miky Miky | 22. března 2015 v 15:15 | Reagovat

Nemáš za co :) jen hold, jsem dosti netrpělivá. Píšeš prostě úžasně. :-) Hlavně tvá slovní zásoba, je pro mě jako pohlazení po duši. Na to já jsem pes :)

4 Anies Anies | 5. dubna 2015 v 19:05 | Reagovat

[3]: Děkuji, jsem ráda, že se ti líbí moje slovní zásoba a jak píšu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama