37. Bezmoc 1/2

1. dubna 2015 v 1:30 | Anies |  Vzkřísení

37. Bezmoc 1/2



Rob vystřelil ze země na nohy, pak se otočil se zděšením v očích na upírku, která seděla na zemi a nehty projížděla v husté krvi, kde si ji vzal předtím jeho vlk. Věděla, že chce, aby se na něj podívala, ale ona nemohla. Udělali něco a neuvědomili si, co to bude mít za následky. Ještě několik dlouhých minut čekal, ale pak už to nevydržel a promluvil k ní: ,,Vienes..." ale ona byla k němu stále zády, jen zvedla hlavu, aby se podívala na stříbřitě zářící kulatý měsíc na obloze.

,,Vienes!" tohle byl už příkaz se zoufalstvím v jeho hlase, proto se zvedla a otočila se k němu.

,,Je mi to líto, Robe. Já ti nechtěla-"

,,Co si nechtěla? Vienes, neobviňuj se, i já si toho měl všimnout. A navíc, mě to vadit nebude, spíš myslím, že ty se s tím teď musíš smířit. Mám pravdu, že ano?" při jeho ukončení věty, když řekl, že ano, věděla, že zase je o krok napřed a že ví přesně, co si ona myslí. Chtěla něco říct, ale pak to uslyšela. Slyšela dlouhé vzdechy, poznala ten hlas, oči se jí rozšířily zděšením. Podívala se na Roba, který si v rychlosti blesku natahoval kalhoty, ona však jen sebrala župan, co tam byl a vyletěla z místnosti.

,,Vienes...počkej, oni..sakra!" zaklel dominanta a vyřítil se za ní.





Blížila se za těmi zvuky, byla blízko a pak rozrazila dveře od jejich pokoje. Vrazila tam ve chvíli, kdy se v ní vlkodlak udělal a jelikož ona byla na něm, zakousla se mu do krku.

,,Leito, ne." ale bylo pozdě, oba dva to stihli dříve, než tam doběhla. Trey vycenil zuby na nevítaného hosta, i když byla Vienes sestra jeho družky a tahle upírka byla i družka jeho staršího bratra, vlkodlaci si vždy chránili své území a když je někdo vyrušil při milování se, byli schopni zabít kohokoliv. Vienes si všimla jasně rozpálených očí Treye, zabíjel ji pohledem. Ona vycenila své zuby také, nakonec se do toho dala Leita, která ještě seděla na svém vlkodlakovi.

,,Tak dost, vy dva! Treyi, drž zobák a ty moje drahá sestřičko, by ses měla naučit klepat." obořila se víc na ni, ale to už Trey provokoval její dvojče, když se vítězně usmál.

,,Neprovokuj mě, vlku!" zvýšila hlas.

,,Jinak co? Zabiješ mě? Být tebou, tak to nedělám, protože bych tě zabil a jelikož si mě fakt před chvílí dopálila, tak bys měla rychle vypadnout."

,,Přišla jsem, protože-"

,,Mě je ale jedno, proč si přišla. Prostě a zkrátka vypadni, jinak za sebe neručím a opravdu nechci bratrovi zabít družku." podíval se i vražedně na Leitu, ona ho ale chápala. Vlkodlaci byli velmi majetničtí a on si s ní chtěl užívat, pak je vyrušila jeho sestra a ještě se obořuje na druhého nejstaršího vlkodlaka.

,,Jo, to ho musí ale srát co?" Vienes si založila ruce na hrudi a škodolibě se ušklíbla, to už ale Trey ze sebe sundal Leitu a zvedal se z postele. Vycenil zuby a zavrčel, ale byl přeřván. Před Vienes se objevil Rob s ostrými zuby a hrozivě zařval na svého bratra. Takový řev nikdo z nich dlouho neslyšel, obě upírky se polekaly. Věděli, že jsou bratři, ale vlkodlaci neznali bratra, když šlo o jejich družky. Nyní stáli dva nejsilnější vlkodlaci proti sobě, připraveni se postavit za své dívky.

,,Jak se opovažuješ vyhrožovat mé družce? Zbláznil ses, Treyi?" Rob zařval již svým lidským hlasem a sledoval bratra, který jen zavrčel, odporoval mu.

,,Ta tvá milovaná upírka mi sem jen tak vběhne a pak mě provokuje, co si myslíš, že si to nechám líbit, bratře?"

,,Ne, ale dá se to říci slušně. Chtěla vám něco důležitého říct a vy dva jí pošlete do háje. I ty, Leito, vážně?" Rob otočil pohled k dvojčeti své družky, ale cestu mu zastoupil Trey, který plál hněvem a zavrčel výhružně na bratra.

,,Nech Leitu na pokoji, ona nemohla za můj výbuch a chování, to jenom ta tvá pijavka." Trey si prohlídl Vienes od hlavy až k patě a bylo vidět, že se jí dotkl. Dala si ruce v bok a již chtěla něco říct, ale dominanta byl mnohem rychlejší.

,,A ty si zase nevšímej Vienes, jinak by si toho mohl litovat, bratře." teď už zavrčeli oba dva, ale do cesty si jim stoupla Leita.

,,Hej, hej...klid pánové, ano? Hezky se uklidníte, necháte své vlky zalést někam dozadu a promluvíte si bez jejich přítomnosti, protože jinak se do sebe pustíte. Ksakru, jste bratři a hašteříte se tady jako baby na rinku." upírka se podívala nahněvaně a nechápavě z jednoho na druhého. Nemyslela si, že by byli schopni se kvůli ní a Vienes takhle dopálit. Dominanta k ní otočil svůj ledově klidný obličej.

,,Ty mi nemáš, co přikazovat." ale byl to jeho vlk, kdo mluvil z Roba. Oba dva vlkodlaci byli otlačeni svými vlky dozadu a ti dva si nebyli bratry, proto zasáhla i Vienes. Natlačila se z boka na Robovo tělo a políbila ho na krk.

,,Ššš, klid vlku. Přenech kontrolu Robovi a uklidni se, nikdo mi neublíží a nikdo neublíží i tvé Leitě." podívala se i do Treyových žlutě rozpálených očí, které se stejně jako dominantovy začaly měnit do své původní barvy. Oba dva vlkodlaci se vydýchali a nakonec si oddechli.

,,To bylo o fous." Trey se pousmál na bratra, který mu to opětoval, ale musel si rýpnout.

,,Beztak bych tě porazil jako nic." pak se otočil k Vienes, která byla nevrlá a nervózně přešlapovala z nohy na nohu.

,,Tak, co si mi chtěla tak důležitého říct?" byl to hlas její sestry.

,,Už je pozdě. Omlouvám se, chtěla jsem tě před tím zastavit, ale bylo pozdě. Udělala si stejnou chybu jako já dnes." podívala se zmučeně sestře do očí, ale ona se do široka usmála.

,,Myslíš vyspat se s Treyem? To bylo to nejlepší, co jsem mohla."

,,Ty to nechápeš, jde o to, že-"

,,Že je doba čtvercia? Já to vím, a proto jsem s ním spala. Ty si snad nespala s Robem proto, aby si dosáhla toho, čeho jsem chtěla dosáhnout já?" podívala se na Vienes, které začaly téci po tváři slzy. Zakroutila hlavou.

,,Nevšimla jsem si toho a kdyby ano, tak bych počkala. Jistěže jsem to nechtěla, ne tak rychle. Ale to tvoje a Treyova starost, je to můj problém, tak se omlouvám." Vienes se jen letmo podívala na Roba, přitáhla si župan více k tělu a vyšla z pokoje jeho bratra. Rob se podíval na Leitu, která již byla jedním krokem na cestě za svou sestrou, ale všimla si jeho pohledu.

,,Půjdeš za ní ty nebo já?" dominanta byl již zcela v klidu a ve své starostlivé náladě.

,,Myslím, že jsem s ní dlouho nemluvila a vy si chcete jistě taky promluvit. Nechám vás." Leita se zabalila do deky, kterou strhla z Treye a vysloužila si tak hozený polštář po její hlavě, naštěstí se netrefil a ona se mu za dveřmi hlasitě vysmála.



Potichu zaklepala na dveře a když se neozval žádný hlas, prostě jednoduše vstoupila do pokoje. Všimla si balkonu, na který nebylo moc dobře vidět díky zlatavým hedvábným závěsům. Ona ale i tak věděla, kde má svou sestru hledat, byly dvojčata a jejich spojení bylo tak silnější.

,,Sestro..." odhrnula závěsy a mohla vidět, jak její sestra stojí rukama opřená o zábradlí kamenného balkonu u Roba v pokoji, hlavu svěšenou a po tváří jí stékaly slzy. Slyšela ji plakat.

,,Proč vždy, když chci něco udělat svým způsobem, proč se to vždy zvrtne v můj neprospěch a přesně v tom, co jsem nechtěla nebo nezamýšlela?" zvykla, ale to už ji objala kolem pasu její sestra a její hlavu si opřela pod svou bradu.

,,Ššš, Vienes, nepřemýšlej tak. Copak si to jednou nechtěla? A myslím, že Rob-"

,,Ale on toho tolik neví. Prostě vím, že to nepůjde, i když jsem nad tím mnohokrát přemýšlela, ale Leito, já nemůžu být matkou a nikdy nebudu." Vienes se podívala sestře do očí, svá slova myslela zcela smrtelně vážně.

,,Proč by si nebyla? Jdi, ty brepto. Bude z tebe skvělá matka a uvidíš, že dítě tě změní. Je to dar, který bychom neměli zahazovat." pohladila sestru po vlasech, ale ona dále plakala.

,,I ty to nevíš, nikomu jsem to neřekla, jenom Rikary a ta někde momentálně dovádí, jak ji znám. Leito, já nemůžu mít děti, nikdy."

,,Vienes, co to povídáš. Je doba čtvercia, je úplněk, tohle je jediná doba, kdy může upírka otěhotnět a podle toho, jak si dováděla dneska s Robem, tak se dá počítat s tím, že budeš čekat jeho dítě."

,,Myslela jsem, že se tomu vyhnu. Že ty si najdeš muže, budeš s ním mít děti a já budu ta milující teta na hlídání. Ale mě život nikdy nevyšel tak, jak jsem chtěla, vždy se to zvrtlo, a proto myslím, že bych ti měla něco říct." Vienes si utřela slzy a podívala se na sestru, která ji stále držela v objetí, kdy stála za Vienes a dodávala jí pocit útěchy.

,,Stalo se to už před hodně dlouhou dobou..."



Před několika minutami v Treyově pokoji...



Trey si vzal jinou deku a přikryl se, zatímco jeho bratr si vzal skleničku a nalil si do ní rum, který stál ordukovi naproti jeho posteli, kde měl skříňku na kdo ví co.

,,Dáš si taky?" sice se ptal, ale odpověď nečekal, takže nalít bratrovi byla samozřejmost.

,,Hele, Robe, omlouvám se. Dnes jsem to přehnal, nechal jsem se vládnout vlkem a pak jsem vyjel hnusně po Vienes, já-"

,,Brácho, to nic. Hodíme to za hlavu, protože já se dneska taky zachoval jako nerozvážný mladík, co se bije za svou milou a hned se chce prát. Oba jsme se chovali nedospěle na náš věk."

,,Který raději nebude zmiňovat, a tak si připijeme na náš život, ten bude už zajisté v poklidu." Trey se napil i Rob, ale jen co dali sklinku na ex, vložil se do toho Rob.

,,Slyším, jak k nám jde posel a podle jeho tepu srdce se dá poznat, že to nebudou hezké zprávy." jen, co to dořekl, se ozvalo zaklepání na dveře.

,,Vstup." byl to hlas Treye. Do pokoje vstoupil malý chlapec, mohlo mu být tak něco okolo deseti let.

,,Můj pane, omlouvám se, ale přináším vám důležitou zprávu, jde to až z Ereasinu." v ten okamžik Rob vyletěl z postele na nohy a zalapal po dechu.

,,Co si říkal?" Robovy oči se rozzářili do jasně modré, ale nechtěl chlapci ublížit, jen už očekával, co přijde za zprávy.

,,Můj otec já vám stále věrný, a jelikož má své muže všude, tak mám hned několik zpráv."

,,Kdo je tvůj otec, chlapče?" Rob se zklidnil, nechtěl chlapce děsit, už jen to, že mluvil se samotným dominantou tváří v tvář, to bylo už tak děsivé, ale přesto četl v chlapcově tváři, že je poctěn a vřele si toho váží, že může zrovna on předávat důležité zprávy nejstaršímu z jejich rasy.

,,Jmenuje se Raxel, můj pane. Je to-"

,,V tom případě už vím, čí jsi syn. Znám tvého otce. Je ten největší opilec a rozumbrada, který furt jen kecá a nedá se umlčet ani roubíkem, přesto je to báječný chlap, který mi mockrát pomohl a já mu mnoho dlužím. Žije ve zdraví?"

,,Ano, pane má se dobře, ale otec mi řekl, že se mě budete prvně ptát na tohle a taky mi řekl, že vás mám zastavit, prosím omluvte mne, ale on je schopný mi dát za vyučenou a nezlobte se, nevypadáte děsivě." jakmile tohle dopověděl, tak se Trey dal do nezadržitelného smíchu.

,,Prosím, omluv mého bratra. Takže tě tvůj otec děsí víc, než dominanta?" sledoval bojácné chlapcovo přikývnutí a se zakroucením hlavou se usmál.

,,Takže je Raxel pořád stejný ničema jako kdysi. Vyřiď mu můj pozdrav a řekni mu, že jestli se tě dotkne, tak si pro něj osobně přijdu a vytřískám z něj duši holýma rukama. A teď tu zprávu, hochu." Rob se přestal usmívat a vyslechl si zprávu.

,,Mám ohlásit, že Sebastian překročil hranici a byl viděn, jak odchází s Ereou pryč z města, které jste nechal strážit. Nikdo neví, jak se jim to podařilo, ale zmizeli a nemůžeme je najít. Další zpráva je taková, že Margel přiznal vládu senátorovi, ale pak se mu podařilo uprchnout. Město Ukalmo bylo dobyto a nějaký hrabě Gelmut nechal na váš počest připravit pro nemrtvé vlkodlaky jídlo z masa našich druhů, chce vás tam vylákat a nikdo neví proč. To jsou zatím veškeré zprávy, co můj otec získal." chlapec se podíval na Treye, která celou dobu mlčel stejně jako jeho bratr. Oba dva dospělí vlkodlaci dlouho dobu mlčeli.

,,Můj pane?" chlapec se odvážil promluvit, na to se dominanta zvedl a položil svou silnou ruku na chlapcovu hlavu.

,,Jsi statečný hochu. Málokterý dospělý vlkodlak by se mi dokázal postavit s takovými zprávami a ty jsi to zvládl lépe než oni. Něco tvému otci dlužím, vždy byl chudý a já nezapomínám splácet své dluhy. Vyřiď mu, že si tě vezmu k sobě a staneš se tak mým vyslancem, taky projdeš výcvikem a budeš si moc vybrat ženu s vyšších řad. Děkuji ti a tvému otci rovněž, jednou ho budu muset po tolika letech navštívit sám osobně."

,,Prý to jste říkal po svých poslech často a ještě jste si nenašel za sto let ani chviličku." sám chlapec sebou cukl leknutím, neuvědomil si, co chce říct a teď namířil tahle slova rovnou na nejnebezpečnějšího muže, co kdy žil. Dominanta se ale jen usmál.

,,Sbohem, synu." propustil svými slovy chlapce a sledoval ho, jak odchází. Pak se podíval na bratra. Měli si co říct, měli o čem spolu mluvit a přemýšlet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bai-Batia Bai-Batia | Web | 5. dubna 2015 v 16:23 | Reagovat

Vypadá to zajímavě, sice je tu spousta věcí, které nechápu, ale to bude nejspíš tím, že jsem to dlouho nečetla :D až to skončí, přetáhnu si celý příběh, jestli dovolíš a celý ho přečtu v celku od začátku :D
Jinak super a těším se na další :)

2 Anies Anies | 5. dubna 2015 v 19:10 | Reagovat

[1]: Jéééé..to jsem ráda, že to vbc někde přečte celé...takže díky a jsem ráda, že se líbí...já ještě půjdu na estranky a pak k tobě, takže sleduj jestli se tam neobjeví nějaký koment ode mne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama