38. Bezmoc 2/2

15. dubna 2015 v 1:32 | Anies |  Vzkřísení

38. Bezmoc 2/2



,,Proč jsi mi to nikdy neřekla?" byl to vylekaný ženský hlas.

,,Protože jsem nechtěla, aby o tom někdo věděl. Stalo se mi to poté, co Wastes...však víš." podívala se provinile na své dvojče, přičemž si sedla na postel Roba. Její sestra k ní přispěchala a objala ji kolem ramen, pusu dala na její čelo a tiše zamumlala.

,,Měla by si mu to říct. Přiznej pravdu, stejně to zjistí." Lei pohladila Vienes po rameni a schovala si její hlavu u sebe. Dlouhou dobu ji tak držela, ale to už její sestra začala tiše vzlykat. Bylo jim jasné, že za chvíli přijde Rob. Díky spojení, které mezi sebou měli, věděl o všem, co se s ní děje, a tudíž už zajisté věděl o jejím pláči.





Netrvalo ani dlouho a do pokoje přiběhl polekaný dominanta. V patách se mu držel jeho bratr. Oba se podívali vyděšeně na dívky, ale Leita jen naznačila rukou, aby šli zpět a nechali je o samotě. Trey přikývl a s donucením přinutil Roba odejít z pokoje.

,,Neměj strach. Je s Leitou a bude v pohodě." snažil se vyloudit povzbuzující úsměv, ale jeho bratra to vůbec neuklidnilo.

,,To není jisté. Cítím na jejím srdci něco tajemného, ale černého. Ten pocit je určitě správný, něco se děje a nechce mi o tom říct." Rob si dal zmučeně ruce za hlavu a svezl se k zemi, kde se opřel o stěnu silného kamene.

,,A co cítíš? Myslím, co Vienes cítí?" Trey si přisedl vedle bratra a s vyzývavým pohledem k odpovědi se na něj podíval.

,,Strach, bolest, bezmoc a...vinu." Rob zvedl pohled k dveřím jeho pokoje, přesto se neodvážil vstát a vejít do pokoje za upířími dvojčaty.

,,Poslouchej mě. Každý má svá tajemství a nejste spolu spojení dlouho. Pokud ti to bude chtít říct, tak to udělá. A teď pojď máme na práci jiné věci." Trey vstal a podal bratrovi ruku. Ten ji ochotně přijal a nechal se vytáhnout zpět na nohy.

,,Tak se mi líbíš." poplácal Roba po zádech a odešli spolu do síně, kde pořádal dominanta svá jednání. V místnosti byl jen jeho syn Keis, ten seděl na otcově židli se zachmuřeným výrazem a bylo vidět, že nad něčím přemýšlí. Ruku měl na bradě a jemně si prohraboval své strniště vousů, které mu stihlo, za dlouhou dobu bez strojku, narůst.

,,No není to tvůj syn? Má stejné zlozvyky jako ty." Trey se zazubil na bratra, který se jen sarkasticky ušklíbl a při rázném kroku kopl do židle, kde seděl Keis. Ten i se zřítil i se židlí na zem. Pomalu se sbíral ze země a propaloval svého otce nenávistným pohledem.

,,To, že mi sedíš na židli, to přehlídnu. Ale nedávej si své špinavé nohy na tenhle starý a hezky vyleštěný stůl, prosím." Rob ještě rukou utřel stůl, kde měl předtím jeho syn položeného nohy.

,,Raději mi řekni, jaký máte plán."



Trvalo jim další dvě hodiny, než se dohodli na nějakém plánu, jenž se zamlouval všem. Přesto všichni měli nervy na pochodu, protože poslední úkol, který čekal Treye, nesl velká rizika.

,,Můžeš zemřít." byl to starostlivý hlas jeho bratra.

,,Já to kruci vím, ale prošli jsme to ze všech stran a není jiná možnost. Takže víme, že Margel míří přes Ereasin do Lávových hor, kde se nejspíš přidá k Ereaře a Sebestianovi. Mým úkolem je bude zastavit a zničit hrozbu pro celý svět. Ty pojedeš do města Ukalmo a vypořádáš se s tím otravným hrabětem, co dělá akorát tak potíže a snaží se získat naši pozornost." Trey vstal ze své židličky, poskládal veškeré mapy, co tam měli přichystané a když se otočil vrazil málem do Leity.

,,Jéé..ahoj, miláčku." políbil ji nedočkavě na rty, ona mu ale po chvíli uhnula. Viděl ji ve tváři strach o něj, takže mu bylo jasné, že toho většinu slyšela. Chtěl otevřít pusu, aby něco řekl, ale ona mu položila prsty na rty.

,,Nic neříkej. Vím, že tam musíš jít a že je možné, že se mi nevrátíš. Ale také vím, že bych tě nepřemluvila, aby si zůstal doma." Natiskla se k Treyovi a nechala se unášet v jeho hřejivém objetí. Pak se oba podívali na Roba s Keisem, ti dva mezi sebou něco řešili a očividně si s něčím nevěděli rady.

,,Sakra, proč by mě chtěl ten upíří hrabě vylékat až k Ukalmu? To nedává smysl. Musí vědět, že jsem silnější a že ho zabiju. Tak proč mě tam chce vylákat?" Rob se opřel rukama o stůl vedle jedné mapy, co mu tam zůstala a tvářil se jako by nemohl přijít na poslední kousek skládačky.

,,Kvůli mně." za ním se ozval hlas jeho družky. Rob se na ni otočil a přitáhl si ji k sobě, když byl opřený o stůl. Políbil ji lehce na čelo.

,,Proč kvůli tobě?"

,,Protože je ten upíří hrabě je Wastes a to on mi kdysi ubližoval, pamatuješ?" zoufale se mu podívala do očí. Jen přikývl.

,,Ovšem. Copak bych mohl zapomenout na toho hajzlíka, který si s tebou užíval proti tvé vůli a s otcem ti jen ubližovali? To jsem nezapomněl a nikdy nezapomenu, takhle si mi moje rozhodávání, jestli půjdu nebo nepůjdu k Ukalmu, vyřešila za mne." Rob se otočil zpět k mapě, ale Vienes položila svou drobnou ruku na tu jeho. Stáhl pohled na její dlaň, mírně se třásla.

,,Vienes, co se s tebou děje?" pootočil hlavu na její stranu, kde stála, ale všiml si jen jejích slz. Stékaly po její tváři proudem, proto k ní ihned přišel a jemně jí je stíral. Všichni se dívali vyjeveně na upírku, jen Leita znala tajemství dvojčete.

,,Něco jsem ti z mé minulosti neřekla. Něco jsem ti zatajila. Pamtuješ, jak Oelo vzpomněla, že bychom spolu mohli mít silné děti a tak?" sledovala jeho přikývnutí, na tváři se mu značily ale vrásky, protože se oni fakt bál.

,,Neřekla jsem ti, že Wastesovi se nepovedlo získat moje panenství, ale povedlo se mu něco jiného. Udělal mi dítě a já rychle od nich zmizela. Našla jsem jednu čarodějku a ta mi řekla, že díky tomu jak mi ubližovali, tak něco udělali v mém těle. Když jsem to dítě porodila, bylo znetvořené a za pár minut zemřelo. Proto ti chci říct, že já buď dítě vůbec nedonosím nebo zemře po porodu." vzhlédla k němu s provinilým pohledem. Rob nevěděl, co na to říct, proto si ji přitáhl k sobě. Hlavu schoval na své hrudi pod jeho silným rukama.

,,Promiň, měla jsem ti to říct." Vienes ho pevně držela za záda a snažila se uklidnit jeho blízkostí.

,,Ššš, ty za to přeci nemůžeš. Vienes, vím na co myslíš a řeknu ti jedno. Jsi moje družka a miluji tě takovou jaká jsi. A tohle nic nezmění, budu tě stále milovat a nebudu chtít jinou ženu než tebe, i kdyby byly nejplodnějšími ženami na světě." zvedla pohled k tomu jeho a on byl rád, když zaslechl její smích a viděl na pár sekund její úsměv. Opřel si čelo o to její a nasál pach jejích vlasů. Trey se přitiskl zezadu na Leitu a každý z těch čtyř si užíval chvíle, kdy jsou spolu a ještě naživu. Věděli, že se blíží nebezpečí. Tedy upírky věděli jen a armádě upírů, vlkodlaci je nechtěli dál zatěžovat jejich vlastními problémy, nechtěli mluvit o jejich noční můře. Oba ale věděli, že jim to budou muset říci, ať se připraví na nejhorší a tou není jen smrt, pokud bude vypuštěn vlkodlačí ďábel.



,,Zkontroloval jsi naši munici? Je vše připraveno?" Rob stál na nádvoří a sledoval pomalu vycházející slunce. Miloval ten pocit, když cítil čerstvý vzduch dalšího dne, kterého se dožil. Byl vděčný za ten čas, který mu život poskytl. Věděl, že žije dlouho a dělá ho to silným, ale v určitých ohledech tomu bylo přesně naopak. Povzdechl si a podíval se na balkon svého pokoje. Byl prázdný a nemohl ani vidět Vienes, jelikož mu v pohledu stály zlatavé závěsy jako svit ranního slunce. Bylo mu docela líto, že ona nikdy nebude moci sledovat krásu dalšího dne, kdy jsou spolu. Nemohli spolu sdílet ten krásný pocit, když se slunce probouzelo a udělalo svět o něco vřelejším a šťastnějším svým uklidňujícím svitem. Jeho družka byla upírem a tahle část dne je pro ne nepřítelem a možná i navždy bude.

,,Ale krásu noci s tebou sdílet může. A ano, byl jsem vše ještě zkontrolovat. Vše je na svém místě. Můžeme vyrazit." Keis obešel otce a připravil se na cestu.

,,Dobře, tak pojeďme k Ukalmo. Už se docela těším na Wastese." dominanta se zlostně ušklíbl.

,,Ty tam nejdeš vyjednávat, jak jsi měl vždy ve zvyku, že? Jedeš ho tam zabít a vzít si město zpět."

,,Víš, všichni si myslí, že nás už jen může zachránit můj a Treyův otec. Ale když žiješ několik tisíciletí naučíš se jednu věc. Oklamat všechny okolo a připravit si vždy několik záložních plánů." nejstarší vlkodlak na světě poplácal svého syna po rameni a nechal ho tam se svými myšlenkami. On mířil do svého jeepu, kde na kapotě seděl Girod a objímal se s Tae, která ho nechtěla pustit od sebe.

,,Budu v pořádku, neboj se."

,,No nemám strach o tebe jako spíš o ty, co se ti postaví do cesty." vyplázla na něj spiklenecky jazyk a sledovala jeho pobavený smích.

,,Takže ty o mě nemáš strach? Myslel jsem, že mě objímáš a celou noc překecáváš, abych zůstal z tohoto důvodu." jemně ji políbil na krku a čekal, co upírka řekne na svoji obhajobu.

,,Nechci tě pustit, protože vím, že zabiješ všechno, co se ti dostane pod ruku. Bohužel ne všichni upíři jsou zlí a mohou si zvolit cestu mírem, když jim vůdci přikáží něco jiného." Tae ho jemně políbila na rty, ale Girod si ji přitáhl těsně k sobě a ještě chvíli si užívali dobu, kdy byli spolu.

,,Nechci vás rušit, hrdličky, ale musíme vyrazit." Rob se podíval na oba dva zaláskovance a naposledy se otočil k balkónu a svým komnatám. Vienes tam však nestála, musela spát nebo být jinde.

,,Tak tedy jedem..." kdesi zepředu se ozval vůdčí hlas Rikary, ta když se dozvěděla o tom, že Rob míří k Ukalmu a chce zabít Wastese, tak se musela přidat k jeho mužům.



,,Jak víš, že Trey nebo Rob o nás neví?" po dlouhé době mlčení, kdy spolu nemluvili, se konečně ozval. Nemohl nechat všechny své myšlenky jen ve své hlavě, protože mu začínaly dělat mnohem větší starosti. Vlastně spolu nemluvili od doby, co vyšli z jejího malého městečka. Dnes to ale už nevydržel a musel mluvit, nebo by se zbláznil z toho ticha - to mu už vážně lezlo na nervy.

,,Ví o nás a nejspíš už jsem jeden z nich míří." odpověď pro něj nebyla tak výstižná, jak očekával, proto se ptal dál.

,,Pořád si myslím, že je to šílenství a totální bláznovství a našel bych pro to ještě jiné názvy. Chceš probudit jejich otce a víš, že jsem míří, aby tě zabili. Tak proč to sakra děláš? Myslel jsem, že jejich otec je zkáza všeho." Seb rozhodil rukama, když šel v klidu vedle čarodějky do kopce v lese, jenž se rozkládal nad celým jejím městečkem. Věděl, že hrobka prvního vlkodlaka nebude daleko, ale i tak musela čarodějka zdolat několik desítek dlouhých kilometrů do strmého kopce, sešplhat do kráteru mrtvé sopky a najít hrobku.

,,Ano, proto se mu přezdívá Zkázo-otec. Každý by z něj měl mít strach, dokonce i ty." Erea se na něj zamračila, očividně jí štvalo, když vlkodlak mluvil. Podle všeho milovala ticho a nechtěla být rušena, jinak začala být nevrlá, ale to byl on taky a mnohem víc.

,,Myslím, že tohle mi říkat nemusíš ani mě k tomu přemlouvat. Jen mi řekni jedno, když víš, že je to zkáza pro všechny, proč ho chceš vypustit?" Sebastian se zamračil a pomalu předbíhal čarodějku, která začínala již ztěžka oddechovat.

,,Protože nezabije všechny. Jen všechny o kom si myslí, že by mohli zase povstat proti němu. A ti přeživší založí novou generaci, budou nová krev, ovšem bez upírů." kousek nad nimi, kde končila část prvního dlouhé výstupu, byla odpočinková rovinka, tam stál Trey. Zády opřený o jeden z kmenů stromu je sledoval svými modrozelenýma očima, které se leskly zlostí. Sebastian byl rád, že ho vidí, ale poznal, že teď ho určitě nechce Trey obejmout jako on jeho. Erea se při jeho hlase otřásla a málem spadla, což by byl velmi nehezký pád až dolů. Spolu totiž ušli deset kilometrů z kopce, což byla tak pětina z něj.

,,Treyi, počkej..počkej, promluvme si." byl to Seb, který si stoupl před čarodějku, aby ji chránil před Treyem, ten už totiž vyšel jejím směrem. Jak se dalo předpokládat, orduk se stále tvářil, že chce čarodějku nejenom zabít, ale přímo vykuchat zaživa. To mu ovšem Seb nezazlíval, sám byl se divil, že ji chrání a je na její straně. Mělo to být přesně naopak, ale nějak si nebyl jistý, že chce dopustit, aby upíři vyhráli válku, i kdyby měl sám zemřít.

,,Sebe, válku vyhrajeme, ale bez přičinění mého otce a už vůbec ne této čarodějky." Trey již stál před svým přítelem, toho neviděl hrozně dlouhou dobu, ale nic se na něm nezměnilo.

,,A co chceš dělat, Treyi? Jak jinak chceš vyhrát válku, kterou máte skoro prohranou? Vždyť ani síla dominanty neumí upíry zastavit." Erea vystoupila zpoza Sebe, byla odhodlaná. Musela vědět, že ji Trey přišel zabít a udělá to, přesto však působila klidně a bez strachu.

,,Nejsme vždy bezmocní. Vždy je nějaký plán, dominanta má vždy záložní plán a u něj slovo BEZMOC neexistuje."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bai :3 Bai :3 | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 17:45 | Reagovat

hůůů, zase jsem se po dlouhé době pustila do čtení, moc si toho nepamatuju, ale jako obvykle jsem to přečetla se zatajeným dechem :) prostě bomba :D jen mi v první části přišlo líto Keyse, když se tam dominanta objímal s Vienes, Trey se tisknul na Leitu a ten chudák tam stál sám mezi nima :D asi už si zvyknul :D
To že se Rikary přidala k Robovým mužům mě nepřekvapilo :D ona se musí vesrat všude :D Ale chybí mi ty její hlášky, co měla na začátku :/
Nom, jsem zvědavá na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama