39. Ještě se rozhodnu, jestli tě zničím jednou provždy.

29. dubna 2015 v 1:36 | Anies |  Vzkřísení

39. Ještě se rozhodnu, jestli tě zničím jednou provždy.



,,A jaký je tedy váš plán, hm...? Docela by mě to zajímalo." Erea si založila ruce na hrudi a s povytaženým obočím čekala, co jí orduk a bratr dominanty řekne na její otázku.

,,Tobě do toho nic není a nebude. A teď se sebereš a půjdeš se mnou do Marety."

,,Marety? Co to je? Nevěděla jsem, že dominanta změnil své hlavní sídlo." Erea stále dávala najevo svůj vzdor vůči Treyovi, jeho bratrovi i jakémukoliv jinému vlkodlakovi.

,,Ne, Mareta je naše hlavní město už od doby, co ho Rob založil. Jen ho před několika stoletími přejmenoval. Překvapuje mne, že tohle nejmocnější čarodějka na světě ještě neví." Trey s vítězným úsměvem zasyčel na účet čarodějky, která jen pohodila hrdě vlasy a vydala se opačnou cestou, než plánovala. Seb se ani nepodíval svému příteli do očí, v tichosti následoval čarodějku do jejich hlavního města, jenž neslo název Mareta.





Neodvážil se mu podívat do očí, i když se o to pokoušel už dobrou hodinu ani své vnitřní přemlouvání ho nedokázalo nabudit odhodláním k tomuto činu. Nakonec to vzdal a jen tiše kráčel kousek za Ereou, která si pobrukovala nějakou písničku a sem tam poslouchala zvuky přírody. Tohle byl její skutečný domov, nikdy neměla bydlet ve městě, ale zde. V přírodě, které rozuměla a naslouchala jí. Bylo mu jasné, že pro to ji dominanta nechal ve městě. Tam nemohla proti němu dělat nic, byla tam zcela bezmocná.

,,Co s ní uděláte?" nakonec se alespoň odvážil zeptat na tohle.

,,To záleží na dominantovi, ne na mne. Přimlouvat se za ni však nebudu. Probuzením našeho otce by zničila polovinu našeho světa a upíři by byli zcela vyvražděni. A pokud jde o naše otce, tak s Robem jsme už poslali určité osoby, aby našeho otce, zničili jednou pro vždy." Trey sledoval reakci Erey, která se v rychlosti otočila a dala vlkodlakovi facku. Obličej jí plál vztekem a Seb si mohl být jistý, že zahlédl i strach. Věděla, že takhle by prohrála a její život by byl k ničemu, tudíž by ji mohl dominanta nechat popravit s čistým svědomím.

,,To neuděláš. Nikdy se ti tohle nepovede." vztekle zaprskala a sledovala vlkodlaka, který se k ní pomalu otáčel, přičemž si stíral krev u nosu. Její facka byl velmi rychlá a silná, přesto to Treye jen ještě víc dostalo na koně.

,,Vztek? Hm, hezké. Tohle jsem tedy nečekal, ale vidím, že ty začínáš mít strach, což by si měla mít. Tuhle bitvu si prohrála už před lety a řeknu ti to klidně ještě jednou. Náš otec bude zničen jednou provždy." Poslední větu jí zašeptal kousek od uchu s velmi spokojeným úsměvem na tváři. Čarodějka se jen zamračila, otočila se a dál naštvaně kráčela po cestě, která vedle zpět do města, kde byla před lety uvězněna.

,,Vím, že by bylo nejmoudřejší ji zabít, ale nemohla by přeci jenom-" když se podíval na výraz v Treyově tváři, rychle větu změnil.

,,Ne, nemohla. Jasně." poplácal ho po zádech, i když to se taky zasekl a čekal, co Trey udělá.

,,Zjištění, že jsem dominantův bratr neznamená, že nejsme přátelé. Ano, Sebe?" Trey ho objal okolo ramen a spolu sledovali čarodějku, jež pomalu vkráčela do ulic městečka na konci říše vlkodlaků.



,,Tak, co s ním uděláme?" Keis držek zajatce, drápy mu zarýval do ramene, načež sledoval nic neříkající pohled svého otce. Dominanta seděl na jednom kusu kamene, který zbyl z dlouhé a pevné hradby u města Ukalmo. Boje mezi upíry a vlkodlaky rozbořili úplně celou hradbu a město bylo vypáleno do základů. Poté, co dorazily k Ukalmu a spustila se bitva, polovina upírů se dala na útěk, když viděla početní převahu vlkodlaků. Spíše je ale vyděsil příchod samotného dominanty, ten po bitvě vylezl k místu, kde byla hradba nejvyšší a sledoval pohledem říši upírů, kde pomalu zapadalo za dalekým kopcem slunce.

,,Otče! Tak, co s ním?" Keis se neváhal zeptat znovu, když mu otec neodpovídal. Ten jen dál seděl, pozoroval krajinu, jež se halí pomalu do temného kabátu večera a noci. Vzal si skleničku s rumem a nechal si přivést před sebe jiného zajatce, než kterého držel jeho syn.

,,Pane, prosím vás...prosím. Neměl jsem s tím nic společného. Přinutili mne jít a-"

,,Lžeš, ty malá kňučící děvko. Nikdo tě nepřemlouval, šel jsi sám." pro Roba velmi cenný zajatec, jenž byl držen Keisem, sebou zaškubal vztekem, když jiný upír promluvil k dominantovi. Rob se na něj otočil s chladným výrazem ve tváři a ledově krutýma očima, ty zářily do jasně modré barvy jako byla čistá obloha bez mraků za krásného slunečného dne.

,,Ty mlč. Nikdo ti nedal povolení mluvit. Až s tebou bude chtít dominanta mluvit, tak se můžeš vykecat a vynadávat si do děvek taky můžeš." Keis promluvil k muži, co držel, dříve než dominanta. Ten se jen na svého syna hrdě usmál, ale pak pohled otočil zpět k muži, který prosil u jeho nohou o život.

,,Vstávej. No tak, vstávej!" Rob neměl rád, když se před ním ostatní krčili strachem a nebo mu podlézali u nohou. Nesnášel to a nejradši by toho ustrašeného muže zabil. Nesměl však zapomínat na to, že tenhle upír nebyl ani voják, sloužil jen jako tajná krysa, jenž donášela zprávy z vlkodlačího území.

,,Jsi jenom zvěd?" Rob vstal a poodstoupil od zajatce, co si nechal přivést Girodem. Jeho starší syn držel muže za ušpiněnou košili a krutě se na něj usmíval, chtěl ho zabít a dominanta to z pohledu svého syna rychle poznal.

,,Ne, pane. Proč se mě ale ptáte na tohle? Neměl byste mě chtít hned popravit, když jsem donášel na vaši rasu?" muž byl dominantovou otázkou velmi zaskočen a neskrýval to.

,,Odpověz mi na otázku, upíre!" teď už Rob nevrle zasyčel. Chtěl buď odpověď, nebo upírovu hlavu a bylo mu jedno, co z toho dostane. Něco ale vždy dostal, většinou to byly hlavy zajatců, protože než se stihl nějak rozhodnout, tak Girod s rozhodnutím o životech býval rychlejší.

,,Ne. Sloužil jsem jako špeh, ale předtím jsem byl něco jako vědec. Spíše doktor. Zkoumal jsem všechny tajemství upířího těla a dělal pokusy." muž se otočil na Giroda, který ho praštil pěstí přes tvář. Starší muž čekal další ránu, ale všiml si dominantovy ruky, která naznačovala, ať jeho syn přestane.

,,Hádám, že ne jenom ale upíři byli tvými zákazníky, ať už dobrovolnými nebo ne, co?" Rob sledoval přikývnutí postaršího muže. Dominanta si myslel, že je to jen troska, ale pak si všiml, že tak vypadá díky svým zraněním. Hádal, že většinu z nich stihl udělat muži i jeho nejstarší syn, který miloval násilí a boje. Muž měl krátké šedé vlasy, jenž byly momentálně rozcuchané. Jeho oči byly krvavě rudé a své upíří jehly rozhodně neskrýval. Obličej byl ale jinak celý od krve a od řezných ran, ale i tak mohl dominanta v klidu říci, že upír vypadal na věk okolo čtyřiceti let a určitě měl po tváři vrásky. Ty byly však skryty pod krví, ale úzce řezaný obličej toho muže, nos křivý jako by ho někdo zlomil a jeho pohled - ano, tohle byl muž, kterého hledal.

,,Girode, odveď ho. Budu s ním chtít mluvit později, takže ho strč do nějaké cely, kterou tady najdeš a ať je o samotě. Nechci, aby ho ostatní upíři zabili dříve, než mi s něčím pomůže." Rob pokývl na svého nejstaršího syna, který sklonil pohled na důkaz svého respektu a šel vyplnit otcův rozkaz.

,,A co s tímhle?" Keis chytil muže a doslova ho předchodil před otcovy nohy. Dominantovy ihned pohasl úsměv, když sledoval upíra před svýma nohama. Důstojně ho překročil a postavil se po bok svého syna, který na muže tiše vrčel. Keis byl celý rozpálený, chtěl toho zmetka zabít a velmi pomalu. To naznačovaly jeho ostré tesáky v ústech a dlouhé drápy připravené k trhání masa upíra.

,,Spíš bych z něj chtěl stáhnout kůži. A dělal bych to velmi pomalu, aby si ten okamžik naplno užil. Pak bych ho teprve předhodil Girodovi, aby s ním mohl pokračovat." Keis se přikrčil a zařval, vystartoval by na jejich zajatce, nebýt svého otce. Rob ho držel za rameno a snažil se ho uklidnit.

,,Ještě ne, synu. Nejdřív si s ním chci promluvit." sledoval chápavé přikývnutí syna, který se pomalu vzdaloval, aby se svým zajatcem mohl Rob mluvit o samotě.

,,Svýma kecama mě fakt nezaujmeš ani nevytrhneš, takže ti radím jedno. Zabij mě, protože když to neuděláš, tak já se pak pokusím zabít tebe." mladý upír se zazubil vzdorovitě na dominantu, ten ale nehnul ani brvou. Jen se založenýma rukama dál sledoval upíra. Měl protáhlejší obličej se světle modrozelýma očima plnýma vzteku, levou tvář zdobila hluboká jizva nejspíš po seknutí od vlkodlaka. Jeho normálně zlatavé vlasy byly nyní zpocené a slepené krví, takže je měl zplihlé až po ramena.

,,Zatím tě nechci zabít. Chci pár odpovědí na mých pár otázek." Rob pokrčil rameny a pokračoval ve své mluvě.

,,Vím, kdo jsi. Řekni mi jen jedno, proč si chtěl samotného dominantu vyprovokovat k tomu, aby došel přímo za tebou a zabil tě?" Rob si opět sedal na kousek kamene z hradby.

,,Chtěl jsem tě jen vidět." upír pokrčil rameny a sarkasticky se na něj uculil.

,,Ne, to mi teď lež a já nesnáším lháře. Chtěl si mě tady přivést, proč?" čekal dál na odpověď, na tu pravdivou.

,,Chtěl jsem vidět muže, který se zamiloval do upírky, do senátorovy dcery. Muže, který si ji chtěl označit a chtěl ji sakra šoustat tím svým klackem, o kterém se mluví až v naší říši." upír zaprskal vztekle a plivl mu pod nohy.

,,Opravím tě. Označil jsem si ji a šoustám ji a budu s ní tohle dělat až navěky. Ne, chtěl jsi mě sem přivést a čekal jsi, že až o tobě Vienes uslyší, tak přijde se mnou, aby se ti pomstila. Chtěl jsi ji prostě vidět, mluvit o minulosti a mě by si chtěl tím vytočit. Ale jedno ti řeknu. Možná si kdysi myslela, že by tě mohla milovat, ale teď bude navždy milovat mne a já ji. Tohle ti trochu nevyšlo, nemyslíš, Wastesi?" Rob vstal a chytil svými drápy jeho tvář a přinutil ho, aby se mu podíval tenhle upír do tváře. On se však jen usmíval a tiše procedil skrz zuby na dominantu.

,,Myslím, že mi zatím vše vyšlo tak, jak jsem chtěl." spokojeně se usmál a podíval se za dominantu.

,,Má pravdu, se vším, co jsi řekl, naprosto souhlasím, Robe." Rob se při tom hlase otřásl strachem, rychle se otočil za sebe, kde stála jeho milovaná družka a upírka s rukama založenýma na hrudi a s ledovým pohledem, který směřoval na Wastese.

,,Tak teď nevím, jestli ho zabít nebo si jeho smrt vychutnávat. Jednoho se mi ale dostane a pokud ne, tak budu velmi zlá a to nikdo nechce zažít." řekla vůdčím hlasem a vydala se směrem k nim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama