31. Noční můry se dávají na pochod

6. května 2015 v 1:39 | Anies |  Na pírkách nebes

31. Noční můry se dávají na pochod



Byli oba už dávno umytí, ale on si ještě vychutnával krásný pocit, když mu teklo po těle přírodní mléko. Byla to jako jemná masáž a on to ochotně přijal. Cítil na své hrudi její doteky, proto sklonil hlavu a otevřel oči. Claire roztírala bílou tekutinu po jeho hrudi a nejspíš si vychutnávala i doteky na jeho tělo.





,,Chybí ti se mě dotýkat?" musel se pobaveně usmát. Její odpověď přišla vzápětí, když se rty dotkla jeho krku, kde ho začala jemně kousat.

,,Mám to brát jako vyzvání?" pohladil ji po tváři, ona k němu zvedla hlavu a spiklenecky se usmála.

,,Ne, jen si užívám chvíle s tebou." připlavala k němu, nohy obtočila kolem jeho boků a políbila jeho bradu. Tobias stáhl ruku na její zadeček, kde ji pevně svíral.

,,Claire, stála si mi neřekla, co byl ten druhý sen. A myslím, že to bylo něco hroznějšího, než jen zjistit, že Michael si užíval s jinou ženou." zvedl její hlavu, aby se mu dívala do tváře, když s ní mluví.

,,Viděla jsem smrt." nehty škrábala po jeho rameni.

,,Svoji?" Tobias ji objal druhou rukou kolem zad.

,,Ne, byla to smrt...tvoje."

,,Zdálo se ti o tom, že zemřu? Ach, Claire...zatím nehodlám umírat, ššš...hoď to za hlavu." přitiskl její hlavu na svou hruď.

,,Nejsem z toho špatná proto, že se mi zdálo, že umřeš...nebo jsem, ale mnohem horší je, že vidím sebe, jak ti podřezávám krk a stále dokola a dokola. Já už mám strach usnout, nechci takovéto sny, nechci ti ubližovat." začala potichu vzlykat. Cítil, jak její slzy stékají po jeho hrudi a nebo pomalu padají do vody a vydávají tichý smutný tón.

,,Ššš...Claire, podívej se na mě." chytil její hlavu do svých dlaní.

,,Cítíš mé doteky, můj tlukot srdce, naše pocity. Tak tohle je skutečnost a v ní mi nijak neubližuješ a nepodřezáváš mi krk. Možná jsi byla jen přetažená a měla jsi noční můry. Klid, jsi v bezpečí." hlavu sklonil na její rameno a dýchal na její jemnou kůži. Pevně ji k sobě tiskl a ona se pevně držela jeho ramen. Cítil, jak se klepe strachem, proto ji nepouštěl. Nikdy ji nepustí, bude s ní až do posledního vydechnutí, které ho jednou čeká.



Kde je? Ještě před chvílí jsem cítil jeho horký dech na mých zádech. Tmavě hnědý orel máchal ve vzduchu křídly a otáčel hlavu na všechny strany. Pařáty měl připravené k trhání a svůj zobák taky, ale svého soka nikdy neviděl. Frustrovaně zapískal a vztekle máchl křídly a povznesl se o něco výš. Snažil se zaslechnout máchání křídel svého nepřítele, ale přes ty své nebyl schopen zachytit žádný jiný zvuk. Zvedl hlavu, jeho nepřítel byl celou dobu nad ním a jako nezastavitelná bouře se snesl na jeho záda, stihl jen černě lesklému orlovi uhnout jedním křídlem, když se stočil k střemhlavému letu dolů. Chtěl se ho tak zbavit, musel nějak uniknout, přesto nepřítelovy pařáty zasáhla jeho záda s levým bokem. Ohnal se po něm svými pařáty, ale černý orel byl příliš rychlý a jak se objevil, tak i zmizel mezi černými mraky, které se pomalu hnaly po obloze. Opět tam zůstal sám, nevěděl odkud útok přijde. Neměl tušení, co hodlá černý orel udělat za další výpad. Ani jeho orlí zrak nebyl schopen proniknout skrz mraky a vidět, kde se nepřítel skrývá. Jeho tělo bylo tmavá, ale ne dostatečně jako to nepřítelovo. To úplně splynulo s barvou oblohy a mělo tak skvělou ochranu černých mraků. Tmavě hnědý orel vyzývavě zapískal, vyzýval svého soka k útoku a k ukončení tohoto vzdušného souboje. Máchl křídly, aby se vznesl výš a výš, přičemž kontroloval situaci kolem sebe a svých křídel. Věděl, že pokud orel zasáhne jeho křídla, tak je po všem. Pád z takové výšky by nepřežil nikdo, takže si dával hlavně pozor na svá křídla. Po své levé straně ucítil závan větru, otočil se tam, ale viděl jen prolétající černý stín dolů, chtěl se otočit a následovat ho, ale po pravém boku ucítil otření se cizích křídel. Naštvaně zapískal a hňapl pařáty po vetřelcovu křídlu, ale on byl rychlejší. Zase zmizel ve tmě. Tmavě hnědý orel se rozhlížel kolem sebe, když se mračna začala před jeho začala rozestupovat. Díval se na scénu před sebou a pak si mohl všimnout černého orla, který máchal silně svými křídly, aby odvál mračna, co jim stála v cestě k boji. Jeho sok byl větší a mohutnější, ale také těžší a mě by být pomalejší než jeho ladné štíhlé tělo. Nechal své oči rozzářit do jasně žluté barvy, zatímco upíral svůj pohled do krvavě červených granátů, které zářily nenávistí a chtíčem po jeho smrti. Oba máchly křídly a letěly proti sobě, kousek od sebe natáhly nohy s pařáty před sebe, ale černý orel byl starší a zkušenější, proto těsně u nepřítele, rozevřel silně a hlavně rychle svá křídla, takže nedošlo k jejich nárazu a škubání toho druhého na cucky. Přeletěl svého soka a při letu dolů přetočil své tělo a zasekl své pařáty do zad mladého orla. Ten zapískal bolestí a stočil se, aby mohl úder nepříteli vrátit, ale ten už mířil střemhlavým letem dolů. Černý orel slyšel máchání křídel svého soka, proto jen spokojeně zapískal a vydal se k lesu, kde začal prolétávat mezi stromy blízko u sebe. Tohle si troufl jen málokterý orel, většinou to byli zkušení orlové, co byli vycvičeni létat mezi tak úzkými mezerami, protože stačilo jedno zaváhání a orel mohl skončit se zlámanými křídly. Větší orel si všiml, že mladší se zastavil nad stromy a vztekle píská na svého soka. Měl strach, proto si tmavší orel sedl k zemi a proměnil se do muže. Vítr mu vál černé vlasy do tváře. Z kleku se zvedl na nohy a otočil se na nepřítele se škodolibým úsměvem. Jeho červené oči zasvítily nenávistí.

,,Tak pojď. I tvá děvkařská matka by nebyla tak posraná strachem jako ty, že si může zlámat tělo. Tak mi ukaž, co z ní máš, než tě zabiju." Trevor se zazubil zlověstně na tmavě hnědého orla, kterého svými slovy vytočil k nepříčetnosti. Menší orel se pustil mezi stromy a dařilo se mu v klidu vyhýbat jejich větvím a kmenům. Trevor stáhla zuřivě rty do linky, ale ještě s ním neskončil. Chtěl ho nalákat ještě na nebezpečnější místo, kde si troufli jen ti největší borci.



Les vedl až k vysokým horám, které byli pro orly velmi nebezpečné. Pokud orel letěl nad nimi, bylo vše v pohodě, ale pokud se pustil skrz ně, byl to pro většinu konec. Stěny skal byly velmi úzké a klikaté a sem tam byly mezi mezerami dvou skal spadané kusy odlomené skály, takže orel musel změnit v neuvěřitelné rychlosti směr letu. Bylo to velmi těžké pro křídla, která musela být v dostatečné vzdálenosti od orlího těla, aby s nimi mohl orel lépe ovládat zbytek těla, ale nesměla být moc blízko skalám, jež by mohly velmi ublížit. Černý orel se otočil na tmavě hnědého dál od něj a vletěl přímo mezi mezery skal. Opsal půl kruh, když musel své tělo rychle otočit na druhou stranu, protože skála zatáčela zase zpět. Bylo to klikatá bludiště a Trevor miloval ten pocit, ten adrenalin, když šlo o jeho život. Rychlostí přes 100 km/h se řítil mezi stěnami a vyhýbal se i překážkám mezi nimi. Byla to pro něj hračka a zábava, zaváhání neznal. Ohlédl se na rychlo za sebe, kde uviděl, jak tmavě hnědý orel dostal zásah do křídla, když nedokázal zareagovat na překážku mezi skalami a nestačil se jim téměř vyhnout. Mladší orel to vzdal a vznesl se s bolavým křídlem k obloze a sledoval svého soka z výšky. Vždy bylo nevýhodou být pod nepřítelem, ale tady byl Trevor v klidu. Kdyby na něj orel zaútočil, zabil by se nejspíš sám a možná dřív, než by stačil zasáhnout svého soka. Každý si letěl svou cestou, dokud Trevor nesložil svá křídla těsně k tělu a pustil se hlavou střemhlav dolů někam mezi skály. Ztratil se druhému orlovi z očí. Nevěděl, kam Trevor zmizel a pokud ho nechtěl ztratit někde mezi stromy v lese, k němuž se již blížili, tak musel za ním dolů. Taktéž složil svá křídla a letěl mezi skály. Všiml si na dně velké černé díry, kde mohl černý orel zmizet. Byl už skoro u ní, nečekal však schovaného Trevora uvnitř, takže nestačil uhnout jeho tělu s pařáty připravenému k útoku a schytalo to jeho pravé křídlo. Svým zobákem se zakousl do okraje skály nad dírou a pařáty zasekl do jejího kamene. Orlí drápy byly velmi silné, takže se zasekly do skály jako nic. Se zraněným křídlem se vyšplhal za pomoci svých silných nohou až na vrchol skály, kde si zkontroloval své křídlo. Mohl letět, ale žádný boj už dnes nesvede. Rozhlížel se ze skály, ale po černém orlovi jako by se slehla zem, proto se odrazil a vznesl se do vzduchu. Vítr byl příznivý, takže jen plachtil ve vzduchu, nemusel tak namáhat své zraněné křídlo. Stačila chvilka jeho rozptýlení, chvilka nepozornosti a z lesa se vyřítil plnou rychlostí Trevor a pařáty sevřel zpod něj obě jeho křídla a trhl. Mladý orel zavřeštěl bolestí, nepadal však k zemi, neboť ho černý orel sevřel za tělo a snášel se s ním do lesa. Byl deset metrů nad zemí, když s ním praštil o zem. Okolo orla vybuchla zeleno zlatá záře a na zemi neležel už orel, nýbrž mladý muž. Vypadal o něco málo menší, než muž, jenž se tyčil nad ním se založenýma rukama na hrudi.

,,Jestli si myslíš, že budu škemrat o život, tak to se pleteš." plivl mu před nohy, ale vysloužil si jen kopnutí kolenem do své tváře.

,,Teď budu mluvit já. Tvá matka byla obyčejná běhna, která si myslela, že jí patří svět a že ji každý poslechne. Tobiase se zbavila, když ho poslala do lidského světa, Michaela si obtočila kolem prstu, ale mě neoblafla svými čáry. Něco měla za lubem a mám takový špatný pocit, že ty jsi její plány zdědil." Trevor šel k němu blíže a sledoval, jak se Michaelův syn plazením od něj snaží vzdálit.

,,Jo to máš možná pravdu." kopl mu hlínu do obličeje. Trevor nestačil uhnout a rychle si oprašoval obličej, pak se podíval po mladíkovi, ale ten už tam nebyl. Otočil se za sebe ve chvíli, kdy na něj skákal s otevřenou tlamou a vytaženými drápy tmavě hnědý panter. Stihl jen klopýtavá krok dozadu, když ho pohltilo panterovo tělo a pustilo se do něj. Stačil si chránit jen obličej s krkem, ale to šelmě nebránilo v tomu, aby se zahryzl do jeho měkkého masa na břiše. Černovlasý muž s ním cloumal, snažil se ho ze sebe shodit, ale panter byl příliš těžký. Mohl se jen dívat, jak mu panter trhá tělo a přát si, aby ho neroztrhal zaživa. Viděl jen panterovu tlamu spolu s tlapami od krve, jeho hru byla rozsápaná a vytékala z ní spousta krve. Pomalu omdléval a nakonec jen viděl kaluž krve, které se řítila z jeho těla a vsakovala se v okolí do země. Jeho sluch však nějakým zázrakem ještě fungoval o něco déle. Slyšel bolestné zavrčení a pak její hlas. V jeden moment mu srdce poskočila radostí, v ten druhý strachem.

,,Claire..." slyšel svou poslední myšlenku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama