40. Nečekaný úder do zad

13. května 2015 v 1:40 | Anies |  Vzkřísení

40. Nečekaný úder do zad



,,Vienes..." zašeptal tiše její jméno, jako kdyby nemohl uvěřit, že tam je s ním.

,,Ano, Robe. Jsem tady. Chci vidět tohoto hajzla mrtvého." pěstí udeřila Wastese přes tvář. On se tomu však jen zasmál, i když plyval krev z pusy. Upírka se napřímila, vytřásla si ruku, aby necítila bolest poté, co ho tak silně udeřila. Otočila se na svého vlka a přitáhla si ho k sobě. Oba se setkali v hlubokém a vášnivém polibku.

,,Chyběla jsem ti?" byla první otázka, když se od něj trochu odtáhla. On si ji fakt se smíchem přitáhl k sobě.

,,Ovšem, že ano. Bez tebe bych už ani žít nemohl."





Ještě chvíli se objímali a povídali si tak. Oba totiž cítili jedno a budou to cítit do konce jejich životů, měli mezi sebou tak silné spojení, že byť jen chvíle bez toho druhého jim způsobovalo starosti, strach a hlavně prázdnotu s osaměním. Byli rádi, že se zase vidí, i když ji dnes ráno líbal, protože odcházel pryč.

,,O bože, hele nemusíte si to tady přede mnou rovnou rozdat na zemi. Prostě mě, dominanto, zabij a klidně si ji nech. Klidně si ji v noci dělal, jak uznáš za vhodné, ale nenuďte mne tímhle." Wastes neměl svázané ruce, a tak si ukusoval dlouhé nehty. Vienes by mohla říci, že kdyby tam měl pilník, tak ihned jde na věc a za chvíli má všechny prsty z nudy hotové.

,,Jemu se to nelíbí, závidíš mi co, hochu? Hm..no to máš blbé, ale budeš to muset nějak překonat. A nežárli, protože by ses s takovou užárlil." Rob jen pokrčil rameny a s Vin v ruku v ruce odcházeli pomalu z místa, kde se vztekal rozzuřený a hlavně uražený Wastes. Robovi vlkodlaci ho chytili a odváděli ho do samostatné cely, kde na všechny řval a proklínal dominantu. Vienes to poslouchala, musela se spokojeně usmát.

,,Asi ses ho dotkl."

,,Myslím, že trochu víc než jsem se ho mohl dotknout." Rob se spiklenecky zazubil a Vienes kroutila nevěřícně hlavou. Nemohla uvěřit, že tohle je ten dominanta, kterého předtím nesnášela. Nyní ho milovala, ale přišlo jí, že se změnil. Hlavně jeho chování bylo jiné, byl zábavnější, klidnější, konečně začal žít a stresovat kvůli tomu, jestli je všude všechno v pořádku. Pochopil, že nikdy nic a ne všude bude všechno v pořádku a byl silný díky Vienes a hlavně kvůli ní.

,,Všechno, co se se mnou dělo a děje je díky tobě, zlato." Rob ji chytil do náruče, že zapištěla, protože to nečekala. Pak se ale už jen smála a nechala se odnášet k rozbořenému městu Ukalmo, kde ještě pár domů stálo a mohly být alespoň využity na přespání.

,,Tohle byl dlouhý den. Jsem docela unavený, co ty?" Rob se podíval na Vienes, která si založila naštvaně ruce na hrudi a propalovala ho pohledem. Zastavil se a zděšeně se na ni podíval. Nevěděl, co řekl tak hrozného.

,,Já ti to hned řeknu. Hele, vidíš to? Vidíš to? Už ti umí číst i myšlenky." vyklala zápěstím před jeho očima, aby jasně chápal, jak je dobrá.

,,Zlato, to je mi víc než jasné, protože to umím taky. Ale co jsem řekl, že si mě chtěla zaživa ukamenovat?" Rob se dal kroku a pomalu vylézal schody v jednom z opuštěných domů. Dostali ten nejlepší ze všech. Měli tam zcela nový pokoj a koupelnu, zbytek z domu bylo však jako po demolici.

,,Ty jsi unavený a já myslela na vášnivou noc. Tedy, to bychom měli změnit." doplnila to tichým hm a tvářila se při svých slovech velmi vážně, že se musel začít nahlas smát. Bylo mu jedno, že jde slyšet daleko a už vůbec ho nezajímalo, co si o něm asi tak jeho vlkodlaci pomyslí.

,,Tak tedy dobře. Když sama od sebe chceš. Vlastně mě překvapuje, že jsi s tímhle přišla ty za mnou a ne já za tebou. Na tohle unavený rozhodně nejsem." vešel do jejich pokoje, kde ji začal už líbat a nohou práskl dveřmi, aby nebyli nikým rušeni. Chtěl si užít jakékoliv chvíle s ní a pokud ano sama navrhla tohle, rozhodně nebyl proti tomu návrhu.



Seděla v jejich pokoji, chvílemi chodil tam a zase zpátky. Pak zkoušela vyšívat, což jí nikdy nešlo, tudíž to zahodila a nakonec si lehla. Nemohla přemýšlet o tom, že všichni blízcí v jejím životě jsou najednou daleko od ní a se svými problémy.

,,Asi bych si měla najít svůj problém."

,,A nebo jít řešit někoho jiného." ve dveřích jejich pokoje se objevila Tae a ze slušnosti po svých slovech k ní, ještě zaklepala na dveře. Leita se zasmála a rukou poplácala místo na posteli, kde doskočila její sestřenka. Obě se zasmály a pevně se objaly. Každá cítila to, co cítila ta druhá - strach o své milované.

,,Zvládnout to. Vím, že se nám všichni vrátí v pořádku." Tae vykouzlila úsměv na tváři a musela si setřít svou slzu, kterou spustila, když konečně byla sama s Leitou. Chyběla jí ještě Vienes, ale ta se šla vypořádat s Wastesem a dohlédnout na Roba, že ho zabije a ještě předtím chvíli pomučí.

,,A já bych ti nemohla stačit?" ve dveřích se objevila ještě Rikary, ta měla za úkol se po bitvě vrátit do dominantova sídla a obeznámit všechny s výsledkem bitvy. Na ni celý den Leita čekala a když ji viděla mezi dveřmi s tvářemi pocákanými od krve, musela k ní běžet a pevně ji obejmout.

,,Dívky moje zlatá, ještě nám tady chybí do party Vienes, ale k tomu taky dojde a pak si všechny pořádně zařádíme jako dříve." Leita stála objímala Rikary, ale pak se od ní odtáhla a čekala na zprávu o výsledku, i když si mohla typnout, jak vše dopadlo.

,,Ano. Dominanta získal Ukalmo zpět. No, tedy spíše to, co z toho město zbylo, ale i tak. Wastes je poražený a dominanta ho nejspíš nenechá dlouho žít. Takže, bychom se měli jít bavit. Půjde se převléknout a napadlo mě tak, co kdybychom-"

,,Kdybychom si zahrály - chodí pešek okolo, nekoukej se na něho, kdo se na něj podívá, toho pešek utýrá." silný ženský hlas se nesl os balkonu v Treyově pokoji, kde byly odhrnuté závěsy, protože zašlo slunce a začala vládnout noc s tmou. Všechny tři upírky se bleskurychle otočily a vycenila své špičaté jehly. To, kdo je přišel navštívit, je vyvedlo zcela z míry. A už vůbec nechápaly, jak se mohla dostat přes strážné, které zde dominanta zanechal.

,,Jsem tak trochu vynalézavá a používám kouzla čarodějky, aby mě nikdo neviděl a necítil."

,,Co chceš?" Leita si stoupla před obě své přítelkyně, i když Rikary byla hned v závěsu za ní. Obě tak tlačily Tae dozadu, nebyla bezmocná, ale proti své sokyni by neměla žádnou šanci.

,,Popovídat si, sestřičko." Meara se přesunula k posteli, sledovala přitom upírky, jak od ní ustupují, pak si sedla do povlečení a zastavila se pohledem u své sestry.

,,A taky jsem ti přinesla zprávy s dárkem. Můj otec ví, že Margel poslal nějakého vlkodlaka Sebastiana za čarodějkou Ereou, která dokáže probudit otce dominanty a taky víme, že už je tvůj drahý vlkodlak, Trey našel. Ovšem poslali jsme za nimi své upíry a měli by být už všichni mrtví. Takže jde vše podle našeho plánu." Meara se škodolibě usmála na svou sestru a její přítelkyně, které stály za ní a zuřily stejně jako jejich malá královnička.

,,A kromě těch zpráv, kterým stejně nevěřím. Co jsi mi přinesla za dárek? Už teď vím, že to nechci vidět." Leita si ji prohlídla od hlavy až k patě. Její trojče bylo stále stejném tedy vzhledově. Povahově byla ale také pořád stejná mrcha, to o ní věděla i Leita, i Vienes. Nebyly jako jejich sestřička, proto je otec neměl rád, i když Leita na tom byla ještě dobře. Nejvíc to odnášela Vienes, vždy ona.

,,Nejdřív jsem si ho chtěla vzít a vládnout s ním, ale zneužil mé laskavosti a utekl. Nakonec jsem ho chytila a slíbila jsem si, že ti přinesu jeho zbytky." Meara se podívala k balkónu, kde vyskočily další dvě upírky. Obě měly chladné a kruté pohledy. Leitu však nezajímalo, jak se tváří ani jak vypadají. Něco držely v ruce a podle všeho to bylo tělo, mrtvé tělo. Upírky ho hodily přímo Leitěk nohám a když se mrtvola dokutálela a otočila k ní obličejem, šíleně zaječela a rukama si pak musela chytit ústa, aby se utišila.

,,Jak jsem říkala, tohle jsou jeho zbytky." Meara pokrčila se smíchem rameny a vydala se k balkonu, kde se ještě na chvíli zastavila.

,,Možná dominanta získal Ukalmo, ale udělal velkou chybu, že odešel. S otcem jsme tajně poslali upíry do nejvzdálenějších koutů jeho říše a ovládli jsme skoro jeho půlku. Nezbude mi nic jiného, než se vrátit a postavit se nám. Prohráváte a vždy budete." zlostně se zasmála a sledovala svou sestru, která klečela u mrtvoly a snažila se zklidnit svůj pláč.

,,Myslím, že se pleteš." za Mearou se ozval naštvaný mužský hlas a následné zařvání jako když řve rozzuřený drak. Slyšela pak jen vrčení a cítila vztek z muže za sebou. Se sarkastickým úsměvem se otočila k balkonu, kde stál dominantův bratr, nejstarší orduk na světě. Trey držel v rukách srdce dvou upírek, ty následně pustil k zemi a připravil se k útoku. Meara se jen zasmála a propalovala vlkodlaka obličejem.

,,Možná jsme nedostali tebe, ale i tak dominanta ztratil půlku své země, protože svou pozornost zaměřil na Wastese u Ukalma. Tohle byl náš tah a ten nám taky vyšel. Taky jsme tušily, že dominanta se pokusí zabránit probuzení vašeho otce. Ale když nemáte jeho síla, jak chcete dostat svou část říše zpět a jak nás vůbec chcete porazit?" Meara přišla až k němu a zašeptala mu to do ucha. Cítil z ní chtíč, chtěla ho, chtěla ho ojet a to pořádně. On ji chtěl však zabít, proto nečekal a ohnal se po ní drápy. Ona byla velmi rychlá a zmizela, cítil jen ovanutí kolem sebe, když zmizela ve tmě noci.

,,Treyiiii!!!" byl to vyděšený hlas Rikary, která celou dobu přihlížela dění kolem sebe. Ihned se na ni otočil a sledoval slzy v jejích očí, pak se toho všiml.

,,Kde je Leita?" sledoval obě upírky, které se dívaly do daleké tmy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viky Viky | 3. června 2015 v 12:20 | Reagovat

Kde je pokračování? Už se nemůžu dočkat... Prostě píšeš skvěle!

2 zuzu zuzu | 19. června 2015 v 22:01 | Reagovat

paaaaaani .... parádna poviedka ... som zvedavá na pokračovanie .... dikiiiiiii

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama